Výběr z monitoringu médií 1.12.2011

Rozhovor s ministrem průmyslu a obchodu Martinem Kubou
ČT 24 | 30.11.2011 | 18:30 | Pořad: Interview ČT24


František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Dobrý den, vítejte u Interview ČT24. Přesně 2 týdny je ve funkci nový ministr průmyslu a obchodu, který převzal resort kvůli nevyjasněným financím svého předchůdce. V následujících zhruba 20 minutách vám řekněme, co se vlastně změní. A naším dnešním hostem v Interview ČT24 je nový ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba z ODS, dobrý den.

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Dobrý den.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Pane ministře, nemůžu se na začátek nezeptat, jestli jste se jako lékař, drobný podnikatel, spíš regionální politik, už stihl seznámit s tak obrovským resortem?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Tak v téhle té chvíli se s resortem seznamuji. Snažím se navstřebat všechny ty informace. Myslím, že řada těch regionálních zkušeností je velmi důležitá, protože já jsem se pohyboval v regionálním rozvoji, v dopravě, v řadě těch hospodářských oblastí, které se do ministerských kompetencí promítají. I jsem byl seznámen s problematikou výstavby jaderné elektrárny Temelín v tom regionálním rozměru. Takže řada těch zkušeností je zajímavá. Samozřejmě řada těch věcí je zcela nových a člověk je musí nějakým způsobem navstřebat.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Tak my daňoví poplatníci vás ale neplatíme za seznamování, my vás platíme za práci. Za ty 2 týdny jste už něco stihl udělat?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Toho jsem si vědom. Myslím si, že za ty 2 týdny jsem se dokázal zorientovat v tom, jaké by měly být priority ministerstva průmyslu a obchodu tak, abych je dokázal dobře zpracovat a dobře prezentovat, aby byly přínosem pro českou ekonomiku. Což si myslím, že je základní úkol ministerstva průmyslu a obchodu.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Pořád stojí nejvýš jaderná energetika?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
V téhle té chvíli pokud se bavíme o energetice, tak je třeba se o ní bavit v komplexu celé Státní energetické koncepce, což je materiál, který se v téhle té chvíli dopracovává. Po připomínkovým řízení má jít do vlády a bude na vládě České republiky, aby vybrala optimální variantu rozvoje té energetiky do roku 2040.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Přičemž ministr průmyslu a obchodu bude mít nepochybně hlavní slovo, dostavba Temelína, modernizace Dukovan. Ještě byste šel dál?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Já myslím, že je velmi důležité v té jaderné nebo v té koncepci a zahrnutí jádra do té energetické koncepce zvažovat základní parametry. Jednak to dlouhodobé snížení emisí a jednak udržitelnost ceny energie, aby naše ekonomika zůstala konkurenceschopná. Je naprosto jasné, že pokud máme obstát, zvlášť v téhle té složité ekonomické době a být konkurenceschopným trhem, tak ta konkurenceschopnost začíná už u těch vstupů a to jsou vstupy elektrické energie. Takže v téhle té chvíli velmi důležité dostavět třetí a čtvrtý blok jaderné elektrárny Temelín, prodloužit provoz Dukovan, tím posunout ten podíl toho jádra na tom energetickém mixu a potom samozřejmě pokračovat podle toho, jak se ta situace bude vyvíjet.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Co energetická závislost? Protože i s vaším předchůdcem Martinem Kocourkem jsme to tady probírali v okamžiku, kdy on se ujímal funkce a pak ještě v průběhu toho necelého roku, kdy ve funkci byl. Kdy třeba ruské noviny psaly, že vláda Mirka Topolánka v podstatě tím strašila, že ta závislost na Rusku bude obrovská a že tím pádem je jasné, že ruský Atomstrojexport třeba vypadne z toho tendru.

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Tak jak je dnes nastaven ten energetický mix ve smyslu těch podílů těch jednotlivých zdrojů té energie na tom, jaká energie se vyrábí, tak si myslím, že je nastaven velmi racionálně. A samozřejmě v té Státní energetické koncepci se i s hlediskem bezpečnosti počítá. Myslím si, že výstavba třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Temelín je v téhle té chvíli v otázce toho, kdo bude tím dodavatelem a vláda v něm bude muset zvažovat i samozřejmě varianty nebo, řekněme, nějaká rizika bezpečnostní. Ale bezesporu také by to mělo být tak, že tato obrovská státní investice realizovaná společností ČEZ musí být impulsem pro českou ekonomiku. To znamená přinášet pracovní příležitost pro české firmy, pro české dodavatele. Nemůže to být tak, že bude realizována na území České republiky bez přínosu ekonomiky pro české občany a pro lidi, kteří tím mohou získávat zaměstnání a pracovní příležitost.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Co říkáte tomu, že v posledních týdnech v podstatě vyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška říká, že v tomhle okamžiku ještě není přesvědčen, že to nikdo z těch tří uchazečů zvládne? Je to pro vás relevantní argument, jak se do toho vůbec pouštět v okamžiku, kdy ty firmy vlastně v tuhle chvíli nemají žádné velké zkušenosti v současnosti se stavěním něčeho takového, jako by byly bloky Temelína?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Pro mě ta situace dnes je postavená tak: ČEZ předal zadávací dokumentaci, má nějakou představu a v téhle té chvíli je na dodavatelích tak, aby nabídli relevantní, řekněme, nabídku takovou, aby byla akceptovatelná pro společnost ČEZ a českou vládu. A já v téhle té chvíli ani nenahlížím do těch nabídek, pouze říkám za sebe jako ministra průmyslu a obchodu, pro mě budou velmi důležité aspekty té bezpečnosti, velmi důležité aspekty přínosu ekonomiky. A jestli dokáže někdo skutečně nabídnout tu cenu realizaci tak, aby byla v pořádku, to já v téhle té chvíli v začátku tendru nechci posuzovat.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Tak k tendru se ještě dostaneme asi v průběhu dalších měsíců, pokud zůstanete ve funkci. Česko se už brzy dostane ale taky do problémů, pakliže se budeme orientovat na jadernou energetiku. Už teď totiž energetické firmy říkají, že v budoucnu nám budou chybět experti, ať už energetici, jaderní fyzici, ale třeba také stavaři, kteří by podobná zařízení stavěli. Jde o tisíce lidí. Máte plán co s tím?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Tak to, že nám začínají obecně chybět technické nebo technicky vzdělaní lidé, je problém, který s sebou nesla změna struktury školství a zájmu o určité obory v posledních letech. My jsme jako ministerstvo průmyslu se podíleli na zpracování té strategie konkurenceschopnosti, která je právě projektem, který se prolíná přes všechny ty, přes všechna ta ministerstva a právě systém terciárního vzdělávání, podpory technického vzdělávání, učňovského technického školství je jeden z modelů, který my chceme podporovat samozřejmě v tom momentu...

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Počkejte, tak když mluvíte o strategii konkurenceschopnosti, tak tam je to sice napsáno, ale už není napsáno jak.

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
A to je přesně ono. Já bych se k tomu dostal, že... a navazuju na to, co jsem udělal za prvních 14 dní a v čem jsem se pokusil zorientovat, je, že já bych byl velmi rád, aby strategie konkurenceschopnosti nebyl pouhý materiál, který putuje mezi ministerstvy a vykazuje se v nějakých tabulkách. To musí být materiál, z kterého jsme schopni vyjít s jasnými měřitelnými úkoly, které jsme schopni představit té veřejnosti a v určitých časových úsecích je měřit. Protože jsem přesvědčen, že pokud ministerstvo průmyslu a obchodu má být zastáncem firem, které se musí dnes a denně pohybovat na trhu a všechny svoje investice musí vždycky zvažovat, protože za nimi musí být výnos a musí být měřitelný výnos, tak ministerstvo se v tom musí chovat naprosto stejně. Všechny věci, které chceme dělat, musí mít měřitelný výstup. Ale je to jedna z priorit, kterou bych já jako ministr průmyslu preferoval, aby ministerstvo pod mým vedením, pokud se bude podílet na nějakých projektech, vždycky dokázalo velmi dobře zhodnotit a vyhodnotit, jaký konkrétní přínos toho projektu byl.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
A teď mi teda řekněte nějak konkrétně, jak byste si to představoval, jak nahnat ty lidi do škol, jak tady vychovat třeba jaderné fyziky, jak tady vychovat víc stavařů, strojařů a podobně?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Ta podpora samozřejmě v téhle té chvíli velmi záleží na tom, jak se v tom bude chovat ministerstvo školství, které je za to resortně zodpovědné. My jako ministerstvo průmyslu se na tom můžeme podílet. Myslím si, že velmi důležitá je tam spolupráce už s regiony, s regionálními politiky, podpora toho technického školství už na té nižší úrovni.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Ale podpora jaká, jako jaká podpora? Každý ministr vám řekne: ale my přeci děláme, co můžeme.

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Jasně. Ale ta podpora může být vytvářena formou záležitostí na úrovni, na úrovni, řekněme, regionů, kdy může být firma ve škole, škola ve firmě, takové to propojování toho, že školy mohou spolupracovat přímo s firmami. My třeba jako Jihočeský kraj jsme vypisovali granty na podporu těch technických oborů. Jde o to taky mediálně přesvědčit ty rodiče, že to technické vzdělávání není něco, co ty jejich děti diskredituje nebo zhoršuje jejich vstup do života, ale že naopak tak jak se ta společnost vyvíjí, právě to technické vzdělání je velkou perspektivou. Čili ono to má řadu faktorů, jednak podporu, mediální podporu a tak dále. A je třeba, a máte velkou pravdu v tom, že nelze říkat obecně, ale je třeba mít konkrétní kroky, které pro to vláda udělá, ale resortně zodpovědné je za to ministerstvo školství.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Jasně, ale už by bylo na čase, protože tahle vláda taky říká, že se chce orientovat na jadernou energetiku. Dosti k tomu. Co to bude znamenat orientace na jadernou energetiku pro obnovitelné zdroje? Protože šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková, ta se v tuhle chvíli bojí, že se novým zlatým dolem stanou bioplynové stanice. Tam jde opět o ten starý známý problém, který jsme tady zažili s fotovoltaikou, že by mohly být až čtyřikrát dražší výkupní ceny plynu z těchto stanic oproti cenám zemního plynu. Co s tím hodláte dělat?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Tak to je o celém tom nastavení toho energetického mixu a o tom, co v té energii chceme podporovat. Já jsem přesvědčen, že energie musí pro český stát přinášet skutečně stabilní prostředí, které přináší lidem a podnikům lacinou dostupnou energii, která může být vstupem na tom trhu. A záleží na tom, kde ji budeme vyrábět a samozřejmě má to i své nějaké ekologické parametry. Jádro v tomhle tom směru je velmi dobrým, dobrým krokem a je důležité se v téhle té chvíli věnovat dostavbě jaderné elektrárny Temelín. Co se týče obnovitelných zdrojů a v téhle té chvíli, jak jste zmínil fotovoltaiku, je třeba říct, že už...

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Já jsem zmínil hlavně bioplyn, já jsem říkal, aby se neopakoval problém s fotovoltaikou.

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Já se hned dostanu, že to je velmi podobný problém. Už dnes výroba elektriky z fotovoltaiky vyžaduje 12 miliard z rozpočtu, státního rozpočtu dotaci. To znamená, že se ukazuje, že ty fotovoltaiky nejsou schopny, jako cokoliv na trhu by mělo něco vyrobit a prodat s přidanou hodnoty fotovoltaiky, toho nejsou schopny. Všichni musíme vzít svých 12 miliard, složit se na to, aby tu mohly být. A v téhle té chvíli diskuse o bioplynových stanicích je velmi podobná a teď jde o ten záměr, aby se tu nestalo to, že se budou stavět bioplynové stanice, do kterých budou zemědělci nebo někdo, kdo si spekulativně koupí nějaké trávníky, sekat trávu a házet ji tam. My jsme přesvědčeni, že mohou být konečným nějakým spotřebitelem té živočišné produkce.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Víte co, pane ministře, šéfka Energetického regulačního úřadu v podstatě vystoupila proti novele zákona, která už je teď v Senátu. Tak já se teď ptám, co vy s tím hodláte udělat?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Já se přiznám, že v téhle té chvíli já vám umím popsat ten svůj pohled na tu věc a s kolegy senátory o tom budu mluvit. Pro mě je velmi důležité, aby se bioplynové stanice nedostaly do té situace jako fotovoltaiky, a proto musí mít vymezenu tu svoji pozici. Musí být stavěny účelně pouze v momentě, kdy v rámci nějaké zemědělské výroby zpracovávají ty živočišné odpady, ty produkty. A dnes nebo někdy včera jsem o tom jednal s panem ministrem Bendlem a společně ještě s panem ministrem Chalupou k tomu chceme připravit nějaké jasné stanovisko a jasný koncept, aby se nestalo to, co se stalo právě u těch fotovoltaik, že se začne vytvářet řada zdrojů, které budou ekonomicky neefektivní a budou spíše peníze z veřejných rozpočtů vyžadovat.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
A k čemu dospěli, když v Senátu je v tuhle chvíli před schválením novela zákona na podporu energií?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Akorát, akorát to se mě ptáte, pane redaktore, na věci, které proběhly před tím, než já jsem byl ve funkci. Jestli je dnes něco v Senátu, tak jsem to tam určitě neposílal.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Vůbec vás z toho neobviňuji, já spíš, mně spíš jako jde teď o to, jak zabránit tomu problému, aby se tady neopakovala situace s fotovoltaikou, jestli jsou vůbec nějaké možnosti ve hře.

