Výběr z monitoringu médií 12.4.2010
Směřování odborů na 4 roky
ČT 1 | 10.4.2010 | 19:00 | pořad: Události
Bohumil KLEPETKO, moderátor
--------------------
V Praze skončil sjezd konfederace odborových svazů. Po 8 letech zvolil nové vedení, Milana Štěcha, který už coby sociálnědemokratický místopředseda Senátu nekandidoval, v předsednické funkci vystřídal Jaroslav Zavadil. A sjezd projednal i program největší odborové centrály na příští 4 roky. A i když ta chce zůstat nadstranická, netají se tím, že její program je slučitelný s programy levicových stran.
Jan HREŇO, redaktor
--------------------
9 hodin ráno. Nový šéf odborů Jaroslav Zavadil oficiálně přebírá žezlo od svého předchůdce. Pak už na řadu přichází program. Odbory chtějí hlavně zamezit zneužívání krize a před jejími dopady chránit zaměstnance i důchodce.
Jaroslav ZAVADIL, nový předseda ČMKOS
--------------------
My chceme uhájit ty věci, který jsme historicky dobyly a o kterých si myslíme, že není potřeba je znehodnocovat.
Jaroslav MÍL, prezident, Svaz průmyslu a dopravy
--------------------
Je to program, který pochopitelně je líbivý. Na druhou stranu práci lidem, kteří jsou dneska bez práce, nezajistí. Ba právě bohužel naopak.
Jan HREŇO, redaktor
--------------------
Odboráři na sjezdu ostře vystoupili proti svým kritikům. V závěrečném memorandu varují, že kdo útočí na ně, útočí na demokracii. Odbory taky vyzvaly lidi, aby šli volit. A jejich hlas si podle nich zaslouží levicové strany.
Jaroslav ZAVADIL, nový předseda ČMKOS
--------------------
Pokud je to zaměstnanec a přečte si podrobně programy některých pravicových stran, tak musí usoudit, že takovouto stranu volit nemůže.
Jan HREŇO, redaktor
--------------------
ODS postoje odborů nepřekvapily.
Petr NEČAS, volební lídr strany /ODS/
--------------------
Je to tradiční stanovisko této odborové centrály, která je úzce provázána se sociální demokracií. Bohužel ani pod novým předsedou se této své stranické vazby zpolitizování nedokáže zabránit.
Zdeněk ŠKROMACH, místopředseda strany /ČSSD/
--------------------
Já myslím, že to vychází z přirozené podstaty odborů. Programy levicových stran reflektují lépe jejich představy.
Jan HREŇO, redaktor
--------------------
Na výsledku voleb taky bude podle Jaroslava Zavadila záviset styl jednání odborů. Pokud kabinet půjde proti jejich programu, nevylučuje ani opravdu razantní akce.
Financování sponzorských a veřejně prospěšných aktivit
ČRo 6 | 10.4.2010 | 18:10 | pořad: Názory a argumenty
Alexander TOLČINSKÝ, moderátor
--------------------
Jakým způsobem a z jakých zdrojů by měly být v budoucnu financovány sponzorské a veřejně prospěšné aktivity, to je téma debaty, kterou naše stanice připravila s pány Radkem Špicarem ze Svazu průmyslu a dopravy, a Oldřichem Haičmanem, ředitelem Charity České republiky. Slovo má kolegyně Ivana Denčevová a její hosté.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Jaká je současnost a také budoucnost našeho sponzorství? Ostatně téma, ke kterému se čas od času vracíme. Také jeden z návrhů, který přednesl předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek. A obsahem tohoto návrhu je, aby jedno procento povinně musely firmy odvádět na to, co můžeme nazvat veřejně prospěšnými účely, byť i je třeba dodat, že Jiří Paroubek tehdy hovořil o výdajích na sport. Samozřejmě tato škála je mnohem širší. Obou svých hostů se ptám, je dostatečné financování ze strany soukromých subjektů směrem k tomu, co nazýváme veřejně prospěšnými aktivitami. Nejprve otázka na ředitele Charity České republiky, pana Oldřicha Haičmana.
Oldřich HAIČMAN, ředitel Charity České republiky
--------------------
Pokud vezmu soukromé zdroje, které vlastně charita získává, tak celkově vlastně, nebo vlastní zdroje charity, které si musí každý rok sehnat, je asi třicet procent. A z toho dělají ty soukromé zdroje asi deset, patnáct procent od velkých firem. Tak spíš až těch možná pět, možná deset procent, což je velmi málo. Já jsem se třeba setkal v zahraničí s tím, že někde to dělá až 80% daných projektů. U nás, si myslím, že je hodně asi nevýhodou nebo ani nevýhodou, spíše nejsou nastaveny podmínky pro firmy, aby rády nějakým způsobem přispívaly tedy na charitativní nebo vůbec sociální služby.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Jaký je názor dalšího z hostů Radka Špicara, který zde reprezentuje svaz průmyslu a dopravy?
Radek ŠPICAR, Svaz průmyslu a dopravy ČR
--------------------
S tím musím souhlasit. Ono je velmi složité porovnávat anglosaský svět z pohledu procenta prostě, které podniky odvádějí na charitu. Tam ten stát skutečně se chová velmi macešsky vůči tomuto sektoru. Naopak v kontinentální Evropě stát hraje velmi významnou roli. To znamená, ta tíha neleží na podnicích, na soukromých podnicích tak moc, jako je tomu v tom anglosaském světě nebo na privátních donorech z řad občanů. Ale souhlasím s panem kolegou v tom smyslu, že určitě ten legislativní rámec, který vymezuje ty možnosti podnikům, jak na charitu přispívat, by stál za reformu a určitě existují mnohé nápady, které by byly využitelné. Koneckonců například takové daňové asignace, jedním z hlavních témat, o kterém se už diskutuje deset let a zatím jsme se příliš z místa nepohli.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Já jsem telefonicky se zeptala advokáta doktora Ondřeje Trubače, který je z Advokátní kanceláře Havel a Holásek. A je specialistou právě na daňové právo a také vysokoškolským učitelem této oblasti. Na to, jaká je současná vůbec právní možnost, úprava v souvislosti s daňovým systémem odvodů na veřejně prospěšné aktivity.
Ondřej TRUBAČ, advokát, Advokátní kancelář Havel a Holásek
--------------------
Problematiku darů upravuje zákon o daních z příjmů. Dary jako takové jsou primárně daňově neuznatelné, pouze pokud se jedná o dary splňující zákonnou definici, lze je odečíst od základu daně, přičemž zákon o daních z příjmů poměrně obšírně stanoví, jaké dary lze od základu daně odečíst. Rozlišuje tedy mezi fyzickými a právnickými osobami. Fyzické osoby mohou od základu daně odečíst například hodnotu darů poskytnutých obcím, krajům, organizačním složkám státu a právnickým osobám. A to například na financování vědy, kultury, na sociální a tělovýchovné účely. A stejně tak lze od základu daně odečíst hodnotu daru například politické straně nebo registrované církvi a náboženské společnosti.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Takže, pokud bychom to shrnuli, tak kterýkoliv, řekněme, řadový občan, který je třeba v pracovním poměru, může takový dar věnovat, stejně jako například fyzická osoba, stejně jako právnická osoba?
Ondřej TRUBAČ, advokát, Advokátní kancelář Havel a Holásek
--------------------
Ano, s tím, že fyzická osoba, aby mohla hodnotu darů od základu daně odečíst, musí ta úhrnná hodnota darů ve zdaňovacím období přesáhnout dvě procenta ze základu daně, anebo činit alespoň tisíc korun. S tím, že maximálně může fyzická osoba odečíst nejvýše deset procent ze základu daně. A u právnické osoby, kde je ten výčet darů, které lze odečíst od základu daně, velmi obdobný, musí ta hodnota daru činit alespoň dva tisíce korun. A v úhrnu pak právnické osoby mohou odečíst maximálně pět procent ze základu daně. S tím, že je tam ještě výjimka, že v případě poskytnutí daru vysokým školám a veřejným výzkumným institucím lze základ daně snížit o dalších pět procent.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Abychom si řekli, co je právě ta kategorie základ daně, ze které se tyto částky, o kterých jste hovořil, dají odečítat.
