Výběr z monitoringu médií 11.3.2010

 

Firmy: banky nám stále nepůjčují

e15.cz | 10.3.2010 | rubrika: Finance a bankovnictví | strana: 0

Dostat se k výhodným bankovním úvěrům je pro řadu tuzemských podniků stále obtížné. Nepomáhají ani zprávy o mírném oživení ekonomiky, peněžní ústavy jsou neoblomné. Do sektorů, které bankéři označí za rizikové, pustí jenom předem určenou část peněz.

Mezi riziková odvětví se přitom v krizi dostal i zpracovatelský průmysl, který generuje plnou čtvrtinu hrubého domácího produktu země.

„Je to stále stejné. Nepomohlo ani několik kol jednání s bankovní asociací,“ říká analytik Svazu průmyslu a dopravy Oldřich Körner. Opatrnost tuzemských bank přitom podle jeho slov začíná průmyslovým podnikům dělat nemalé problémy. „Už se několikrát stalo, že firma měla dobrý projekt, ale nedostala na něj úvěr, “ dodává.

Objem úvěrů tuzemských podniků klesá už od loňského srpna. Fakt, že banky posuzují žádosti o úvěr podle situace v daném sektoru, podle jeho slov vše zhoršuje. „Je jen málo odvětví, která by na tom byla vyloženě špatně. A i v těch se najdou firmy, které prosperují a mají pravidelný přísun zakázek,“ tvrdí Körner.

Podle šéfa České bankovní asociace Josefa Taubera je běžné, že banky stanovují na úvěrovou angažovanost v jednotlivých sektorech limity. „Sektorový pohled je naprosto standardní, z procesu posuzování žádosti jej nelze odstranit. V době krize má při rozhodování bank logicky větší váhu než v době konjunktury,“ řekl Tauber. Podle něj je běžné, že banka projekt v žádosti o úvěr devalvuje daným sektorem, jinak by se nechovala jako řádný hospodář. „ I když je firma zatím zdravá, nicméně poptávka v jejím sektoru se snižuje, je velká pravděpodobnost, že i ji pokles zakázek dostihne,“ vysvětlil.

Zhoršující se platební morálka tuzemských firem situaci dále komplikuje. Podle jednatele firmy Creditreform Cyrila Morese, se v rizikových oborech snížila výtěžnost pohledávek mimosoudním inkasem oproti minulému roku asi o patnáct až dvacet procent a roste i počet nedobytných pohledávek.

„Všechny předstihové indikátory nasvědčují, že se domácí ekonomika odráží ode dna. Další vývoj je ale spojen s velkou mírou nejistoty a celá řada faktorů může rychlost tohoto zotavování ovlivnit,“ říká mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Matyáš Vitík.

Spotřeba plynu v roce 2009 klesla o šest procent

euro.cz | 10.3.2010 | rubrika: Energetika a plynárenství | strana: 0 | autor: Miroslav Tryner

Celková spotřeba zemního plynu za rok 2009 v České republice v porovnání s rokem 2008 poklesla o šest procent. Vyplývá to z údajů České plynárenské unie. V nadcházejícím období ČPU předpokládá ve spotřebě plynu stagnaci, oživit by ji mohla pouze výstavba paroplynových elektráren.

Celková spotřeba zemního plynu za rok 2009 v České republice v porovnání s rokem 2008 poklesla o šest procent. Vyplývá to z údajů České plynárenské unie. V nadcházejícím období ČPU předpokládá ve spotřebě plynu stagnaci, oživit by ji mohla pouze výstavba paroplynových elektráren.

Podle údajů Bilančního centra ČR dosáhla spotřeba zemního plynu za rok 2009 v ČR 8, 161 miliardy metrů krychlových. „Na snížení spotřeby mělo vliv několik faktorů. Patří sem recese průmyslové výroby, projevují se úspory a zvyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů,“ řekl senior manager České plynárenské unie Oldřich Petržilka. „Spotřeba plynu bude víceméně stagnovat, zvýšení spotřeby očekáváme pouze v souvislosti s výstavbou paroplynových elektráren,“ dodal.

Podle Svazu průmyslu a dopravy ČR tuzemský průmysl musel v roce 2009 překonávat nejhorší situaci, způsobenou vnějšími faktory, od vzniku České republiky. Přestože průmyslová produkce se vloni ve srovnání s rokem 2008 propadla o 13,4 procenta a tržby z průmyslové činnosti se v běžných cenách snížily o 15,1 procenta, spotřeba zemního plynu klesla jen o zmíněných šest procent.

Z průzkumu, který uskutečnila RWE mezi svými odběrateli, vyplývá, že na redukci odběru zemního plynu mělo vliv především omezení produkce z důvodu hospodářské krize (ze 72 procent), bankrot nebo insolvenční řízení (11 procent) a ukončení provozu (8 procent).

Státy EU se ale shodují, že v následujících letech bude spotřeba plynu narůstat. "Vysoké ceny elektřiny, rostoucí poptávka po ní a rychlost výstavby paroplynových elektráren zvyšují počet připravovaných projektů na jejich stavbu. V současné době je v ČR připravováno sedm projektů plynových elektráren v různém stupni rozpracovanosti o celkovém výkonu 1 820 megawattů, což je téměř stejný výkon, jakým disponuje celá Jaderná elektrárna Temelín,“ vysvětlil Petržilka.

