Výběr z monitoringu médií 19.12.2011
Vznikne ekonomická rada Asociace krajů ČR
ČT 1 | 16.12.2011 | 12:00 | Pořad: Polední události | Téma: Svaz průmyslu a dopravy
Jitka SLUKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co se dělo ve sněmovně? Poslanci dali zelenou sloučení 14 zdravotních ústavů v Česku do dvou celků. Sídlit mají v Praze a Ostravě. O krok blíž zavedení do praxe je po dnešku i možnost popřít otcovství až do tří let věku dítěte. Ve vysílání teď vítám Janu Čermákovou. Jano, jaké jsou detaily toho návrhu?
Jana ČERMÁKOVÁ, redaktorka
--------------------
Hezké poledne. Tak já nejprve upřesním, proč vlastně poslanci se něčím takovým zabývali. Ústavní soud totiž tu dosud platnou půlroční lhůtu, kdy je možné zažádat o popření otcovství, zrušil. Protože mu připadá příliš krátká a diskriminující otce, kteří něco takového udělat chtějí. Proto jeden z poslanců občanských demokratů navrhl tu změnu, která dnes definitivně Poslaneckou sněmovnou prošla, a to je fakt, že v podstatě otcové by mohli učinit takový krok do půlroku od chvíle, kdy by nabyly dojmu, že nejsou skutečnými otci onoho dítěte. Ovšem nejvýše do tří let věku dítěte. Takže to je ta hlavní změna, která zazněla. Samozřejmě že zákon ještě míří ke schválení k senátorům a pak půjde k podpisu prezidentovi.
Jitka SLUKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jano, ještě jedna věc. Zástupci Asociace krajů ve sněmovně oznámili vytvoření vlastní ekonomické rady. Jaká jména se v ní objevují?
Jana ČERMÁKOVÁ, redaktorka
--------------------
Ano, jsou to jména známá, jsou to známá jména odborníků. Těch členů je celkem 14. Předsedou rady je známý ekonom Jan Švejnar, místopředsedou Jan Mládek, to je stínový ministr financí za ČSSD, no a pak ještě zmiňme i organizace, které se účastní na tomto projektu. Je to třeba Českomoravská konfederace odborových svazů, Svaz průmyslu a dopravy nebo třeba Petr Kajnar, ostravský primátor a zapojil se i primátor pražský Bohuslav Svoboda, který poslal svého poradce Miroslava Zámečníka. Ostatně Miroslav Zámečník a to druhé je jedno z těch jmen, která už jsem uvedla, a to je Jan Švejnar. Ti se prolínají i s Národní ekonomickou radou vlády. To je poradní sbor vlády. Oba dva zmínění pánové jsou zastoupeni v obou organizacích. Poslechněme si teď, co k tomu řekl Michal Hašek a jak reagoval ministr financí Miroslav Kalousek.
Michal HAŠEK, předseda Asociace krajů ČR /ČSSD/
--------------------
Není žádným truc podnikem vůči vládní Národní ekonomické radě vlády. Předpokládám, že v řadě otázek budou nacházet také společná řešení a společné návrhy, které pak budou předkládány jak regionálním politickým reprezentacím, tak centrální politické reprezentaci.
Miroslav KALOUSEK, ministr financí /TOP 09/
--------------------
Zda to bude mít své pozitivní výsledky, to nevím, ale škodit to v žádném případě nemůže.
Kraje budou mít vlastní ekonomickou radu
ČRo 1 - Radiožurnál | 16.12.2011 | 18:10 | Pořad: Ozvěny dne
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Po vládě, která má svůj poradní sbor, Národní ekonomickou radu, usoudily i kraje, že se jim budou hodit analýzy expertů. Sociálnědemokratičtí hejtmani dnes oznámili, že vytvořili ERAK, neboli Ekonomickou radu asociace krajů. Ta prý teda nemá být konkurencí vládního týmu, ale má krajům mimo jiné vytvářet scénáře dopadů krize. Členy jsou například bývalý centrální bankéř Luděk Niedermayer, nebo viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Stanislav Kázecký. No, a předsedou sboru je ekonom, šéf řídícího výboru institutu CERGE Jan Švejnar. Dobrý den.
Jan ŠVEJNAR, ekonom, institut CERGE
--------------------
Dobrý den.
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Proč jste, pane profesore, přijal tuto nabídku?
Jan ŠVEJNAR, ekonom, institut CERGE
--------------------
Myslím, že je velmi důležité, abychom v této situaci, kdy jsme na pokraji recese, abychom opravdu měli lepší chápání a možnost postupovat v rámci hospodářské politiky i na úrovni krajů, a ne jenom na celostátní úrovni, tak jak to děláme právě v rámci NERVu, jak jste zmínil.
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Může být ta analýza pro kraje v něčem zásadně odlišná, než ta, na které třeba i vy spolupracujete v NERVu.
Jan ŠVEJNAR, ekonom, institut CERGE
--------------------
Podívejte se, rozhodně ano, vezměme si například nezaměstnanost, která stoupá, jestliže nastane recese, tak samozřejmě se dotkne více lidí a nejistota bude mnohem větší pro všechny, ta se promítá velice odlišně, heterogenně, do různých částí republiky, takže tam, kdybychom brali jenom průměrnou míru nezaměstnanosti, tak ztrácíme velké znalosti, které právě na úrovni krajů budou potřebné k tomu, aby hospodářská politika a sociální politika v této oblasti byla dobře připravená.
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Zmínil jste nezaměstnanost, mohou ale samotné kraje skutečně nějak pohnout třeba právě s tímto problémem, nevyžaduje to zásadní podporu z centra od vlády?
Jan ŠVEJNAR, ekonom, institut CERGE
--------------------
Já myslím, že samozřejmě to bude se prolínat s centrální hospodářskou politikou, tak jako se analýzy právě této regionální rady budou prolínat s analýzami na celostátní úrovni, proto se jedná vlastně o doplněk, doplňkovou akci, která nám pomůže na úrovni jak regionální, tak centrální, lépe věci zanalyzovat, a potom se jim lépe postavit.
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Na příkladu vládního NERVu ale taky vidíme třeba to, že sice vydává řadu stanovisek, spoustu podnětů, o kterých se pak živě debatuje, ale taky vidíme, že vláda se jimi neřídí, rozhodně ne vždy, jak počítáte, že Asociace krajů vaše případné návrhy využije, máte třeba už nějakou předběžnou dohodu s hejtmany?