Ondřej TRUBAČ, advokát, Advokátní kancelář Havel a Holásek
--------------------
Zjednodušeně řečeno, základem daně jsou vlastně příjmy toho daňového subjektu, od kterých se odečtou jeho výdaje.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Také se hovoří o daňových asignacích. Jak to s tím souvisí a jaký je rozdíl mezi stávající úpravou a právě daňovými asignacemi?
Ondřej TRUBAČ, advokát, Advokátní kancelář Havel a Holásek
--------------------
Tak daňové asignace umožňuje vlastně daňovému subjektu rozhodnout o tom, kterému konkrétnímu příjemci z veřejně prospěšné oblasti bude směřovat určitá část, například se hovoří o jednom procentu jím zaplacené daně, přičemž okruh těch příjemců je státem vymezen. A co se těch rozdílů týče, tak na rozdíl od daru, kde se daňový subjekt vlastně dobrovolně rozhodne určitou částku darovat a dochází u něj k přechodnému zvýšení výdajů, jelikož si vlastně tu darovanou částku bude moci od základu daně odečíst až v rámci svého daňového přiznání. Tak u těch daňových asignací se jedná prakticky o určitou daňovou redistribuci s určitým podílem přímého rozhodování toho daňového subjektu, který si určí, kterému příjemci bude směřována určitá část daně, kterou by vlastně tak jako tak zaplatil.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Ve kterých státech například už je právně zaveden systém daňových asignací?
Ondřej TRUBAČ, advokát, Advokátní kancelář Havel a Holásek
--------------------
Tak ten systém daňových asignací byl zaveden například v Maďarsku, na Slovensku a v Polsku.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Tak to byl doktor Ondřej Trubač, advokát, který se specializuje na daňovou problematiku. My jsme se spolu s hosty v dnešním studiu ještě telefonicky spojili s ekonomem, s panem inženýrem Jiřím Rusnokem. Dobrý den.
Jiří RUSNOK, ekonom
--------------------
Dobrý den.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Pane inženýre, naše dnešní téma, sponzorství, jeho současnost, také budoucnost. A lze nějakým povinným odvodem, tak, jak například navrhuje předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek zabezpečit dostatečný přísun peněz na veřejně prospěšné účely?
Jiří RUSNOK, ekonom
--------------------
Já myslím, že pokud by se jednalo o nějaký nový dodatečný odvod nebo nějakou novou kvazi daň, tak už potom těžko můžeme mluvit o sponzorství dobročinných účelů. Pak je to prostě jenom jiná forma daně. Samozřejmě, že legitimní politická debata je o tom, jak vysoké mají být daně, kdo je má platit, ale obecně bych řekl, že i z daňové teorie a dobré daňové praxe platí, že daně by měly být pokud možno ve vztahu k plátcům jaksi neutrálně nastaveny. To znamená, není dobré, když se daně odlišují jenom pro to, že někdo je třeba velká firma a někdo je malá firma. Nebo je v nějakém oboru a jiný je zase v jiném oboru. Tam samozřejmě existují výjimky, ale není dobré, když je jich hodně. A pokud jde o to, já myslím, že stát by prostě měl mít vždycky tak nastavené své politiky v té oblasti podstatě přerozdělování, aby svými příjmy tyhle ty záležitosti byl schopen zabezpečit primárně on. A pak už to ostatní, samozřejmě život je vždycky pestřejší, by mělo podle mého názoru být na iniciativě a dobrovolnost
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Pokud hovoříte o zodpovědnosti firem a jednotlivců, tak možná zajímavostí je, že právě firmy patří, alespoň v té oblasti charity, k dárcům s nejmenším podílem. Domníváte se, že firmy, ať jsou to firmy, dejme tomu, s vlastnictvím z našeho území České republiky, případně i zahraniční, dostatečně vnímají to, co bychom mohli nazvat společenskou odpovědností firem?
Jiří RUSNOK, ekonom
--------------------
Domnívám se, že v Česku zatím ne, že jsme v tomto skutečně ještě taková ta země na cestě, takový ten rozvíjející se trh. Určitě to souvisí jednak s tradicí, která prostě pořád je krátká, relativně, v tom novém uspořádání ekonomickém u nás. Možná, že určitou roli v tom může hrát i to, že jsme zemí, která vlastně žádný velký národní kapitál nemá. A přece jenom dominují v naší ekonomice v podstatě investice zahraničního kapitálu, kde se ne vždy ty rozhodovací úrovně kryjí prostě se sídlem té firmy v České republice. Pak je to možná i určitá nedůvěra těch firem nebo jejich managementu v systému neziskových organizací nebo části těch neziskových organizací. Možná je to jenom otázka nějakého vývojového času, kdy prostě se ta situace zlepší.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Související téma, pokud by došlo k nějakému takovému, řekněme, zákonnému upravení, domníváte se, že by se to nějak dále odrazilo například v ekonomice státu?
Jiří RUSNOK, ekonom
--------------------
No, to je těžko teďka jaksi spekulovat. Záleželo by, jak velká by ta dodatečná daň, o které se tady teoreticky bavíme, byla. Myslím si, že by to nemělo makroekonomické důsledky, asi nějaké viditelné krátkodobé určitě ne. Nicméně, jak už jsem říkal, nepovažuju za šťastné, když se někomu vyměřují dodatečné povinnosti jen pro to, že je třeba velký nebo že je v nějakém oboru, se pohybuje. A v jiném ne. A potom samozřejmě je potřeba si uvědomit jednu věc. Podívejte se, pokud firmy budou platit nějaké dodatečné daně, tak v zásadě to zaplatí klienti těch firem, nikdo jiný to zaplatit nemůže. Tak to prostě chodí v kapitalismu.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Výborně, pane inženýre, já vám děkuji za rozhovor, mějte se hezky a na slyšenou.
Jiří RUSNOK, ekonom
--------------------
Já děkuji.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Inženýr Jiří Rusnok mimo jiné uvedl jako jeden z možných důvodů, proč u nás nejde z firem takový objem sponzorských peněz jako nedůvěru k systému neziskových organizací. To je poměrně široké téma, ale ředitel Charity České republiky, pan Oldřich Haičman je zde ve studiu. Setkáváte se vy někdy s tím, že je například vůči charitě projevovaná jakási nedůvěra?
Oldřich HAIČMAN, ředitel Charity České republiky
--------------------
Ano, určitě. Ne jenom vůči charitě nebo charitativním organizacím, ale vůbec vůči neziskovému sektoru, protože vlastně jenom organizací třeba občanských sdružení je asi 85 tisíc, z toho funguje, bych řekl, nebo vykazuje činnost jenom asi 10%. Takže je velmi obtížné někdy samozřejmě zjistit, jaká ta činnost prostě je. Jestli skutečně firma přispívá na daný účel. V tomto ohledu se snaží rada vlády, ve které jsem členem, udělat takzvaný zákon o veřejné prospěšnosti, který by vlastně definoval, co to je vůbec veřejná prospěšnost. A na co je možné jakoby přispívat. Jsou také projekty neziskových organizací, jako třeba Fóra dárců, jmenuje se to Daruje správně.cz. Kde se dočteme třeba o různých renomovaných firmách nebo neziskových organizacích, které vykazují tu charitativní činnost, ale cítíme, že ten legislativní rámec tady zatím chybí.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Domníváte se, že nestačí ta klasifikace, o které hovořil pan doktor Ondřej Trubač tak, jak je v zákoně o dani z příjmu?
Oldřich HAIČMAN, ředitel Charity České republiky
--------------------
Nestačí, protože skutečně pod tou veřejnou prospěšností si dneska představuje každý, co chce. A jaksi je to potřeba nějakým způsobem upravit. Nevím, jestli úplně je šťastná záležitost upravovat to zákonem, protože vlastně tam stát zase bude nařizovat, co která organizace nezisková smí dělat a co nesmí dělat. Ale jaksi zabýváme se tím na té radě vlády. A myslím, že je to, že to spěje k nějakému cíli.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Otázka na Radka Špicara, který reprezentuje svaz průmyslu a dopravy. Někdy se zdá, jako kdyby byly poměrně široké jaksi příkopy mezi třeba neziskovým sektorem, občany jednotlivci a velkými společnostmi. A zároveň my od nich očekáváme, že budou těmi donátory, kteří budou podporovat. Jaký je vůbec váš pohled na tuto situaci, případně pohled svazu průmyslu a dopravy, který je silným sdružením vlastně firem.
