Výběr z monitoringu médií 19. 4. 2010

Češi (ne)opouštějí svět
Euro | 19.4.2010 | rubrika: Monitor | strana: 12 | autor: MARTIN SHABU

ZAHRANIČNÍ POLITIKA

Podnikatelé se postavili proti chystanému uzavření generálního konzulátu v S~ao Paulu

Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) upouští podle diplomatických zdrojů týdeníku EURO od záměru uzavřít českou ambasádu v Zimbabwe a generální konzulát v S~ao Paulu. Zatímco v případě největšího brazilského města tlačí na zachování mise podnikatelé, v africké zemi jde o čistě politické rozhodnutí. Původně se počítalo s tím, že oba úřady budou zrušeny v rámci úsporných opatření, která dolehla na všechna ministerstva. Jako termín uzavření byl ve vládním usnesení z loňského října stanoven rok 2010, avšak bez bližšího určení data. Podle MZV je třeba rozhodnutí změnit do počátku listopadu, kdy tento úřad zahajuje nový finanční rok. Diplomaté předpokládají, že tou dobou již bude sestavena nová vláda vzešlá z květnových voleb, a ta revizi provede. Vládní usnesení říká, že o zrušení s konečnou platností rozhodne vicepremiér a ministr zahraničí v jedné osobě. Nejistota ohledně dalšího fungování českých úřadů v cizině ovlivňuje i plánování a život lidí pracujících v dotčených misích. Ty v některých případech již propustily místní pracovní síly a chystají se na odchod ze země.

EKONOMIKA TÁHNE

Úřednický kabinet Jana Fischera sestavil vloni v říjnu seznam šesti destinací, jež mají být zrušeny. Šlo o česká velvyslanectví v Angole, Zimbabwe a Kolumbii. Uzavřeny měly být také generální konzuláty v Sydney, S~ao Paulu a Montrealu. Redukce české přítomnosti ve světě byla rozložena do několika fází. V závěru letošního března byl ukončen chod české ambasády v angolském hlavním městě Luanda a generálního konzulátu v Montrealu. Koncem září zanikne generální konzulát v Sydney a zastupitelský úřad v Kolumbii. Poslední ve výběru je česká ambasáda v Harare a konzulát v S~ao Paulu. Za zachování úřadu v brazilském velkoměstě několikrát vystoupili čeští podnikatelé. Nelíbí se jim představa, že by právě v tomto hospodářsky významném místě chyběla česká diplomacie. Brazílie je nejvýznamnějším obchodním partnerem Česka v Latinské Americe. Vzájemná obchodní výměna činí více než deset miliard korun ročně.
„Zkomplikovalo by to řadě firem vstup na místní trh. Byznys se totiž dělá především v S~ao Paulu. Zemi se navíc ekonomicky daří i přes celosvětovou hospodářskou recesi,“ uvedl pro týdeník EURO Vladimír Kudela, generální ředitel vodohospodářské společnosti Centroprojekt ze Zlína, jež má v Brazílii devět let pobočku. Podle Dagmar Kuchtové ze Svazu průmyslu a dopravy ztíží vzájemný obchod i fakt, že se zrušením generálního konzulátu přijdou místní podnikatelé o možnost získat snadno vízum do Česka. „Paradoxem je, že Brazílie figuruje na seznamu prioritních zemí pro český export,“ dodává Kuchtová. V zemi prý mají čeští obchodníci velké příležitosti. To se potvrdilo i během předloňské návštěvy delegace Svazu průmyslu a dopravy v Brazílii, které se zúčastnilo několik výrobců letadel. Na své straně mají podnikatelé i prezidenta Václava Klause, jenž si vloni v listopadu během návštěvy této latinskoamerické země nad záměrem vlády posteskl. „Naše velvyslanectví v hlavním (navíc neautenticky hlavním) městě nemá šanci ,brazilskou unii‘ obsáhnout, a navíc v příštím roce zcela chybným rozhodnutím rušíme náš generální konzulát v S~ao Paulu, kde se v minulosti vytvářelo 50 procent brazilského HDP. Dnes stále ještě více než jedna třetina. Spořit by se dalo jinde,“ napsal loni Klaus.