Jan ŠVEJNAR, ekonom, institut CERGE
--------------------
Tak to víte, vždycky je takovým tím údělem poradců, že vlastně poradí a jenom část jejich rad je vyslyšena nebo uskutečněna, já doufám, že v tomto případě, jelikož se nacházíme v situaci, v ekonomické situaci, která bude, ona už je, ale bude poměrně více bolestná, že opravdu lidé, kteří jsou v rozhodovacích kapacitách, toho využijí čím dál tím více, rozhodně je pravda, že, já myslím, že hejtmani mají o toto zájem, vlastně to je jejich iniciativa, která byla vyvolaná, takže si myslím, že ta asociace toho využije do podstatné míry.
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
S trochou nadsázky nebude NERV na ERAK žárlit?
Jan ŠVEJNAR, ekonom, institut CERGE
--------------------
Já myslím, že ne, protože jednak máme některé propojení, to znamená, jak někteří členové NERVu jsou součástí této rady, NERV pracuje v rámci pracovních skupin, ti někteří další budou pracovat v pracovních skupinách, jak tam, tak v té, takže já myslím, že to doplnění, opravdu je to komplementární doplňující instituce, akce, neočekávám žádnou rivalitu.
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Z provozního hlediska u máte třeba naplánováno nebo aspoň rozmyšleno, jak často se budete scházet a jak vůbec budete pracovat?
Jan ŠVEJNAR, ekonom, institut CERGE
--------------------
My budeme mít první schůzku po novém roce, a tam se na všem dohodneme, myslím, že budeme používat všech možných variant schůzek, samozřejmě internetového propojení, jak jste si všimli, máme tam i zahraniční účastníky, takže se budeme snažit využívat zkušeností i z jiných zemí, takže budeme používat vše, co bude potřeba.
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Profesor ekonomie Jan Švejnar. Děkuji vám, na shledanou.
Jan ŠVEJNAR, ekonom, institut CERGE
--------------------
Děkuji, děkuji, na shledanou.
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Ve studiu je se mnou komentátor Radiožurnálu Petr Nováček. Dobrý den.
Petr NOVÁČEK, komentátor Radiožurnálu
--------------------
Hezký den.
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Ministr financí Miroslav Kalousek dnes řekl, že neví, jestli to bude mít prospěšné praktické důsledky, ale škodit to v žádném případě nemůže, proč myslíte, že mají politici potřebu vytvářet takové poradní sbory?
Petr NOVÁČEK, komentátor Radiožurnálu
--------------------
Tak, Honzo, vidíte, zrovna Miroslav Kalousek je ten, který na ministerstvo financí si přivedl různé specialisty pro určité konkrétní použití, když uvedu příklad, tak ten známý úsek finančně-analytický útvar, to je takový příklad, kam si stáhl experty, kteří před tím pracovali jinde, například i ve specializovaných policejních útvarech. No, proč si je vytvářejí? Protože sami nedisponují v tělesech svých ministerstev s dostatkem příslušných odborníků, ač to by například neměli z čeho zaplatit. Druhá věc je ta, že když si naši posluchači vzpomenou, jaké debaty i odborné se vedly dokonce i v denním tisku a v časopisech ještě před 15, 17 lety a kolik se jich tam vede dnes, tak vidíte, že některé věci se musí řešit, abych tak řekl, náhradním způsobem. Chybí-li rozsáhlejší diskurs, musí se to řešit touto formou.
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Proč do toho chodí ti samotní experti, protože oni na tom nezbohatnou, tedy pravděpodobně to bude čestná funkce nebo čestná účast v tom poradním sboru?
Petr NOVÁČEK, komentátor Radiožurnálu
--------------------
Tak předpokládám, že se jím budou krýt nějaké výlohy, dopravné, cestovné a tak dále, ale mohou tam jít z různých důvodů, tak za prvé je to jistě pocit seberealizace, když něco umíte, pracujete v oboru, máte nějaký nápad, tak jste samozřejmě rád, můžete-li ho někde uplatnit, i když má o ten nápad někdo zájem, to není tak samozřejmé bohužel, nikde, a u nás taky ne. Za druhé, samozřejmě, že kolem těch politiků se pomalu i u nás začínají tvořit různé ty jaksi myšlenkové think tanky, abych byl přesný ...
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Já jsem tušil, že se chcete vyhnout tomu hroznému slovu think tank.
Petr NOVÁČEK, komentátor Radiožurnálu
--------------------
Ano, a to vy ho umíte daleko líp z Londýna, než já.
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Tak jsem to nemyslel.
Petr NOVÁČEK, komentátor Radiožurnálu
--------------------
Tak. A ti lidé mohou mít i takovou skrytou touhu, že když příslušný politik jaksi bude dále politicky prosperovat, tajemně prosperovat, tak oni z těch funkcí poradců třeba se lépe uplatní ve státní správě nebo někde jinde, to je další věc. A jinak si myslím, že to je prostě potřeba, normální lidská potřeba věci měnit, když máte dojem, že se odvíjejí špatným způsobem, a to u odborníků předpokládám.
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Sám pan Švejnar, proč myslíte, že se takhle angažuje?
Petr NOVÁČEK, komentátor Radiožurnálu
--------------------
Tak u pana profesora Švejnara je to jistě trošku složitější, protože jest veřejným tajemstvím, že pan profesor Švejnar je považován v případě přímé volby prezidenta za jednoho z téměř jistých kandidátů.
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
A horkých kandidátů.
Petr NOVÁČEK, komentátor Radiožurnálu
--------------------
A horkých kandidátů. Sociální demokracie, která už ho podporovala při té poslední, tedy ještě nepřímé prezidentské volbě, uvažuje o tom, že by právě Jana Švejnara mohla nasadit, protože to je široce akceptovatelná známá osobnost, na rozdíl od nějakého, s prominutím, partajníka, kterých navíc nemá sociální demokracie, ale ani jiné strany pro takový úřad jako je prezident republiky dostatek. Takže samozřejmě Jan Švejnar potřebuje určitou publicitu v dobrém slova smyslu, a proto taky chápu, že na jedné straně pracuje pro NERV a na druhé straně teď bude pracovat, jak on říká, pro komplementární, buď teda instituci, tedy pro poradní sbor, jehož vznik iniciovali hejtmané.