Radek ŠPICAR, Svaz průmyslu a dopravy ČR
--------------------
Já bych rád zdůraznil dvě věci. Za prvé, ona tady zazněla taková hypotéza, že možná ty nadnárodní koncerny, které tady mají svoje dcery, nejsou až tolik ochotné podporovat domácí prostředí například formou sponzoringu nebo donátorství, protože vlastně ti jejich majitelé nesedí v České republice, nemají k tomu tedy k tomu teritoriu takový vztah. Tak s tím tedy musím nesouhlasit. Podíváte-li se na například na nejaktivnější firmy v rámci Fóra dárců, jehož jméno už tady zaznělo, tak jsou to právě ty nadnárodní firmy, ty silné nadnárodní koncerny, které do sponzoringu, do charity, do oblasti společenské odpovědnosti investují skutečně stovky milionů korun ročně. Takže s tímhle bych nesouhlasil. A ta druhá věc, kterou bych chtěl říci, já považuji za jeden obrovský problém celé debaty, veřejné debaty o společenské odpovědnosti podniků to, že se sužuje pouze na donátorství, na to, kam který podnik posílá kolik peněz. To je prostě strašně úzký pohled na věc. V podstatě se tím zaměřujeme pouze na firemní filantropii. Což je jedna setina něčeho, čemu se říká společenská odpovědnost. Ta společenská odpovědnost podniků je mnohem širší. Je třípilířová minimálně. Má ekonomický pilíř, sociální pilíř, envaromentální pilíř. To znamená, je důležité koukat se, nebo sledovat tu záležitost v celku tak, jak firmy naplňují principy corporent gevrments, to je velmi důležité.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Co to je?
Radek ŠPICAR, Svaz průmyslu a dopravy ČR
--------------------
Správná správa a řízení společností, to znamená vztahy mezi firmou a auditorem tak, aby nedocházelo k těm skandálům, ke kterým v minulých letech docházelo. Správné nastavení vztahů mezi správní radou a dozorčí radou, vztahy mezi managementem a odbory a tak dále, co všechno vlastně pomáhá transparentnosti podnikatelského prostředí. Druhá věc, to je sociální pilíř. To jsou ty stovky milionů korun, které firmy investují do svých zaměstnanců na nejrůznější zdravotní programy, očkování, rehabilitační programy a tak dále. Jsou to peníze, které jsou investovány do měst, kde ty firmy podnikají, do regionů, kde mají své výrobní závody. A v neposlední řadě je to oblast ekologická, envaromentální oblast, kam firmy také naprosto dobrovolně, mnohdy nad rámec zákona investují prostě miliardy korun, v případě například Škody Auto za posledních deset let. To jsou skutečně miliardy korun, které do toho byly nainvestovány. To znamená omezovat to donátorství jenom na ty peníze, které jsou z firmy nějaké neziskové organizaci, to je prostě chyba. Ta společenská odpovědnost je mnohem širší a podniky je potřeba posuzovat podle toho, jak se chovají ve všech těch jejich aspektech.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Říká Radek Špicar, reprezentující svaz průmyslu a dopravy. To je pohled, dejme tomu z druhého břehu. Charita České republiky má rozpočet, se kterým hospodaří, ve výši 2,2 miliardy, zhruba 6,5 tisíc zaměstnanců. Jak se domníváte, pane řediteli, že je nastaven, dejme tomu, dialog mezi velkými společnostmi, řekněme, neziskového charakteru, jako je Charita České republiky. A třeba velkými společnostmi, soukromými, které reprezentuje svaz průmyslu a dopravy. Jste schopni spolu třeba postupovat společně tak, abyste vůbec znali problémy té druhé strany?
Jiří RUSNOK, ekonom
--------------------
Zatím samozřejmě nějak nedošlo k nějaké spolupráci významnější.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Tak možná dnešní pořad by mohl nakročit.
Oldřich HAIČMAN, ředitel Charity České republiky
--------------------
Se Škodou Auto spolupracujeme už od roku 97, na povodně vlastně, kdy jsme dostali jaksi zapůjčené automobily a tak dále. Čili charita jako takhle zkušenosti s firmami velkými má. Nicméně, pokud se mám vyjádřit ještě tady k tomu příspěvku předtím, připadá mi nesystémové skutečně některým firmám, byť jsou třeba bohaté, uložit nějaký povinný odvod. Prostě jaksi ze svého rozpočtu. Protože to skutečně není systém.
Alexander TOLČINSKÝ, moderátor
--------------------
Vy navazujete na pana inženýra Rusnoka, který hovořil o tom, že je to jenom zaměřeno na určitý typ společností. Pan Jiří Paroubek hovořil o jakých typech společností?
Oldřich HAIČMAN, ředitel Charity České republiky
--------------------
Ano, jsou to společnosti, který mají zisk nad pět miliard korun.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Tržbu nebo zisk?
Oldřich HAIČMAN, ředitel Charity České republiky
--------------------
Zisk. Takže v podstatě třeba já jsem si tady vytáhl článek, že největší společnost, která vlastně hospodařila, tak je ČEZ, kde nadace ČEZ vlastně je nadací, která rozdělila nejvíc darů v roce 2008 - 126 milionů korun. A tam se obávám i trochu toho, že v podstatě, pokud by měli odvádět ještě další procento, musí se to logicky promítnout do cen energie. A to zase bude mít dopad na nejslabší skupiny obyvatel. Čili se nám vrací nějakým způsobem zpátky prostě zase klienti třeba do charity. Čili nevím, jestli toto je úplně systémové. Prostě spíš bych nastavoval jiné možnosti, jiná pravidla.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Já pouze dodám, že ČEZ je dominantně vlastněn naším státem, není to klasická soukromá společnost ryze soukromého kapitálu. Jak reaguje Radek Špicar ze svazu průmyslu a dopravy.
Radek ŠPICAR, Svaz průmyslu a dopravy ČR
--------------------
Já k tomu návrhu pouze dvě připomínky. Velmi stručné. Když už vynucovat nějaký příspěvek, proč na sport? Proč ne na kulturu, proč ne neziskovým organizacím, charitativním organizacím? To je připomínka číslo jedna, o tom by tedy skutečně bylo potřeba vést diskusi. Za druhé, když už tedy na sport, tak tam si tedy myslím, že by spíše se chtělo zaměřit na to vnitřní fungování financování českého sportu. Všichni víme, co se děje kolem Sazky a podobně. Ten systém nefunguje dobře. A myslím si, že hledat ty vnitřní úspory by byl krok číslo jedna. Teprve, pokud by se ukázalo, že po té reformě toho současného systému financování je potřeba získávat další zdroje externě, ať už z veřejných nebo z privátních prostředků, pak teprve bych tu debatu otevřel.
Oldřich HAIČMAN, ředitel Charity České republiky
--------------------
Tam já mohu doplnit i za tu sociální sféru, které tedy nerozumím, tak skutečně to systémové mně připadá sáhnout třeba do státních prostředků, které třeba se plýtvají, nebo bych řekl, možná až někdy ...
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Podle vašeho soukromého názoru.
Oldřich HAIČMAN, ředitel Charity České republiky
--------------------
Podle mého soukromého názoru, třeba na příspěvek na péči, který je často nevyužíván nebo až zneužíván. A tam už dneska teče nějakých 18 miliard korun. A prostě tam jsou skutečně záležitosti, které by se měly systémově řešit. My na to upozorňujeme všechny vlády už prostě poněkolikáté. Vždycky nám bylo řečeno, že je to politická sebevražda, že bohužel toto je neprosaditelné. A teď se to bude nahrazovat něčím jiným, co prostě úplně s tímto systémem nemá nic společného. Mně to připadá skutečně jaksi nesystémové.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Říká Oldřich Haičman, ředitel Charity České republiky. Není trochu i takový zvláštně ambivalentní pohled právě na soukromé podnikatele, kteří na jedné straně jsou někdy neprávem vykreslováni jako téměř takoví ti bezohlední, cyničtí, zaměření jenom v tom negativní slova smyslu na ten ekonomický výsledek, a na stranu druhou voláme po tom, že mají mít firmy, soukromí podnikatelé vztah vůči společnosti, vůči prostředí, že mají na tyto, řekněme, projekty a oblasti více a více přispívat. Setkáváte se s tím? Ptám se Radka Špicara.