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
A já v téhle té chvíli říkám svoje stanovisko, stanovisko, které ministerstvo průmyslu a obchodu pod mým vedením bude hájit. A velmi rychle o tom chci jednat s panem ministrem zemědělství a řešit tuto situaci na úrovni jak našeho senátního, tak parlamentního klubu.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Jakože to řešíte teda v tuhle chvíli, ale zatím jste se k ničemu nedobrali. Dá se to takhle říct?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Já nevím, jestli nedobrali, dá se to takhle říct, protože to stanovisko jasné ještě nebylo řečeno a ty procesy se skutečně staly před mým jmenováním. A já pouze musím opět zopakovat, že budu zastávat jasný názor na to, že bioplynové stanice ano, ale patří pouze na trh jako určitý závěr a využití nějaké živočišné zemědělské výroby na spotřebování těch produktů, ale nemají být novými fotovoltaikami.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Limity hnědého, těžby hnědého uhlí, to je asi, myslím, evergreen se všemi novými ministry průmyslu a obchodu. Jaký je váš postoj?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Ten můj pohled je v téhle té chvíli samozřejmě vázán nebo neříkám, že vázán...

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Ano, tak vláda má ve svém programovém prohlášení, že do roku 2015 neprolomí.

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Prohlášení, že do roku 2015 neprolomí jakékoliv limity. Což v téhle té chvíli koaliční vláda drží. A když se podíváme na tu Státní energetickou koncepci z dlouhodobého pohledu, tak já musím říct, že můj osobní názor je takový, že potom je třeba zvažovat všechny aspekty tak, abychom dokázali maximálně využívat vlastní zdroje a dokázali vytvářet tu energii, která bude cenově dostupná pro ten trh. A myslím, že se dá dnes velmi těžce predikovat, že někdo dnes umí říct: ne, nikdy neprolomíme limity. Pokud bych už dnes toto takhle říkal, tak mohu odsoudit českou ekonomiku k naprosté nekonkurenceschopnosti, protože se můžeme za 4, za 5 let dostat do situace, že nebudeme schopni vyrábět dostatek energie laciné. Ono to s sebou nese i aspekty samozřejmě sociální, protože takovýto krok by v některých krajích mohl vést k velmi zásadním sociálním výkyvům ve formě významné nezaměstnanosti. Čili on ten aspekt se diskutuje velmi často mediálně pouze z ekologického hlediska. Ale já musím...

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
To mě zajímá i z toho hlediska třeba, jestli zůstane zachována teplárenská soustava.

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Tak a já musím říct, že i právě v téhle té fázi, a to říkáte velmi dobře, to má vazbu na teplárenskou soustavu, kterou my máme nastavenou, řekl bych, velmi rozumně, protože ono i to složení těch dodavatelů energie je velmi důležité, protože třeba ty střední zdroje, ty teplárny, mohou být něčím, co třeba v případě blackoutu, vypadnutí těch velkých, obrovských zdrojů může být právě nutným procesem k tomu náběhu. Čili velmi dobře zmiňujete, že i to rozložení těch zdrojů, když je diverzifikováno, je velmi rozumné.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Takže spíš byste se přikláněl pro prolomení limitů v okamžiku, kdy tady mluvíme o teplárenské soustavě, o hornících, odborářích?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Já si rozhodně musím říct, že v téhle té chvíli bych si nikdy netroufl vyslovit, a myslím si, že nikdo z ekonomicky uvažujících lidí by si netroufl vyslovit to, že limity nikdy nebudou prolomeny.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Tak vy budete teď taky potřebovat nějaké prostředky, abyste pomohl českému průmyslu a obchodu zahraničnímu. Jaké cesty pomoci jsou v tuhle chvíli ve hře, co plánujete?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Tak proexportní strategie je jedna z klíčových věcí, na kterou bych se v těch prvních týdnech a měsících rád zaměřil. My máme problém, že většina našeho vývozu, a je to až asi 83 procent směruje do zemí Evropské unie. To znamená, že my vyvážíme do zemí, které jsou ale ve stejné hospodářské fázi, jako jsme my, to znamená té krizi. A vedle je řada trhů, které se rozvíjejí, ať už jsou to svazek nezávislých států, Rusko, Čína, Brazílie, ale i Jihovýchodní Asie, státy ASEANu. A já o tom diskutuji se zástupci...

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
No, a co vám řekne třeba takový zástupce, já teď nechci žádnou velkou firmu jmenovat, ale třeba, řekněme, největší automobilky, který vám řekne: fajn, my nepotřebujeme pomáhat v Německu, my nepotřebujeme pomáhat ve Francii, my potřebujeme pomáhat v Rusku. Co vy mu řeknete?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Tak a teď jste mě právě přerušil v momentě, kdy jsem říkal, že o tom diskutuji se zástupci firem Hospodářské komory a Svazu průmyslu. Máme na to uspořádanou pracovní snídani. A já jsem od těch kolegů slyšel jedno, a to si myslím, nám chybí dostatek informací, jasné rychlé informace o byznysu, které probíhají v těch věcích. A já si myslím, že to je o tom, že musíme velmi dobře, a teď rychle nastavit takzvanou, řekněme tomu, ekonomickou diplomacii, abychom právě z těchto trhů dokázali pro našeho české firmy získávat rychlé informace, jaké jsou tam zakázky, jaké jsou tam možnosti, abychom jim tam rychle dokázali otevřít dveře, vytvořit prostor, kde se dokážeme rychle informovat tak, aby naše firmy mohly na tyto trhy vstoupit.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
A jak?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
A to je o obchodním zastoupením, řekněme, o obchodních radech, o lidech, kteří budou v této zemi působit a chceme se o tom jako ministerstvo průmyslu a obchodu bavit s ministerstvem zahraničních věcí. Ale abychom skutečně nastavili diplomacii ekonomickou, aby tam ti lidé nešli pouze s diplomatickým posláním, ale aby to zastoupením bylo jasně definováno na to, že je zaměřeno na získávání obchodních informací.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Co tohle znamená pro agenturu CzechTrade?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Já si myslím, že agentura CzechTrade může být jedním z nosných, řekněme, z nositelů za ministerstvo průmyslu a obchodu a ve spolupráci právě třeba se Svazem průmyslu, s Hospodářskou komorou bychom rádi nastavili, jak ten model má vypadat, jaké lidi si představujeme, že bychom tam měli poslat, jaké informace od nich ty české firmy potřebují, abychom velmi zrychlili a zefektivnili ten přítok těch informací. Já jsem byl teď na předávání cen úspěšným exportérům a tam je vidět, že firmy, které vyváží na tyto trhy, nemají obavu z roku 2012, 2013, oni mají kontrakty. A pro nás je velmi důležité, aby takovýhle firem bylo prostě na tom českém trhu víc, protože to je ta stabilita to trošku odpojení od té...

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Já vím, ale tak třeba zavřete kanceláře v Evropě CzechTradu a otevřete kanceláře někde jinde po světě?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Určitě. Neříkám, že je zavřeme někde, ale budeme maximálně otevírat nové kanceláře, ať už CzechTradu nebo...

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Tak tam vám budou k ničemu, když tam nebudou nic dělat, ne?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Kde?

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
V Evropě třeba.

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
V Evropě. Určitě v momentě, kdy v Evropě nejsou, a já teď nechci hodnotit, jestli jsou úplně k ničemu, oni tam svoji roli mají, ale správně popisujete tu situaci, že teď je třeba se zaměřit v tom obchodu na ty nové trhy a tam budeme otevírat nové kanceláře a budeme to nastavovat tak, aby se české firmy okamžitě dostávaly k informacím z těchto trhů. A to je pro nás prostě klíčové, otevřít českým firmám vstup na tyto trhy.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Dřív se taky mluvilo o tom, že by se CzechTrade sloučil s CzechInvestem. Ten návrh je ve hře, není ve hře?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Ten návrh je určitě ve hře. Ona každá ta agentura má trochu jiné poslání, každá ta agentura, ten CzechTrade je víc orientován na podporu exportu, CzechInvest víceméně láká ty investory do České republiky. Pro mě v téhle chvíli je prioritou nastavení té ekonomické diplomacie. A není pro mě prioritou ty organizace sloučit.

František LUTONSKÝ, moderátor
--------------------
Mimochodem investice, investiční pobídky, ty jsou také ve strategii konkurenceschopnosti, byť je tedy premiér, když ještě byl ministrem v jiné vládě, tak je odmítal. Jak tomu rozumět, v tuhle chvíli investiční pobídky teda budou?

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Investiční pobídky jsou v systému konkurenceschopnosti, ale podle mého trvá to, že to není obecný lék na tu ekonomiku. Ono je vždycky třeba posoudit, jestli náklad na to vytvoření toho nového pracovního místa s tou investiční pobídkou nakonec jakoby nepřevyšuje ten přínos pro tu společnost. A myslím, že je to i o konkrétních posouzeních, jakého regionu se to týká, jaké výroby se to týká, jestli je to třeba výroba s vyšší přidanou hodnotu, kdy se může stát, že pro českou ekonomiku je jakoby větším přínosem. Nemělo by to být tak, aby už to byly investiční pobídky do situace, kdy se české firmy dostávají do toho, že pouze jakoby dodávají v rámci svých koncernů pouze subdodávky nějakých dílů, z kterých se pak v zahraničí montujou celky a prodávají se ven, protože ta vysoká přidaná hodnota zůstává v tom zahraničí a ne v Čechách.

Ekonomové varují: Čekají nás těžké časy
businessinfo.cz | 30.11.2011 | Rubrika: listopad | Strana: 0 | autor: BusinessInfo.cz

V úterý 29. listopadu 2011 se v TOP HOTELu Praha sešlo v pořadí již XI. Fórum Zlaté koruny. Konalo se pod záštitou premiéra Petra Nečase a ministra financí Miroslava Kalouska a vystoupili na něm přední ekonomové, finančníci a podnikatelé. Pod názvem "Z dluhové pasti do propasti?" se diskutovalo o prohlubujících se problémech evropské dluhové krize a o jejích dopadech na Českou republiku.

V úvodu vystoupil ministr financí Miroslav Kalousek, který řekl, že není optimistou, pokud jde o řešení evropské dluhové krize. Všechny problémy začaly americkou hypoteční krizí. Nyní stojíme tváří v tvář druhému mýtu, že životní úroveň musí neustále stoupat a vlády jsou za to odpovědné. Připomněl i analogie s ropnou krizí, kdy politici neodpovědně financovali na dluh. Nejbezpečnější investicí není státní dluhopis. Pokud jde o rozpočet, provázejí jen strukturální problémy. Reformy přitom začnou působit za tři čtyři roky a takový čas nemáme. V rámci veřejných státních rozpočtů můžeme zvyšovat efektivitu a snižovat náklady. Končí éra spotřeby a sociálních služeb. Musíme se zamyslet nad rozsahem a standardem veřejných služeb. Jediná šance, aby o nás nerozhodovali věřitelé, musíme žít za své. Moc nad námi nemají agentury ale dluhy. Snižovat deficity k nule je jedinou cestou. Je třeba začít přemýšlet v jiných rozměrech, o jiném modelu chování. Více osobní odpovědnosti, spoluúčasti. Současná míra přerozdělování by zvyšována být neměla. Ministr věří, že budeme schopni se dohodnout, protože jinak budeme o sobě rozhodovat stále méně.