Návrh nové energetické koncepce dostal odklad
E15 | 19.12.2011 | Rubrika: Příloha - Speciál - energetika | Strana: 4 | autor: >aa
Nová státní energetická koncepce, jež se připravuje už od nástupu Nečasovy vlády, letos už určitě schválena nebude. Nový ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba oficiálně požádal premiéra o odložení termínu, do kterého mělo ministerstvo vládě tento dokument předložit. Další rok může navíc trvat posuzování konceptů na ministerstvu životního prostředí. To musí koncepci prověřit a může požadovat její předělání či dokonce vypracování nového scénáře. Rozhodne se tak o ní nejdříve asi až v roce 2013.
Jde přitom o dokument, jenž má určit směřování české energetiky na dalších 50 let a na který celé odvětví už řadu let netrpělivě čeká. Poslední verze totiž pochází z roku 2004 a měla být nejpozději do pěti let aktualizována.
Také Svaz průmyslu koncepci odmítá
Ministr Kuba možná vyhověl požadavku Svazu průmyslu a dopravy.
Ten totiž v oficiálním stanovisku uvedl, že s nynější podobou vládních návrhů Aktualizované státní energetické koncepce (ASEK) nesouhlasí.
„Aktualizace koncepce nepředstavuje dostatečný podklad pro rozhodnutí o opatřeních zajišťujících rozvoj energetického sektoru,“ uvádí se ve stanovisku. Řada odborníků koncepci posuzuje daleko ostřeji: „Je to jen cár papíru, podle níž se nikdo nemusí, ani nemůže řídit,“ zaznělo například na konferenci Pro-Energy Con. I svazu se nelíbí právě to, že koncepce má podobu pouhé vize bez propočtů nákladů a reálnost její proveditelnosti. Neobsahuje hodnocení dopadů navržených variant na cenu pro spotřebitele, výrobce, investory. Nelze připustit opakování stejné chyby jako v záležitosti fotovoltaiky.
„Koncepce neřeší detailní plán postupu v energetické politice pro nejbližší období do roku 2025 a již dnes k tomu potřebujeme jednoznačná politická rozhodnutí. Návrh neobsahuje věcný a časový harmonogram rozhodujících akcí, definici nástrojů včetně legislativních, nezahrnuje analýzu ekonomické efektivnosti a bilanci potřebných finančních zdrojů. Na tyto zásadní nedostatky jsme opakovaně upozorňovali,“ uvedl Jan Rafaj, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy.
Teplárenské firmy jsou bezradné
Na energetickou koncepci čekali přitom především šéfové teplárenských firem. Od roku 2016 začínají platit nové přísnější limity pro emise skleníkových plynů. Většina tepláren kvůli nim musí přestavět své technologie a čekají je tak mnohamiliardové investice. A pokud neznají základní parametry vývoje české energetiky, nemohou plánovat, zda zůstanou u hnědého uhlí či přejdou například na plyn.
Současný návrh energetické koncepce připravilo ministerstvo ještě pod vedením Martina Kocourka, který za ni sklidil vlnu kritiky. Ta se soustředí převážně na přemrštěná očekávání růstu jaderné energetiky – koncepce totiž počítá s výstavbou až 14 nových reaktorů. Do budoucna příliš nepočítá ani s obnovitelnými zdroji energie či plynem, proti čemuž se logicky bouří jak plynaři, tak investoři do obnovitelných zdrojů a ekologové. Těm se nelíbilo ani to, že pokud některé scénáře obsahovaly možnost zachování územních limitů pro těžbu hnědého uhlí, ministerstvo jasně preferovalo ty, které je prolamují.
Ministryní vědy se stává... opět Miroslava Kopicová!
ceskapozice.cz | 16.12.2011 | Rubrika: Věda a vzdělávání | Strana: 0 | autor: Martin Rychlík |
V předsednictvu rady, jež spolurozhoduje o toku 26 miliard korun na výzkum, budou Kopicová, Petr Fiala a Karel Aim. Zahoří protesty?
Aktualizováno. Mladí vědci a angažovaní studenti opět možná vyjdou do ulic a třeba i vytáhnou transparenty o "průmyslové lobby". Na dnešním jednání vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) se totiž premiérův poradní orgán shodl, že staronovou první místopředsedkyní rady - a tedy i její šéfkou - bude exministryně školství Miroslava Kopicová. Místopředsedy se stanou profesor Petr Fiala z Masarykovy univerzity a Karel Aim z Akademie věd ČR. "Všichni byli zvoleni naprostou většinou," uvedl zdroj ČESKÉ POZICE. Stejný závěr potvrdil redakci i další člen rady. Předsedou RVVI je premiér Petr Nečas.
Na jméno Kopicové lze očekávat poměrně ostré reakce...Byť zdroje hovoří o konsenzu napříč vědními obory a institucemi, přeci jen se dají na zvolení Kopicové očekávat ostré reakce. "Pokud je složení předsednictva takové, jaké uvádíte, uvedu jen tolik, že jsem rád, že je tam kolega Aim, poněvadž je to pracovitý člověk na správném místě. Více říkat nechci," řekl ČESKÉ POZICI předseda Akademie věd Jiří Drahoš. Ten už však dříve uvedl, že ve složení nové rady nevidí oproti té minulé zásadní posun; navíc má Svaz průmyslu a dopravy v jejím jádru vrcholného zástupce - docenta Jiřího Cieńciału z Třineckých železáren, jenž je viceprezidentem svazu.