Radek ŠPICAR, Svaz průmyslu a dopravy ČR
--------------------
S tím se samozřejmě setkáváme, prostě ta velmi divoká doba transformace, ti také podnikatelé, kteří prostě své firmy vytunelovali, přivedli do bankrotu, tady v byznysu obecně, manažerům, podnikatelům udělali prostě velmi špatné jméno. To si myslím, že bude trvat ještě poměrně dlouhou dobu, nežli ze společnosti zmizí. Ale já si myslím, že lidé, kteří se tomu skutečně věnují nebo kteří nad tím přemýšlí, prostě vidí, že firmy chápou, že chtějí-li udržet své podnikání dlouhodobě, nejsou orientováni na krátkodobé zisky, tak se prostě společensky odpovědně chovat musejí. Tam prostě není jiná cesta. Musí se chovat transparentně. Musí myslet na své zaměstnance. Musí investovat do vědy, výzkumu, inovací, do ekologických technologií, musí přispívat prostě na dobročinné účely, protože nejenom z toho důvodu, že se to od nich očekává, ale z toho důvodu, že si tím prostě vytváří dobrou pověst, stávají se z nich atraktivní zaměstnavatelé. A to všechno jim pomáhá právě ten svůj byznys dlouhodobě udržet. A jeden konkrétní příklad. Nacházíme se v nejhorší hospodářské krizi za posledních 80 let. Nezaměstnanost je skutečně tématem číslo jedna. A já si myslím, že jestli v něčem české podniky v těch posledních dvou letech skutečně prokázaly svoji společenskou odpovědnost, tak je to v tom, jak statečně bojovaly proti propouštění. Skutečně, věřte mi, že podniky udělaly maximum pro to, pomocí nejrůznějších rotací a odstávek výroby a rekvalifikací, školení, aby nemusely propouštět. A kdyby to nedělaly, kdyby takhle svoji společenskou odpovědnost neprokázaly, tak jsme dávno za deseti procenty. Tak, jak je to v mnoha jiných státech Evropské unie. Takže to jsou také ty věci, které nejsou na první pohled spočítatelné. Prostě není to v těch darech, tam ty objemy nejsou. Ale je to v tom, že prostě obrovské množství, stamiliony korun podniky investovaly do toho, aby udržely zaměstnanost navzdory krizi, která tlačila na něco úplně jiného. Takže společenská odpovědnost je i v těchhle věcech.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Pánové, společná otázka vám oběma závěrem. Jaká, se domníváte, že je cesta pro nějaký vyvážený vztah mezi, řekněme, veřejně prospěšnými společnostmi, soukromými podnikateli, také samozřejmě občany, také samozřejmě mezi státem, tak, aby vůbec téma sponzorství dospělo k nějakému, řekněme, přiměřenému konsensu. Nejprve se ptám Radka Špicara ze svazu průmyslu a dopravy.
Radek ŠPICAR, Svaz průmyslu a dopravy ČR
--------------------
Já myslím, že v našich prostě zeměpisných šířkách stát i nadále v této oblasti bude hrát poměrně významnou roli. Bylo by naivní si myslet, že to tak nebude. Nicméně, jak říkám, zdroje nejsou prostě nevyčerpatelné, naopak, bude jich čím dál tím méně. Stát by na to měl myslet. A měl by se spíš soustředit na to, aby vytýčil to hřiště, na kterém se bude hrát, aby stanovil ty mantinely, v rámci kterých se všechny ty subjekty budou pohybovat. Co se týká podniků, tam si myslím, že je prostě potřeba, aby se chovaly společensky odpovědně ve všech oblastech. To znamená, jak v té ekonomické, tak v té sociální, tak v té enviromentální, ale také v té oblasti firemní filantropie, to zcela jistě. A co se týká těch organizací charitativních, například neziskových, které potom ty peníze využívají pro právě účely dobročinnosti, tak tam si myslím, že je trochu potřeba, aby se zprofensionalizovaly, aby byly v byznysu skutečně partnerem. Aby byli schopni uvažovat, plánovat tak, jak je byznys zvyklý, aby skutečně byly partnery v celém to procesu. Máme už několik organizací, které se tak chovají. A je vidět, že podniky jim potom věří, věří jim i občané, kteří jim ty peníze svěřují, ale z takovýchto profesionálně se chovajících organizací je stále málo. Je potřeba, aby jich bylo víc.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
A stejná otázka na Oldřicha Haičmana, ředitele Charity České republiky.
Oldřich HAIČMAN, ředitel Charity České republiky
--------------------
S panem kolegou souhlasím. Akorát doplním, že ta role státu vlastně je ještě vlastně větší podpoře možná firem, ale i té systémovosti prostě neziskových organizací. Firmy nemohou zalepovat něco, co prostě stát nedomyslel. A další věc je, že rozhodně bych si i přál, aby ten neziskový sektor se zprůhlednil, možná tím zákonem o veřejné prospěšnosti nebo další nějakou očistou prostě vnitřní, aby byl i transparentní jak pro stát, tak i pro podnikatele.
Ivana DENČEVOVÁ, redaktorka
--------------------
Pánové, je cestou právě to jednoprocentní povinné odvádění pro firmy, jak bylo řečeno na sport, ale my to můžeme rozšířit. Pouze ano, ne.
Radek ŠPICAR, Svaz průmyslu a dopravy ČR
--------------------
Tak ano, ne, takhle se odpovídat nedá. Je to prostě složitější. Je to jakási modifikace už toho stávajícího systému. Už v tuto chvíli prostě si firmy mohou vybrat, zda nulu až pět procent ze základu daně. Mohou si vybrat dobrovolně, takhle by k tomu byly nuceny. Já si myslím, že prostě vynucená dobrovolnost je oximoro. Takže to asi není úplně ta správná cesta.
Oldřich HAIČMAN, ředitel Charity České republiky
--------------------
Já si myslím, že taky ne, protože, jak jsem říkal, systémovost prostě státu jaksi do tohoto nezapadá a nemůže to nějakým způsobem někdo suplovat.
Hledám práci. Zn.: Už dlouho
Profit | 12.4.2010 | rubrika: téma - trh práce | strana: 18 | autor: Libuše Frantová
Čekárny pracovních úřadů v Česku jsou plné. A nezaměstnanost zřejmě ještě poroste. I když analytici letos očekávají postupný návrat k ekonomickému růstu, dopad na trh práce bude zřejmě velmi pomalý.
Bez práce je v současné době v České republice téměř šest set tisíc lidí. Na jedno volné místo připadá osmnáct nezaměstnaných. Míra nezaměstnanosti stoupla v únoru na 9,9 procenta. Je to nejhorší výsledek od zavedení současné metodiky měření v červenci 2004.
Pro mnohé firmy i její zaměstnance znamenaly důsledky světové hospodářské krize šok. Do té doby čelila česká ekonomika opačnému typu nerovnováhy, tedy značnému převisu poptávky po zaměstnancích, který firmy řešily dovozem pracovní síly. „V době největšího pracovního boomu si lidé mohli vybírat, nemuseli dokazovat svoji kvalitu. Absolventi vysoké školy žádali plat zkušeného člověka, i když neměli žádnou praxi, a skutečně ten plat dostali. Platy rostly neúnosným způsobem. Mnohdy se zaměstnavatelé cítili jako rukojmí zaměstnanců, a to je nezdravé,“ konstatuje Jitka Tejnorová, manažerka společnosti DMC, management consulting.
O takové situaci na trhu práce si mohou dnes lidé nechat jen zdát.
Zejména loni, ale i v letošním roce se české firmy potýkají s výrazným nedostatkem zakázek a jsou nuceny redukovat náklady a propouštět.
„Sedmdesát procent firem v České republice nepočítá v prvním pololetí roku s nárůstem zakázek,“ uvádí první viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák.
Varuje před přílišným optimismem a poukazuje na přetrvávající slabý růst HDP zejména v silných evropských ekonomikách. Výrazné problémy se projevují v řadě odvětví, například ve stavebnictví, ale i v obchodu a cestovním ruchu. Navíc firmy po zkušenosti s drahým propouštěním v době krize mají dnes nízkou motivaci k rychlému náboru pracovních sil. Přesto ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka doufal, že se růst nezaměstnanosti v březnu zastaví. A čísla mu dávají překvapivě za pravdu. Míra nezaměstnanosti zřejmě díky zahájení jarních sezonních prací poklesla v březnu na 9,7 procenta.
