Sociální partneři oslavili společně ve Varšavě 20 let evropského sociálního dialogu

Od první společné dohody z roku 1991 bylo na evropské úrovni ujednáno více jak 600 společných dohod, akčních rámců a textů, z toho 89 % na odvětvové úrovni a 11 % na meziodvětvové úrovni

 „Evropský sociální dialog se musí rozvíjet tak, aby vytvořil efektivní rámec pro implementaci politik v oblasti zaměstnanosti, sociálních věcí a vzdělávání.  Situace v Evropě je vážná, finanční architektura EU nebyla schopna odolat krizi, máme vysokou nezaměstnanost, zejména dlouhodobou, a nezaměstnanost mládeže. To vede k nejistotě pracovních míst. Nově vytvářená pracovní místa jsou dočasná a na částečný úvazek,“ řekl ve svém úvodním vystoupení László Andor, komisař EU pro zaměstnanost, sociální věci a začleňování, a pokračoval vyjádřením uznání k dosavadním výsledkům a výstupům evropského odvětvového a meziodvětvového dialogu. Uvítal také jménem Komise rozhodnutí evropských sociálních partnerů zahájit společná vyjednávání o pracovní době: „Je to na Vás, jen a jen na Vás. Úprava pracovní doby je věcí sociálních partnerů a ne ministrů.“

Konference „Vyjednávání, konzultace a autonomie sociálních partnerů EU – 20 let Dohody evropských sociálních partnerů z roku 1991“ byla organizována Evropskou komisí ve spolupráci s polským předsednictvím v EU ve dnech 24. – 25. 12. 2011 ve Varšavě.

Cílem konference bylo oslavit dvě desetiletí evropského sociálního dialogu od podpisu první Dohody evropských sociálních partnerů z roku 1991, připomenout si celý proces vývoje evropského sociálního dialogu směřujícího k integraci Maastrichtského sociálního protokolu do Amsterodamské smlouvy a zakotvení procesu vyjednávání a konzultování do primárního i sekundárního práva EU, a vyhodnotit dosavadní výsledky evropského sociálního dialogu.

V této souvislosti řekla Thérèse de Liedekerke, výkonná ředitelka BUSINESSEUROPE: „Je třeba se ohlédnout, jak se evropský sociální dialog vyvíjel. Vycházel z historických kořenů národních sociálních dialogů. Společná dohoda evropských sociálních partnerů podepsaná v roce 1991 neměla za cíl tento sociální dialog nahradit, ale formou synergie mu napomáhat.“

Druhá část konference byla věnována ryze praktickým aspektům evropského sociálního dialogu. Diskuse se zaměřila především na charakter a obsah společných textů, na metodologii vyjednávaní a konzultací a na diversifikaci zvolených nástrojů. Odhaduje se, že polovina současné komunitární sociální legislativy vychází ze společných dohod evropských sociálních partnerů. Úkolem konference bylo zjistit, zda tato skutečnost odpovídá skutečnému rozsahu vyjednávání a jaká by měla být dimenze vyjednávání v nové ekonomicko-sociální realitě, jak novou dimenzi podpořit a posílit.

Liliane Volozinskis, ředitelka sekce speciálních věcí UEAPME (malé a střední podniky), zmínila některé nové tendence v procesu vyjednávání a konzultací: každá z fází dvoustupňové konzultace je limitována 6 týdny, přičemž u veřejných konzultací se předpokládá jejich prodloužení z 8 na 12 týdnů. V mnohých případech jsou konzultace sociálních partnerů nahrazovány veřejnými konzultacemi a u mnohých nových návrhů Komise, které se ve svých důsledcích dotýkají trhu práce (směrnice o vnitropodnikových převodech a sezonních pracovnících) se s konzultací sociálních partnerů vůbec nepočítá. Konzultace sociálních partnerů nesmí být příliš preskripční a musí nechat sociálním partnerům určitý manévrovací prostor.

Barbara Surdykowska z právní sekce odborové organizace Solidarnosc se věnovala samotnému procesu implementace společně dohodnutých textů. Navrhla otevřít ještě třetí část konzultačního procesu sociálních partnerů, který by společně s Komisí a bez ohrožení autonomie sociálních partnerů zhodnotil dvě předcházející fáze a který by více zavázal Komisi ke sledování implementace dohodnutých textů. Návrh zdůvodnila tím, že zejména v nových členských státech se implementace výsledků evropského sociálního dialogu setkává s nedostatečnou pozorností a překážkami.

Madleine Reid z právní služby Evropské komise vyjádřila postoj Komise na konkrétním případě neúspěšného jednání o revizi směrnice o pracovní době. Zdlouhavé a pomalé jednání, které probíhalo v letech 2004-2009 nepřineslo společné řešení, vedlo k frustraci všech zúčastněných stran, k právní nejistotě a poruchám ve fungování pracovněprávních vztahů a trhu práce.

Struktura evropského sociálního dialogu:

• Výbor pro meziodvětvový dialog
• 40 Výborů pro sektorový sociální dialog
• Evropský sociální summit
• 5 poradních výborů při Generálním ředitelství Evropské komise pro zaměstnanost, sociální věci a začleňování (DG EMPL):
  - Poradní výbor pro Evropský sociální fond
  - Poradní výbor pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci
  - Vědecký výbor pro rizika spojená s výkonem povolání
  - Poradní výbor pro volný pohyb pracovníků
  - Poradní výbor pro sociální zabezpečení migrantů
• Evropské tripartitní agentury: EUROFOUND, EO-OSHA a CEDEFOP
• Ostatní struktury: evropští sociální partneři mají přístup k účasti Výboru pro zaměstnanost (EMCO) a Výboru pro sociální ochranu (SPC), které jsou ve společné kompetenci Evropské komise a Rady.

Vladimíra Drbalová
Mezinárodní organizace a EU