Už během roku 2013 se začne podle experta ČPU dodávat zemní plyn do paroplynové elektrárny, kterou staví skupina ČEZ v severočeských Počeradech. Růstový potenciál spotřeby plynu pro výrobu elektřiny v tuzemsku je podle Petržilky nepochybný. V zemích evropské sedmadvacítky činí podíl plynu na výrobě elektřiny plných 21 procenta, zatímco v ČR pouze 4,7 procenta.

Prohra v Bruselu

euroskop.cz | 10.3.2010 | rubrika: Komentáře, analýzy | strana: 0 | autor: Kateřina Šafaříková

Pod českou velvyslankyní při Unii se povážlivě kýve židle. Ministr zahraničí Jan Kohout se ji podle informací Respektu rozhodl odvolat. Příslušný návrh chce předložit vládě už nyní na přelomu března a dubna. Důvod stažení Mileny Vicenové z Bruselu je poměrně neobvyklý: její údajná „neschopnost".

Kohout odmítl věc komentovat, jeho záměr ale potvrdily ČSSD a ODS, hlavní garanti vlády. Od socialistů, stejně jako od premiéra Jana Fischera, už dostal Kohout neoficiální zelenou. ODS je proti. Strana to - slovy Alexandra Vondry, který Vicenovou do Bruselu vybíral - považuje za „vendetu". Právě Kohouta totiž Milena Vicenová na bruselském postu vystřídala poté, co jej Topolánkova vláda v roce 2007 stáhla. Šéf Černínského paláce je nicméně podle lidí ze svého okolí rozhodnut a rád by, aby ještě před volbami vláda schválila vyslání jiné ženy do Unie - stávající velvyslankyně v Řecku Hany Mottlové.

Celý příběh by nestál než za krátkou zprávu, jenže... Ilustruje širší fenomén zdejší scény. A sice „porodní bolesti", které provázejí výběr českých pák do Bruselu.

Slavnostní podpis smlouvy mezi EU a Čínou. Vpravo česká vyslankyně při EU Milena Vicenová. Foto EK

Nesepínalo to

Úloha ambasády při Unii nespočívá v dobrých vztazích s hostitelskou zemí, krajanských plesech a pomoci turistům v nesnázích. Funguje spíš jako druhý Úřad vlády a velvyslanec jako druhý premiér. Tady se totiž předjednává, co poté ministři a skuteční premiéři schvalují jako příští evropský zákon nebo společnou politiku: jeden den jsou to kvóty na výlov tuňáků, druhý dotace Palestině a třetí víza do Ameriky. Z tohoto titulu je Brusel nejvlivnější, ale také nejnáročnější z velkých ambasád, vedle Washingtonu a Moskvy. Žádá si orientaci v širokém záběru témat, znalost procedur a také cit pro psychologii místa - který stát spíš půjde s jiným do koalice a proč, co před kým říct a jak atd.

Milena Vicenová byla ministryní zemědělství, předtím úřednice, a s tímto prostředím měla minimální zkušenosti. A ačkoli se dnes brání kritice (s odkazem na „úspěšně zvládnuté předsednictví", „tvrdou práci poté", „komunikaci s novou komisí" nebo „podporu českých podnikatelů"), podle mínění řady lidí v Bruselu se stále nezorientovala. Uznávaný bruselský politolog Peter Ludlow veřejně označil Vicenovou za „slabý článek" českého řetězce v Unii. Její řeč rychle ztrácela souvislosti, a protože s většinou věcí přišla v Bruselu do styku poprvé, na dotazy kolegů nebo novinářů zhusta reagovali její podřízení. Podle lidí z Kohoutova okolí neudělala aktuálně nic špatně, narostla však nespojenost s jejím výkonem „ze všech stran".

Milena Vicenová nebyla první na seznamu. Před ní Vondra oslovil sedm dalších lidí a všichni řekli ne. Do Bruselu se zjevně nikomu nechce, a tudíž je menší výběr kandidátů.

„Je fér říct, že o Brusel je obecně menší zájem ve srovnání s ostatními velkými ambasádami," potvrzuje náměstkyně ministra zahraničí a bývalá šéfka personální politiky úřadu Helena Bambasová. „Na Washington nikdy není problém mít řadu kandidátů, o ten stojí každý," dodává. Důvod podle ní tkví ve zmíněném rozptylu a objemu práce a také v tom, že je to „úředničina".

Mluví o tom i Jaroslav Míl, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, který byl jedním ze sedmi oslovených. „Odrazovalo mě to sezení nad papíry a minimální okamžitý výsledek práce," říká Míl a pokračuje. „V Bruselu proti sobě máte šestadvacet států a svádíte bitvy často o každou čárku ve větě. Já dávám přednost větší autonomii."

I přes omezený počet zájemců o evropskou židli posílali Češi do Bruselu až do nynějška ty lepší z nich. Předchůdci Vicenové byli však v oboru kovaní profesionální diplomaté. Ona sama a také lidé jako Míl jsou výsledkem lovení primárně ve vodách mimo Černín, protože ODS chtěla mít v Bruselu „svého" člověka. A právě pohled na „jejich" lidi, tedy do evropských líhní politických stran, mnohé vysvětluje.