Firmy dál snižují náklady
Analytici přesto očekávají, že se míra nezaměstnanosti letos přehoupne přes deset procent. Hanák je přesvědčen, že míra nezaměstnanosti desetiprocentní hranici překročí a může se přiblížit i k jedenácti procentům. Firmy se podle jeho slov finančně vyčerpaly a jejich rezervy jsou na dně.
„Hlavním tématem pro podniky totiž stále zůstává snižování nákladů a mezi ně patří i ty personální,“ vysvětluje Branislav Hunčík, odborník na řízení lidských zdrojů PricewaterhouseCoopers ČR. S podobnou prognózou přichází i generální ředitelka Manpower ČR a SR Jaroslava Rezlerová. „Výsledky našeho průzkumu pro druhé čtvrtletí 2010 potvrzují fakt, že dopady recese na trh práce mají dlouhou setrvačnost a zaměstnavatelé musejí nadále hledat úspory i přesto, že pokles ekonomiky se zabrzdil,“ konstatuje. Negativní výhledy podle ní částečně odrážejí i politickou situaci před volbami.
Výsledkem je nepříjemný fakt, že tuzemské podniky přes zastavení poklesu ekonomiky plánují i ve druhém čtvrtletí 2010 více zaměstnance propouštět než nabírat nové.
Proto se podle odborníků dá očekávat viditelnější oživení na trhu práce až v příštím roce. „Situace u nás není a ani v blízké budoucnosti však nebude kritická,“ uklidňuje ekonom Jan Švejnar.
Nejlépe je kolem Prahy
Statistická čísla z jednotlivých regionů jsou odlišná. Nezaměstnanost se v rámci okresů pohybuje v rozmezí od 3,8 až po 19,4 procenta. Míru nezaměstnanosti vyšší než republikový průměr vykázalo 51 okresů. K tradiční baště lidí bez práce, jako je severní Morava, se mezi oblasti nejvíce zasažené nezaměstnanosti řadí už i některé regiony jižní Moravy, například Znojemsko. Nejvíce zájemců o místo je v okresech Teplice, Karviná, Třebíč, Znojmo a Děčín. Naopak nejnižší nezaměstnaností se stále ještě mohou pochlubit okresy Prahavýchod, Praha, Praha-západ a Mladá Boleslav.
O práci už přicházejí lidé i v místech, kde dosud nouze o práci nebyla. Prudce vzrostla například v okresech Praha-západ, Plzeň-jih, ale také v hlavním městě, kde se počet lidí bez práce zvýšil o šedesát až osmdesát procent. Na dlažbě se ocitali lidé z různých odvětví, ale nejvíce techničtí pracovníci, obchodníci ze služeb a lidé z administrativy.
Situaci pozitivně začínají ovlivňovat jarní sezonní práce.
Hospodářská krize nepostihla všechny regiony stejně. Paradoxně menší zhoršení vykazují regiony s tradičně vysokou mírou nezaměstnanosti (Karviná, Most), naopak největší zhoršení zaznamenaly regiony, které měly střední až nízkou míru nezaměstnanosti. Podle odborníků je to logické, protože krize nejvíce snížila poptávku po práci v oblastech, které měly v minulých letech více štěstí a dařilo se jim rozvíjet se díky přílivu přímých zahraničních investic a růstu ekonomiky. Regiony, které byly méně orientovány na exportně zaměřenou výrobu, byly finanční krizí postiženy méně.
Česká republika se prozatím drží průměru Evropské unie, kde míra nezaměstnanosti dosáhla v únoru 9,6 procenta, v eurozóně deset procent. Nejhorší je situace tradičně ve Španělsku, Litvě a na Slovensku.
„Německá míra nezaměstnanosti klesla na 8,7 procent. Nejnižší míru lze v eurozóně najít v Nizozemsku, v sousedním Rakousku dosahuje sedmi procent,“ uvádí analytik burzovní společnosti Fio Robin Koklar.
Zaměstnavatelé ve 27 ze 36 zemí a oblastí, kde se uskutečnil průzkum Manpower, předpovídají, že v následujícím čtvrtletí budou počet svých zaměstnanců zvyšovat. Nejhorší předpovědi jsou pro Itálii, Irsko a Španělsko. Pozitivní očekávání jsou s výjimkou Japonska naopak v Asii a Jižní a Severní Americe.
Volných míst hned tak víc nebude
Není velká naděje, že by lidí v evidenci úřadů práce brzy nějak výrazně ubylo. Podle průzkumu společnosti Manpower bude každý desátý podnik do léta snižovat stavy. „Jediné oblasti, v nichž zaměstnavatelé hlásí náznaky optimismu, jsou sektory dopravy, skladování či telekomunikace,“ uvádí ředitelka Jaroslava Rezlerová. Naopak nejméně se bude nabírat v odvětví velkoobchodu a maloobchodu.
S podobně pesimistickou předpovědí přicházejí i zástupci zaměstnavatelů. „V letošním roce nedojde ke stabilizaci pracovního trhu,“ je přesvědčen generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy ČR Zdeněk Liška. Svůj odhad opírá o dotazníkové šetření Svazu průmyslu, podle nějž jen o něco více než třetina tuzemských firem očekává letos nárůst počtu svých pracovníků, a to většinou jen mírný. Naopak více než dvě pětiny firem předpokládají další snižování počtu pracovníků. Zhruba pětina firem uvádí, že počet zaměstnanců se nezmění.
V některých odvětvích dojde naopak k další redukci. To se týká například elektrotechnického průmyslu. „V elektrotechnickém průmyslu není situace stabilizována a dají se očekávat další odchody pracovníků z firem. Nejvíce jsou dopady recese zasaženi výrobci součástek a dodavatelé pro automobilový průmysl, firmy z tohoto oboru již opustily Českou republiku. Pro tento rok lze očekávat pokles pracovníků v odvětví o tři až pět procent,“ tvrdí ředitel Českomoravské elektrotechnické asociace František Hýbner. Ani chemický průmysl zatím nečeká pozitivní změna. „Chemický průmysl byl výrazně zasažen dopady globální recese, propad v tržbách představoval dvacet až pětadvacet procent. Tato situace se projevila i v zaměstnanosti. Ve srovnání s rokem 2008 přišlo vloni naše odvětví o zhruba pět procent pracovníků. I letošek bude velmi obtížný,“ předpovídá ředitel Svazu chemického průmyslu Ladislav Novák.
Lehké chvíle nečekají ani firmy v oblasti dopravy, i když by redukce nemusela být tak razantní jako na přelomu roku 2008 a 2009 a v loňském roce. Řada firem se snaží udržet kmenové zaměstnance. A to se týká i dalších oborů. „Ve slévárenství klesala zaměstnanost v průběhu loňského roku, což bylo dáno propadem zakázek. V současné době se podniky snaží udržet pracovníky, a to zejména kvalifikované, kvůli očekávanému postupnému nárůstu zakázek,“ uvádí výkonný ředitel Svazu sléváren Jozef Hlavinka. To potvrzují i analytici z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu IDEA při CERGE-EI. „Ve většině případů se firmy snažily udržet klíčové pracovníky i za cenu dočasného zhoršení efektivity ve formě zkracování pracovního týdne. Motivace k okamžitému obnovení náboru pracovních sil bude tedy relativně malá,“ uvádějí v analýze s názvem Finanční krize a český trh práce – Čekání na obrat, kterou představil na mezinárodním ekonomickém fóru Zlatá koruna ekonom Jan Švejnar.
Česko je závislé na oživení u sousedů
Pro návrat k ekonomickému růstu zůstává rozhodujícím faktorem ožiněkteré vení poptávky na zahraničních trzích, zejména v německé ekonomice. Pokud podle ekonoma Jana Švejnara dojde k ekonomickému oživení v Evropské unii a pokud důvěra domácích spotřebitelů a firem nebude výrazněji narušena politickou situací, je možné očekávat, že i česká ekonomika se v průběhu roku 2010 vrátí k ekonomickému růstu, i když zřejmě jen v rozsahu 0,5 až 1,5 procenta. Ale dopad mírného oživení na trh práce bude podle něj velmi pomalý a nastane spíše až ve druhé polovině roku. Podle manažerky Jitky Tejnorové budou firmy v budoucnu při náboru pracovníků mnohem opatrnější. Podle prvního viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Hanáka si firmy musejí při řešení dopadů krize pomoci převážně samy. Česká vláda má podle Švejnara velmi omezené možnosti českou ekonomiku oživit, může však pomoci zlepšit podmínky pro budoucí oživení. Důležité je z tohoto pohledu zdraví finančního sektoru, flexibilita trhu práce a finanční rovnováha jednotlivých firem. A jak může pomoci stát? Na tom se vzácně shodují zástupci firem, ekonomové i analytici. Kromě podpory exportu, investic, omezení byrokracie a korupce je to především zvýšení flexibility trhu práce. „Stát by měl urychleně řešit otázku kvalitního zákoníku práce,“ říká Hanák.