Naopak pochopení najde výsledek volby nejspíše u těch, kteří věří v propojování výzkumu s aplikacemi a výběrovým tokem peněz špičce týmů. "Pokud by volba dopadla jinak, měli bychom příležitost sypat 26 miliard do mělké tůňky, v níž se každý najde a nikdo nic neudělá," zní už jedna z pozitivních reakcí. Nedávný mezinárodní audit české vědy označil radu za kvaziministerstvo vědy, neboť distribuuje hodně peněz. Z tohoto hlediska lze pak první místopředsedkyni vnímat trochu jako ministryni českého výzkumu.Členové vládní rady:Miroslava Kopicová - Národní vzdělávací fondKarel Aim - Ústav chemických procesů AVPetr Fiala - Masarykova univerzita
Jiří Cieńciała - Třinecké železárnyJaroslav Doležal - HoneywellZbyněk Frolík - LinetRudolf Haňka - University of CambridgeZdeněk Havlas - Ústav organické chemie a biochemie AVCyril Höschl - Psychiatrické centrum PrahaStanislava Hronová - Vysoká škola ekonomickáTomáš Jungwirth - Fyzikální ústav AVVladimír Mařík - ČVUTJiří Málek - Univerzita PardubiceKarel Oliva - Ústav pro jazyk český AVMiroslav Ryska - 2. Lékařská fakulta Univerzity KarlovyIvo Vondrák - Vysoká škola báňská
Z akademických kruhů zazněly i výtky především k výkladu zákona 130/2002 Sb. Ten v paragrafu 35 uvádí: "Funkční období členů rady je čtyřleté. Člen rady může být jmenován do rady nejvýše na dvě po sobě následující funkční období." Noví členové rady Fiala, Kopicová a podnikatel Zbyněk Frolík však již byli ve dvou předchozích výzkumných sborech. A poté, co dva z nich stanuli v předsednictvu, se otázka asi vrátí na přetřes...
Jak právně vyložit délku členství či jeho přerušení? "Podstatný je úmysl zákonodárce. V zákoně bylo pamatováno na to, aby jeden člen nemohl v RVVI působit osm let," řekl ČESKÉ POZICI ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS). Zmínění tři členové rady nepřesáhli ani 3,5 roku působnosti.
Tvrdě na tento výklad zaútočil v Lidových novinách profesor Jiří Zlatuška. Podle něho se takový styl jmenování rady a rozdělování výzkumných miliard nápadně podobá tunelování Mostecké uhelné, při kterém "doly zmizely ve švýcarských bankách".
Západ, anebo raději Východ?
Euro | 19.12.2011 | Rubrika: Report - Euro pro export | Strana: 64 | autor: Petra Pelantová
Do poloviny ledna vznikne seznam zemí, na něž se zaměří státní podpora českých exportérů, slibuje ministerstvo průmyslu
Přes osmdesát procent českého exportu směřuje do zemí eurozóny. V souvislosti s dluhovou krizí, která může přerůst v hospodářskou recesi, by proto i česká ekonomika závislá na exportu mohla významně utrpět. Ministerstvo průmyslu tudíž chystá plán, jak zvýšit tlak na podporu vývozu českého zboží do zemí mimo eurozónu. „Velkou slabinou naší velmi otevřené ekonomiky je silná orientace na Západ. Jednou z priorit pro nadcházející období by mělo být rozložení rizik.
Tedy nasměrování českého exportu na trhy, které se nacházejí v jiné fázi ekonomické křivky,“ prohlásil ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba na diskusním setkání z cyklu Euro pro export, které pořádal první prosincové úterý v pražském Malostranském paláci týdeník Euro. Generálním partnerem akce s názvem Západ, nebo Východ: s kým budeme obchodovat?
byla HSBC Bank. Mezi další partnery se zařadily agentura CzechInvest, společnost Škoda Transportation a 53. mezinárodní strojírenský veletrh.
Více vývozců
„Ve spolupráci s Hospodářskou komorou, Svazem průmyslu a také exportéry chceme do poloviny ledna připravit koncept, který by obsahoval seznam prioritních zemí a určoval, jakým způsobem jsme schopni z těchto trhů získávat informace a dodávat je našim exportérům,“ prozradil ministr. „Nejde ale o to neustále dosahovat nových trhů. Musíme se snažit i na těchto trzích obstát.“
Tuzemský hrubý domácí produkt je tvořen ze dvou třetin exportem, přičemž polovinu exportu táhne jen deset procent firem. To nejsou příliš lichotivé statistiky, proto chce Kuba zvýšit počet firem, které vyvážejí. „Ekonomika pak bude méně zranitelná, hodláme se na to zaměřit v připravované proexportní strategii,“ řekl ministr v souvislosti s tím, jak čelit hrozícímu zpomalení ekonomiky. Resort průmyslu rovněž slibuje, že nebude oslabovat role České exportní banky ani Exportní garanční a pojišťovací společnosti. Obě státní instituce podporují české vývozce a odběratele českého zboží v zahraničí už tím, že poskytnou financování anebo pojištění úvěru, který míří na odbyt tuzemských výrobků v rizikovějších regionech. Obě zmiňované společnosti budou mít dostatek finanční podpory ze strany státu, slíbil ministr.
A co Jižní Korea?
Několik novinek představila na diskusním setkání také státní agentura CzechInvest, která se stará o podporu podnikání a investic.
„Chceme nově podporovat vývoz investic do zahraničí. Pokud dokážeme identifikovat zajímavou investiční příležitost v zahraničí, nevidím důvod, proč bychom nemohli umožnit firmám expanzi na zahraniční trhy,“ řekl Miroslav Křížek, generální ředitel agentury CzechInvest.
Agentura už začala v rámci nového projektu CzechAccelerator vozit české firmy na zahraniční trhy. „Projekt, který v tuto chvíli prošel pilotní fází, je hrazen plně z prostředků Evropské unie. Umožňujeme zájemcům vyjet do konkrétních teritorií, a to na dobu dvou až šesti měsíců. V tuto chvíli jsou to dvě teritoria – Silicon Valley a Massachusetts. Firmy si přivážejí buď přímo kontrakty, anebo zkušenosti či investice, což pak využívají pro své podnikání,“ vysvětlil Křížek. V pilotním projektu si už dvě společnosti založily pobočku ve Spojených státech, jedna si přivezla kontrakt za 145 tisíc dolarů.
Zástupci státu se na konferenci nechtěli příliš pouštět do diskuse o konkrétních zemích. „Neomezujme se pouze na Východ nebo pouze na Západ, ale podnikejme a investujme tam, kde se nám daří,“ zdůraznil velvyslanec České republiky v Ruské federaci Petr Kolář. Křížek ovšem jednu zemi z „nových trhů“, o kterou by se Češi měli více zajímat, zmínil. „Jde o velmi nesmyslně podceňovanou Jižní Koreu. Je nutné se velmi intenzivně bavit o tom, jakým způsobem, nejen z pohledu exportu, ale také z pohledu přilákání investic, můžeme tuto zemi obsáhnout,“ konstatoval.
