Globalizace jako výzva – druhý reflexní dokument Evropské komise

Komise přichází se svojí reflexí na spravedlivou globalizaci. 55 % občanů vidí globalizaci jako příležitost, 45 % občanů považuje globalizaci za hrozbu. Avšak 37 % považuje globalizaci za přínos pro identitu své země, 53 % se naopak obává ztráty národní identity. Komise tentokrát nepřichází se scénáři, ale  definuje společné kroky, které jsou nezbytné pro využití potenciálu globalizace.

Evropská komise vydala 1. března letošního roku Bílou knihu o budoucnosti Evropy, kterou koncem dubna následoval první reflexní dokument k sociální dimenzi, jako součást balíčku pilíře sociálních práv.
 

Dne 10. května přichází EK zveřejnila svou reflexi o využití potenciálu globalizace. Dokument celkem spravedlivě pracuje s fakty a čísly o pozitivních přínosech globalizace pro rozvojové i rozvinuté státy a pro Evropu jako kontinent. Dokument oživují příklady dobré praxe členských států a porovnává první historické impulsy globalizace od otevření Panamského průplavu (1914) či první mezikontinentální let (1923), až po nové trendy umocněné novými technologiemi a digitální dimenzí.

Upozorňuje však i na oprávněné obavy a rizika občanů především z těch států, které neprovádějí plynule strukturální reformy a nejsou na tempo globalizace připraveny. Výhody globalizace nejsou rovnoměrně rozděleny mezi státy a regiony a hrozí nárůst nerovností a polarizace společnosti. Nerovnost je v Evropě stále ještě méně výrazná než v jiných částech světa, ale i tak nejbohatší 1 % populace vlastní 27 % celkového bohatství. Komise také hrozí nárůstem izocionalismu.


Komise vidí budoucnost v globalizaci postavené na globálním řízení a globálních a všemi dodržovaných pravidlech. Prostředky globalizace, tedy otevřené trhy a technologický pokrok,musí korespondovat s cíli – prosazováním lidských práv a blahobytem. Komise ovšem trochu zapomíná, že cílem je především dobré a spravedlivé podnikatelské prostředí, neboť jsou to podniky a jejich zapojení do globálních řetězců, co přináší pracovní místa a blahobyt.

Komise tentokrát nepřichází s žádnými scénáři, tak jako u sociální reflexy. Vidí globalizaci jako společný úkol a definuje nevyhnutelné kroky a oblasti, na které se musí EU soustředit a sehrát v nich významnou roli, aby využila potenciál globalizace pro všechny.  Jako například integrovanou ekonomickou diplomacii, progresivní obchodní a investiční agendu, mezinárodní ekonomická a finanční pravidla, dokonalejší sociální a pracovní normy a praktiky, nástroje proti změně klimatu (Pařížská dohoda), sociální a vzdělávací politiky. Jako vzory využila sociální politiku Švédska na principu flexikurity, elektronické školy v Estonsku, duální systémy učňovského školství v Německu. Česká republika tradičně skryta ve stínu evropské průměrnosti v dobrých příkladech nefiguruje.


Evropská unie, nesmí být současně naivní, pokud jde o výhody globalizace, a musí si zajistit rovné podmínky. Jsou situace, kdy sice jsou, ale nedodržují se. Začít je třeba vymáháním stávajících dohod a pravidel. Využívání výhod globalizace začíná doma. Orgány Evropské Unie samotné nemohou nic dosáhnout – musí to být společná snaha EU a členských států.

Vladimíra Drbalová
poradkyně GŘ pro mezinárodní organizace a EU
Kateřina Pavlíková
/
kategorie Evropská komise
zpět