Stejný názor má i ekonom Jan Švejnar. „Rychlému oživení můžeme napomoci zvýšením flexibility trhu práce, a to hlavně zjednodušením procedur týkajících se propouštění zaměstnanců a vhodným nastavením marginálního zdaplacená nění osob, které si práci najdou,“ radí Švejnar. Považuje také za důležité odstranit administrativní zátěž související s přijímáním, zaměstnáváním a propouštěním zaměstnanců. Čím nižší jsou podle něj překážky související s propouštěním pracovníků, tím ochotnější jsou firmy nové zaměstnance přijímat. „O tom, že v sociálně citlivé Evropě nemusí být tato cesta při zodpovědném přístupu vlády pro voliče nestravitelná, ukazují zkušenosti s dánskou reformou trhu práce, tzv. Flexicurity. Jde o kombinaci zjednodušené regulace propouštění zaměstnanců, relativně štědrých podpor v nezaměstnanosti a motivačních programů pro nezaměstnané, která je jako reálně prosaditelná metoda schopna fungování trhu práce výrazně zefektivnit,“ snaží se Švejnar přesvědčit odpůrce flexibilního trhu práce.
Složité propouštění nepotřebných pracovníků a vysoké odstupné pustily mnoha firmám v minulém roce žilou. Proto se netají tím, že nepůjdou cestou zřizování stálých pracovních míst, i když se poptávka po jejich výrobcích opět zvýší, ale budou se snažit nepružný zákoník práce obejít. „Už v minulosti jsme vyměnili část lidí za agenturní pracovníky, proto jsme při sezonních výkyvech poptávky nemuseli snižovat počty kmenových zaměstnanců,“ vysvětlil spolumajitel firmy Racio z Břeclavi Oldřich Darmovzal. Podobně chce postupovat i v budoucnu. Jiné firmy nabídnou zase pracovní poměry na dobu určitou nebo sáhnou k švarcsystému.
České stopy v Africe
Respekt | 12.4.2010 | rubrika: Společnost - zahraniční studenti | strana: 31 | autor: TOMÁŠ LINDNER
Na zdejších univerzitách studovaly tisíce lidí z Afriky, Latinské Ameriky, Asie nebo Blízkého východu. Na dvou kontinentech jsme pátrali po tom, co jim studium v někdejším komunistickém Československu přineslo a jak z něj o víc než dvacet let později tato země těží.
„Byly to nejlepší roky mého života. Je to věk, kdy si užijete nejvíc srandy a na který nejradši vzpomínáte,“ vypráví o svých studiích v Československu 80. let trochu nostalgicky plynulou češtinou Rabí Al-Achkar. Syrský mladík tehdy využil stipendijní nabídky československé komunistické vlády pro syrskou diktaturu a přijel studovat na pražskou Vysokou školu ekonomickou. V Česku si nakonec udělal doktorát z mezinárodního obchodu a domů se vrátil až po čtrnácti letech.
Teď sedí v damašském hotelu Four Seasons, co chvíli přerušuje vyprávění a odchází ke stolu, u kterého popíjejí český velvyslanec, ředitel blízkovýchodního odboru pražského ministerstva zahraničí a několik českých podnikatelů. V zakouřeném baru právě zapíjejí první den únorové návštěvy ministra zahraničí Jana Kohouta v Sýrii, které se účastnili i zástupci dvou desítek českých firem. Muže u stolu ale více než Rabího historky ze studií těší, že svůj emotivní vztah k Česku přetavil do něčeho mnohem hmatatelnějšího: upovídaný muž totiž zařídil největší českou investici v Sýrii v posledních dvaceti letech.
„Zakázku jsme získali jen díky Rabímu,“ říká Jiří Krš, generální ředitel firmy Plynostav Pardubice, která v těchto měsících staví syrskou část tzv. Panarabského plynovodu. Cílem projektu je přivést egyptský plyn do Turecka a napojit ho na plynovod Nabucco. „Sám se nám ozval, znal se totiž ze studií s jedním mým kamarádem. V Sýrii se tehdy začalo uvažovat o stavbě plynovodu do Turecka a on chtěl pomoci, aby ho mohla realizovat česká firma. Od té doby nás tam zastupuje a zakázku jsme nakonec v mezinárodní konkurenci získali,“ vypráví Jiří Krš a z více než miliardové investice se neraduje jen on. Syrská vláda se těší na pravidelné tranzitní poplatky a Evropa je ráda za přístup dalším k významným neruským zdrojům zemního plynu.
Rabí Al-Achkar se stal prostředníkem mezi českými podnikateli a syrským trhem, kam se po dvou desetiletích izolace vrací západní i české firmy – navzdory tomu, že Sýrie zůstává autoritářským státem.
Příběh Plynostavu a nadšeného Syřana je ukázkou toho, jak se Čechům mohou vracet peníze poskytnuté na stipendia určená před rokem 1989 studentům ze spřátelených rozvojových zemí.
Motivace někdejšího komunistického režimu byla samozřejmě mimořádně sporná. „Šlo o jakousi ofenzivu ,šarmu‘, měli tu být vychováni mladí kádři, odborníci, kteří by byli v průběhu studia získáni pro věc socialismu,“ říká historik Petr Zídek, spoluautor dvou knih o vztazích mezi Československem a Afrikou a Blízkým východem. O výsledcích však má své pochyby: „Řekl bych, že zde spíš vystřízlivěli. Ale na druhou stranu třeba čísla o tom, kolik ze studentů se podařilo naverbovat naší rozvědkou, jsem nikde nenašel.“
Jisté naopak je, že podezřelé kontakty mezi autoritářskými režimy se v následujících letech proměnily i v něco mnohem příjemnějšího. Svobodná Česká republika díky nim disponuje v dalekých zemích spoustou vlivných přátel, kteří na ni nedají dopustit.
Našel si mne v hotelu
Potenciál, který leží v bývalých stipendistech z celého světa, je obrovský. Stačí se podívat na statistiky: V bývalém Československu v rámci podpory tzv. osvobozeneckých hnutí od poloviny 50. let studovalo zhruba dvacet tisíc mladých lidí z Afriky, Asie či Latinské Ameriky. I po roce 1990, kdy podpora výrazně poklesla, české vládní stipendium dostalo 4638 občanů chudších zemí.
Příležitosti jsou o to větší, že bývalí stipendisté v domovských zemích i díky vzdělání z českých univerzit patří často k politickým, kulturním a podnikatelským elitám. „V Československu studoval například bývalý premiér Ugandy, dnešní ministr obrany v Zimbabwe, v Guineji-Bissau byl už od nezávislosti v téměř každé vládě alespoň jeden česky mluvící ministr,“ vypráví bývalý ředitel afrického odboru na ministerstvu zahraničí a autor Dějin Zimbabwe, Zambie a Malawi Jaroslav Olša jr. Někdy jsou příběhy českých studentů opravdu bizarní. „Při jednom z mnoha převratů v GuinejiBissau prý jedna ze skupin používala právě češtinu, které jejich soupeři vystudovaní v Portugalsku pochopitelně nerozuměli,“ říká Olša jr., v současné době velvyslanec v Jižní Koreji.
Udržování vztahů s úspěšnými studenty je však dnes ponecháno naprosté náhodě. Nikdo třeba netušil, že jeden ze stipendistů se stal členem vlády v Togu – až do chvíle, kdy tento tožský politik při procházce v hlavním městě Zimbabwe, kde byl na oficiální návštěvě, uviděl českou vlajku a zazvonil na dveře českého velvyslanectví. „Podobně mne potěšilo, když si mne v hotelu v hlavním městě jednoho z nejmenších afrických států – Souostroví svatého Tomáše a Prince – našel jeden z pouhých dvou tamních pražských stipendistů. Viděl mne totiž předtím v místní televizi,“ vzpomíná Olša.