Na vystoupení ministra Kalouska reagoval stínový ministr financí ČSSD. Že o nás rozhodují věřitelé, je jen malá část pravdy. Příčinou krize je podle něj naprostá nerovnost příjmů a majetku a katastrofální chování finančních trhů. Řešením jsou majetkové daně, regulace finančních trhů. Kalousek reagoval tím, že hlavní odpovědnost spočívá v jednání politiků, kteří financovali a zadlužovali se. Za krizi může dlouhodobý populismus politiků. Miloš Zeman souhlasí, že velkou odpovědnost mají i politici. Nezodpovědnost politiků nespočívá jen v tom, že rozhazují. 70 % rozpočtu tvoří spotřeba, která ale negeneruje růst. Investice nemají volební právo a politici snižují objem výdajů na investice a zvyšuje náklady na spotřebu. Změna nastane, až politici řeknou, že je třeba zvyšovat daně i spotřebu. Je třeba udělat obojí. Získaný výnos z daní je třeba věnovat na investice, aby se státní dluh mohl splácet. Auditorské firmy jsou podle něj bandou podvodníků. Profesor Valtr Komárek má obavu, že interpretace, že si žijeme nad poměry, je zavádějící. Pohyb ekonomiky běží dál, ale chybí politická vůle dát tomuto pohybu normální prostor. Zdroje a kapitál jsou stále velké. Možnosti jsou i u nás. U nás jsou navíc výhodou nízké náklady práce oproti Západu. U nás jde o nebývalé zhodnocení zahraničního kapitálu na náš úkor. Je třeba dát větší šanci našemu kapitálu, abychom se z dluhů dostali.

Podle nejčerstvější prognózy Raiffeisenbank klesne příští rok česká ekonomika o 1,2 procenta. Podle Miroslava Kalouska bude muset jít vláda do poslanecké sněmovny s novelou rozpočtu. Krizové scénáře již začal vypracovávat NERV. Modeluje se i scénář systémového kolapsu v eurozóně a jeho dopadu na českou ekonomiku a finanční systém. Ministr reagoval i na dotazy, proč vláda nebojuje proti korupci a nedokáže vybírat daně. Podle porovnání s minulostí je však určitý pokrok zaznamenán. Na dotaz z facebooku, zda by se některé úřady neměly rovnou zrušit, takové řešení ministr připustil. Zejména u satelitních úřadů. Pokud jde o řešení krize eurozóny, nejsme pro vytvoření fiskální unie, protože dojde k přerozdělování a státy ztratí možnost vlastní regulace.

Ekonom Michal Mejstřík vystoupil na téma Může malá ekonomika konkurovat ostatním? Schodky běžných účtů nejsou novou věcí, rozvojové země začaly propagovat volný trh na úkor protekcionismu a schodky rostly i zde, nejen ve vyspělých zemích, které jsou enormně zadlužené. ČR svou zápornou exportní bilanci mimo státy EU řeší zvyšováním dovozu do zemí EU. Malé země, jako naše, se dokáže v zahraničním obchodě prosazovat. Největší úspěch je ve výrobě jednoduchých součástek a služeb s nízkou přidanou hodnotou. Potřebovali bychom zvýšit užitnou úroveň výrobků, rozšířit vlastní vývoj a vytvářet při vývozu vyšší marže.

Bývalý premiér Miloš Zeman tvrdí, že za dluhy není odpovědný český občan, který platí daně. Posílat mu složenky je nesmysl, protože on nic nedluží. Na fóru jednou slýcháme o propadu, jednou u růstu. Odpovědní mohou být částečně neplatiči daní, dále bankéři, kteří krizi vyvolali, mohou to být i zloději. Odpovědni jsou politici, kteří nejsou schopni přijmout zákon o prokazování majetku. Za státní dluh mohou politici. Nejen populistickým zvyšováním státního rozpočtu. Ale hlavně snižováním investic. Spotřebou nám roste HDP, ale bez jakéhokoliv užitečného efektu. Podnikatelé potřebují především zakázky a ne snížení daní. Politici musejí dělat všechno, aby si znepřátelili veřejnost, ale rozumnými opatřeními. Většina našich politiků žije od volby k volbě a investice nemají volební právo. Dokud nepřijde ještě větší krize, budeme svědky berluscionizace české politiky.

O dluhové krizi mluví ekonom Milan Zelený jako o systémovém selhání. Makroekonomické nástroje nefungují, zbyla jen víra. Současná krize má tvar L, vlastně nikdy nepřestala a stále pokračuje. Co tyto krize neustále prodlužuje a prohlubuje? Vždycky v historii bylo možné řešit otázku zaměstnanosti. Nyní není žádný nový sektor, který by nezaměstnané absorboval. I ve sféře služeb a státní správy se počet zaměstnaných snižuje. Neprocházíme jenom krizí, ale hlubokou ekonomickou a společenskou transformací. Lidé vyloučení z jednotlivých sektorů se budou muset věnovat sami sobě – podnikat a zpětně se vracet do jednotlivých lokalit a využívat regionální podmínky. Banky musí opět podporovat podnikání, nikoli kupovat dluhopisy a zadlužovat domácnosti.

V průběhu fóra představil Tomáš Macků z agentury Ipsos výsledky výzkumu, který si Zlatá koruna zadala v souvislosti s konáním XI. Fóra. Podle výzkumu si tři čtvrtiny lidí myslí, že se ekonomická situace České republiky v příštím roce zhorší, skoro polovina lidí si myslí, že se zároveň zhorší i jejich osobní ekonomická situace. Výzkum také ukázal, že podle 70 % dotázaných budou mít přijaté reformy vlády negativní dopad na ekonomiku a životní úroveň v dalších letech.

Luděk Niedermayer ze společnosti Deloitte řekl, že rok 2011 měl přinést návrat k ekonomickému růstu a rok 2012 jeho normalizaci. ČR se snaží nejvíce konsolidovat své finance, ale výhled na oživení neplatí. Nyní hovoříme již o negativním růstu. Když ke krizi dojde, tak se nám nevyhne. Zatímco dříve jsme západní ekonomiky doháněli, nyní za nimi zaostáváme. Problém není jen v EU, ale projevuje se i nestabilitou v USA a zpomalením americké ekonomiky, které může být dlouhodobější. Charakter malé a otevřené ekonomiky navázané na eurozónu bude pokračovat i nadále. Evropský trh představuje obrovský potenciál 700 miliónů bohatých obyvatel. S evropským trhem bychom si proto neměli zahrávat. Nejsme ani Švýcarsko, ani Maďarsko a jsme relativně konsolidovanou ekonomikou. Vzhledem k zaměření ekonomiky budeme příjemcem šoku, který krize v Evropě způsobí. Chybí nám pragmatismus v pozici k EU. Hlavní dnešní téma je nejistota, ale nejistota nemusí být ještě hůře.

Přední ekonom Valtr Komárek se zamyslel nad otázkou, co bude dál? Zda vidíme východiska a zda kromě šetření můžeme také něco dělat. U nás není do ekonomiky zapojen náš kapitál. A to je zásadní chyba. V důsledku vývozu na Západ opisujeme křivky konjunktury v západních zemích a globální trhy pro nás neexistují. Pro nás je problémem dominanta zahraničního kapitálu. Nejdřív byl příliv zahraničního kapitálu přínosem, protože přinášel práci. Nyní výnosy formou dividend odtékají od nás. Tyto výnosy v řádu 300 mld. by mohly zůstat u nás. Výhodou by pro nás byly i náklady naší práce, kdybychom mohli vyvážet za vyšší ceny a tedy s větším ziskem. Ten by mohl dosahovat až 75 %. Protože to tak není, nemůžeme v životní úrovni západní země nikdy dohnat. My máme obrovský český kapitál, který naprosto neefektivně využíváme. Tento kapitál, s podporou státu, bychom měli dostat do aktivní hry, mobilizovat tento kapitál na výrobně-exportní politiku. O to by se měla zasazovat celá společnost.

Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, si myslí, že krize provázejí nejen negativní, ale i pozitivní jevy. Jedním problémem je závislost našeho průmyslu na západoevropských trzích, ta tvoří asi 83 % našeho vývozu. Řešením je poohlédnout se po trzích, které na úkor EU porostou. Dostat se na tyto dnes rozvojové trhy je úkolem samotných podniků, jako příklad uvedl svůj mateřský podnik Škodu Mladá Boleslav. Etablovat se na těchto trzích trvá pět až šest let, proto začít nyní je již skoro pozdě, ale do budoucna šance je. Důležitá je finanční podpora státu.

Generální ředitel Skanska Dan Ťok hovořil na téma, zda se stát chová odpovědně. Všude se říká, že za všechny naše ekonomické problémy může Německo, protože jsme malá otevřená ekonomika. Je a není to pravda. Příkladem může být švédská ekonomika, kde se platí jen jedna daň kolem 40 %. Stát investuje i v době krize. Jsou tam příznivé podmínky pro fungování byznysu. Ani my nejsme v krizi, dostáváme se jen tam, kde by ekonomika měla být. Stát ovšem u nás neinvestuje, ale své výdaje brzdí. Na silničních stavbách se např. ušetřilo 7 mld. A toto omezování bude pokračovat. Zatím stát pouze rozšiřuje řady lidí, kteří se hlásí na úřadech práce.

Ekonom David Marek z Patria Finance připomněl, že dluhová krize v eurozóně trvá již mnoho let, problém vznikl již mnohem dříve a dá se vystopovat již v 70. letech. Pouze tři země EU, které tvoří necelá dvě procenta (Estonsko, Lucembursko a Finsko), nejsou zadluženy. Problémy začaly přijetím eura. Efekt eura tak vyvolal předlužení v oblasti veřejných financí. Příčinou dluhové krize je morální hazard, nezodpovědnost, populismus a korupce. Selhali lidé. Finanční trhy nereagují na podněty, které přicházejí. Klíčová je absence pravidel, která by zamezila těmto neduhům.

Petr Zahradník, člen NERV, identifikoval rozdíly mezi předchozí finanční a současnou dluhovou krizí. Po největší evropské depresi nedošlo k oživení, situaci zkomplikovala fiskální politika zadlužování, přistoupila krize finančního sektoru a riziko rozpadu eurozóny. Problém bude i s evropskými fondy, kdy Česká republika, která na tom není ekonomicky nejhůře, bude jako příjemce peněz z Bruselu odsouvána na okraj. Podle vývoje rozpočtového deficitu padne i příští rok do dluhu Estonsko, ale stále bude se Švédskem patřit mezi premianty. Naše situace se bude odvíjet od situace v Německu.

Stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek říká, že pokud by byla u nás nějaká sebereflexe, měli jsme snad nechat české banky zbankrotovat? Srovnával to se situací a bankrotem Irska, kde první zbankrotovaly banky. Proč je problém s bankrotem Řecka? Investoři si situaci pojistili a strhne se lavina bankrotů a zbankrotovali by všichni. Finanční sektor funguje jako zbraň hromadného ničení. Viníky krize eurozóny je stále větší příjmová a majetková nerovnost, finanční trhy bez jakékoliv kontroly a přesunutí zpracovatelského průmyslu do Číny a jinam.

Petr Mach, předseda Strany svobodných občanů, hovořil na téma zákona o vyrovnaném rozpočtu, který navrhoval v 90. letech Václav Klaus. Návrh nebyl přijat a od té doby deficity dramaticky rostly. Příkladem zemí, které mají nebo uvažují o vyrovnaných rozpočtech, jsou Švýcarsko nebo Německo. Pro naše politiky má návrh, aby byl přijat ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu. Jeho výdaje by mohly být zvýšeny jen za mimořádných situací a katastrof. Pokud by vláda rozpočet nedodržela, musela by podat demisi.

Petr Janský představil jako spoluautor výzkum IDEA o udržitelnosti dluhu veřejných financí. Podle teoretické prognózy by dnešní dluh cca 40 % mohl do roku 2050 být na úrovni 200 % HDP. Tento graf by měl být pobídkou, aby se současný přístup k veřejným financím a rozpočtům změnil. Změny by ovšem musely být drastické, výdaje nebo příjmy by se musely snížit nebo zvýšit každý rok o 5,3 % HDP. To by znamenalo např. snížit důchody na 3500 Kč, nebo zvýšit DPH na 29 %.

