Výběr z monitoringu médií 11.1.2012

Vystudovali za statisíce. České firmy o ně nestojí
Hospodářské noviny | 11.1.2012 | Rubrika: Byznys | Strana: 14 | autor: Julie Daňková |

 Fokus
Skvělé vzdělání bez ceny Absolventi prestižních zahraničních univerzit umějí jazyky, mají rozhled i ostré lokty. Tuzemské firmy to však neumí ocenit. Více jim záleží na praxi

Když se Marek Svoboda ve třetím ročníku gymnázia vážně rozhodoval, na jakou vysokou školu půjde, většinu jeho vrstevníků tehdy podobné úvahy nechávaly v klidu. Zatímco ostatním stačilo poslat přihlášku až v půlce posledního ročníku, Marek do té doby musel stihnout složit mezinárodní jazykovou zkoušku, projít výběrovým řízením pro získání stipendia a na studijní oddělení prestižní Columbia University poslat objemnou obálku se všemi náležitostmi, které po něm americká univerzita u přijímaček chtěla.
Dnes tam studuje bakalářský program zaměřený na lékařství a s medicínou hodlá na americké univerzitě také pokračovat. I když studium za hranicemi láká Čechy čím dál víc, Marek zůstává jedním z mála studentů, kteří si takový sen splnili už po střední škole.
Na semestr a dost Letos na zahraniční školy nastoupilo přibližně patnáct set Čechů. Tomu, aby se jejich řady rozšířily, brání například i to, že zahraniční univerzity roztáčejí kolotoč přijímacích procedur o celý rok dříve než české školy. A s tím typický středoškolský student nepočítá. „Největší překážkou ve studiu na zahraničních školách bývá především nedostatek informací v tu správnou chvíli,“ myslí si Marek Svoboda, kterému cestu na jednu ze škol vyhlášené břečťanové ligy usnadnilo studium na gymnáziu Open Gate.
Češi tak daleko raději volí model, kdy si na zahraniční školy odskočí jen na semestr či dva a poté se zase vrátí na domácí univerzitní půdu. Většina z nich považuje za vrchol svého zahraničního studia program Erasmus, který studentům garantuje plný servis od obstarání stipendia až po uznání studijních výsledků z ciziny. O tom, že úsloví „jsem student na výměnném pobytu“ umí odemykat zámek od většiny administrativních nepříjemností, se v posledních dvanácti letech přesvědčilo přes padesát tisíc českých studentů.
Mnohé z nich ale Erasmus doslova nakopl k rozhodnutí na zahraniční školu se vrátit a získat tam skutečný diplom. Když se Zuzana Benešová vrátila z ročního erasmovského pobytu v Rakousku, neváhala ani minutu a index z Univerzity Karlovy vyměnila za ten z univerzity v Hamburku. Dnes tam studuje Evropská studia a chválí si, že oproti Česku místo čisté teorie probírají reálné případy. „V makroekonomii tady řešíme dluhovou krizi v Eurozóně, v právu se zabýváme spory ve Světové obchodní organizaci mezi USA a EU, v politických vědách řešíme třeba změnu klimatu a s tím související konflikty,“ vypráví Zuzana.
Columbia? Tak to jistě umíte Španělsky!
To, že studenti získají vysokoškolský titul v zahraničí, ale v Česku zatím málokdo ocení. „Těch studentů je tak málo, že tady poptávka po nich ani nemůže být. Myslím, že jde maximálně o jednotlivce,“ hodnotí současné vyhlídky českého pracovního trhu Aleš Křížek, ředitel personální agentury Robert Half international. Zaměstnavatelé tady ještě nerozlišují ani mezi tituly z různých škol v Česku, natož aby dělali rozdíly mezi těmi, kteří promovali třeba i na špičkové škole za hranicemi a absolventy místních vysokých škol. „O co mají firmy největší zájem, jsou absolventi s praxí ze svého oboru. Ať už vystudovali školy kdekoliv po světě,“ vysvětluje rozhodující kritérium zaměstnavatelů Tomáš Dombrovský z firmy LMC, která provozuje servery jobs.cz a prace.cz.
O tom, jak si firmy cení kvalitního studia, si Češi nedělají iluze. „Mnoho z mých bývalých spolužáků šlo na Cambridge, protože chtěli na špičkové úrovni vystudovat to, co je nejvíc baví, ať už to byla fyzika nebo politologie, a moc nepřemýšleli nad tím, jestli to bude výhoda, když se vrátí zpět. Šlo jim prostě o získání co nejlepšího vzdělání,“ říká Radek Špicar, který získal magisterský titul na univerzitě v Cambridge a dnes působí jako viceprezident českého Svazu průmyslu a dopravy.
Podobně mluví i Tomáš potměšil, manažer poradenské společnosti KPMG, který na Columbia University vystudoval ekonomii a finance. „Mám docela vtipné zkušenosti s českými pracovními agenturami. Kolikrát nemají přehled o tom, co je a co není prestižní škola. Znají Harvard, Oxford, Cambridge, Sorbonnu. Ale když jsem jim řekl Columbia University, tak odpověděli: no to musíte umět výborně španělsky, když jste studoval v té Kolumbii!“
Češi, kteří v současnosti studují na univerzitách po celém světě, o tomto problému vědí a často počítají s tím, že jejich kariéra bude pokračovat mimo Česko. Na to, zda bude v budoucnu pracovat doma, nebo v cizině, nehleděl ani Marek Svoboda. Světoběžníkem se na Harvardově univerzitě, kde studuje sociální studia, stal také český student Jiří Jelínek. „První léto jsem strávil dobrovolnictvím v Ghaně, další léto jsem pracoval na Haiti pro bývalou premiéru Haiti a její neziskovou organizaci a příští semestr jedu studovat do Jihoafrické republiky,“ vzpomíná Jelínek.
Přichází změna?
Poslední léta, zdá se, znamenají alespoň částečnou změnu trendu. Dostat se na prestižní univerzity znamená patřit k deseti procentům nejtalentovanějších z tisíců uchazečů z celého světa a firmy si to uvědomují. Navíc s tím, jak do českých firem čím dál tím více přicházejí zahraniční manažeři, zajímají se i o to, z jakých škol si vybírají své zaměstnance.
Za Svaz průmyslu a dopravy České republiky, který sdružuje mnoho klíčových zaměstnavatelů v Česku, tento vývoj potvrzuje i Radek Špicar. Takže se zdá, že za pár let se budou čeští personalisté ve znacích světových univerzit orientovat stejně dobře jako jejich západní kolegové. A vystudovaná škola či zkušenost ze zahraničí bude hrát u výběrového řízení podobnou roli jako praxe.