O své bývalé studenty se nezajímají ani české univerzity, tradice asociací bývalých studentů, tak oblíbené v anglosaském světě, se u nás zatím neujala. Univerzita Karlova však v příštích letech plánuje podobný program, kterým by k sobě své zahraniční absolventy připoutala. Skutečnost, že Česko nemá žádnou koncepci v přístupu k bývalým studentům, s lítostí uznává i ministr zahraničí Jan Kohout. Udržování vztahů s bývalými studenty závisí výhradně na snaze a píli té které české ambasády, ale samozřejmě i na zájmu samotných studentů.
Zmiňované česko-syrské podnikatelské vazby přitom samozřejmě nejsou výsledkem úplné náhody. Tamní český zastupitelský úřad si totiž uvědomil potenciál „českých Syřanů“ a začal organizovat jejich setkání. Na sraz absolventů se do Damašku z různých koutů Sýrie sjelo sedmdesát dřívějších stipendistů, ale kolik jich v Sýrii skutečně je, ambasáda netuší. „Jako studenti jsme si byli hodně blízko, ale pak jsme jeli domů a na letišti v Damašku najednou všechno skončilo. Mobily ani internet neexistovaly, a tak jsme se roky neviděli,“ tvrdí Rabí Al-Achkar, který první dva srazy syrských studentů organizoval a financoval.
Tento aktivní spojenec Česka vedle investice Plynostavu Pardubice pomáhal organizovat i zmíněnou únorovou cestu desítek českých podnikatelů do jeho vlasti. „Pomoc spočívala v maličkostech, které ale někdy stojí nejvíc nervů,“ shrnuje stav jeden ze spoluorganizátorů cesty Majid Toma ze Svazu průmyslu a dopravy ČR. „Sehnal spolehlivého řidiče autobusu, zajistil slevy v hotelích, pomohl s rychlým vyřízením administrativních překážek, třeba u cizinecké policie,“ vypočítává výhody, které čeští podnikatelé využívají nejen v Sýrii, ale díky jiným bývalým studentům i v sousedním Iráku. „A pak jsou pro české podnikatele v cizím prostředí také jakýmisi prostředníky, fungují jako kulturní most. Oni rozumí významu různých gest, umí se pohybovat v obou světech,“ říká Toma, jehož rodiče do Česka přesídlili v 90. letech z Iráku. Dobré konexe
Přesně jako „překladatel světů“ se vnímá i Serges Mpoungui z Konga, absolvent Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze.
Serges je skutečný český patriot. „Vy Češi jste pracovití, umíte zemi dobře spravovat,“ vyprávěl před dvěma lety ve svém domě v konžském Brazzaville s takovým obdivem, že se mu – zvláště ve srovnání se situací v jeho rodné zemi – jen těžko odporovalo. Na hlavě přitom měl kšiltovku s českou vlajkou a dával na výběr: K poslechu Annu K. nebo Karla Gotta? K pití slivovici, myslivce, fernet nebo becherovku? „Slivovice je domácí, od mojí moravské maminky,“ vzpomínal plynulou češtinou na matku spolužáka ze studií, se kterým během studia v Praze na konci 80. let často jezdíval na víkendy k rodičům na Moravu.
„Do Československa jsem přijel v roce 1988, o rok později jsme pak se spolužáky chodili na demonstrace proti komunismu,“ vzpomíná teď Serges z Konga do telefonu. Mpoungui v Praze studoval díky tomu, že marxistická Konžská republika byla spojencem Československa. Konžský
diktátor Denis Sassou-Nguesso, který se svých socialistických idejí už vzdal a své zemi s podporou francouzských těžařských společností znovu vládne i dnes, se tehdy například přátelil s jedním z významných komunistických kádrů Miroslavem Štěpánem. „Studenty vybírali na konžském ministerstvu školství, takže naprostou většinu stipendií dostali známí nebo příbuzní potentátů. To platí i pro mě,“ vysvětluje a dodává: „Studoval jsem druhým rokem na místní univerzitě a dobře jsem se učil. Jednomu profesorovi bylo líto, že musím zůstat na místní škole. A tak mi přes svou manželku, která pracovala na ministerstvu, zařídil stipendium v Praze.“
Po promoci Serges ještě dva roky pracoval v Česku, pak se načas vrátil domů, a potom znovu přesídlil do Prahy. Dnes pendluje mezi Konžskou republikou a Českem. Je kandidátem na post českého honorárního českého konzula v Brazzaville. Pražské firmě Geoindustria, kde po návratu do Prahy pracoval, ve své vlasti vyjednal smlouvu o stavbě hydroelektrárny. S českými partnery se před třemi lety neúspěšně pokoušel chovat v Kongu české kapry a dnes pomáhá dvěma českým firmám, které v Kongu chtějí těžit nerosty. „Snažím se ty dva světy sbližovat,“ tvrdí Mpoungui, podle něhož zahraniční investor v Africe bez znalosti místního prostředí uspěje jen stěží.
Mireček zapomíná
Úzké vztahy, které Sergese pořád pojí s Českem, jsou však dnes už spíše výjimečné. V Konžské republice koneckonců už není ani česká ambasáda a podobné je to v dalších 25 mimoevropských zemích, kde český stát v minulých dvaceti letech zrušil ambasády (z toho v deseti afrických).
Typičtější je proto osud Sergesových přátel, kteří dnes žijí v konžském přístavu Pointe Noire. Oba mají k Česku zcela zásadní vazby: Joseph Dielle se ještě za komunismu v Česloslovensku proslavil postavou Mirečka v populární filmové sérii Básníků a jeho kamarád Tisther Nkaya v Praze studoval pivovarnictví na Vysoké škole chemicko-technologické.
Po návratu do Konga ale veškeré kontakty s Českem zpřetrhali. „Umíte si to možná představit, pošta tady během války moc nefungovala,“ říká Tisther Nkaya, který po studiích díky dobrým vztahům s univerzitním děkanem krátce pracoval v několika českých pivovarech, včetně hostince U Fleků. „Teď už jsem ale díky e-mailu a vyhledávačům našel hodně bývalých spolužáků, už si zase píšeme a posíláme fotky,“ vypráví dnes hlavní sládek místního pivovaru Primus.
Zatímco Tisther obnovuje staré kontakty, Joseph Dielle ztratil vazby do Česka už úplně. V Praze studoval režii na FAMU jen dva roky a z češtiny si dnes už pamatuje jen pár frází, které se učil do filmové role Mirečka. „Jediné, co mi zbylo, když mi v občanské válce zničili dům, je pár fotek a tahle kožená brašna od Bati,“ vypráví Dielle, dnes zástupce ředitele soukromé televizní stanice.
Spojenci stárnou
Do Sýrie a do Konžské republiky už česká vládní stipendia prakticky neputují. Počet vládních stipendií pro zájemce z chudších zemí celého světa se snížil na méně než polovinu. Nejde jen o všeobecné pochyby, nakolik podpora studentům pomáhá v jejich vlasti (podstatná část stipendistů se totiž už do svých zemí nevrací). V Česku hraje zásadní roli již zmíněná skutečnost, že programy pro studenty byly před rokem 1989 nástrojem komunistů k podpoře „bratrských“ režimů.
Diplomaté v Sýrii dnes každopádně začínají pozorovat, že někdejší čeští studenti stárnou. A nejen tam: ani plynulou češtinou mluvící Konžany či Zimbabwany zatím nenahrazuje žádná mladší generace. Bude zajímavé sledovat, jestli silnou generaci 80. let někdy někdo nahradí. Q
změna kurzu České vládní stipendium dnes pobírá 783 studentů z rozvojových zemí. Ročně přitom vláda nabízí 130 nových stipendijních míst, z nichž necelá polovina je určená pro obory vyučované v angličtině. Jejich výhodou je lepší uplatnění absolventů, místní nevýhodu představuje skutečnost, že studenti příliš nesrostou s českou kulturou a pohybují se vlastně jen v komunitě ostatních cizinců. „Dnes už studenty nevybírají ministerstva afrických nebo asijských států. Ministerstvo zahraničí určí počty stipendií pro jednotlivé obory a státy si je rozeberou (dnes nejčastěji Bělorusko, balkánské země, Mongolsko nebo Vietnam). Ve spolupráci s univerzitami a českými ambasádami pak vybíráme konkrétní lidi,“ říká Jindřich Fryč, vrchní ředitel sekce mezinárodních vztahů a evropských záležitostí na ministerstvu školství. I tento výběr může někdy narazit na své hranice, když ve vlasti vybraného studenta chybí česká ambasáda. Student totiž obvykle musí s přihláškou osobně přijít na nejbližší české velvyslanectví v cizí zemi, a to může být velkou překážkou. Podle ministerstva 30–40 procent stipendistů dokončí univerzitu v řádném termínu, dalších několik desítek procent si ještě z vlastních peněz doplatí prodloužení doby studia.