Portfoliový stratég Raiffeisenbank Aleš Michl představil scénáře řešení krize eurozóny. Situace zůstane stejná, Čína sebere EU tržní podíly, vznikne svaz evropských ekonomik, Německo vystoupí proti eurodluhopisům. Nikdo nepamatoval na to, že se eurozóna rozpadne, tím by skončila i EU. Odejde buď nejslabší, nebo nejsilnější člen. Německo by však také dostalo velkou ránu. Otázkou také je, kdo by chtěl zůstat s Řeckem? Reálný vývoj zřejmě směřuje k evropské federaci.

Kvůli smogu přichází česká ekonomika o desítky miliard korun
nasepenize.cz | 30.11.2011 | Rubrika: Ekologie | Strana: 0

Smog dusí lidi i celou ekonomiku. Firmy musejí omezovat výrobu a lidé, které špinavý vzduch dusí, nemohou kvůli nemocem pracovat. Pomoci by mohly miliardy z evropských fondů. Vláda chce rovněž zpřísnit kontroly, čím lidé doma topí. Právníci tvrdí, že nedotknutelnost obydlí zaručená Ústavou se na lidi pálící odpad nevztahuje.

Do Česka se za několik dnů vrátí smog. Po krátké přestávce, kdy se dal vzduch alespoň trochu dýchat, se podle meteorologů znovu zvýší koncentrace prachu, oxidů dusíku a dalších škodlivin. Přestože zima ještě nezačala, bude to již potřetí od začátku podzimu, kdy budou muset v některých krajích vyhlásit stav regulace.

Podniky, které působí v oblastech nejvíce postižených smogem a které zároveň patří k největším zdrojům exhalací, kvůli smogu finančně krvácejí. Omezení výroby je stojí stovky milionů korun ročně. “Výrobu v Moravskoslezském kraji musely omezit například koksárenská společnost OKK, hutní firmy ArcelorMittal Ostrava, Třinecké železárny a Evraz Vítkovice Steel,“ popsal dopady regulace z minulých dnů Petr Holica, regionální manažer Svazu průmyslu a dopravy pro Moravskoslezský kraj. Zkrátka přichází i stát, který kvůli nižším tržbám a zisku firem vybere méně na firemních daních či na dani z přidané hodnoty.

Tím ale účet za špinavý vzduch zdaleka nekončí. Jen kvůli onemocnění dýchacích cest, za které může i špatné ovzduší, Češi každý rok prostonají celkem přes 12 milionů dnů. Kdyby byli zdraví a chodili do práce, jen loni by bylo české HDP o zhruba 26 miliard korun vyšší. A stát by na daních a pojištění mohl vybrat o 9 miliard korun víc.

Miliony v komíně
Největší znečišťovatelé ovzduší trpí omezováním provozu nejvíce. ArcelorMittal Ostrava přichází každý den regulace až o dva miliony korun. Firma přitom dobrovolně omezuje výrobu již při signálu upozorňujícím na možnost vzniku smogu a nečeká až na signál vyhlašující povinnou regulaci. “Poté co byla vyhlášena regulace, jsme zastavili jak manipulaci s prašným materiálem, tak omezili výrobu v nejprašnějších provozech. Týká se to hlavně koksovny, zařízení na úpravu rudy, takzvané aglomerace a ocelárny,“ popisuje opatření Věra Breiová, mluvčí ArcelorMittal Ostrava.

V součtu přináší smog pro podniky významné snížení výnosů. “Ztráty ve výrobě v souvislosti s omezením výroby činily v loňské zimní sezoně zhruba 50 milionů korun,“ řekl Profitu Zbyněk Kvapík, generální ředitel a předseda představenstva Evraz Vítkovice Steel. Situace se přitom netýká jen Moravskoslezského kraje. Regulaci musely při poslední smogové vlně vyhlásit také úřady v Ústeckém kraji a ve Středních Čechách. Provoz omezila i neratovická firma Synthos. Regulace se netýkala přímo výroby, ale podnikové teplárny, která dodává energii nejen v rámci firmy, ale i dál do Kralup. “Museli jsme odstavit spalování mazutu a nahradit ho zemním plynem a technickými plyny. Rozdíl v ceně je 10 až 15 procent,“ uvedl Eduard Frey, který má ve společnosti Synthos regulační opatření na starosti.

Provozovatel většiny českých elektráren ČEZ kvůli regulaci výrobu elektřiny omezovat nemusí. Nicméně musí se chovat šetrněji k životnímu prostředí. “Kropí se cesty, omezuje se manipulace s uhlím a dělají se další kroky, které regulují prašnost tak, aby se při smogové situaci životní prostředí už dál nezatěžovalo,“ popsala Eva Nováková, mluvčí ČEZu. Rozsah opatření podle ní závisí na stupni regulace.

Náklady smogu stát nezná
Celková čísla o ekonomických dopadech smogu na tuzemské podniky nemá k dispozici ani ministerstvo průmyslu a obchodu ani Svaz průmyslu a dopravy a další organizace zastřešující tuzemské podniky. Nejen to ukazuje, že se téma znečištění ovzduší v Česku dlouhodobě podceňuje. A to přesto, že Ostravsko patří v tomto ohledu k nejpostiženějším regionům na světě a v Evropě není podle odborníků lokalita s horším ovzduším.

Chybějí i další klíčové údaje. Nejsou například dostupná data, jak se kvůli smogu zvyšují náklady na zdravotní péči. “Považuji to za velmi smutnou záležitost. Náklady na zdravotní péči přitom musejí být velmi vysoké. Nejenom na práci lékařů nebo léky, ale je třeba brát v úvahu, že lidé nemohou chodit do zaměstnání, protože jsou sami nemocní nebo musejí zůstat doma s nemocnými dětmi,“ říká Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, přední český odborník na zdravotní rizika způsobená smogem. Podobná studie podle něj v Česku citelně chybí. “Upozorňujeme na to dlouhodobě, zatím zcela neúspěšně,“ dodal Šrám. Právě jasné vyčíslení může ukázat, že vysoké náklady na opatření zlepšující stav ovzduší v průmyslových podnicích se vrátí na snížení výdajů, které jdou z veřejných zdrojů na zdravotní péči.

Přitom nemocnost, ale i úmrtnost v oblastech postižených smogem je výrazně vyšší než ve městech s čistějším ovzduším. Podle konzervativních údajů zemře na následky znečištěného ovzduší v Česku ročně nejméně dva a půl tisíce lidí. Jen znečištění vzduchu prachem se podílí na celkové úmrtnosti od 1,8 procenta v méně špinavých lokalitách až po 12 procent v místech nejvíce znečištěných průmyslem a intenzivní dopravou. Odborníci rovněž odhadují, že za loňský rok bylo v důsledku znečištění prachem přijato do nemocnic v celém Česku přibližně 900 pacientů s akutními srdečními obtížemi a 1 400 pacientů s akutními dýchacími problémy.

Případy akutních onemocnění přitom nejsou při léčbě nemocí způsobených znečištěným ovzduší to nejdražší. Naopak. Více peněz stojí dlouhodobé léčení chronických chorob, například alergií. Počet alergických dětí se kvůli špinavému vzduchu za 10 let skoro zdvojnásobil ze 17 procent v roce 1996 na 32 procent dětí v roce 2006. Léčba jednoho alergika ročně stojí až
20 tisíc korun.

Nejšpinavější v Evropě
O mnoho lépe na tom nejsou ani ostatní země Evropské unie. Podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) připraví znečištěné ovzduší ročně o život půl milionu Evropanů. Škody způsobené na lidském zdraví, ekosystému a zemědělské produkci dosáhnou v roce 2020 podle odhadů EEA částky 537 miliard eur, tedy 13,7 bilionu korun. Přede dvěma lety to byla sotva třetina. Podle statistik EEA je Česko celkově sedmou zemí s nejvíce špinavým ovzduším v Evropě. Situace by se ovšem měla v příštích letech výrazně zlepšit. Již letos na podzim spustily firmy v nejvíce postiženém regionu zařízení, která výrazně přispívají k poklesu prachu a škodlivých plynů v ovzduší.

Společnost Třinecké železárny v minulých dnech uvedla do plného provozu dvě nová odprašovací zařízení, která spolu s předchozími investicemi sníží množství emisí tuhých znečišťujících látek na polovinu povoleného emisního limitu. Hutě ArcelorMittal Ostrava nyní spustily nejvýkonnější zařízení sloužící k odprášení provozu na úpravu železné rudy. Investice za miliardu korun sníží emise prachu z někdejších 50 miligramů na metr krychlový pod 20 miligramů na metr krychlový. Na zlepšení pracují i další firmy. “Od roku 2005 jsme do projektů v souvislosti s ekologií investovali zhruba 1,2 miliardy korun. Teď je v běhu projekt sekundárního odprášení provozu ocelárny,“ dodává Zbyněk Kvapík z Evraz Vítkovice Steel.

Další zlepšení umožní především masivní finanční podpora Evropské unie. Evropská komise souhlasila s tím, aby Česká republika použila šest miliard korun z operačního programu Životní prostředí na projekty snižující průmyslové znečištění ovzduší v Moravskoslezském kraji.

Investice do čistějšího ovzduší otevírají rovněž prostor pro vývoj a ekonomické využití nových technologií. Některé firmy například nabízejí postiženým oblastem speciální nátěry využívající nanotechnologie. Tuzemská společnost Colorlak vyrábí speciální nátěr, který dokáže odstranit ze vzduchu až desítky kilogramů organických škodlivin ročně. Jedna fasáda většího domu opatřená nanonátěrem dokáže podle výrobce rozložit ročně až několik tun organických škodlivin. “Pomocí těchto nátěrů je reálné dostat znečištěné ovzduší v Moravskoslezském kraji zpátky do povolených limitů,“ uvedl Svatopluk Chalupa, předseda představenstva Colorlak.

Kamna plná odpadků
Kromě firem se pod lupu dostávají i domácnosti. Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa chce zavést kontroly domácích topenišť kvůli kritické situaci v některých regionech, kde lidé v kamnech pálí kromě nekvalitního uhlí také odpad nebo PET láhve s topným olejem. V domácnosti bude možné kontrolovat pouze kotel a používaná paliva. Pokuty by měly být ukládány jen v případech, kdy majitel kontrolovaného kotle odmítne přístup ke svému spalovacímu zdroji, a v případě, kdy kontrola odhalí skutečné porušení zákona, tedy pálení odpadu.

Kontrola kotlů v domácnostech podle právních expertů není v rozporu s ústavou. “Listina základních práv a svobod umožňuje nedotknutelnost obydlí překročit. A to v případě, pokud je to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, práv a svobod druhých, anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Podle mne je to tedy legitimní možnost ve chvíli, kdy by zde byly skutečně důvodné pochybnosti o tom, že konkrétní člověk závažným způsobem porušuje zákon o ochraně ovzduší, spaluje nějaký odpad,“ říká právnička Ekologického právního servisu Jana Kravčíková v rozhovoru pro Profit (celý rozhovor naleznete zde).

Kromě kontrol by byly potřeba také ekonomické stimuly. Pokud by vláda dotáhla ekologickou daňovou reformu podle původních plánů, nemuselo už být spalování nekvalitního paliva na venkově problém. Reforma počítala s postupným vyšším zdaněním, a tím i zdražením uhlí v letech 2010 a 2014 tak, aby se domácnostem vyplatilo topit čistějšími zdroji energie, například plynem nebo tepelnými čerpadly.

Jenže po volbách v roce 2010 se ekologická daňová reforma zadrhla, takže uhlí zůstává stále výrazně levnější než čisté zdroje. Zatímco topení levnější směsí uhlí stálo letos průměrnou domácnost zhruba 18 tisíc korun za rok, za vytápění zemním plynem lidé letos zaplatí přibližně 28 tisíc korun. Přitom právě skokové zdražení zemního plynu na přelomu tisíciletí stálo za výrazným zhoršením ovzduší v mnoha venkovských oblastech. Přestože má přístup k zemnímu plynu v Česku na 98 procent obyvatel, především v mnoha menších obcích se lidé po zdražení plynu vrátili k topení uhlím.

Podle původního scénáře ekologické daňové reformy mělo do roku 2014 skončit vytápění ve všech kotlích na tuhá paliva, které nebudou splňovat přísné emisní požadavky. Zda opatření skutečně bude platit, není nyní jisté a ani ministerstvo životního prostředí se k této otázce nedokázalo vyjádřit. Ministerstvo navíc ani za 10 dnů nedokázalo Profitu zodpovědět základní otázky k řešení smogové situace, což svědčí o tom, jakou pozornost rezort této problematice věnuje.