„Neotravujte s tím"

„Cha, cha, vy jste naivní! Debata na plénu?!" směje se Jan Bauer (ODS) otázce, jak často se probírají unijní směrnice na schůzi sněmovny. Smích se vysvětluje, když odpovídá „nikdy". Pravomoci výboru pro evropské záležitosti, jehož je místopředsedou, říkají, že ke všemu z Bruselu zaujímá výbor vůdčí stanovisko a plénum o věci hlasuje bez rozpravy. Pokud se ta má odehrát, musí o to výbor požádat vedení sněmu. Od voleb v roce 2006 požádal jen jednou. „Proč? Protože o to sněmovna nestojí. Když chci zařadit evropský bod na schůzi, kolegové mi říkají, ať s tím neotravuju, že Unie nikoho nezajímá. Náš výbor neměl skoro rok šéfa a všichni nad tím mávali rukou," říká rezignovaně Bauer.

Ignorace Evropy podle něj pokračuje i přesto, že stále více norem, které se dotýkají života Čechů, vzniká v Bruselu a poslanci si rádi stěžují na svoji „bezmocnost" před tímto faktem, a také navzdory tomu, že Lisabonská smlouva dává národním parlamentům poprvé možnost změnit nápady z EU a být tak aktivními hráči bruselského hřiště. Český sbor to kdysi hlasitě kvitoval.

Plošný nezájem dolní komory o evropské věci nicméně nespadl z nebes: odráží situaci uvnitř stran, hlavně ve dvou největších. Před pěti šesti lety, kdy se Češi v Unii teprve učili, mluvili k tématu za ČSSD a ODS dva lidé. To se nezměnilo, i když má Česko za sebou intenzivní školení v podobě předsednictví. Na straně ČSSD jsou dva mluvčí, Lubomír Zaorálek a Jan Hamáček, v případě občanských demokratů taktéž - Alexandr Vondra a Jan Zahradil.

„Ne, prostě nikdo to nechce dělat. Evropská agenda je komplikovaná, nevyhrají se s ní volby a nedostanete se do médií," shrnuje „svatou trojici" důvodů nezájmu o Unii mezi politiky ČSSD Zaorálek. Stejně mluví Alexandr Vondra. „V ODS není poptávka po systematickém sledování věcí z Evropy a po budování nějaké stranické eurolíhně; většinové mínění je, že Brusel znamená jen potíže," říká senátor klidně - pak ale zvyšuje hlas. „Prožili jsme těžký rok, jsme v krizi, a tahle země prostě nemá tolik géniů! Navíc Češi nejsou žádní vlastenci, kteří by se v Bruselu chtěli obětovat za rodnou vísku."

Nezaměstnanost bude těsně pod deseti procenty až do konce roku

parlamentnilisty.cz | 10.3.2010 | rubrika: Zprávy | strana: 0 | autor: par

Nezaměstnanost sice na jaře nepatrně klesne, do konce roku se ale od hladiny deseti procent příliš nevzdálí.

"V řádu týdnů dojde k mírnému nárůstu nezaměstnanosti. Na jaře pak přijdou sezónní práce, to by mohlo číslo klesnout zpět pod deset procent. Kolem devíti procent ale zůstane nezaměstnanost nejspíš až do konce roku," uvedl poradce Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar v Hyde Parku na ČT24.

Česká ekonomika je výrazně závislá na exportu, který tvoří až 70 % hrubého domácího produktu. Kvůli světové ekonomické krizi ale nemají české výrobky v zahraničí odbytiště. To vede k omezování výroby a k propouštění.

Pracovních pozic je dnes tak málo, že místo nenajdou ani lidé, kteří se aktivně snaží. Na 580 tisíc nezaměstnaných tak připadá jen 30 tisíc volných pozic.

Dalším z problémů je podle Špicara nedostatečná mobilita. Češi se na rozdíl od pracovníků ze západních zemí málo a neradi za prací stěhují.

Některé druhy prací jako je hutnictví navíc Češi vůbec dělat nechtějí. Firmy působící v těchto sférách tak před třemi lety plošně najímaly zahraniční pracovníky. Dnes se Češi bouří, že jim  cizinci berou práci.

Nejvíce ohroženi rostoucí nezaměstnaností jsou lidé s nízkou kvalifikací a hlavně absolventi vysokých škol bez praxe. Současný systém přitom studenty nijak nemotivuje získávat praxi při studiu.

Stejně tak stát svými nadstandardně vysokými odvody nemotivuje firmy zaměstnávat více lidí. Vedlejší náklady práce jsou kvůli zdravotním a sociálním odvodům vyšší než kdekoli v Evropě a firmám se jednoduše nevyplatí zaměstnávat více lidí.

"Politická moc je v tomto směru omezená, ale něco poslanci přeci jen udělat mohou. Pro začátek důchodovou a zdravotní reformu," uzavírá Špicar.

KRVAVÁ BITVA O ODPADKY
Ekonom | 11.3.2010 | rubrika: Téma ekonomu | strana: 12 | autor: Marcela Alföldi Šperkerová, Tomáš Plhoň

ELEKTROODPAD

Na trhu s elektroodpadem s posvěcením státu vzniká monopol. Pár vyvolených si ročně rozdělí miliardu korun.