Vítěz krize
Jakkoli diskutující nechtěli zdůrazňovat konkrétní země, z jejich vyjádření bylo jasné, že právě Rusko má pro Čechy obrovský potenciál.
Jde o region, ke kterému mají historicky blízko, a tuzemské firmy zde navíc mají velmi slušnou pověst. Obchod České republiky se státy bývalého Sovětského svazu je více než dvojnásobný v porovnání se situací před rokem 1989, tuzemské firmy však podle expertů stále nevyužívají své možnosti v tomto regionu naplno.
Rusko je obrovským trhem s více než 140 miliony obyvatel, jde o sedmou největší ekonomiku světa. Je největším vývozcem zemního plynu na světě, druhým největším vývozcem ropy a třetím největším vývozcem oceli a hliníku. „Nejvýhodnější pro nás jsou na tomto trhu energetická odvětví, strojírenství, kovodělný průmysl, metalurgie, finanční sektor nebo stavebnictví. Velmi zajímavě se začíná vyvíjet sektor služeb, obalový průmysl, cestovní ruch a v poslední době také masová výroba spotřebního a potravinářského zboží,“ vypočetl Kolář, který reprezentuje Česko v Ruské federaci už více než rok. Zejména v současné době, kdy Evropa bojuje s dluhovou krizí, to vypadá, že vsadit na Rusko se vyplatí.
Shodou okolností den po konání konference Euro pro export přijel do Česka ruský prezident Dmitrij Medveděv s početnou delegací, která podepsala s českými byznysmeny kontrakty za 54 miliard korun. Ruský trh ale stále ještě bojuje s administrativními a byrokratickými překážkami, byznysmeni narážejí na korupci, vstup na trh jim komplikuje i obtížný přístup k úvěrům a není zde rozvinutá infrastruktura. To celé je navíc lemováno komplikovanou a nepřehlednou legislativou.
„Srovnáme-li však současný stav se situací před čtyřmi lety, kdy tam začínaly působit naše právnické kanceláře, pak je v tomto směru vidět nezanedbatelný pokrok,“ mírní obavy Kolář.
Pozitivní výhled
Mezi trhy, kde by se Češi měli rovněž dívat po příležitostech, byly na konferenci zmíněny také Indie, Vietnam anebo Jižní Amerika. „Pokud se zde bavíme, zda Východ, nebo Západ, odpověď je, abychom šli všemi směry, tedy i severně a jižně. Nevěřím, že by se firmy měly zaměřit jedním směrem, kam exportovat. Měly by objevovat všechny možné cesty,“ shrnul během své přednášky Mark Emmerson, šéf proexportního financování v Evropě HSBC Bank. Podle něj se ale i v dobách krize mohou vývozci z Česka i z celé Evropy ucházet o slušný byznys. Ukazují to výhledy HSBC Bank, která nedávno začala vydávat detailní čtvrtletní prognózy vývoje světového obchodu zahrnující přes šestatřicet zemí, hlavních světových hráčů. Data ukazují, že i v těžkých ekonomických časech by světový obchod mohl růst v příštích patnácti letech o 73 procent. Vyjádřeno v amerických dolarech to znamená, že objem zahraničního obchodu by se měl dostat ze současných 27,2 bilionu až na 43,6 bilionu. „I kdyby evropské společnosti získaly jen kousek z tohoto koláče, myslím, že nás čekají lepší časy,“ tvrdí Emmerson.
Vánoce v nedbalkách
Profit | 19.12.2011 | Rubrika: Analýza | Strana: 18 | autor: Jaroslav Čech
Na začátku roku se ještě žertovalo. Prodává se prý pánské spodní prádlo, což znamená oživení. V recesi muži na prádle šetří, protože není vidět OE napsal v knize Století turbulencí bývalý centrální šéfbankéř USA Alan Greenspan.
Po poklidnějším prvním pololetí se v létě nálada prudce změnila. Burzy se jaly padat a prognózy růstu HDP potemněly. Česká republika ztratila tempo už ve druhém čtvrtletí a ve třetím si přičetla k růstu nulu. Miroslav Kalousek se dávno nehádá o svou jarní věštbu, že letos i napřesrok porosteme o 2,5 procenta. To se nestane. Vrchní financ říká na potkání, že by rád, kdybychom příští rok vyrostli alespoň o jedno procento. Nejveselejší analytici tuší půl procenta. A ČNB si střihla i krizový scénář: minus 0,4 procenta HDP. Druhý propad během tří let. Protáhla se ta - podle Václava Klause - „chřipka“. I Angela Merkelová věští „ztracenou dekádu“.
Profesionální deformace
V ohlušujícím bengálu evropské dluhové krize, kvůli níž rychle zastarávají i včerejší zprávy (dluhové službě Španělska ani drtivé vítězství pravice v předčasných volbách nepomohlo a Řecku neustále dochází hotovost) zase vítězí pesimisté. Jeden přístup však stále drží optimismus, přístup typicky podnikatelský: „Jako zaměstnavatelé chceme být a musíme být optimisty,“ řekl ještě 21. listopadu viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.
Je to jasné. I ve vichru Jobových zvěstí a pod lavinou katastrofických scénářů mají podnikatelé běžné provozní starosti, denní agendu, osvědčené chvaty. Katastrofické scénáře v přílivu špatných zpráv nechť jsou monumentální. Ale hlavně je třeba prozkoumat efektivitu, a s předstihem snížit náklady v každém podniku. A při jakémkoli poklesu doufat v obsazení segmentů trhu opuštěného těmi, kdo se nepřipravili anebo prostě neměli štěstí být v pravý čas na pravém místě. Proti tomu nelze nic namítat. Víc manažerova hlava pro nedostatek času nepobere. Optimismus je v této sféře nutnost, vlastně jde o kladnou profesionální deformaci.