Účet za znečištěné ovzduší v Česku v podobě tisíců dětí s celoživotními vážnými chorobami a předčasné smrti tisíců lidí je pro obyvatele země až příliš tvrdý. Při řešení tohoto problému tuzemští politici i úředníci selhali. Řešení známá a navržená již před pěti a více lety začínají váhavě připravovat do praxe až nyní. A nebýt miliard z Evropské unie, které pomohou odstranit znečištění u největších podniků, trvala by bezradnost při řešení kritické situace v nejpostiženějších regionech ještě další roky.

Budoucnost vzdělávání v rámci středoevropské debaty
ČRo 6 | 30.11.2011 | 22:10 | Pořad: Studio STOP

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý večer vám při poslechu Studia STOP na okruhu Českého rozhlasu 6 dnes přeje Terezie Jirásková. Schopnost a ochota učit se celý život, umění řešit problémy, kreativně myslet, být schopen empatie a dohovořit se cizími jazyky. To jsou dovednosti 21. století. Tak, jak byly definovány na půdě pražského Goethe Institutu 21. listopadu, kde se hovořilo o budoucnosti vzdělávání v rámci středoevropské debaty. Zazněly příspěvky o tom, jak by měla vypadat škola budoucnosti, jak na ni připravit učitele. Stejně tak se mluvilo o tom, jak zařídit, aby byla škola pro všechny, míněno i menšiny. A v neposlední řadě, jak propojit vzdělávání a povolání. Na poselství této diskuse se v dnešním vydání především zaměříme. Ve společnosti odborníků na vzdělávání, kteří se za českou stranu diskuse v Goethe Institutu mimo německých, litevských či estonských kolegů zúčastnili. Ve studiu vítám proto Janu Strakovou, analytičku základního a středního vzdělávání z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy ISEA. Dobrý večer.

Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Dobrý večer.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dalším diskutérem bude Petr Matějů, taktéž z ISEA, který se zabývá reformou vysokého školství, také znalostní společností, výzkumnými projekty ve vzdělávání, konkurenceschopností a inovací. A také sleduje takzvanou funkční gramotnost. Dobrý večer i vám.

Petr MATĚJŮ, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Dobrý večer.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
V úvodu dnešního vydání Studia STOP dejme prostor Ladislavu Němcovi, který na ministerstvu školství řídí odbor všeobecného odborného a dalšího vzdělávání. Na otázku, jakou vizi má ministerstvo školství o propojení vzdělání a povolání pro příštích 10, 20 let nejprve uvedl, že ministerstvo do konce prosince má aktualizovat takzvaný akční plán podpory odborného vzdělávání. Na základě jeho závěrů pak ve spolupráci s prognostiky, kteří sledují trh práce, ministerstvem průmyslu a obchodu a sledováním dalších odvětví národního hospodářství hodlají vytvořit dlouhodobou strategii propojení vzdělávání a povolání. Hovoří Ladislav Němec.

Ladislav NĚMEC, vedoucí odboru všeobecného odborného a dalšího vzdělávání na ministerstvu školství
--------------------
Myslím si, že největší akcent z hlediska vzdělávací soustavy u nás bude na dobrý odborný základ. A potom taková ta užší specializace a specifikace těch jednotlivých profesí bude dána dynamikou trhu, práce a dynamikou hospodářství. A jde o to, nastavit ten systém tak, aby byl opravdu se solidním kvalitním základem a s co největší možnou mírou a přitom akceptovatelnou a ne moc drahou, dynamiky celého toho vzdělávacího systému. A to je relativně složitý problém.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem omezení přístupu ke vzdělání a zvýšení počtu absolventů učňovských oborů jak ministerstvo navrhuje, konkrétně pan ministr, přispěje k tomu, že se pak tito lidé lépe uplatní na trhu práce?

Ladislav NĚMEC, vedoucí odboru všeobecného odborného a dalšího vzdělávání na ministerstvu školství
--------------------
Já jsem neslyšel o tom, že by se jednalo o nějakém omezení přístupu ke vzdělání. A zvýšení počtu absolventů učňovských oborů. Jde to spíš o nastavení systému tak, aby každý si vybral svoji profesní kariéru, která odpovídá nejlépe jeho schopnostem. A proto my vytváříme celou řadu nástrojů, které by měly pomoci opravdu kvalifikovanému rozhodování o tom, jak je kdo připraven na další svoji profesní kariéru. Anebo připravit ho pro profesní kariéru tak, aby to nestálo tolik peněz a bylo to co nejefektivnější.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, ale pan ministr volá po tom, aby více studentů studovalo právě učňovské obory.

Ladislav NĚMEC, vedoucí odboru všeobecného odborného a dalšího vzdělávání na ministerstvu školství
--------------------
No, to je celkem logické. Je to dáno požadavkem stávajícího trhu práce, kdy máme velký nedostatek absolventů učňovských oborů. Ale nedá se říct jenom učňovských oborů, ale jedná se i o střední technické kádry, z technických a přírodovědně zaměřených oborů, kde opravdu těch absolvent je nedostatek.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak by podle vás měla vypadat škola budoucnosti? Ta naše diskuse tohoto vydání Studia STOP vlastně reflektuje diskusi v pražském Goethe Institutu o budoucnosti vzdělávání v rámci středoevropské debaty. A mimo jiné tam byla také položena otázka, jak by měla vypadat škola budoucnosti. Proto se na to ptám. A jak na takovou školu budoucnosti připravit pedagogy?

Ladislav NĚMEC, vedoucí odboru všeobecného odborného a dalšího vzdělávání na ministerstvu školství
--------------------
Škola budoucnosti by měla být zbavena všech nánosů problémů minulosti. Jsou to drobné dílčí problémy. Které jí potom pomohou velice pružně a rychle reagovat na jakékoliv požadavky, které před ni budou postaveny. A samozřejmě s tím souvisí i příprava pedagogů, která není jednoduchá a v minulosti byla velice zanedbávaná. V budoucnosti se budeme muset připravit na to, že Česká republika se stane součástí evropského prostoru a budeme vzdělávat v celém evropském kontextu. Je tady celá řada studentů, žáků základních škol, studentů středních škol, vysokých škol, kteří pocházejí z naprosto rozlišného kulturního prostředí. Z naprosto jiných zemí. Ať už jsou to země bývalého východního bloku, nebo dokonce i země mnohem vzdálenější, asijské. A školy se budou muset připravit na to, že budou muset fungovat jako multikulturní, budou muset fungovat jako dynamické. Jako toto je velice těžká predikce. To bych si opravdu teďka během jednoho krátkého rozhovoru nedokázal definovat naprosto přesně.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Češi jsou ve vzdělávání, pojďme tedy ke vzdělávání dospělých, pod průměrem Evropské unie. V roce 2010 se u nás vzdělávalo jen 7,5 procenta dospělých. Ve skandinávských zemích si průběžně doplňuje vzdělání přes 30 procent dospělých. Rekvalifikační kurzy v České republice jsou však dost často kritizovány, zejména jejich absolventy s tím, že po absolvování kurzu stejně práci nenašli. Je to adekvátní srovnání s těmi skandinávskými zeměmi, se kterými se rádi srovnáváme? Ale je to v zásadě potřeba, aby více dospělých lidí si uvědomovalo, že je potřeba dlouhodobé vzdělávání?

Ladislav NĚMEC, vedoucí odboru všeobecného odborného a dalšího vzdělávání na ministerstvu školství
--------------------
Je velice těžké v současné době srovnávat se se zahraničními zeměmi, obzvlášť skandinávskými zeměmi, které žily v naprosto jiných podmínkách od, vezmu-li druhou světovou válku jako jakýsi velký milník, tak tam se demokracie,  systém trhu práce, hospodářství budovalo úplně na jiných principech než je tomu u nás za posledních 21 let. To je, si myslím, velice důležitý moment, který si musíme uvědomit při nastavování všech možných parametrů. Protože přeci jenom u nás ten systém, který se snažíme nějakým způsobem implementovat ze zahraničí, tak má velké, velké zpoždění oproti těm skandinávským zemím. Nicméně je pravdou, že u nás existuje jakási kulturní bariéra i vzhledem ke vzdělávání dospělých. Ale je to v souvislosti právě s tou minulostí historickou, o které jsem se zmiňoval. Jak to řešit? Tu chybu asi tušíme, kde asi je. Je velice těžké se srovnávat s rozvinutými demokraciemi, kde demokracie funguje celou řadu let. Ale jak to řešit, existuje celá řada projektů, kterými se snažíme podporovat vzdělávání dospělých. Je pravda, že ne všechny kroky v minulosti byly úplně úspěšné. Nefungovala vazba na trh práce, nefungovala vazba na různé národní strategie. Z hlediska podpory, ať už odborností, anebo jednotlivých trendů ve společnosti, jsou to věci, které na základě analýzy z minulosti už by se do budoucna opakovat neměly. A rekvalifikační kurzy už a kvalifikační už by měly být takové, že to uplatnění by z těch kurzů měli nacházet více než dosud.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře. Můžete býti konkrétní a říci třeba dva, tři takové kvalifikační kurzy, které opravdu otevírají dveře k zaměstnání?

Ladislav NĚMEC, vedoucí odboru všeobecného odborného a dalšího vzdělávání na ministerstvu školství
--------------------
Já bych spíš mluvil o modelech, které už fungují a jsou to v podstatě ověřené modely. V rámci operačního programu rozvoje lidských zdrojů v minulosti celá řada středních škol prováděla různé kvalifikační kurzy odborností, na svém bývalém působišti jsme v rámci tohoto projektu dělali kvalifikační kurzy pro programátory CNC strojů a obráběče na CNC strojích. A všichni tito absolventi byli umístěni po absolvování tohoto kurzu a jejich vstupní vzdělání bylo naprosto odlišné, byly to různé profese. Nicméně velice dobrý model funguje třeba i v rámci vyššího odborného vzdělávání, kdy v posledním ročníku studia mají absolventi nebo studenti půlroční praxi, většinou ve většině, v 95 procentech těchto studií, půlroční praxi v odborných firmách, v podnicích, v provozech, kde vypracovávají většinou závěrečnou práci. A ta firma během té půlroční závěrečné praxe si oťuká toho studenta a z takových 80 procent ho potom přijme jako zaměstnance. Protože pro ně je to velice levná adaptace té pracovní síly na to, co oni potřebují. A jak už jsem mluvil o těch projektech OPRLZ, tak ty fungovaly většinou tak, že vznikaly na základě požadavků právě firem, které se nějakým způsobem potřebovaly expandovat, potřebovaly celou řadu profesí a školy střední odborné, protože se většinou nějakým způsobem snažily zapojit do toho procesu, protože je to jejich nosné krédo, aby vychovávaly absolventy a vzdělávaly absolventy, kteří mají co největší uplatnění na trhu práce, tak se většinou připojily k těmto procesům a připravily ten vzdělávací program, který byl šitý na míru těm podnikům. Jsou to opravdu v jedné diskusi s panem Špicarem, což je zástupce Svazu průmyslu, tak jsme se bavili a on nazval tady tyto instituce a tady ty modely jako ostrůvky pozitivní deviace v odborném vzdělávání. A mně se tady ten termín hrozně líbí, protože je to dáno nadšením a entusiasmem těch lidí. Ať už na úřadech práce, anebo na těch školách, kde se tady ty projekty a programy realizují.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže toto by měla být do budoucna cesta, jak tedy lidem nabídnout možnost dalšího vzdělávání, které je opravdu posune k nějakému novému místu?

Ladislav NĚMEC, vedoucí odboru všeobecného odborného a dalšího vzdělávání na ministerstvu školství
--------------------
Myslím si, že toto je velice důležitá cesta, ale čeká nás ještě celá řada problémů. Ať už je to problém nechuti k mobilitě lidí, co se týče zaměstnanosti. Protože když se podíváte na strukturu nezaměstnanosti v rámci České republiky, tak zjistíte, že třeba požadavky na určité profese jsou v některých krajích, ale je zase celá řada těchto profesích nezaměstnaných v jiném kraji. A lidé nechtějí cestovat za prací. A je to zase společenská záležitost, která by se měla podpořit nějakou mediální kampaní. Ale velice těžko teďka predikovat. Toto bude věcí těch pracovních skupin, které pracují na nějakém opravdu systémovém řešení podpory odborného vzdělávání a uplatnitelnosti absolventů všech typů škol.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde by měly být výstupy ze závěrů těchto skupin a v kterých krajích jsou potřeba určité profese, takže by třeba bylo záhodno, aby ti lidé odcestovali do kraje, kde je jejich kvalifikace potřebná?