ÚSTUP Z AFRIKY

Zatímco pro udržení S~ao Paula hovoří ekonomické zájmy, v Zimbabwe jde o politiku. Češi tradičně patřili k podporovatelům strany bojující s diktátorským režimem prezidenta Roberta Mugabeho. Po dekádě nestability a ekonomických problémů se Mugabe počátkem loňského roku dohodl s lídrem opozice Morganem Tsvangiraiem na vzniku koaliční vlády. „Bylo by paradoxní, kdybychom se stáhli z Harare ve chvíli, kdy se opozice podílí na vládě. Školíme navíc v Česku nové zimbabwské velvyslance,“ řekl týdeníku EURO náměstek ministra zahraničí Hynek Kmoníček. „Od Západu potřebujeme morální podporu a říkám to takhle naschvál zrovna tady v Praze. V Harare se totiž povídá o tom, že Češi chtějí zavřít svou ambasádu. To by pro nás byla katastrofa,“ postěžovala si loni v říjnu v rozhovoru pro týdeník Respekt jedna z představitelek zimbabwské opozice Trudy Stevensonová. Češi jsou podle ní příkladem země, která svrhla diktátorský režim sama, bez invaze zvenčí. „Vzhlížíme k vám trochu jako ke vzoru, který nám dává odvahu. A teď chcete zavřít velvyslanectví přesně ve chvíli, kdy se naše země hýbe kupředu. Zdá se, že nám nevěříte nebo vám na nás nezáleží.“
Jiným důvodem, proč neopouštět Harare, je diplomatická přítomnost Čechů v Africe. Naše ambasády v afrických zemích totiž obvykle mají rozšířenou působnost. To znamená, že jsou akreditovány u více států. Český velvyslanec v Harare musí v současnosti „obsloužit“ vedle diplomatických vztahů se Zimbabwe také Malawi, Mosambik a Zambii. Jakékoliv další navyšování počtu zemí spravovaných z jedné destinace je v podstatě neproveditelné. Právě proto se MZV snaží přehodnotit vládní usnesení a ambasádu v Harare ponechat v činnosti.

JDE TO I JINAK

Od vzniku samostatné České republiky opustili naši diplomaté již šestadvacet destinací, a to převážně v rozvojovém světě. Často tím vyklízejí pozice pro jiné státy a komplikují život komunitě Čechů usazených v daném místě. Aby se tak nestalo i v případě Jihoafrické republiky a generálního konzulátu v Kapském Městě, vytvořily země visegrádské skupiny (Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko) společný Visegrádský dům. V budově patřící českému státu sídlí od konce března konzuláty všech čtyř zemí. Každý týden v Kapském Městě úřaduje zastupitel jiného státu Visegrádu. Náklady na provoz se snižují a zároveň má tisícovka místních Čechů možnost vyřídit si různé dokumenty přímo ve městě. Nemusejí tak jezdit na velvyslanectví do hlavního města Pretoria, které leží ve vzdálenosti rovnající se cestě z Prahy do Londýna.

Ve čtvrtek bude vyhlášení soutěže Manažer roku
kurzy.cz | 18.4.2010 | rubrika: Ekonomika | strana: 0
 Již 17. ročník soutěže Manažer roku bude vyhlášen ve čtvrtek, kdy se odborná i laická veřejnost dozví vítěze letošního klání. Soutěž by měla podle organizátorů přinést řadu silných příběhů o tom, jak se lidé ve firmách potýkali v loňském roce s hospodářskou recesí.