Uprostřed brodu
Kromě důvěry ve vlastní podnikatelský instinkt a v nahromaděné „mikroekonomické“ zkušenosti se domácí zaměstnavatelé opírali - alespoň zpočátku - o tři jistoty. Za prvé o Nečasovu vládu s reformním étosem, která cílí ke zlevnění práce, tedy k úspoře nákladů. Za druhé o zdravý, konzervativními českými vkladateli nadnášený a dostatečně kapitalizovaný bankovní sektor, který na penězích nesedí a ostošest úvěruje. A konečně za třetí o Německo, tedy o skutečnost, že Česká republika je pevnou součástí mohutného průmyslového komplexu SRN, jenž chrlí do světa investiční celky a vykazuje aktivní obchodní a platební bilanci.
Quo usque tandem? Jak dlouho ještě, dojde-li k většímu propadu a Čína - již nyní „proinvestovaná z podstaty“ - podruhé za sebou světový růst jednoduše neutáhne, i kdyby desetiprocentním tempem klusala. A co si počnou Češi coby produkční doplněk Německa s nízkou přidanou hodnotou, jestliže u nás máme jako šafránu výrob, které si od nápadu, vývoje a produkce komplexně zajišťujeme sami?
Ten oltář s trojitou spásou zastaral rychle. Třeba reformní vláda. Nechme stranou „umělecký dojem“ z vlády Petra Nečase, kde klíčové postavy reforem (Kalousek, Drábek, Heger) patří k jiné straně (TOP 09) než premiér, což je přinejmenším nepraktické, ne-li konfliktní. Čert vem, že bývalý ministr obchodu a průmyslu „odklonil“ soukromé miliony (Kocourek) a ministr školství vstoupil do řad vzdělanců diplomovou prací, kterou by neobhájil ani v mateřské školce (Dobeš).
Přehlédněme, že ministr obrany (Vondra) naopak úspěšně „promoproval“ tak, že to ministra financí Kalouska přimělo k veřejné řeči o „nadstandardní zlodějině“. Dejme tomu, že jednotliví „provaření“ či již „odejití“ vládní činitelé (John, Bárta, Drobil, Fuksa) mají vliv „pouze“ na prestiž a legitimitu tohoto - samozřejmě zcela legálního - kabinetu, a nikoli na správnost jeho ekonomické politiky.
Jenže i v tomto punktu byl letos problém. Odhlédneme-li od odborářů a jejich sociálního pobouření, přinejmenším stavbaři jsou zděšeni nesnesitelnou lehkostí, s jakou vláda opustila financování infrastruktury, tohoto základu veškeré ekonomické budoucnosti, růstu i dlužní solventnosti. Na smrštěném stavebním trhu - a na každém trhu, kde běží o život - dochází bezprostředně k tomu, že velké firmy masově likvidují malé, protože si v těžkých časech mohou dovolit nulovou, ba i zápornou marži. Zdaleka přitom, pokud zůstaneme u stavebnictví, nezaměstnávají většinu z těch 391 tisíc lidí, kteří dnes v tomto odvětví pracují.
Nejen opozice se chytá za hlavu a volá: „Vláda brzdí, místo aby šlápla uprostřed brodu na plyn.“
Nemocné matky zdravých dcer
Z českých „zdravých bank“ se již stalo klišé. Horký brambor eura se v nich neválí, do dobrodružných „řeckých“ transakcí se nepouštěly a základního kapitálu mají dost. Čím dál víc se však tohle klišé podobá hlášce Rádia Jerevan. Lépe řečeno - naše zdravé banky budou vítaným zdrojem peněz pro své „matky“, tedy Erste Group, Société Générale, KBC, UniCredit Bank, Raiffeisebank.
Tyhle hrdé banky jsou pod velmi silným tlakem v důsledku svého „zaháčkování“ v řeckých, španělských či italských dluhopisech, přičemž jen ty posledně jmenované dluhopisy představují třetí největší trh se státními obligacemi na světě. Banky jsou tlačeny zděšenými regulátory k navýšení základního kapitálu, pokud možno svépomocí. A sotva jim někdo zabrání, aby si pomohly džusováním svých dcer kdekoli, včetně Česka.
Jistě, mohou si z 342 miliard korun svého kapitálu na českém území pro běžné mezibankovní úvěrování stáhnout domů pouze čtvrtinu a ČNB již tento pohyb monitoruje každý den. Živá duše jim však nezabrání, aby si kapitál převedly prostřednictvím dividend. Rakouská centrální banka už některým z těchto finančních ústavů v listopadu doporučila, aby úvěry ve střední a východní Evropě omezily (pevně stanoveným poměrem ke vkladům). Tohle všechno a leccos dalšího český podnikatel jako bankovní klient - a následně jeho firma - pocítí.
Velká bezradnost
Spíše než samotná dluhová krize, ztenčení úvěrů, volatilita burz a stagnace HDP poznamenaly rok 2011 - a samozřejmě i jeho podnikatelská či spotřebitelská očekávání - zcela bezprecedentní události.
Letošek začal i končil dvěma vlnami egyptské revoluce. Do celoročního časového rámce „arabského jara“ se ve vyspělém světě vklínila coby odlesk káhirského „bivakování“ na náměstí Svobody (Tahrír) dosud nevídaná hnutí „rozhořčených“ a „okupantů Wall Streetu“, která nevynechala ani Izrael. Má zvláštní význam, že egyptský generál Tantáwí při „spořádaném přechodu k demokracii“ spáchal tutéž krvavou chybu jako před ním Mubarak, jehož si už celý svět mohl prohlédnout před soudem a za mřížemi. Jakési zvláštní poselství nese fakt, že jeden americký policista považoval za nutné počastovat pepřovým sprejem obličej čtyřiaosmdesátileté stařeny, zatímco jeho kolega učinil totéž studentům pokojně v sedě protestujícím proti školnému. Základem těchto hloupostí je - kromě zpanikařené arogance - bezhlavá bezradnost.
Odrazilo se to v rozpolcenosti takříkajíc na nejvyšších místech. V referendu, které (ne)vyhlásil aténský sebevrah Jorgos Papandreu. V evropské páteři Paříž-Berlín sporem mezi Nicolasem Sarkozym, který by banky ihned zachraňoval přímým rozvozem eur, a Angelou Merkelovou, jež by ráda vše ponechala trhům a zoufalým národním státům - a teprve až v poslední instanci evropským strukturám, například Fondu finanční stability.