Jiří Pejčoch léta pracoval v odpadovém hospodářství. Dobře věděl, že Evropská unie chystá velké změny v oblasti nakládání s vysloužilými elektrozařízeními.
»V roce 2003 jsem se rozhodl, že koupím špičkovou technologii na recyklaci elektroodpadu a tuto službu nabídnu obcím, komunálním firmám či výrobcům elektra,« vypráví Pejčoch.
Pak po tři roky vybavoval povolení, vyřizoval studii EIA (posouzení vlivů na životní prostředí). V roce 2007 linku, která je schopna ekologickým způsobem ročně zpracovat 21 tisíc tun vysloužilých ledniček, praček či mikrovlnek, spustil. Investoval přitom částku blížící se dvěma stům milionů korun.
Přesně jak Pejčoch předpokládal, Evropská unie zpracovala směrnici, která zavedla pravidla pro ekologickou likvidaci elektroodpadů. Zdálo by se, že jeho plán z něho musí udělat úspěšného podnikatele.
Pejčoch ovšem netušil, že si Česká republika vyloží evropské zákony po svém. A jeho firma se rázem ocitla v těžké situaci. O přísun odpadu ke zpracování musí doslova prosit, shání jej kde může a o recyklačních poplatcích si může nechat jen zdát.
Není v tom sám. Podobně na tom jsou desítky zpracovatelů. Řeklo by se špatný podnikatelský záměr. Platí to ale i v situaci, kdy ho rámují paragrafy deformující volnou soutěž?
Nyní na ministerstvu životního prostředí připravují další legislativní návrhy, jež mají český trh s tímto odpadem ještě více monopolizovat. A miliardu, která dle odhadu do systému ročně přiteče, přihrát do rukou jen třem sběrným firmám.
Šestice s licencí Každý, kdo koupí jakýkoliv elektrospotřebič, platí nemalou částku navíc - takzvaný recyklační poplatek. V případě zbrusu nové lednice to dělá 217 korun. Jde prakticky o ekologickou daň, již ale neodvádíme státu, nýbrž jakési platformě nazvané »kolektivní systém«.
Těchto sběrných firem je v Česku šest a založili je výrobci nebo dovozci elektrozboží. Měly by vybírat recyklační poplatky a zprostředkovávat za ně cestu vyřazené pračky nebo mrazáku od spotřebitele až k ekologickému zpracování.
Moc některých členů »bájné« šestice posílila vyhláška ministerstva životního prostředí z roku 2005. Rozdělila elektrovýrobky do deseti skupin a určila, že ty, které byly na trh dodány do srpna 2005, jsou považovány za historické.
Zároveň resort kolektivním systémům přidělil, o jakou skupinu zboží se mají monopolně starat. Tím mezi nimi vznikly rozbroje, začaly padat silná obvinění a žaloby. Ty se táhnou dodnes (viz Ekonom č. 33/2009).
Vítězi trhu se staly společnosti Elektrowin, Asekol a Ekolamp, které dokázaly v ostré při vybojovat správu lukrativnějších skupin vysloužilých spotřebičů.
Na zbylé tři kolektivní systémy zbyly jen drobky, a tudíž jen malá část z miliardového objemu každoročně vybraných recyklačních poplatků (viz box Kolektivní systémy, str. 15).
Takto nastavené podmínky však opakovaně kritizovaly Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Svaz průmyslu a dopravy a vyslovuje se proti nim i ministerstvo průmyslu a obchodu.
»Monopolní financování historických odpadů navíc není a nikdy nebylo legislativně zakotveno v žádné jiné zemi Evropské unie,« dodává Jaroslav Vladík, ředitel společnosti Retela. A stejně se staví i k připravovaným změnám zákonů: »Cílem je zlikvidovat v oboru konkurenci a správu nad elektroodpadem i penězi, jež se kolem něj točí, předat do rukou jen několika vyvolených.« Stamiliony na účtech Úspěšnější trojka dokázala za pár let na svých účtech nahromadit stamilionové částky dohromady značně převyšující miliardu korun z vybraných recyklačních poplatků. Může s nimi dělat, co chce. Resort životního prostředí totiž nakládání s penězi nekontroluje. Silou těchto peněz a zaručeného byznysu se jim daří vytlačovat konkurenty i »nepřizpůsobivé« partnery.
Představitelé těchto kolektivních systémů však nařčení rozhořčeně vyvracejí.
»Asekol má finanční závazky za recyklaci elektrozařízení uvedených na trh v období do roku 2010 a těch, které nebyly dosud odevzdány do zpětného odběru. Rezervy však tyto závazky zcela nepokrývají,« zdůrazňuje mluvčí firmy Hana Ansorgová.
Přitakává jí i Roman Tvrzník, ředitel Elektrowinu. »Výše finančních prostředků je kalkulována tak, aby byly veškeré povinnosti zajistit zpětný odběr vysloužilých spotřebičů a jejich zpracování beze zbytku splněny. S prostředky, které máme na účtech, nakládáme s péčí řádného hospodáře a v souladu s rozhodnutím výrobců, již společnost řídí a kontrolují,« vysvětluje.
Jenže s takovým vysvětlením nesouhlasí výrobci, kteří vsadili na konkurenci.
»Původně to měli být jen správci vybraných financí na recyklaci konkrétní kategorie odpadu. V praxi to ovšem takto nefunguje. Není to o tom, že je společné místo pro financování, ale že jen vybraný kolektivní systém se o odpad stará a nikdo jiný nemůže,« rozhořčuje se Pavel Prior z Českomoravské elektrotechnické asociace, jež založila kolektivní systém Retela.
