Prokazování původu majetku

Od 1. prosince 2016 platí zákon č. 321/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku (dále jen „zákon o prokazování původu majetku“).

Tímto zákonem došlo k zavedení tzv. procedury prokazování původu majetku v případě pochybností o jeho původu v daňovém řízení, a to za splnění dalších podmínek. Formálně zákon o prokazování původu majetku je v podstatě pouze novelou, která doplňuje zákon o daních z příjmů a mění trestní zákoník. U trestního zákoníku formálně dochází pouze ke změně (zvýšení trestní sazby) v § 227, avšak materiálně dochází de facto k vytvoření nové skutkové podstaty trestného činu, neboť trestný čin porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku je nově mimo jiné i daňovým trestným činem, neboť se vztahuje na případy, v nichž před správcem daně odmítne splnit povinnost učinit prohlášení o svém majetku nebo o majetku právnické osoby, za kterou je oprávněn jednat, nebo se takové povinnosti vyhne či učiní prohlášení nepravdivé nebo hrubě zkreslené (§ 227 trestního zákoníku).

Nová pravidla o prokazování původu majetku se nevztahují pouze na fyzické osoby, ale rovněž na osoby právnické, tedy také na obchodní kapitálové společnosti, družstva nebo spolky.

Podstata právní úpravy prokazování původu majetku spočívá v povinnosti správce daně vyzvat poplatníka k prokázání vzniku a původu příjmů a dalších skutečností souvisejících s nárůstem jeho jmění, spotřebou nebo jiným vydáním v případě, že má jednak důvodné pochybnosti, zda příjmy poplatníka oznámené nebo tvrzené správci daně odpovídají nárůstu jeho jmění, spotřebě nebo jinému vydání, a nejsou mu známy skutečnosti, které by nárůst jmění, spotřebu nebo jiné vydání ozřejmovaly, a jednak po předběžném posouzení dojde k závěru, že rozdíl mezi těmito příjmy a nárůstem jmění, spotřebou nebo jiným vydáním poplatníka přesahuje 5 000 000 Kč.

Zákon o prokazování původu majetku tak vytváří určité implicitní povinnosti pro právnické osoby, na které jsou nově kladeny větší nároky, pokud jde o uchovávání věrných záznamů o obchodních operacích, jež byly uskutečněny se ziskem, nebo které byly důvodem navýšení jmění právnické osoby v souvislosti s jinými událostmi. Může jít např. o důsledné uchování informací o vyplacených dividendách, které nepodléhají dani.