Cílem soutěže je systematicky vyhledávat, popularizovat a oceňovat manažerské osobnosti, prezentovat jejich dovednosti, moderní metody řízení, originalitu a přínos k výkonnosti firmy. Společenským a etickým posláním akce je přispět k rozvoji elity českého managementu.

Letos budou vyhlašovány kategorie Manažer roku, Top 10, manažerka roku, vynikají manažer střední firmy do 250 zaměstnanců, vynikající manažer malé firmy do 50 zaměstnanců, mladý manažerský talent do 35 let a manažer odvětví. Na slavnostním vyhlášení v pražském Žofíně bude přítomen i loňský vítěz soutěže Jiří Cienciala, který bude představen v medailonku „Rok poté“. Soutěž Manažer roku vyhlašuje Česká manažerská asociace, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a Svaz průmyslu a dopravy ČR. Záštitu nad soutěží převzal předseda vlády Jan Fischer, který se akce také zúčastní.

Čeští manažeři si přejí čest né politik y
Moravské hospodářství | 12.4.2010 | rubrika: Ekologické úspory | strana: 10
Průzkum - Dvě třetiny tuzemských manažerů považují za největší aktuální problém České republiky politickou nejistotu a stav společenské morálky, zejména politiků. Tento názor vyplývá z právě vyhodnocované ankety mezi mnoha desítkami manažerů nominovaných na udělení prestižní ceny v soutěži Manažer roku 2009. „Výsledek je zarážející v jednom - manažeři si nestěžovali na dopady hospodářské krize, nýbrž poukazovali na upadající morální stav společnosti a zejména politiků a apelovali na politické elity a jejich morální vlastnosti. A výrazně volají po politické stabilitě této země,“ uvedl při při zahájení veletrhu FOR INDUSTRY v pražských Letňanech Pavel Kafka, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Karel Gott třináctý důchod nepotřebuje
Lidové noviny | 17.4.2010 | rubrika: Byznys / rozhovor | strana: 16 | autor: FRANTIŠEK BOUC

Zákoník práce není potřeba upravovat. Lidé sami vyjdou požadavkům zaměstnavatelů naproti, říká nový předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Zavadil.

* LN Váš nástup do čela odborů byl vskutku razantní. Pouze tři dny po svém jmenování jste vyhlásil, že když Poslanecká sněmovna neschválí nižší zdaňování zaměstnaneckých benefitů, postavíte se do čela protestů. Plánoval jste tak razantní nástup?

Řekl jsem, že pokud se koalice dopravních odborových svazů rozhodne k protestům, tak že se postavím do jejich čela. Za tím si stojím. Neočekával jsem ale, že by zde hned vznikl prostor ke stávkám. V případě benefitů by navíc bylo obtížné určit, proti komu protestovat. Vláda Jana Fischera byla ochotná přistoupit na požadavky odborářů a parlament v podstatě končí. Spíše by to byl signál pro nově nastupující vládu, aby s tím něco udělala.

* LN Znamená to, že po politicích Richardu Falbrovi a Milanu Štěchovi bude české odbory vést nejméně diplomatický a nejvíce úderný předseda?

Snažím se nebýt diplomat. Nebudu balit svoje výroky do jakýchkoliv floskulí. Budu vše říkat jasně, srozumitelně, tak aby tomu porozuměl každý a nedalo se to jakkoliv otáčet. Hodlám být přirozený, to je moje výhoda.

* LN „Jestli nám politici budou udávat směr, kam máme jít a co máme dělat, tak s tím ať jdou do háje.“ „Jestli někdo říká, že vše, co je spojené s odbory, je pouze určitá forma komunismu, tak je to prostě blbec.“ To jsou ukázky některých z vašich nedávných vyjádření. Jsou právě takové výroky příkladem vaší mluvy bez obalu?