Řetězce se zlobí Nespokojeni se součásným stavem jsou prodejci zboží, zpracovatelé i některé obce.
»Bohužel na straně sběrných systémů i samotných firem, které ekologickou likvidaci zajišťují, vyvstává řada problémů. Spolupráce nefunguje tak, jak bychom si představovali,« zdůrazňuje například Pavla Vondrušková z řetězce Okay elektrospotřebiče.
Za největší překážku označuje nedostatečné svozy vysloužilých spotřebičů z prodejen, které tam zanechali zákazníci.
»Normálně patříme mezi spokojené uživatele. V prosinci loňského roku ale byla bez předchozí informace uzavřena odběrná místa, na základě čehož zhruba čtrnáct dní vůbec nebyl svážen elektroodpad,« říká Stanislav Plecitý, ředitel odboru logistiky společnosti Datart.
Nejde ale jen o firmy. V minulosti kritizovala systém zpětného odběru elektroodpadu také mezinárodní organizace Greenpeace, která vznesla zásadní připomínky k existujícím zákonům. Jak se zdá, systém zkrátka neplní svůj účel.
Recykluji a zaplatím »Zpočátku jsem to chápal tak, že zmíněná šestice bude zprostředkovatelem, jenž bude hledat nejekologičtější zpracovatelské technologie a vše financovat z vybíraných recyklačních poplatků, ale byl jsem okamžitě vyveden z omylu,« stěžuje si Jiří Pejčoch, majitel firmy D+P Rekont.
Firmy, jejíž ekologickou technologii oceňuje ministerstvo životního prostředí a k níž jezdí na exkurze zaměstnanci českých i zahraničních sběrných firem, výrobců i ministerstev. Je přesvědčený, že umožňuje nejdokonalejší zpracování na trhu. V českých poměrech ale bohužel nemá šanci. Dominantní kolektivní systémy diktují podmínky, které jsou téměř likvidační.
»Dostal jsem do rukou naprosto neadekvátní smlouvu, v které jsem byl de facto zbaven svéprávnosti, co se týče podnikání. Stali jsme se v podstatě jejich otrokem, který pracuje jen za stravu. Museli jsme jim dát naše know-how, všechna data o naší výtěžnosti, o našich odběratelích i o našich finančních tocích,« vysvětluje situaci Pejčoch.
Smlouva na letošní rok navíc cenu za zpracování odpadu indexuje na základě aktuálního vývoje cen železných a neželezných kovů. Čím by byly kovy dražší, tím méně peněz by zpracovatelé dostávali.
»K této změně nás vedly prudké výkyvy obchodních cen recyklovaných surovin. Indexové ceny přinášejí oběma stranám více transparentnosti a jistoty. Zpracovatelům zaručují, že jejich náklady budou vždy pokryty. Naopak Elektrowin má možnost snížit výdaje za zpracování, když výkupní ceny materiálů výrazně narostou,« vysvětluje ředitel Tvrzník.
Pejčocha ovšem smlouva vedla k závěru, že v případě růstu cen na předkrizovou úroveň by nakonec musel ještě kolektivnímu systému za zpracování odpadu doplácet.
Vzácné odpadky Přesto do loňska podobné smlouvy podepisoval. Proč? Jednoduše neměl na výběr. Vyhláška ministerstva životního prostředí sice na papíře umožňuje individuální dohody výrobců přímo se zpracovateli odpadu, ve skutečnosti to není možné. Legislativa totiž u individuálních smluv vyžaduje takzvané »pojištění proti neschopnosti platit recyklační poplatky«.
Zdá-li se vám takový výraz příliš kostrbatý, pak nejste sami. Zvláštní připadá i samotným pojišťovnám. Takový produkt totiž žádná z nich neposkytuje.
Bez dohody s dominantními systémy jsou zpracovatelé nahraní. Mohou sice odpad sbírat sami - například od obcí či jednotlivců -, nemají však žádnou šanci urvat část z recyklačních poplatků.
Ale i to se jim chystají zákonodárci zatrhnout. Ministerstvo životního prostředí totiž připravuje nový komplexní zákon o odpadech, který je nyní v režimu připomínkového řízení.
Navrhuje v něm mimo jiné ustanovení, že elektroodpad musí procházet jedině skrz kolektivní systém. Bez něj by byl jakýkoliv sběr elektroodpadu de facto nezákonný. Monopolní postavení těchto zprostředkovatelů by tak dostalo jiný rozměr.
Brusel-Nebrusel »Ministerstvo je toho názoru, že termín monopol není zcela na místě. Kolektivní systém má být vytvořený výrobci a jeho primárním cílem by mělo být zajištění povinnosti výrobců postarat se o vysloužilé zboží, a to ve světle tržního prostředí zpracování odpadů a platné legislativy,« říká Petra Roubíčková, mluvčí ministerstva životního prostředí.
Jak vysvětluje, ministerstvo chce hlavně zvýšit průhlednost celého procesu a získat bič na vymáhání povinností kolektivních systémů. Na otázku, proč se zároveň urputně snaží posílit jejich pravomoci, ovšem nedokáže uspokojivě odpovědět. Nový zákon by přitom měl drastické dopady na malé zpracovatelské firmy, jako je právě D+P Rekont.