Projevem bezradnosti je kolonizace evropské monetární a politické moci recyklovanými experty banky Goldman Sachs. Nic jiného nejsou Mario Draghi, nový šéf ECB, který je v liberální ekonomické ortodoxii „němečtější než Němci“, Papandreův nástupce v Aténách Lukas Papadimos, který počátkem nultých let tohoto století pomáhal falšovat řecké statistiky, a technokrat Mario Monti, „zachránce Itálie“ po rychlém svržení Silvia Berlusconiho. Schůdná řešení nenabízí nikdo z nich.
Evropa mívá na talíři, že není dost federální a že by si v tom měla vzít příklad ze Spojených států. Jenže i USA jsou rozpolcené a bezradné. Letos v srpnu jim agentura Standard & Poor’s snížila rating za „nefunkčnost politického procesu“, když se demokraté s republikány neshodli na dluhovém stropu. A přesto se v listopadu v otázce deficitu nedohodli znovu a jejich společný „supervýbor“ navíc vydal toto neuvěřitelné prohlášení: „Navzdory naší neschopnosti překonat podstatné rozdíly, končíme proces sjednoceni ve víře, že fiskální krize našeho státu musí být vyřešena.“
Ne, tohle není neschopnost, ale náraz na meze systému. Experti spočítali, že „republikánské“ („pravicové“) snižování daní sice probíhá (a že to zvyšuje sociální rozdíly). Zároveň však celkové daňové zatížení v poměru k HDP neklesá. A „levicový“ návrat k sociálnímu státu, koupěschopné poptávce a dostačující míře zisku je tudíž -„za jinak stejných podmínek,“ říkají rádi ekonomové - nemyslitelný. Ledaže bychom ještě napsali Ježíškovi. Alespoň o to spodní prádlo.
Česká cesta
Respekt | 19.12.2011 | Rubrika: Politika / Evropská unie | Strana: 24 | autor: JIŘÍ SOBOTA, KATEŘINA ŠAFAŘÍKOVÁ
Jak se rozhoduje o naší roli v Evropské unii
Poučení z dějin není nikdy jednoznačné. Když se ve své pracovně v druhém patře Poslanecké sněmovny usadí na pohovku Karel Schwarzenberg, vysvětluje si nashromážděnou českou zkušenost jako výzvu k hledání spojenců a přátel. „Víme, vždy když se Čechům dařilo dobře, začali si vyskakovati a měli roupy. Známe to z husitských válek, podobně jsme dopadli na Bílé hoře. A vždy naše odhodlání jít proti všem mělo patřičné důsledky pro tuto zemi.“ Ministr zahraničí by se rád držel v hlavním evropském proudu, aby Čechy, malý národ uprostřed Evropy, nesmetly síly mimo jeho kontrolu.
O dvě patra níž v atriu sněmovny to předseda vlády Petr Nečas vidí přesně naopak. „Patřit k hlavnímu proudu neznamená ještě mít pravdu. K hlavnímu evropskému proudu svého času také patřilo třeba podepsat mnichovskou dohodu,“ líčí svoje čtení českých dějin premiér. Ten se před pár dny vrátil ze summitu Evropské unie v Bruselu, na němž se odmítl připojit k návrhu hlubšího ekonomického propojení zemí EU. Jako důvod uvedl, že věc musí nejdříve prokonzultovat na domácí půdě.
Sofistikovaní
Teď je úterý 13. prosince a v sálech i kuloárech Poslanecké sněmovny se řeší jeden z bodů usnesení summitu – otázka, zda Česko přispěje půjčkou 89 miliard korun Mezinárodnímu měnovému fondu na pomoc pro případ, že některé evropské země přestanou být v následujících měsících schopné financovat svůj provoz. Půjčka je vnímána jako součást širšího řešení rozsáhlé dluhové krize v Evropě, protože se předpokládá, že když přispějí Evropané – celkovou částkou 200 miliard eur –, pomohou navýšit úvěrovou kapacitu MMF následně také USA, Japonsko, Čína, Brazílie a další globální hráči. Příspěvek fondu není podmínkou účasti ve zmíněném zárodku fiskální unie okolo eurozóny, ale je jedním z kroků, který naznačí, jaký proud si Česko vybere.
Otázka domácí politickou scénu rozděluje. Že záchrana eurozóny je v českém zájmu, se politici až na výjimky jako prezident nebo komunisté shodnou, tím ale shoda končí. Může vůbec naše půjčka Evropě pomoci? Je důležitá pro naše budoucí fungování v EU? Zchudneme, nebo ne? Ohrozí ztenčení devizových rezerv České národní banky, odkud půjčky MMF putují, provoz země v případě náhlé krize? Jsou podmínky fér ke všem zemím? Nic z toho není úplně jasné, ve vládě i parlamentu se ale rýsuje střet – ODS a Věci veřejné jsou proti poskytnutí půjčky, TOP 09 pro.
Občanští demokraté celý problém staví především jako finanční technikálii. Premiér Nečas na tiskovce prohlašuje, že jde o „sofistikovaný odborný problém“, vyzývá k diskusi expertů a odmítá, že otázka má zahraničněpolitický rozměr. Z jeho pohledu si celou věc musí vyříkat ekonomičtí ministři a ČNB.
Poslanci ani ministři skutečně nemají informací nazbyt. Až teprve během týdne se dozvídají, že nejde o dar, nýbrž o půjčku, která může, ale nemusí být jednoho dne inkasována, a že prostředky nepůjdou ze státního rozpočtu, ale právě z rezerv ČNB. Ve sněmovně je náhodou přítomen guvernér centrální banky Miroslav Singer – kvůli jiným bodům schůze – a politici od něj získávají první informace.
Opoziční ČSSD, která je pro poskytnutí půjčky, tak například zjišťuje, že v principu totožnou půjčku ve výši okolo jedné miliardy eur – zhruba třetiny nyní poptávané částky – poskytlo Česko na jaře 2009. ČSSD tedy obratem upozorňuje, že tehdy to vládnoucí ODS vůbec nevadilo. Zákonodárci z různých zdrojů „zjišťují“, že půjčka pro MMF je sice velmi bezpečná, na druhou stranu ale český rozpočet něco stojí. Fond totiž ze zapůjčených peněz vyplácí nízký úrok a rozdíl mezi úrokovou sazbou ČNB a MMF dorovnává státní kasa.