Bionafta ze zbytků z bot
Týden | 12.4.2010 | rubrika: Aktuálně | strana: 14 | autor: Michal Verner
Český patent
Na desítky milionů ročně se těší zlínská Univerzita Tomáše Bati. Zažádala o patent na výrobu bionaft y z odpadních tuků. A těch se jatka či výrobci bot rádi zbaví.
Česko každoročně vyprodukuje kolem padesáti tisíc tun odpadních tuků -přepáleného oleje v restauracích, sádla a loje na jatkách nebo tuku z kůží zpracovávaných výrobci bot. Díky českým vědcům by teď nemusely přijít vniveč. Výzkumný tým Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně totiž vypracoval postup, jak z odpadních tuků nenáročnou cestou vyrobit bionaftu. Na patentovém úřadě už leží žádost o registraci nápadu. Zlínští vědci právě končí s laboratorními testy a připravují zkoušky výroby bionafty ve větším množství.
„Tato bionafta by mohla pokrýt čtvrtinu požadované spotřeby do směsných paliv pro dieselové motory. Čistý zisk v rámci republiky je velmi těžké odhadnout, nicméně hrubý výpočet udává osmdesát až sto milionů korun ročně,“ naznačil zlínský profesor Karel Kolomazník, který výzkum vede. Univerzitě by to podle něho mohlo vynášet až desítky milionů za rok. Odpadní tuky mají jednu obrovskou výhodu - tou jsou minimální náklady na jejich výkup. Na rozdíl například od řepkového oleje, jehož nákup tvoří skoro tři čtvrtiny výsledné ceny bionafty.
Češi nejsou první, koho napadlo vyrábět bionaftu z odpadních tuků. Ostatní ovšem odradily problémy a vysoké náklady, protože odpady je nutné nejdříve důkladně pročistit. „Samo zpracování je technologicky a energeticky poměrně náročné. Nejde o laciný proces,“ potvrzuje mluvčí Svazu průmyslu a dopravy Milan Mostýn. Jenže právě v tom je zlínská metoda originální. „Náš postup totiž snižuje náklady na předúpravu odpadních olejů a tuků,“ mne si ruce zlínský profesor. Detaily úsporného postupu však prozradit nechce.
Globální oživení táhne průmyslovou výrobu, vzrostla o 7%
financninoviny.cz | 9.4.2010 | rubrika: Hlavní zprávy | strana: 0
Průmyslová výroba v únoru meziročně vzrostla o sedm procent po lednovém revidovaném růstu o 4,9 procenta. Po očištění od sezonních vlivů byla průmyslová produkce v únoru meziměsíčně nižší o 0,3 procenta. K meziročnímu růstu průmyslové produkce nejvíce přispěla výroba motorových vozidel. Oznámil to dnes Český statistický úřad. "Únorové výsledky průmyslové výroby zapadají do mozaiky globálního oživení. Znovu se potvrzuje vysoká provázanost české ekonomiky s evropskou, a tím i vysoká míra závislosti na vývoji světové ekonomiky," uvedl ředitel odboru ekonomických analýz ministerstva průmyslu a obchodu Jaroslav Vomastek.
Únorový růst průmyslové produkce tak není podle partnera v oddělení Podnikových financí a restrukturalizací společnosti PricewaterhouseCoopers ČR Petra Smutného v kontextu nejhlubších propadů ve stejném měsíci loňského roku překvapením. "Pomalé ožívání u našich západních sousedů přihrává zakázky i některým českým podnikům. Řada z nich však zjišťuje, že se jim nedostává prostředků na jejich profinancování. Hlavním tématem tak zůstává volba priorit a strategie přežití pro letošní rok," uvedl.
Křehkost oživení dokládá vedle meziměsíčního poklesu průmyslu o 0,3 procenta i slabý růst tržeb, upozornil analytik Svazu průmyslu a dopravy Oldřich Körner. Vývoj zakázek podle něj ukazuje, že tahounem je vnější poptávka, což potvrzují i výsledky zahraničního obchodu. Domácí poptávka je však stále relativně slabá. Její další vývoj bude záležet na rychlosti a rozsahu opatření na podporu ekonomického růstu, jako na efektivnosti veřejných zakázek, vývoji nezaměstnanosti a opatřeních, které by povzbudily poptávku domácností, podotkl.
Výroba motorových vozidel, přívěsů a návěsů v únoru meziročně vzrostla o 37,4 procenta. Zvýšila se rovněž výroba základních kovů a hutní zpracování kovů, produkce rostla také ve slévárenství, gumárenském a plastikářském průmyslu. Výroba naopak nejvíce klesla u ostatních nekovových minerálních výrobků, u nábytku a strojů a zařízení.
"Hlavním motorem byl sice v únoru automobilový průmysl. Na druhé straně je však třeba počítat s tím, že ve druhé polovině loňského roku byl automobilový průmysl silně ovlivněn šrotovným. A to se pak projeví i na meziročních číslech," upozornil analytik ČSOB Petr Dufek. I když jsou celková čísla lepší, bude podle něj trvat několik let, než se výroba průmyslu i zaměstnanost dostane na úroveň před hospodářskou recesí.
Tržby z průmyslové činnosti v běžných cenách se meziročně zvýšily o 1,4 procenta. Tržby z přímého vývozu průmyslových podniků v běžných cenách byly vyšší o šest procent. Jejich podíl na celkových tržbách průmyslových podniků činil 48,4 procenta.
Hodnota nových zakázek ve vybraných odvětvích meziročně vzrostla o 7,8 procenta, z toho zakázek ze zahraničí o 9,9 procenta. K meziročnímu růstu nových zakázek nejvíce přispěla výroba motorových vozidel, přívěsů a návěsů, výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení a výroba elektrických zařízení, uvedl ČSÚ.
Nové zakázky naopak klesly ve výrobě ostatních dopravních prostředků a zařízení (o 35,4 procenta), výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků a v textilním průmyslu.
Průměrný evidenční počet zaměstnanců v průmyslových podnicích s 50 a více pracovníky se v únoru meziročně snížil o 11,3 procenta. Měsíční nominální mzda těchto zaměstnanců meziročně vzrostla v průměru o šest procent na 22.802 korun.
Průmyslová produkce podle údajů zveřejněných Eurostatem v letošním lednu v evropské sedmadvacítce meziročně vzrostla po očištění od vlivu počtu pracovních dnů o 1,5 procenta.
Podniky vykračují z krize, nezlomí si nohu?
Boleslavský deník | 10.4.2010 | rubrika: Ekonomika | strana: 15
České podniky se po nekonečných měsících krize vzmáhají. Tuzemský průmysl si podle statistiků v únoru polepšil o sedm procent. Podle expertů je to důkaz globálního oživení ekonomiky, ale i tak to prý není žádná sláva.
„Pomalé ožívání u našich západních sousedů přihrává zakázky i některým českým podnikům,“ říká například Petr Smutný ze společnosti PricewaterhouseCoopers ČR.
Jenomže je evidentní, že ono oživení je velmi křehké. Jednak průmysl meziměsíčně klesl o tři desetiny procenta a ani růst tržeb není zrovna oslňující. Upozorňuje na to například analytik Svazu průmyslu a dopravy Oldřich Körner. Vývoj zakázek podle něj ukazuje, že tahounem je vnější poptávka, což potvrzují i výsledky zahraničního obchodu. „Domácí poptávka je však stále relativně slabá. Její další vývoj bude záležet na rychlosti a rozsahu opatření na podporu ekonomického růstu, jako na efektivnosti veřejných zakázek, vývoji nezaměstnanosti a opatřeních, která by povzbudila poptávku domácností,“ podotkl. Navíc když se podíváme podrobněji na čísla z loňského února, letošní sedmiprocentní růst už je spíš zklamáním.
„Loni v únoru totiž výkonnost průmyslu klesla o 23,4 procenta, takže srovnávací základna je absolutně nejnižší,“ zdůraznil například analytiky společnosti Citfin Tomáš Volf.