***

Čeští studenti ve světě
Školné v USA je různé podle typu a oboru studia. Na nejprestižnějších školách to může být i milion korun za rok. Například na University of Pennsylvania stojí bakalářský obor finance a mezinárodní studia 38 000 dolarů (920 000 korun) za rok, na Yaleově univerzitě stojí rok studia bakaláře mechanického inženýrství 33 400 dolarů (760 000 korun). Talentovaným studentům však americké univerzity mnohdy velkou část školného odpouštějí. Náklady na měsíc života v zemi až 40 000 korun USA Ve Francii Češi nejčastěji studují univerzity, kde jednou ročně takzvané zápisné. Za bakalářské se letos platí 4425 korun, za magisterské 6125 korun a za doktorandské pak 9300 korun. Na soukromých vysokých školách (grandes écoles), kde lze studovat hlavně obchod a technické obory, se platí i víc než 250 000 korun. K těmto částkám se mohou přidružit poplatky za specifické výkony nebo za určité studijní programy a za přihlášku povinného studentského sociálního pojištění. Náklady na měsíc života v zemi 25 000 korun Francie

Na nejprestižnějších univerzitách v Oxfordu a v Cambridgi studuje dohromady kolem šedesáti českých studentů. Od školního roku 2011/2012 mohou britské univerzity vypsat školné ve výši až 279 000 korun za rok. Školné za navazující studium se liší podle oboru a univerzity. Magisterský obor veřejná správa na prestižní London School of Economics and Political Science stojí za rok 500 000 korun. Na roční výdaje potřebují bakaláři 217 000 korun a studenti navazujících stupňů spíše 300 000 korun. Náklady na měsíc života v zemi až 30 000 korun v platí Velká Británie obory se liší

Na německých univerzitách letos studuje 800 českých studentů, kteří dostali stipendium od německé agentury na podporu zahraničních studentů Německu (DAAD). Celkový počet českých studentů v Německu je ale vyšší. Výše školného podle spolkové země a pohybuje se v rozmezí 9375–16 250 korun za semestr. V mnoha zemích se ale neplatí vůbec a obecná tendence je školné rušit. Studenti ale platí administrativní poplatek, který činí 2500–6250 korun za semestr. Náklady na měsíc života v zemi až 15 000 korun Německo

Tabulka

Nejkvalitnější univerzity na světě podle tzv. šanghajského žebříčku (v závorce celkové světové pořadí)
 USA
 Harvard University                 (1.)
 Stanford University                (2.)
 Massachusetts Institute
 of Technology (MIT)                (3.)
 University of California, Berkeley (4.)
 California Institute of Technology (6.)
 Princeton University               (7.)
 Columbia University                (8.)
 University of Chicago              (9.)
zdroj: výpočty HN, shanghairanking.com

Velká Británie
University
of Cambridge (5.)
University
of Oxford    (10.)
University College
London       (20.)