»Prostě bychom nemohli odpad sbírat sami. Tím bychom byli zcela odříznuti od působení na trhu. A ti výrobci či obce, kteří by nám posílali vysloužilé spotřebiče, by také porušovali zákon. To by nás položilo do roka. Navíc to jde přímo proti evropské směrnici,« zdůrazňuje Pejčoch.
S tím ale resort životního prostředí nesouhlasí a naopak namítá, že paragrafy jsou v souladu s bruselskými normami. Návrh nového odpadového zákona má být předložen vládě letos na podzim. Ještě je tedy čas jednotlivá ustanovení upravit. Nelíbí se totiž třeba ani asociacím výrobců.
»Pokud zavádí, že materiál může jít jen přes kolektivní systémy, tak to vnímám jako nebezpečné. Jakýkoliv monopol je hrubě nebezpečný. Musí být volnost, ať mají výrobci i zpracovatelé širší možnosti a funguje normální soutěž,« namítá například Pavel Prior. Předkládá tak i stanovisko Svazu průmyslu a dopravy jakožto člen jeho představenstva.
Afrika, země zaslíbená Zůstává však otázkou, proč se ministerstvo životního prostředí k přípravě zákona vůbec odhodlalo. Novou legislativu totiž v současnosti připravuje Evropská unie.
Podle některých ohlasů evropským zákonodárcům došlo, že současný stav není ideální a v některých případech (jako například v českém) nahrává vzniku netransparentních obchodů.
Nový směr Evropské unie se ale vůbec nelíbí těm, které se chystá klepnout přes prsty - monopolním kolektivním systémům. Ty zároveň, jak jinak, silně podporují iniciativu ministerstva. Například sběrná firma Asekol, která na toto téma dokonce uspořádala konferenci.
»Účastníci diskuse vyjádřili očekávání, že úprava směrnic zajistí garanci, že veškerý elektroodpad bude napříště procházet jen kolektivními systémy,« píše se na webu Asekolu. Svůj názor podporuje tím, že jen kolektivní systémy mohou zabránit vyvážení odpadů do třetích zemí. Pravdou je, že fenomén černého vývozu do zahraničí trápí celou Evropu. Není ale jasné, jak přesně by existence těchto firem měla lidstvo od takových neduhů spasit.
»V současnosti nemáte žádnou jistotu, co se s elektroodpady stane, protože nevíte, co s ním kolektivní systém udělá. Existuje tu riziko, že odpady skončí nakonec někde v Africe,« říká Jan Friedinger z organizace Greenpeace.
Upozorňuje, že nejsou žádné důkazy o tom, že by se v Česku něco takového odehrávalo. Podle studie Greenpeace však v celé Evropě mizí neznámo kam 70 procent elektroodpadu.
Padesát mega pokuty Aby zmatků okolo legislativy nebylo málo, souběžně s ministerstvem se připravuje ještě jedna zákonná úprava, tentokrát v parlamentu. Přišli s ní čtyři poslanci z výboru pro životní prostředí. Část firem na trhu ji opět považuje za likvidační pro další fungování a protentokrát se proti ní ohrazují i menší kolektivní systémy.
»Jedná se o účelovou opakovanou snahu prosadit monopol na financování historických elektrozařízení, což je nejen v rozporu s praxí v rámci celé EU, ale i se všemi návrhy předkládanými ministerstvem životního prostředí,« říká David Beneš, ředitel společnosti Rema Systém. Stejně jako mnohým jiným mu přijde podezřelé, že novela zavádí likvidační pokuty ve výši až 50 milionů korun pro »nesprávné systémy«, a to již za nabízení smlouvy.
»Cíl je více než jasný - vytvořit půdu pro ovládnutí trhu s elektroodpadem jedním nebo maximálně dvěma největšími provozovateli sběrných firem za předpokladu naprostého vyloučení veškerých alternativních způsobů plnění povinností výrobců elektrozařízení,« notuje si s ostatními Jiří Pejčoch.
I tentokrát ti silnější za úpravami zákona stojí.
»Současná úprava umožňuje některým provozovatelům neprůhledné a neefektivní jednání. Zpřesnění zákona a sankce, které novela zavede, mohou účinně bránit fiktivnímu sběru a provozování kolektivního systému za účelem zisku,« tvrdí Michal Mazal z dozorčí rady Asekolu a šéf Asociace spotřební elektroniky.
Oranžoví a modří ve shodě A kdo konkrétně za novotami stojí? Tentokrát šly ideové půtky stranou a novelu zákona o odpadech předkládají společně dva modří (František Dědič a Ladislav Libý) a dva oranžoví (Robin Böhnisch a Pavel Vanoušek) poslanci. Zákon přitom vzniká za podivných okolností. Poslanci se ho pokoušejí prosadit ve zrychleném řízení již v prvním čtení.
»Chtěl bych rovné podmínky pro všechny. Novela vznikla na základě konzultací s ministerstvem životního prostředí. Pokud se ukáže, že je třeba ji přepracovat, tak klidně počká. Do voleb se stejně asi projednávat nebude,« mírní náhle spěch jeden z autorů zákona František Dědič. Podobně se vyjadřuje i jeho opoziční kolega Pavel Vanoušek.
Navzdory jejich tvrzení se ale novelku, jež plánuje sběr každé skupiny historického odpadu přidělit pouze jednomu kolektivnímu systému, podařilo prosadit na pořad březnové schůze poslanecké sněmovny. Není to první pokus o monopolizaci trhu. Podobná bitka o změnu zákona se odehrála již před třemi roky.