Ladislav NĚMEC, vedoucí odboru všeobecného odborného a dalšího vzdělávání na ministerstvu školství
--------------------
Obecný požadavek do budoucna, který se dá predikovat, je velký zájem o absolventy profesí pro energetiku. Ale nejedná se jenom o elektrotechniku, slaboproud, silnoproud. Ale jsou tam i strojařské profese, protože předpokládá se velký nárůst energetických projektů, ať už z hlediska státu, anebo i soukromých investorů. To je jedna z věcí. Další věc, která z minulosti se dá nějakým způsobem velice dobře zdůvodnit, anebo jakýmsi způsobem objasnit z hlediska odborného vzdělávání, tak to je problém s kominíky. Donedávna byli v republice pouze, myslím, dvě školy, které poskytovaly obor kominík jako takový. Ale po schválení zákona o revizích v podstatě tady těchto zařízení bylo potřeba navýšit počet profesí, aby bylo vůbec možné realizovat tady tyto revize, které jsou zákonem dané. A najednou se zvýšil počet oborů na školách, zvýšil se zájem o tyto obory. Protože začaly být lukrativní z hlediska uplatnitelnosti na trhu práce. A to jsou v podstatě ty cesty, které by se měly do budoucna nějakým způsobem objevit.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekl Českému rozhlasu 6 náměstek ministra školství Josefa Dobeše, který řídí odbor všeobecného odborného a dalšího vzdělávání Ladislav Němec.
A slova Ladislava Němce poslouchali hlavní hosté dnešní diskuse Studia STOP, která bude reflektovat hovory v Goethe Institutu na téma budoucnost vzdělávání v rámci středoevropské debaty. Analytička základního a středního vzdělávání z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy Jana Straková a také Petr Matějů, taktéž z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy, který se zabývá hlavně reformou vysokého školství, znalostní společností, výzkumnými projekty ve vzdělávání, inovacemi a sleduje funkční gramotnost. Když dovolíte v úvodu ještě několik informací. Ministerstvo školství chce připravit vzdělávací kurzy až pro 100 tisíc dospělých. Stálo by to 890 milionů a peníze by měly jít z fondů Evropské unie. Úřad tak chce prý zlepšit úroveň dalšího vzdělávání, která je pod evropským průměrem i Evropská komise České republice tento fakt vytkla. A dotkli jsme se této otázky i v rozhovoru s panem náměstkem Němcem. Projekt by pokrýval prý všechny regiony, pokud by šlo vše podle plánu, mohl by být spuštěn v polovině příštího roku. V kurzech by se lidé měli učit zdravěji žít, nebo základům finanční gramotnosti. Berme toto jenom jako takový příklad centrálního projektu organizovaného ministerstvem. Za neefektivní jej třeba považuje šéfredaktor portálu pro učitele Česká škola Janek Vágner, kterého citoval server Aktuálně.cz. Samozřejmě, vyjádřete se k těm základním bodům, které vám leží na srdci. Z toho rozhovoru s panem náměstkem. A řekněte, zda jsou podle vás takovéto centralizované projekty dalšího vzdělávání dospělých nějak přínosné opravdu těm lidem. Jana Straková.

Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Myslím, že je dobré podporovat další vzdělávání dospělých. Ale jsem trošičku neklidná z toho, že vlastně na jedné straně slyšíme často z úst pana ministra slova o tom, že máme příliš velký přístup ke vzdělávání, že příliš mnoho dětí u nás má přístup k maturitnímu vzdělávání, k vysokoškolskému vzdělávání. A že by bylo třeba jaksi tento přístup nějakým způsobem omezit. A na druhé straně vlastně se snažíme investovat do vzdělávání dospělých. Mně se zdá, že pokud chceme tedy podporovat vzdělání, tak ho musíme podporovat od samého začátku. Takže to je jedna věc, která, které úplně nerozumím. A druhá věc je ta snaha o tu podporu odborného vzdělávání. Já bych byla, já bych rozuměla víc tomu, kdyby Česká republika říkala, že se bude snažit podporovat všeobecné vzdělávání. Když se podíváme do statistik OECD, tak Česká republika má třetí nejmenší podíl všeobecně vzdělaných středoškoláků. Ze všech zemí OECD. To znamená, že ten podíl odborného vzdělání u nás je hodně vysoký. Stejně tak vidíme, že co se týče vstupu do terciálního vzdělávání, tak že v České republice je tak zhruba průměrný v tom srovnání zemí OECD. To znamená ve vztahu k těm statistikám OECD vlastně nevidím úplně ty důvody pro to, abychom nějakým způsobem zdůrazňovali to odborné vzdělávání a abychom stejným způsobem vlastně zdůrazňovali to, že potřebujeme vlastně lidi odklonit od té vzdělávací dráhy a přimět je k tomu, aby se co nejdříve odborně specializovali.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A v projektu na vzdělávání dospělých má být také například dále vytvořen takzvaný e-learningový portál, který by zase měl stát hodně peněz, asi 150 milionů, přičemž podobný portál již existuje. Takže směřujme zase k těm původním otázkám. Pane profesore Matějů, jak vy se na celou věc díváte?

Petr MATĚJŮ, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
No, já se domnívám, že jaksi existují dva předpoklady, nebo musí existovat dva předpoklady, aby ty peníze, které jsou tedy opravdu ohromné, aby byly nakonec vynaloženy efektivně. A tou první podmínkou nebo předpokladem je, že budou motivace dostatečně silné k tomu vzdělávání. A to se obávám, že pořád asi nenastalo, protože kdyby u nás silné motivace k celoživotnímu vzdělávání byly tak vysoké jako v jiných zemích, no, tak už by aspoň ty současné příležitosti byly využívány. Víme dobře, že nejsou. A pak je tady druhá věc, do jaké míry je populace vůbec na tento druh vzdělávání připravena. Aby se člověk mohl v průběhu celého života vzdělávat, ve chvíli, kdy cítí tu potřebu, tedy je motivován, tak současně musí mít tu základní jaksi charakteristiku, nebo vlastnost, a to znamená umět se učit. A já si myslím, že to je přesně, a to už říkala Jana, že ve chvíli, kdy se u nás setkáváme spíš se snahou posílit odborné vzdělávání,  tedy vlastně to, co má být tou přípravou přímo na trh práce, tak je to trošku v rozporu s tím, že nakonec máme připravit jaksi v útlejším věku lidi na to,  aby v dospělém věku se opět vstupovali zpět do systému a učili se nějak. Takže podle mě dokud nebudou tyto dvě podmínky splněny, to znamená silné motivace a za druhé připravenost na učení splněny, tak se obávám, že ty peníze nebudou vynaloženy efektivně. A to se samozřejmě týká i e-learningu. Já si nedokážu představit, že v těch dospělejších skupinách populace je dneska vůbec připravenost technická, znalostní na to, aby pomocí e-learningu získávaly nějaké znalosti. To se obávám, že prostě není splněno taktéž.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jana Straková nemůže vydržet, prosím, doplnění.

Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Já bych se chtěla ještě vrátit k tomu, k těm slovům pana náměstka Němce. On říkal, že se snaží vlastně vytvořit takový široký odborný základ. A to já ráda slyším. A myslím si,  že tam je třeba začít. Když se podíváme na statistiky nezaměstnanosti, tak vidíme zcela jednoznačně, že se, že naši absolventi středních odborných učilišť mají nejvyšší krátkodobou i dlouhodobou nezaměstnanost. To znamená pokud skutečně na našem pracovním trhu chybí absolventi odborných škol, tak to určitě nejsou tedy absolventi těch našich současných odborných škol, protože o ně na tom pracovním trhu prostě zkrátka a dobře není zájem. To znamená, že podle mého názoru je zcela evidentní, že my je špatně vzděláváme. A pokud my chceme přinutit ty mladé lidi k tomu, aby si volili vzdělávání ve středních odborných učilištích, tak podle mého názoru nesmíme začít tím, že je k tomu budeme nutit prostřednictvím nějakých zkoušek. Ale musíme začít tím, že budeme přemýšlet o tom, jak je budeme vzdělávat tak, aby našli na tom současném pracovním trhu co nejlepší uplatnění a také, aby mohli na to vzdělávání dále navázat, aby se mohli rekvalifikovat, aby prostě to vzdělávání pro ně bylo co nejužitečnější. A o tom si myslím, že málo mluvíme a jsem ráda, že tedy ve slovech pana náměstka Němce to zaznělo, že ministerstvo přemýšlí o tom, jak ty učňovské obory modernizovat, aby byly pro ty žáky co nejužitečnější.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Vy reagujete na to, že pan ministr Dobeš v poslední době x krát zopakoval a tlumočil to jinými slovy i jeho pan náměstek Němec v tom rozhovoru, že chtějí motivovat studenty, aby více studovali učiliště. Toto se dá taky vidět jako fakt, který říká, že stát  bude moci více mluvit lidem, rodičům nebo i samotným studentům do výběru školy. Tak je to cesta vlastně k dosažení co největšího počtu lidí, kteří by se uplatnili na trhu práce v těch třeba dalších 20, 30 letech? Petr Matějů.

Petr MATĚJŮ, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Já si myslím, že obecně bychom měli vycházet z toho, co se stalo ve všech ostatních zemích a co se děje a stane u nás a bude dít dál. A to je, že stále větší podíl mladých lidí bude chtít studovat a dosahovat vyššího vzdělání. Bránit tomu jakýmkoliv způsobem je podle mého názoru nehorázným plýtváním nejen prostředky finančními, ale tím nejcennějším, co máme. A to je lidský potenciál. A to není fráze, tak tomu prostě je. Ve chvíli, kdy začne stát mluvit do toho, kdo by kam měl jít studovat a kdy se odklonit od vzdělávací dráhy, řekněme, všeobecné odborné, tak napáchá neskutečné škody. Já si myslím, že o tom musí rozhodovat ti mladí lidé zpravidla sami, samozřejmě v tom nejútlejším věku je to obtížné, tam rozhodují rodiče. A tam je problém, který neumíme řešit a který bysme měli řešit mnohem rychleji než problém odborného vzdělávání, ke kterému se vrátím. A to je, jak docílit toho, aby děti, které jsou potenciálně nadané mohly by studovat déle, nakonec nestudují proto, že v rodině nemají to silné jaksi kulturní a vůbec motivační zázemí pro studium. Tak tam skutečně musí nastoupit škola. Jako instituce, která handicapy vyrovná a pokusí se jaksi i tyto děti dostat na tu další vzdělávací dráhu. Tak tam bysme měli investovat vůbec nejvíc peněz. A pokud jde o to kdy a jak a jakými prostředky odklánět, já jsem vůbec proti odklánění, ale tedy kdy někoho přesvědčit o tom, že je lepší jaksi jít tou cestou odborného vzdělávání, úzkého zaměření, tak si myslím, že ta cesta už se o tom tady mluví mnoho let a nikdo zatím ani se nepokusil promyslet, zda bychom to nemohli zkusit, je, spočívá v tom, že samozřejmě co nejdéle poskytovat všem dětem co nejobecnější vzdělání. Samozřejmě může být nějakým způsobem modifikováno podle jejich zájmů, spíše humanitním nebo technickým oborům. To je v pořádku. Ale ve chvíli, kdy už se ukazuje, že ten student nebo to dítě jaksi touto cestou jít nemůže a nechce, pak se domnívám, že může nastoupit místo učňovských škol přímo jaksi zaměstnavatelé. My bychom mohli klidně udělat finanční insentivy pro zaměstnavatele, kteří by mohli dostat všechny ty úlevy, které mají školy, studenti by neplatili sociální a zdravotní pojištění, tedy neplatili by za ně sociální a zdravotní pojištění, dostali by část určitého školského normativu a mohli by si člověka, které se dostal v tom vzděláváním všeobecném tak, jak nejdále vůbec mohl, si ho vzít a zkusit mu dát tu odbornost, kterou oni právě potřebují. Tím by se vyřešil ten problém, o kterém mluvila Jana Straková, to znamená na jednu stranu budeme produkovat odborně zaměřené absolventy odborných učilišť, ale oni budou nezaměstnaní, protože na ně v tu chvíli není na trhu práce místo. A místo toho by vlastně zaměstnavatelé by si dotvářeli podle svých potřeb absolventy obecnějšího vzdělání. Myslím si, že to je systém, který funguje v řadě zemí, funguje mimochodem zejména ve Spojených státech, ale nevím, proč by nemohl fungovat v Evropě, i když víme, že Evropa je v tomhle rigidnější. To by byly velmi efektivně investované prostředky a my bychom nepřicházeli o potenciálně vzdělavatelné a hodně dlouho vzdělavatelné děti.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když dovolíte, tak já se ohlédnu za tím děním v tom Goethe Institutu. Kde  zaznělo například, teď trochu přeskočím do vyšší úrovně vzdělávání, ale vrátím se k těm učňovským oborům. Například v Litvě mají příliš mnoho inženýrů, pro něž není pracovní odbyt. Česká republika hlásí zase nedostatek inženýrů. Tak se v Litvě například vystudovaní inženýři či filozofové vyučí posléze praktický obor, kterým se dobře živí a ještě je baví. To potvrdila právě v Goethe Institutu Vladas /nesrozumitelné/ z Litvy a její kolegyně Katarina Woodschau z Německa pak popsala propojení konkrétních firem s učňovským vzděláváním nebo s učňovskými vzdělávacími institucemi v Německé spolkové republice s tím, že studenti těchto škol chodí už během studia na praxi do konkrétního podniku a po absolvování do něj plynule nastoupí. Německo tedy také hlásí malou nezaměstnanost absolventů vysokých škol s tím, že absolventi univerzit mnohdy pracují v jiných oborech než vystudovali. Myslím, že k tomu není co dodávat. Třeba tento příklad, který uvedla německá panelistka by asi byl tedy vhodný pro Českou republiku.