Německo
Technische Universität
München    (47.)
Ludwig-Maximilians
Universität München (54.)
Universität
Heidelberg (62.)

Francie
Université
Paris-Sud (Paris 11) (40.)
Université Pierre et Marie
Curie (Paris 6)      (41.)
École Normale
Supérieure           (69.)

V Británii zaručuje diplom z Cambridge vyšší plat
Hospodářské noviny | 11.1.2012 | Rubrika: Byznys | Strana: 14 | autor: Julie Daňková

Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
Rozhovor

Radek Špicar patří mezi Čechy, kteří vystudovali prestižní školy v zahraničí a prosadili se doma. Pokud by byl v roli zaměstnavatele, absolventy zahraničních škol by upřednostňoval před těmi z českých univerzit.

* Proč jste se rozhodl pro studium v zahraničí?

Nevyhovovalo mi jednostranné oborové zaměření studia, které nabízely naše školy. Ačkoliv jsem studoval mezinárodní vztahy, chtěl jsem získat i vzdělání v oblasti ekonomie a práva. Tento interdisciplinární přístup anglosaské školy na rozdíl od těch našich aktivně podporují.

* Co jste si ze studií v Cambridge odnesl?

Nejvíc jsem se tam naučil od spolužáků. Do magisterského studia tam totiž nastupují lidé, kteří už za sebou mají praktickou zkušenost ze zaměstnání. Vašimi spolužáky jsou i tací, kteří mají zkušenost z armády, z neziskového sektoru nebo z byznysu. Nejedná se jen o studenty, kteří neznají nic jiného než školu, jak je tomu ve většině případů u nás.

* Zůstávají čeští absolventi elitních škol v zahraničí, nebo najdou uplatnění i doma?

Pokud chce někdo vystudovat prestižní, to znamená drahou, vysokou školu v zahraničí, tak nedává moc smysl vracet se zpátky. Pravdou je, že vzdělání z vyhlášené zahraniční školy tady nemá takovou hodnotu a využitelnost, jako má v zemích, kde ty školy jsou – především v anglosaském světě.

* Ve Velké Británii to zaměstnavatelé rozlišují?

Když jsem nastupoval na Cambridge a divil jsem se, jak je tam drahé školné a životní náklady, na univerzitě mi řekli, ať se nedivím. Prý mi garantují, že lidé s diplomem z Cambridge mají o dvacet procent vyšší plat než absolventi z ostatních univerzit. Mají pravdu, na západě už firmy významně rozlišují, jaké univerzity máte, takže investované peníze se vám velmi rychle vrátí.

* Čeští zaměstnavatelé na kvalitu škol nehledí?

Tady na to firmy ještě takový důraz nekladou, protože jsme tady padesát let všichni studovali na stejných vysokých školách. Ale za Svaz průmyslu a dopravy říkám všude kudy chodím, že ty firmy začínají své chování velmi dramaticky měnit.

* Kdyby k vám přišel životopis absolventa s diplomem z Oxfordu nebo z univerzity, která patří do americké břečťanové ligy, ocenil byste to?

Určitě, protože vzdělání tam je šité na míru praxi. Ať studujete jakýkoliv obor, na opravdu prestižních školách se dbá na to, aby studenti byli připravení na praxi. Celý systém výuky a života na tamních školách je po staletí vypipláván tak, abyste tam prošli za krátkou dobu dost tvrdou školou života. Takže lidi, kteří odtud odejdou, jsou disciplinovaní, samostatní, motivovaní, chtějí něco dokázat, jsou to lidé, kteří už obstáli v hodně velké konkurenci z celého světa. Já bych je rozhodně bral.

* Češi na studiích v zahraničí ale patří k poměrně ohroženým druhům...