Fórum Zlaté koruny udá Česku směr z krize ven

ct24.cz | 10.3.2010 | rubrika: Ekonomika | strana: 0 | autor: ČT24

Najít východisko z krize, vzít si poučení ze situace Řecka a Finska, zemí, které dnes stojí na opačných pólech ekonomického vývoje a jsou pro nás na jedné straně varováním a na druhé straně poučením, jak dál - tak ambiciózní cíle si klade již VI. Mezinárodní ekonomické fórum Zlaté koruny, které se pod záštitou premiéra Jana Fischera koná příští úterý v TOP HOTELU v Praze. Program fóra s názvem "Jsme na rozcestí. Probudíme se, dokud je čas?" naplněný vystoupeními zajímavých osobností mohou diváci sledovat v úterý 16. března od 9:00 na webu CT24.cz.

Fórum probere krach veřejných financí, nezaměstnanost i vzdělávání

Jednání zahájí blok nazvaný "Čeká nás krach veřejných financí?", který otevře ekonom Jan Švejnar. O měnové politice promluví člen bankovní rady ČNB Robert Holman a čerstvou zprávu o výhledech ekonomiky nových členských států EU přinese Kaspar Richter, hlavní ekonom Světové banky. Značná pozornost bude věnována i Řecku. Přednáška o stavu jeho veřejných financích nese příznačný název "Novodobá tragédie".

Dalším značným problémem současnosti je nezaměstnanost, právě tou se bude zabývat v dalším bloku fóra ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka. Téma pracovních sil se poté volně přelije do poslední diskusní části Zlaté koruny, která představí možnosti vzdělanosti jako cesty k ekonomické prosperitě. Vystoupení Markku Markkuly, poradce Aalto University v Helsinkách a předsedy Finského centra pro rozvoj informační společnosti, by nám mohlo dát návod, jak lépe propojit školství, vědu a výzkum s ekonomikou.

Fórum plné odborníků

Celé mimořádně ambiciózní fórum je protkáno příspěvky osobností, jako jsou rektor Vysoké školy ekonomické Richard Hindls, ekonom a bývalý premiér Miloš Zeman, předseda Hospodářské komory Petr Kužel a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Do diskuse taktéž přispěje celá řada předních ekonomů, představitelů průmyslu a veřejné sféry.

Zájemci mohou fórum ovlivnit svými příspěvky do diskuse na Facebooku, která k ekonomickému fóru probíhá. Odtud totiž vzejdou dotazy k účastníkům Zlaté koruny. Všechny výstupy bude možné zpětně zhlédnout i přímo na stránkách fóra.

Ministr zahraničí Kohout je na návštěvě Etiopie

ct24.cz | 10.3.2010 | rubrika: Svět | strana: 0 | autor: ČT24

Addis Abeba - Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Jan Kohout je na dvoudenní oficiální návštěvě Etiopie. Tu chápe jako potvrzení dlouhodobých přátelských vztahů mezi oběma zeměmi. Spolu s ministrem se návštěvy účastní skupina patnácti českých podnikatelů, kteří navážou užitečné kontakty se svými etiopskými protějšky energetiky, infrastruktury, dopravy, ekologie a vodních zdrojů.

"Už předválečné Československo a císařská Etiopie se vzájemně diplomaticky výrazně podporovaly. Cílem mé návštěvy v Addis Abebě je tyto tradičně přátelské vztahy ještě zintenzivnit a zužitkovat," řekl šéf české diplomacie.

Jan Kohout se sešel s ministrem zahraničí Etiopie Seyoumem Mesfinem a prezidentem Girmou Woldegiorgisem a veze s sebou i početnou skupinu českých podnikatelů. Podpořil ekonomické zájmy ČR a účastnil se podpisu Memoranda o společném porozumění mezi Etiopskou obchodní komorou a Svazem průmyslu a dopravy ČR.

"Doufám, že se objem naší vzájemné obchodní výměny s Etiopií v příštích letech zvýší ze současných 20 milionů dolarů na 200 milionů," prohlásil český ministr zahraničí.

Kohout jednal také o dění v Africe a vztazích EU s tímto kontinentem s předsedou Komise Africké unie Jeanem Pingem. Navštívil rozvojový projekt financovaný MZV a realizovaný společností Člověk v tísni, zaměřený na vzdělání a přípravu etiopských učitelů. Předpokládá se, že Etiopie bude v budoucnu i nadále v centru pozornosti zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

Seriál „Krocení byrokracie“ má před sebou další díl
Lobby | březen 2010 | rubrika: Legislativa | strana: 7 | autor: Karel Směták

Jako nekonečný příběh - i tak je možné hodnotit dosavadní snahy českých politiků o snižování administrativní zátěže podnikání. Další kapitolu hodlá připsat Fischerova vláda, která začátkem února schválila balík legislativních změn k omezení byrokracie.

K tomu by mělo být z inciativy Ministerstva průmyslu a obchodu ČR upraveno devět zákonů a zrušeno šest vyhlášek. Rozhodující trumfy k odsouhlasení definitivních změn ale budou mít až poslanci, kteří vzejdou z květnových parlamentních voleb. Podnikatelům tak nezbývá než opět čekat…

Každý krok je dobrý

Co konkrétně by podnikatelským subjektům mělo usnadnit život? Přerušení podnikání už například nebude muset živnostník hlásit na pěti úřadech, ale bude informovat pouze jediný - živnostenský. OSVČ a firmy by také od příštího roku nemusely hlásit České obchodní inspekci (ČOI) provedení nařízeného odstranění závady výrobku. Podle jedné z dalších navržených změn by na kontroly hygienických norem v provozovnách už měly dohlížet pouze příslušné hygienické stanice, nikoliv i ČOI. Zjednodušení podnikání by se měli dočkat i obchodníci s energiemi, k jejich činnosti by jim měla stačit licence bez potřeby živnostenského listu.