Petr MATĚJŮ, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Já se domnívám, že to je jeden z těch, jedna z modifikací toho obecného modelu, o kterém jsem mluvil. To znamená zaměstnavatelé se trochu více zapojují do celého procesu vzdělání. A je tady ještě jeden důvod. Pořád se zdůrazňuje, že toto všechno musíme dělat proto, abychom připravili pracovní sílu zejména na technické obory. Ale to jsou přece zejména technické obory, kde bude probíhat v rámci inovačního procesu největší a nejrychlejší změna. To znamená připravit někoho na výkon povolání v oblasti techniky, technologií a tak dál přece znamená automaticky předpokládat, že to je kvalifikace na 5, 8, 10 let maximálně. A pak musí dojít k nějaké změně. Takže čím více ten člověk bude připraven obecně se učit a bude tu kvalifikaci konkrétní dostávat u toho zaměstnavatele, tak se domnívám, že to je ten způsob, který omezí právě rizika, rizika nezaměstnanosti. A může dokonce zvýšit zájem o technické obory.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Goethe Institutu se jeden panel přímo zabýval propojením vzdělání a povolání. My tady očekáváme ředitele společnosti SCIO, tedy společnosti, která se zabývá sledováním rozdílů ve vzdělávání Ondřeje Štefla, který slíbil, že se diskuse bude účastnit, zatím se nám nepodařilo se ho dovolat. Nicméně on právě v tom panelu, kde se mluvilo o propojení vzdělání a povolání vystupoval a pravil, že uvažovat o vzdělání s tím, že ti, kteří ho koncipují, si myslí, že za 20 let vzdělaní absolventi škol podle jejich vzdělávacího programu budou schopni najít si práci, je vlastně neslučitelné s realitou právě proto, co říkáte vy, že se neví, které firmy, které v současné době existují, zda vůbec budou za 20 let existovat. Co se týče informačních technologií, vývoj je tak rychlý, že třeba opraváři na iPad pravděpodobně nebudou potřeba za 10 let. Jak tedy uvažovat o propojení vzdělání a povolání? Je to vůbec možné, paní Straková, analytička ISEY.

Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
No, já si myslím, že kolega Matějů poskytl tu správnou odpověď. Já myslím, že to vzdělávání je třeba koncipovat takovým velmi všeobecným, velmi širokým způsobem. A je třeba počítat s tím, že ti lidé se potom ty konkrétní vědomosti a dovednosti, které potřebují pro výkon toho daného povolání v tom daném čase naučí přímo u toho svého zaměstnavatele. Na to je ve světě řada studií, které zkoumají, co by se ti lidé měli učit, jaké jsou ty vědomosti a dovednosti, které jsou potřebné pro uplatnění v životě a na pracovním trhu v současné době. A některé ty studie zcela jasně ukazují, že je výhodné, aby i ti lidé, kteří jsou jakoby připravováni pro ta, pro ty konkrétní profese, aby zůstali ve škole co nejdéle, protože některým dovednostem, které jsou aktuálně potřebné na trhu práce se děti lépe učí v akademickém prostředí než v nějakém prostředí specializované přípravy. Já si myslím, že my málo v České republice zjišťujeme, jaké jsou to ty vědomosti a dovednosti, které lidé ve skutečnosti potřebují. A které ve skutečnosti z nich činí tedy úspěšné jak tedy v tom životě, tak na to trhu práce. Já teď se těším, že my získáme velmi záhy výsledky z výzkumu vědomostí a dovedností dospělých PIAAC, který v současné době probíhá v České republice. A ten výzkum se dotazuje dospělých lidí, jaké vědomosti, dovednosti, jaké i sociální kompetence potřebují k tomu, aby se uplatnili v každodenním životě, jaké jim chybějí proto, aby se lépe uplatnili na pracovním trhu. A já doufám, že tohle to by nám právě mohlo dát ten správný základ pro to, abychom mohli přemýšlet o tom, jak vybalancovat to tradiční v našem vzdělávacím systému a to nové, co si vynucuje ta moderní doba.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dá se říci tedy, že ve školách se vlastně učíme do značné míry něco, co nevíme, zda vůbec budeme potřebovat za 20 let?

Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Bezesporu. Ale já bych hlavně řekla, že se neučíme něco, co víme, že potřebovat budeme. Ty výzkumy hovoří zcela jasně. V současné době nabývá na velkém významu nabývají sociální dovednosti, dovednosti spolupracovat s jinými, dovednosti domlouvat se s lidmi z různých kultur, řešit konflikty. Ale také dovednosti personální. To znamená naplánovat si, co chci docílit. Vytyčit si cestu, jít za tím svým cílem, to jsou všechno věci, které jsou hrozně důležité a kterým naše škola věnuje malou pozornost. A my v současné době třeba vlastně o nich ani nemluvíme tehdy, když hovoříme o tom, že budeme zavádět nějaké testy v 5. a v 9. třídách. Jsou země, které se rozhodly, že budou provádět výběrová šetření, která zaměří na celou šíři toho základního vzdělávání. Právě včetně těch sociálních a personálních dovedností. Aby vyslali do škol signál, že všechny tyhle ty dovednosti jsou důležité. A že se školy nemají soustředit jenom na matematiku, na mateřský jazyk, ale mají kultivovat právě i tu dovednost spolupracovat, mají kultivovat právě i ty personální dovednosti. A já se bojím, že u nás nejenom, že o tom málo přemýšlíme, ale že některé ty kroky, které chceme aktuálně dělat, vlastně povedou k tomu, že se to přemýšlení o těchto důležitých věcech zabrzdí a budeme se příliš věnovat něčemu, co se potenciálně může ukázat, že je relativně nedůležité.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Petr Matějů, druhý z odborníků na vzdělávání, který je hostem dnešního vydání Studia STOP, také z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy. To znamená, jak vy definujete ty dovednosti potřebné pro uplatnitelnost třeba i na trhu práce, nejen v životě pro příštích 20 let? Jsou to hlavně asi ty měkké dovednosti.

Petr MATĚJŮ, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Tak, není sporu o tom,  že to jsou právě ty takzvané měkké dovednosti, které nám dokáží v průběhu života otevírat různé dveře. Když už dveře jsou otevřeny a vstoupíme do nějakého kolektivu nebo na nějaké pracoviště, tak se tam umíme lépe adaptovat, chovat, a vlastně nám jaksi vzniká pro nás nejenom příjemnější situace, ale současně jsme pravděpodobně i výkonnější. Samozřejmě ty ostatní dovednosti, které jsou už jakoby, řekněme, tvrdší, ale jsou pro ten život stejně důležité, tam já si myslím, že jsou asi zásadně dvě. Umět se domluvit vlastním a nějakým cizím jazykem, což myslím, že zejména země jako naše by si měla jaksi vzít jako jeden z hlavních cílů. Srovnejme nás například s Holandskem. Země, která má stejně ale jaksi svůj vlastní lokální jazyk a už minimálně 20, 30 let od určitých stupňů vzdělávání,  zejména od magistrů, se vyučuje anglicky. A mimochodem mladí lidé už od základní školy mluví plynně anglicky. Takže to je první věc, kterou bychom měli na ni dbát. A pak je tady ještě jedna věc. Nejenom, jazykem není jenom rodný jazyk a cizí jazyk, ale jazykem se stává dneska cosi jako logické uvažování a matematika. Která velmi výrazně jaksi posiluje schopnost člověka nejenom jaksi toho uvažování v úrovni plánování. Ale mimochodem teď budeme pravděpodobně svědky posilování funkční gramotnosti ve smyslu finanční a, a to všechno spočívá přece v nějakém matematickém uvažování. Takže si myslím, že by náš vzdělávací systém měl přestat strašit matematikou, což se zpravidla děje. Děti se jí bojí. A pokusit se matematiku vyučovat jako jazyk, jako něco, co mi pomáhá komunikovat se světem čísel a i se světem, s reálným světem. A možná i to by hodně pomohlo tomu, aby potom v pozdějším věku se lidé více orientovali ve světě a lépe ho dokázali přizpůsobovat sami sobě.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jana Straková.

Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Já bych jenom ještě chtěla doplnit, že s tím matematickým uvažováním podle mého názoru ještě hodně souvisí kritické myšlení. A myslím si, že na rozvoj kritického myšlení bychom také neměli zapomínat. A že to je zase oblast, které se naše škola věnuje velmi málo.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já, když dovolíte, bych se vrátila ještě k té vaší informaci o tom, že je dobré děti co nejdéle společně vzdělávat, nerozdělovat je tak časně. To je trend, kterým kráčí Česká republika. Ale zase, když dovolíte, uvedu, a je to tedy informace z té konference v Goethe Institutu, kterou do jisté míry reflektujeme, Finsko také zavedlo,  že dítě se automaticky ze zákona začíná vzdělávat ve spádové škole, kde bydlí. Rodiče pro něj tedy například nemohou vybírat základní školu. Toto opatření  zavedli v rámci přesvědčení, že vzdělávat děti do 16 let společně je prospěšné nejen pro děti, ale pro společnost. Tak proč jde Česká republika opačným trendem? Analytička Jana Straková.

Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
No, v České republice je to určitě do jisté míry otázka tradice. Protože když se podíváte na ten veřejný diskurz o vzdělávání, tak my se hrozně obracíme do minulosti. My se pořád obracíme do toho, do toho období první republiky, kdy jsme měli ta víceletá gymnázia, která byla považována vlastně za to nejlepší, co náš vzdělávací systém kdy měl. A my málo přemýšlíme o tom, že se ta doba změnila. A také málo přemýšlíme o tom, že ta škola je hodně důležitá vlastně pro, nejenom pro kultivaci těch elit, pro kultivaci těch vzdělaných, kteří potáhnou tu společnost. Ale je hodně důležitá pro rozvoj té společnosti jako celku. A já se domnívám, že pro blaho společnosti je daleko důležitější to, jak jsou vzdělaní ti méně vzdělaní než to, jak jsou vzdělány ty elity. A myslím si, že to je ale něco, co my si v naší společnosti málo uvědomujeme. A pořád se vlastně zaměřujeme hodně na to, abychom poskytli co nejkvalitnější vzdělání těm elitám. A důsledkem toho je, že se náš vzdělávací systém skutečně hodně diferencuje. Nejde jenom o ta víceletá gymnázia, na které odchází 12 procent dětí ze základních škol. Ale i v rámci toho systému základního školství dochází k velké diferenciaci, kdy vzniká celá řada výběrových škol a když se zase na to podíváme optikou těch mezinárodních statistik, tak vidíme, že Česká republika je zemí s velkými rozdíly ve vzdělání žáků jednotlivých škol a ve složení žáků jednotlivých škol. A také zemí, kde je velmi silná závislost výsledků vzdělávání na rodinném zázemí. A to je určitě velmi závažná informace, kterou bychom měli nějakým způsobem reflektovat a odpovědět si na otázku, jestli to tak skutečně chceme. Protože pokud se ten vzdělávací systém bude hodně diferencovat, tak bude velice těžké hledat cestu zpátky.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na okruhu Českého rozhlasu 6 hovoříme o propojení vzdělání a povolání, reflektujeme některé části diskuse z půdy pražského Goethe Institutu, které se zabývaly budoucností vzdělávání v rámci středoevropské debaty. A ve studiu si povídám s členy Institutu pro sociální a ekonomické analýzy ISEA, odborníky na vzdělávání Janou Strakovou a Petrem Matějů. Dovolte citaci z úryvku článku vašeho, Jana Straková, který byl uveřejněn v Učitelských listech již v roce 2010. Tam se píše: "Společnosti nyní požadují, aby učitelé efektivně pracovali s žáky z odlišného jazykového a sociálního prostředí, aby byli citliví ke kulturním a genderovým otázkám, aby učili žáky toleranci a posilovali sociální soudržnost, aby efektivně pracovali se znevýhodněnými žáky a s žáky s poruchami chování. Aby používali informační technologie, aby drželi krok s nejnovějšími poznatky ve svých disciplínách i v pedagogice. Od učitelů se očekává, že připraví žáky tak, by byli schopni a motivováni se v budoucnu sami dále vzdělávat." To jsou tedy doporučení, která vy jste už sepisovala v roce 2010. Jsou to stále požadavky, které, které bude potřeba, aby si pedagogové pro ty následující léta osvojili? A jak se to daří naplňovat v praxi?

Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Já pevně věřím, že ano. Ale zase tohle to mé volání vychází z toho, že já mám nějakou představu o tom, jak bude vypadat ta škola budoucnosti, nebo jak bych si přála, aby vypadala ta škola budoucnosti. A já bych si představovala, aby ta budoucnost českého vzdělávacího systému se vyvíjela tak, že budeme mít opravdu velmi kvalitní systém veřejného základního a středního školství, do kterého právě budou docházet společně děti z různých jazykových společenských skupin a budou tam vzdělávány společně kvalitními učiteli. A myslím si, že pokud ten vývoj takhle bude vypadat, tak samozřejmě učitelé budou potřebovat všechno to, o čem jsem psala v tom článku, který jste tady citovala.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Petr Matějů. Pane profesore, vy jste v tom panelu v Goethe Institutu, který byl nazván jaká bude škola budoucnosti, řekl, že podle vás bude heterogenní, že v lavicích budou sedět žáci různých národností, mateřských jazyků, návyků, náboženství, mentálních schopností a že to právě přinese změnu požadavků na dovednosti pedagoga. Tak už jsme v této situaci, nebo se do ní teprve blížíme? A jak jsou na tom ti pedagogové? Samozřejmě generalizujeme, ale spíš z hlediska toho, jak vy můžete sledovat jejich vzdělávání.

Petr MATĚJŮ, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
No, tak zatím děláme všechno pro to, abychom v té situaci nebyli, i když už v ní částečně jsme a nechováme se tak, abychom se připravili na tu chvíli, kdy to nastane. A abych to, aby to nebylo takové nesrozumitelné, tak teď přeruším, děti nejprve rozdělíme podle jejich schopností předem, takže učitel to má snadné, má homogenní třídu a to se mu to hezky pracuje. Potíž je, co to udělá s těmi, kteří se dostanou na tu dráhu, která už, abych tak řekl, nevede vzhůru. Ale to už jsme si tady řekli mockrát. Otázka je, co uděláme ve chvíli, kdy tahle země, a bude to muset udělat, udělá to, co ostatní  země, to znamená, že se otevře, otevře se imigraci. Náš demografický vývoj v tuto chvíli pravděpodobně není takový, aby nám zajistil budoucnost v té normální demografické reprodukci. A myslím si, že i to, že tady máme stále poměrně vysokou životní úroveň a je jedním z faktorů, které k nám začnou přivádět, přivádět příliv imigrantů. Tak pakliže se nechceme stát, nechceme stát přestupní stanicí, což je, myslím, pro malou zemi jako jsme my to nejhorší, to má potom takové spojitosti s kriminalitou a s mafiemi a všechno tohle. A když budeme chtít, aby se tady ti lidé usazovali a měli tady děti a věděli, že ty děti budou procházet systémem, který je připraví na slušné povolání, tak si musíme zvykat, nebo budeme si muset zvykat na  to, že právě v třídách budou sedět především děti z různých jazykových, kulturních a jak jsem říkal i náboženských oblastí. A že toto budou muset učitelé prostě zvládat. Protože si neumím představit, že by vznikaly školy pro různé národnosti a, řekněme, nebo jazykové skupiny a tak dál. Takže se domnívám, že je to věc, která přijde. A nejsme na ni vůbec připraveni. Protože teď děláme pravý opak. Segregujeme předem. A že to bude chtít zejména připravovat učitele na to, aby takové situace zvládali. Ale pak za druhé ten celý systém začít opravdu, a to už jsem říkal asi třikrát, přestavovat tak, aby na tom začátku se setkaly ty děti skutečně ve stejných školách. A pokoušeli se ti učitelé vést stejnými nástroji a prostředky k vyššímu vzdělání.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jana Straková.

Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
My jsme vlastně absolvovali v tom Goethe Institutu debatu právě o těch učitelích. A to bylo zajímavé slyšet, jak na tu, na ta témata reagují právě kolegové z těch ostatních zúčastněných zemí. Hodně velká část té debaty se věnovala tomu, jak máme ty učitele vybrat, to znamená, jak vybrat ty nejlepší, protože samozřejmě všichni reflektovali to, že se ty nároky na tu, na to povolání učitele hodně, hodně zvyšují. To znamená, že potřebujeme nějaké, nějaké nové lidi, jiné lidi, lidi, kteří budou hodně otevření. Ukázalo se, že kolegové například v pobaltských zemích mají stejný projekt jako mají kolegové ve Spojených státech. Když se snaží získat nejlepší absolventy vysokých škol pro učitelskou dráhu.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, vysokých škol z jiných oborů také?

Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Z jiných oborů, ano.

Petr MATĚJŮ, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Nepedagogických.

Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Nepedagogických. Ano, kde vlastně se snaží, kdy každoročně dělají výběrová řízení, kde, do kterých se jim teda překvapivě hlásí hodně lidí, takže říkala kolegyně z Litvy, že mají vždycky 500 přihlášek a z těch přihlášek vybírají 20 nejlepších absolventů, kteří vlastně nastupují do školy jako pedagogové s tím, že absolvují nějakou přípravu v délce asi 2 měsíců a potom během toho prvního školního roku je jim věnována systematická podpora, aby tu svoji učitelskou práci zvládli. Tak tohle se mi zdálo, že, že je zajímavá inspirace. Zajímavá byla debata také o tom, jestli je důležité, aby ti lidé, kteří budou ve školách pracovat, měli pedagogické vzdělání. Objevila se tam řada názorů, že je důležité, aby ti lidé, kteří budou učit moderní děti, měli zkušenost i z nějaké jiné profese než z profese učitelské. Protože prostě budou mít tím pádem větší kontakt se životem a bude možná více toho, co budou moci dětem předat. Čili mluvilo se tam i tom, že by bylo dobré, kdyby ti lidé, i když budou mít to pedagogické vzdělání, třeba museli na nějaký čas tu pedagogickou profesi opustit, dělat něco jiného a pak se třeba zase do té školy vrátit.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, připomeňme, že v České republice v současné době je tomu tak, že vlastně učitelem či pedagogem se může stát jenom člověk, který absolvoval pedagogickou fakultu a k těm zemím, které v jste uvedla jako země, které jsou otevřené tomu, aby si pedagogy po získání nějakého pedagogického minima či kurzu stali i jinak vzdělaní, univerzitně vzdělaní absolventi, patří také tedy to zmiňované Finsko, které v té diskusi v Goethe Institutu bylo také zmiňováno. To znamená třeba doporučovali byste, aby součástí přijímacího řízení na pedagogické fakulty byla důležitou složkou vlastně vyhodnocení toho, zda ten uchazeč má být přijat či ne, jeho motivace? A vlastně právě ta schopnost býti tedy tím učitelem, který nejenom drží kázeň, ale také je schopen pomoci každému z těch žáků. A má tu empatii a také dovednost udržet zdravé hranice mezi pedagogem a žákem? Jana Straková.

Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Určitě. Určitě to výběrové řízení by mělo být širší. Právě kolegyně z Litvy říkala, že ten jejich projekt, který vlastně řídí nevládní sektor, tak vedl k tomu, že začal být ten mechanismus toho přijímání lidí do učitelského studia jiný. Tak to se mi zdá hodně důležité. A také to, co si myslím, že je důležité je, abychom usnadnili lidem z jiných profesí přechod do toho učitelského studia. A také naopak. Abychom usnadnili lidem, kteří nastoupí tu učitelskou dráhu a třeba zjistí, že to není pro ně, že ty talenty, které si mysleli, že pro tu učitelskou dráhu mají, ve skutečnosti nemají, tak abychom jim zase usnadnili přechod k těm jiným profesím. Aby zkrátka a dobře tam byla větší prostupnost, protože pak bude větší šance, že i ta, to, ty pedagogické sbory vlastně budou různorodější. A to já si myslím, že v dnešní společnosti je důležité. Aby tam prostě byli různí lidé, kteří mohou těm dětem poskytovat různé podněty.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Petr Matějů.

Petr MATĚJŮ, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
U nás to bude zvlášť obtížné, když samozřejmě tento cíl je určitě správný. Ale teď jsme v situaci právě opačné. A když se dělal výzkum vysokoškoláků a tam jsme zjistili, že ti, kteří studují dneska pedagogické fakulty, ze 60 procent chtěli studovat něco jiného. To znamená je to pro ně nouzové řešení. Takže jdeme opačným směrem. Aniž bychom to chtěli, ale tak to prostě je. A zase. Myslím si, že první krok, který bychom možná mohli zkusit udělat, skutečně najít vzorové vynikající učitele, kteří jsou nejenom dobří v tom předávání informací, ale mají všechny ty další vlastnosti. A zkusili na ně aplikovat, dneska jsou, je ohromné množství testů osobností. Zjistit, v čem jsou vlastně ti lidé jiní než, tito učitelé jiní než ti horší. A pak vzít tyto testy a nabídnout je pedagogickým fakultám jako jeden z těch vstupních testů pro studium pedagogických oborů. A myslím si, že by se záhy ukázalo, že stačí, aby tam vstupovala polovina, ale zato, aby tam prošla ta část uchazečů o studium na vysoké škole, která tento předpoklad základní už někde v sobě má. A pak by to bylo velmi efektivní podle mého soudu, i když nemyslím si, že na vysokou školu se má vstupovat na základě testů, které uplatňují firmy. Ale firmy zase na druhou stranu jsou velmi, velmi efektivní v tom, že dokáží odhalit, kdo je potenciálně dobrý a kdo není dobrý.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chýlíme se k závěru. Dovolte mi takové trochu přesahovější otázky. Bude škola v budoucnu vlastně vůbec důležitá? Anebo do budoucna takové ty nejpodstatnější věci pro život budou mladí lidé či lidé vyššího věku, kteří se budou dále vzdělávat, vstřebávat mimo školu? Třeba i vzhledem k existenci sociálních sítí. Stále více jsou lidi propojeni nějakými technickými přístroji, tak bude to vůbec místo, kde se tedy ti lidé budou moci setkávat vizuelně, zažívat se?

Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
To je taková teďko hodně diskutovaná otázka. Já pevně věřím tomu, že škola je a bude důležitá právě proto, aby se tam lidé setkávali s lidmi z jiného prostředí, aby se naučili s nimi žít, aby se naučili s nimi spolupracovat. A k tomu si myslím pořád, že je důležité to setkávání tváří v tvář. Takže já si myslím, že škola je důležitá, že bude důležitá i v budoucnu a ráda bych, abychom k ní také přistupovali jako k instituci, která je, je důležitá, kterou si musíme hýčkat a kultivovat.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Petr Matějů.

Petr MATĚJŮ, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA
--------------------
Já jako sociolog musím dodat věc, která je známá v našem oboru, že kromě rodiny je škola hned druhou institucí, která učí děti sociálním rolím. Tak už jenom z tohoto důvodu je potřeba, abychom školu zachovali a spíš ji kultivovali.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak. A více se do dnešního vydání Studia STOP vskutku nevejde. Ondřeje Štefla jsme se nedočkali. Končí diskuse nad některými body debaty o budoucnosti vzdělávání, která se konala v pražském Goethe Institutu 21. listopadu. Loučím se s odborníky na vzdělávání Janou Strakovou a Petrem Matějů, oba jsou z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy ISEA. Děkuji za váš čas, který jste věnovali Českému rozhlasu 6.