Čechů nikdy nebylo na špičkových univerzitách v zahraničí moc, třeba Maďarů a Poláků tam bylo mnohem víc. Jenže kdykoliv jsem Čechy na těch univerzitách potkal, patřili k těm nejlepším. Oni se nehrnou v davech ven, ale když už se rozhodnou, tak tam patří ke špičce.

* Ještě platí, že Čechům se obecně za prací moc stěhovat nechce?

Já si myslím, že máme čím dál tím víc mladých lidí, kteří se cítí být Evropany. Nemají strach odcházet do zahraničí, naopak to vyhledávají. Hodně třeba slyší na nabídky firem, které jim v rámci koncernu umožní pracovat chvilku v Rusku, chvilku v Číně, chvilku v USA.

* Neodbude si dnes většina vysokoškoláků svou zahraniční zkušenost tím, že odjede na Erasmus?

Souhlasím s vámi, že si to odškrtnou, ale nevnímám to negativně. Díky Erasmu studenti zjistí, jestli má studium v zahraničí pro ně přidanou hodnotu a chtěli by pokračovat.

***
Radek Špicar vystudoval University of Cambridge, studijní pobyty absolvoval na Georgetownu a Harvardu. Pracoval ve Škodě Auto, nyní působí jako ředitel české pobočky thinktanku Aspen Institute.

Zaměstnavatelé a odbory žádají zrušení nového úrazového pojištění
10.1.2012 | 13:44 | Rubrika: Sociální problémy - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: ktk
Zástupci zaměstnavatelů a odbory dál požadují zrušení či aspoň dvouletý odklad zákona, který má od ledna příštího roku změnit úrazové pojištění v Česku. Chystaný model podle nich zhoršuje situaci zaměstnanců i firem, je administrativně náročný a nepamatuje na předcházení úrazům či na rehabilitaci po nich. Novinářům to v úterý 10.ledna  na konferenci o úrazovém pojištění v Senátu řekli představitelé zaměstnavatelských svazů a odborů.
Úrazové pojištění mění zákon z roku 2006, který ale není účinný. Jeho účinnost se totiž několikrát odsouvala, naposledy na leden 2013. Důvodem bylo podle vládních podkladů to, že v rozpočtu nebyly peníze a Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) by nový model kapacitně nezvládla. Má totiž úrazové pojištění převzít jako odvody ze mzdy a lidem po pracovním úraze či s nemocí z povolání hradit rentu. Dosud se pojišťují zaměstnavatelé u dvou komerčních pojišťoven, odškodnění se pak platí z tohoto pojištění. Ministerstvo práce nyní přišlo ještě s novelou. Upravuje v ní třeba výši měsíční renty.
"Zákon by se měl zrušit a vytvořit nový, který by byl kombinací rozumného a potřebného. Nemělo by to trvat ani dva roky. Je možné vše udělat ve zkráceném termínu, protože vše už bylo projednáno," míní šéf Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Jan Wiesner. V systému podle něj chybí třeba bonusy a malusy a nepůsobí ani na snižování počtu pracovních úrazů. Podle šéfa Svazu průmyslu a dopravy Zdeňka Lišky existuje několik variant řešení, ale vybrána byla "ta proti zaměstnancům a zaměstnavatelům". Stejný názor mají i odbory. Kritikům vadí i to, že by odvod měl být jednotný ve výši 0,4 procenta pro všechny zaměstnavatele bez ohledu na rizikovost profesí.
Podle předsedkyně sociálního výboru vládní rady pro bezpečnost a zdraví při práci Libuše Bělohlávkové přebytek na úrazovém pojištění od roku 1993 činil asi 15 miliard, z nich ale nic do prevence, výzkumu, vzdělávání či rehabilitací neplynulo.
Podle ředitele ČSSZ Viléma Kalhouna začíná být čas "na hraně", pokud by měl schválený systém začít fungovat v příštím roce. Instituce potřebuje prý aspoň deset měsíců na přípravu.
Vrchní ředitel sekce sociálně pojistných systémů ministerstva práce Jiří Král poznamenal, že odbory a zaměstnavatelé se zatím shodnou na negativních připomínkách, složitější ale bude sladit pohled na výslednou podobu. Zatím tak není jasné třeba to, kdo by měl úrazové pojištění spravovat, jestli komerční pojišťovny, ČSSZ, či veřejnoprávní úrazová pojišťovna.
Novelou zákona o úrazovém pojištění se zabývá legislativní rada vlády. Poté by o tématu měla znovu jednat tripartita. Předák Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Zavadil řekl, že odbory využijí všech možností, aby se zákon znovu odložil či zrušil.