Jubilejní 100. Mezinárodní konference práce skončila
Budou státy ratifikovat novou úmluvu?
Konference přijala 396 hlasy novou Úmluvu a Doporučení, které upravují pracovní podmínky pro 100 milionů pracovníků v cizích domácnostech. Dvoutýdenní diskuse v Ženevě však ukázaly, že u tak specifické práce a s tak velkými regionálními rozdíly není jednoduché najít jednotný model pro všechny. Nepanovala jednota ani mezi státy, ani mezi zaměstnavateli. Většina zaměstnavatelů sdílí ducha úmluvy, drží se však principu podpořit jen praktické a reálné nástroje. Považují však za naprosto nezodpovědný přístup některých vlád, které pro úmluvu „politicky“ hlasovaly s jasným vědomím, že ji nikdy nebudou ratifikovat.
V pátek 17. 6. 2011 slavnostně skončilo sté zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě. Letošními celebritami konference byli například Angela Merklová, kancléřka Spolkové republiky Německo nebo Vladimír Putin, předseda vlády Ruské Federace. Oba ve svých projevech vyzdvihli význam Mezinárodní organizace práce, její tripartitní charakter, základní principy a standardy. Kancléřka Merklová hovořila zejména o významu sociálního dialogu a o investicích do sociálního partnerství. Premiér Putin zdůraznil, že za všemi politikami a opatřeními, je třeba vidět člověka. Dalšími významnými osobnostmi konference byli Micheline Calmy-Rey, prezidentka Švýcarské Federace, Jakaya Mrisho Kikwte, prezident Republiky Tanzánie a Susilo Bambag Yudhoyono, prezident Republiky Indonésie.
Všeobjímajícím tématem konference byla zaměstnanost a trh práce. Generální diskuse se zaměřily na oblasti, které mohou výrazně napomoci efektivnějšímu fungování trhů práce, usnadnění přechodů na trhích práce při zachování a respektování práv pracovníků.
Diskusi o Institucích trhu práce a inspekci práce považovali zaměstnavatelé za velmi relevantní. Zaměstnavatelé a podniky mají eminentní zájem na silných a dobře fungujících institucích trhu práce, které zajistí transparentní a rovné podmínky pro všechny a hladké fungování trhu práce. Zaměstnavatelé chtějí mít především jistotu, že práva a povinnosti spojené s prováděním svých běžných podnikatelských činností, budou moci provádět s odpovídající dávkou flexibility, tak aby dosáhli ještě vyšších podnikatelských cílů. Instituce trhu práce čelí novým výzvám. Je třeba je proto modernizovat, oprostit od tradičních vazeb a úkolů a přizpůsobit novým požadavkům světa práce. Závěry z diskuze kladly důraz zejména na zvyšování kapacity institucí trhu práce a zejména inspekce práce, investice do lidského kapitálu, lepší koordinaci mezi institucemi aniž by se zvýšila byrokracie a spolupráci s veřejným a zejména soukromým sektorem.
Zaměstnavatelé uvítali také diskusi o Strategických cílech sociální ochrany, neboť sdílejí obavy z udržitelnosti sociálních systémů a to nejen z důvodu krize, ale především v souvislosti s negativním demografickým vývojem v mnoha zemích. Diskuse je součástí sedmiletého cyklu revize Deklarace ILO o sociální spravedlnosti a spravedlivé globalizaci přijaté roku 2009. V rámci diskuse se hledala rovnováha mezi rozsahem pokrytí a úrovní sociální ochrany, mezi universálním přístupem a finanční a fiskální udržitelností. Za největší překážku rozšíření sociální ochrany se považuje neformální ekonomika. Sociální ochrana nesmí být chápána jako hrozba, ale jako investice do lidí a prevence proti sociálnímu vyloučení. Na druhé straně musí být kladen důraz na efektivní správu sociálních systémů, vymahatelnost práva a opatření proti daňovým únikům.
Delegáti konference projednali a přijali novou Úmluvu a Doporučení o pracovních podmínkách pro pracovníky v cizích domácnostech. I když se tento charakter práce týká ve světě asi 100 milionů pracovníků pracujících často v nedůstojných podmínkách, je tento fenomén ještě nedostatečně statisticky podložen a analyzován. Existují příliš velké rozdíly v definicích, národních úpravách, kultuře i intenzitě naléhavosti řešení toto problému. Také samotný charakter práce téměř vylučuje jakýkoliv běžný (podnikový) a jednotný model úpravy pracovních podmínek pro všechny země. Z tohoto důvodu zaměstnavatelé prosazovali od počátku jako jediný možný nástroj nezávazné doporučení, jako jakési vodítko pro vlády při tvorbě národní politiky. Po první diskusi v roce 2010 doporučila tzv. Modrá zpráva ILO jako odpovídající formu standardů – úmluvu a doporučení. Diskuse nad oběma nástroji vyústila v nejednotu jak mezi vládami, tak mezi zaměstnavateli. Nejednotu mezi Evropou a zbytkem světa. Politický apel přinese do budoucna další v praxi neaplikovatelnou úmluvu.
Vladimíra Drbalová
Mezinárodní organizace a EU