Na chodbě se objevuje Lubomír Zaorálek s vytrženým listem papíru v ruce. „Teď mi to Singer na odchodu tady napsal,“ ukazuje stínový ministr zahraničí mezi klikyháky na částku pěti miliard korun, na niž by státní rozpočet půjčka přišla. O den později, už na zasedání kabinetu, bude podle neoficiálních informací argumentovat ČNB zase jinými, nijak ověřitelnými čísly a vykreslovat katastrofickou vizi, že by banka mohla vyplacením všech existujících závazků včetně nové půjčky přijít o 25 % rezerv. Podobně nejasné je okolo pomoci MMF prakticky vše, včetně závaznosti lhůty 10 dní na rozhodnutí, zda ji poskytnout, či ne.
Sami na lodi
Jestliže ODS líčí půjčku jako technický problém, ČSSD jde spíše to, jak nezůstat stranou. Z mužů okolo předsedy Bohuslava Sobotky je nad taktikou Petra Nečase cítit rozhořčení. Nic nebylo s námi projednáno před odjezdem premiéra do Bruselu, stěžují si socialisté, a dnes byla diskuse zařazena až na samý konec jednání sněmovny. „To máme za odměnu, když vydržíme až do večera,“ poznamenává ironicky Zaorálek.
ČSSD považuje za klíčovou izolaci, jež by nás podle strany mohla čekat, pokud se k půjčce nepřipojíme. Obavy z izolace ovšem naráží na hranice představivosti. Nikdo vlastně neví, co by se mohlo stát, pokud se Česko nepřipojí k půjčce a se svým postojem zůstane samo nebo ve dvojici s Brity. ČSSD má obavy, že Česko bude vyřazeno z jednání o nových ekonomických pravidlech Unie. ODS je schizofrenní. Jednou její poslanci tvrdí, že když odmítneme, „nestane se vůbec nic“. Podruhé zase Petr Nečas prohlašuje, že pokud bychom se k žádosti postavili zády jako jediní, čelili bychom „závažným politickým komplikacím“. Ty šéf sněmovního výboru pro evropské záležitosti Jan Bauer (ODS) líčí jako „odvetná opatření“ – třeba že by Česko mohlo být vzato na hůl, až se budou rozdělovat nové dotace z evropských fondů – nebo možnost, že se „v něčích očích špatně zapíšeme“.
Plně do symbolické roviny pak rozhodování posouvá TOP 09. Její předseda Karel Schwarzenberg si k rozhovorům nechává okopírovat článek z německého regionálního tisku, jehož titulek reagující na odmítání německých návrhů zní „Nečas vrazil Merkelové dýku do zad“. „Aby si nikdo nemyslel, že naše počínání není okolo vnímáno,“ dodává.
Jeho kolega ministr financí pak ve večerním projevu poslancům vysvětluje, že o detaily vlastně vůbec nejde. Český podíl na celkové sumě je zanedbatelný, v tuto chvíli se skutečně neví, jestli celý pokus není k ničemu, pokud se k němu nepřipojí neevropské země a suma bude příliš malá. O co se tedy jedná, je gesto. „Buď jsme na jedné lodi, nebo nejsme,“ vysvětluje Miroslav Kalousek a podotýká, že on chce zůstat s ostatními evropskými zeměmi na jedné lodi už jenom proto, že v roce 1989 čmáral po zdech nápisy „Zpátky do Evropy“. Na pomoc mu nečekaně přispěchává Svaz průmyslu a dopravy ČR, zdejší největší podniková lobby, když vydává prohlášení, že jak kvůli struktuře české ekonomiky, tak širším strategickým zájmům není dilematem, zda se vůbec ke státům eurozóny přidat. „Musíme rovnou začít vyjednávat o podmínkách účasti,“ naléhá svaz.
Ani tak, ani tak
V úterní podvečer už ale parlamentními kuloáry nějakou dobu běží informace o údajné dohodě mezi Kalouskem a Nečasem, že Češi prý budou hrát o čas: celou věc na vládě odloží, počkají, jak se rozmyslí další státy, případně budou žádat snížení půjčky. Zda je něco takového možné, ale není jasné.
Na vládě to pak druhý den dopadá, jak se předvídalo. Věc je odložena. Premiér ve středu večer na tiskovce hlásí, že vláda potřebuje „další zevrubné analýzy“, aby mohla rozhodnout. Ministr obrany si pochvaluje „věcnost“ debaty, kde se údajně řešila hlavně čísla a „parametry půjčky“. Širší zahraničněpolitický kontext účasti či neúčasti na pomoci eurozóně prý šel na vládě stranou. Další detaily se veřejnost nedozví, debata probíhala v režimu utajení.
Mezitím se Česko dostává do pohodlnější situace. S pomocí už váhají také další státy neplatící eurem a s kritickým postojem přichází i vlivná německá Spolková banka. K jednoznačně oponující Británii se přidává Estonsko, protože si prý další obnos pro MMF nemůže dovolit. Argumenty o izolaci a společné palubě tím oslabují, účty „má dáti, dal“ získávají naopak na váze.
Ministr zahraničí je den po vládě klidný. Přiznává, že už když šel na zasedání, věděl, že nová půjčka MMF kvůli pochybnostem ostatních zemí zřejmě dozná zásadních změn, pokud vůbec spatří světlo světa, a Česko tak nebude muset hned jasně volit. Přestože se v televizi vyslovil jednoznačně pro poskytnutí půjčky, odklad rozhodnutí nepovažuje za prohru. „Je to kompromis,“ říká Karel Schwarzenberg. Býval by prý jen rád, kdyby strohé vládní usnesení obsahovalo slova vyjadřující dobrou vůli Čechů eurozóně pomoci.
Podobně jako mnozí další pak ministr přiznává, že to hlavní nás teprve čeká. Po Vánocích se začne jednat o návrhu budoucí smlouvy o fiskální unii. Podle ministra Vondry má ODS v této věci jasno a další prohlubování spolupráce odmítá. TOP 09 to však vidí přesně opačně. „Evropa bude celý příští rok hlavním bodem sváru v koalici,“ míní Schwarzenberg. Ministr zahraničí zároveň připouští, že otázka je natolik zásadní a prostoupená emocemi, že by mohla zapříčinit i konec současné vlády.
