Zákoník práce
Stanovisko Svazu průmyslu a dopravy ČR
k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Svaz průmyslu a dopravy České republiky (dále jen „SP ČR“) k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „návrh novely“) sděluje následující:
Obecně
Zákoník práce je pro zaměstnavatele stěžejním právním předpisem, neboť jeho obsah zásadním způsobem ovlivňuje nejen postavení zaměstnavatelů v pracovněprávních vztazích, ale i jejich vnitřní organizaci a ekonomickou stránku podnikání, zejména náklady práce a pružnost (konkurenceschopnost) v oblasti lidských zdrojů.
SP ČR proto již dříve uvítal přístup Ministerstva práce a sociálních věcí k přípravě tak zásadní a svým obsahem rozsáhlé novely zákoníku práce, který spočíval v možnosti zapojit se do širší odborné diskuze a konzultací, které předcházely zpracování nyní předkládaného znění návrhu novely a vyjádřit své názory a připomínky.
SP ČR požadoval zejména provedení revize velké části pracovněprávních institutů za účelem dosažení takové pracovněprávní úpravy, která zpružní trh práce a posílí postavení firem podnikajících v České republice v mezinárodní konkurenci. Zdůrazňoval nutnost, aby navrhované změny vycházely z potřebnosti pro aplikační praxi, včetně jejich dopadů na podnikatelské prostředí v kontextu se současnou ekonomickou situací a zejména s dalšími restriktivními opatřeními v oblasti nemocenského pojištění a daní, které značně ztížily podmínky zaměstnavatelů a zvýšily jejich náklady na pracovní sílu.
Dlouhodobým požadavkem SP ČR bylo a je provedení takových změn, které povedou k většímu zpružnění a celkovému zjednodušení úpravy pracovněprávních vztahů, které by napomohly zaměstnavatelům při zajišťování jejich úkolů a nezvyšovaly administrativní náročnost ani náklady.
Ve světle výše uvedeného SP ČR již vyjádřil dříve své názory a připomínky k návrhu tzv. koncepční novely zákoníku práce i k pracovnímu návrhu RIA k navrhovaným změnám zákoníku práce z konce minulého roku, a z tohoto hlediska posuzoval i předložený návrh novely.
SP ČR předložený návrh novely vítá, neboť reaguje na několikaleté požadavky zaměstnavatelů v oblasti úpravy pracovněprávních vztahů, zejména pokud jde o znovuzavedení institutu dočasného přidělení zaměstnance, prodloužení zkušební doby, úpravu některých pracovněprávních specifik vedoucích zaměstnanců, zjednodušení výpovědních důvodů při výpovědi ze strany zaměstnavatele, včetně nového výpovědního důvodu, který zohledňuje neopodstatněné ekonomické zatížení zaměstnavatelů v souvislosti se zneužíváním poskytování náhrady mzdy v době pracovní neschopnosti zaměstnance, snížení minimální výše odstupného ve vazbě na délku doby trvání pracovního poměru.
SP ČR vítá i ty navrhované úpravy v oblasti pracovní doby, které dávají zaměstnavatelům větší prostor pro její rozvrhování (např. úpravy pružné pracovní doby) či postavení zástupců zaměstnanců (zejména upřesnění, kdy odborová organizace u zaměstnavatele působí, a požadavku souhlasu odborové organizace s neomluvenou absencí zaměstnanců).
Z hlediska působení nadnárodních společností v České republice SP ČR dále vítá i úpravy v oblasti přechodu práv a povinností, které poskytují dotčeným zaměstnancům odpovídající ochranu spojenou se změnou zaměstnavatele a případnou změnou pracovních podmínek, stejně tak jako možnost výplaty mzdy v zahraniční měně.
SP ČR rovněž oceňuje, že předkladatel zapracoval do návrhu úpravu i dalších pracovněprávních institutů, které SP ČR dlouhodobě požadoval v rámci svých opakovaně uplatňovaných stanovisek k předpokládaným návrhům změn zákoníku práce. Byl to například požadavek na úpravu tzv. moderačního práva umožňující soudu v řízení o neplatnost skončení pracovního poměru snížit přiměřeně výši náhrady mzdy z důvodů zvláštního zřetele hodných. Dále též požadavek na úpravu konkurenční doložky (pokud jde o možnost sjednání odložené účinnosti po uplynutí zkušební doby či navázání zákazu konkurence nejen na předmět podnikání podle obchodního zákoníku, ale i na skutečnou konkurenční činnost).
SP ČR ve svých předchozích stanoviscích uplatňoval takové požadavky, u nichž zdůrazňoval, že je nezbytné provést takové úpravy, které jsou z hlediska praxe nezbytné a účelné. Za naplnění některých z těchto uplatňovaných požadavků SP ČR jednoznačně považuje navrhované úpravy např. v ustanovení § 209 odst. 3, které odstraňují neoprávněné rozdíly mezi postavením zaměstnavatelů podle toho, zda u nich působí odborová organizace.
SP ČR vítá též návrh na zvýšení počtu hodin v dohodě o provedení práce z dosavadních 150 hodin na 300 hodin v kalendářním roce. V této souvislosti však současně SP ČR uvádí, že s uvedeným navrhovaným navýšením počtu hodin souhlasí pouze za předpokladu, že tato úprava nebude „kompenzována“ „zpojistněním“ dohod o provedení práce a nezvýší administrativní a ekonomické zatížení zaměstnavatelů, které by zmařilo ekonomický smysl a význam těchto dohod.
SP ČR dále uvádí, že nesouhlasí s navrhovanou úpravou pracovního poměru na dobu určitou, která jde proti proklamované podpoře flexibility v oblasti pracovněprávních vztahů.
Pokud jde o vztah mezi zákoníkem práce a občanským zákoníkem, SP ČR ve svých dřívějších postojích vyjadřoval obavy, týkající se časové souvislosti přijetí návrhu novely zákoníku práce a nového občanského zákoníku, pokud by došlo k takovému vývoji, kdy k 1. lednu 2012 by vstoupila v účinnost tato novela zákoníku práce a následně k 1. lednu 2013 by vstoupil v účinnost nový občanský zákoník, který by vyžadoval další změny v zákoníku práce. Tento názor již SP ČR nesdílí, protože předložený návrh novely je zpracován tak, že počítá s přijetím nového občanského zákoníku a to zejména tím, že v konkrétních případech se obecně odkazuje na instituty v občanském zákoníku bez ohledu na to, zda se jedná o tzv. „starý“ či „nový“ občanský zákoník.