Návrhy mají i slabá místa

Tyto a další změny mají navázat na určité pozitivní změny v podnikatelském prostředí, mezi něž patří vytvoření centrálních registračních míst a zlepšení právní informatiky, zkrácení časové náročnosti ohledně obchodního rejstříku či zakládání firem. Nicméně nové návrhy Fischerova kabinetu mají i svá slabá místa. „V návrzích chybí takzvané sdružené kontroly podniků ze strany státních orgánů. Budeme tak dále prosazovat, aby tyto orgány prováděly kontroly ve firmách společně, neboť zejména malé podniky nemají personální a časovou kapacitu na jednotlivé návštěvy státních úředníků. Pak podnikatel nedělá nic jiného, než že se tři týdny věnuje kontrolám,“ uvedl prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel. Další rezervy vidí podobně jako ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský třeba v přebytečném papírování kolem daní. V ČR totiž podnikatelé podle statistik stráví zpracováním daní a odvodů neuvěřitelných 613 hodin ročně, zatímco v Lucembursku, které je v tomto ukazateli premiantem, je to pouhých 59 hodin ročně.

Ach ty úřady...

„Administrativní náročnost se stěhuje postupně do oblasti vymahatelnosti práva a do dalších sfér. Jde o různé druhy povolování či evidencí -zejména v případě chemických látek, o ekologické a další normy,“ podotkl tiskový mluvčí Svazu průmyslu a dopravy ČR Milan Mostýn. „Složité procedury přetrvávají u čerpání prostředků ze strukturálních fondů, jehož zjednodušení je jedním z 38 bodů protikrizových opatření, které přijala tripartita. Firmy by také přivítaly větší míru otevřenosti v přístupu k informacím od úřadů, které se týkají jejich podnikání, a další zjednodušování elektronického kontaktu s úřady, včetně prokazování a ověřování tiskopisů. A exportéři nadále poukazují na příklady průtahů při udělování víz v některých zemích - jde mimo jiné o Vietnam a Rusko.“
Že je byrokracie stále velkým balvanem v českém podnikatelském prostředí, potvrdil pro L bby i tajemník Asociace českých nábytkářů Tomáš Lukeš. „Hodně se sice o snižování administrativní náročnosti píše, ale řešení není blízko. Každá firma nadále naráží na celkovou legislativní složitost a zbytečnost některých úkonů, vznikající špatnou spoluprací státních úřadů.“ Vystihl tak v zásadě další problém, který však jen změna zákonů či zrušení nevyhovujících vyhlášek určitě nevyřeší...

Jobless rate rises to 9.9 percent
The Prague Post | 10.3.2010 | rubrika: Business | strana: 7 | autor: BY CLAIRE COMPTON

Analysts expect rate to stabilize this year but don’t foresee a recovery

Unemployment hit 9.9 percent in February, the Labor and Social Affairs Ministry announced March 8.
The jobless rate is the highest since July 2004, when the current means of calculation began to be used.
The jobless rate was 7.4 percent in February 2009. While the country was in a recession last year, the unemployment rate is typically an economic indicator that lags behind other indicators.
“That is a sad new record,” said Vladimír Pikora, chief economist at Next Finance. “If unemployment hasn’t peaked in February, it will do so in March.”
The number of jobseekers grew 8,909 month on month in February.
The growth for the same time period in 2009 was 31,000. One of the most dramatic illustrations of the woes on the labor market is the number of jobseekers per vacancy.
As of February, there were 18.2 jobseekers per vacancy, compared with as recently as July 2008, when that number was only two, according to Miroslav Frayer, head of the economic and strategy research department at Komercní banka.
While most analysts don’t expect the rate to top 10 percent, ranks of unemployed won’t shrink much either for the entirety of 2010.
“Despite the fact we expect economic growth of about 1.5 percent this year, it will only lead to stabilization on the Czech labor market,” Frayer said. “At the end of 2010, we expect the unemployment rate to be about 9.8 percent. Visible improvement on the labor market is expected in 2011.”
The unemployment rate isn’t safe from future waves of layoffs, either, Frayer cautioned, since different sectors are subject to different impulses, specifically the situation that could arise in the auto industry, one of the Czech Republic’s largest sectors.
“The industrial sector has started to show signs of stabilizing, but, even so, we can’t be too optimistic, as there could be a further wave of layoffs in the auto industry after the end of the car-scrap programs in countries that are our major exporters,” he said. “The unfavorable situation widens with some lag to other sectors — namely services, construction and retail — and can reflect in developments on the labor market.”
In a survey by the Confederation of Industry, only 15 percent of responding firms said they would hire new staff this year, and even then only in small numbers.
In a March 8 discussion hosted by the American Chamber of Commerce, guest speaker Mirek Topolánek, chairman of the Civic Democratic Party, said employment would be the most important topic on his party’s agenda ahead of the May elections.
Spending on unemployment benefits more than doubled in 2009, totaling 15.08 billion Kc compared with 7.11 billion Kc in 2008, according to the Labor and Social Affairs Ministry.