Určitě. Mě trochu mrzí, že se odborům dává komunistická nálepka. Odbory v roce 1989 byly tím kamínkem na misce vah tím, že vyhlásily generální stávku. To si mnoho lidí neuvědomuje. A já patřím k té garnituře, která tu stávku připravovala. Proto mě to o to víc mrzí, když někdo spojuje současné odbory s bývalým totalitním ROH. A politici někdy skutečně mají tendenci říkat nám, co bychom měli dělat a co ne. Já říkám, ať si to nechají pro sebe. My se budeme vždy chovat podle toho, jak uznáme za vhodné. A jestli se s námi nebudou chtít bavit a jestliže budou přijímány pro nás nepřijatelné věci, pak máme legitimní právo použít naprosto všechno. Říkám to narovinu.

* LN Nedávno jste také prohlásil, že kdo jde proti nám, jde proti demokracii...

Myslíte proti nám jako proti odborům?

* LN Ano.

Takhle jsem to přesně neřekl. Chtěl jsem ale zdůraznit, že dnešní odbory nejsou žádní škůdci. Mají snahu zlepšovat podmínky zaměstnanců. A když cítíme nějaké nepravosti, ozýváme se.

* LN Jaké nepravosti máte na mysli?

Zastavím se u daně z přidané hodnoty zmiňované v souvislosti se zdaněním benefitů. Málokdo si uvědomuje, že je zde více skupin, které by se mohly označovat za privilegované. Jsou zde osoby samostatně výdělečně činné, jejichž benefity, resp. zvýhodnění, je veliké. Jsou tady poslanci a senátoři, jejichž benefity jsou přímo nekřesťanské. Tak proč bychom měli ukazovat pouze na vybranou zaměstnaneckou skupinu, jejichž benefity jsou desetikoruny či stokoruny za měsíc, a přesto jim je chtějí ukrást.

* LN Zajímavá je ale vaše poznámka o demokracii. Jdou-li proti požadavkům odborů poslanci, tedy přímo zvolení zástupci lidu, nelze to přece označovat za postup proti demokracii. Není naopak nedemokratické v takovém případě vyhrožovat stávkami?

Máte pravdu. Je vždy chybou odborů, když se problematická legislativa nezastaví dříve a dostane se do parlamentního procesu. Ale i tehdy, když je to již v Poslanecké sněmovně, není problém před sněmovnu jít a dávat tam najevo svoje postoje. To jsme dělali několikrát a vyplatilo se nám to. To není nic proti parlamentní demokracii. Pořád je to solidní forma.

* LN Ale pořád se jedná o formu nátlaku. Máte jiné vyjednávací nástroje než hrozby stávkou?

Na prvním místě je vždy jednání. Až když to selže, nic jiného nám již nezbývá. Jsme do protestů vlastně natlačeni.

* LN Jenže vy již přicházíte k jednání s přístupem: když nám nevyhovíte, pohrozíme stávkou či jinými protesty...

Používáme hlavně argumenty. Nikdy neříkáme pouze „ne“. Vždy předkládáme i alternativy zpracované našimi analytiky. A víte, že naši makroekonomičtí analytici jsou v prognózách dobří. A hlavně jsou naprosto nezávislí. Zdůrazňuji to proto, že se můžu domnívat, že prognózy růstu ekonomiky ministerstva financí úplně nezávislé nejsou. Když prognózovali růst HDP pro rok 2009 ve výši plus 4,6 procenta a my minus pět, tak ten rozdíl 10 procent je nepochopitelný.

* LN Nedávno jste dokonce vyjádřil určité pochyby nad tím, zdali optimističtější prognózy z pera nezávislých analytiků bank nejsou na objednávku vlády. Skutečně si myslíte, že si vláda u nezávislých analytiků objednává pozitivní průzkumy?

Je to pouze moje spekulace. Mohu se to domnívat. Tak chybné odhady vývoje, to je neuvěřitelné.

* LN Termín „hospodářská krize“ je nyní skloňován ve všech pádech. Zatímco odboráři tvrdí, že situace mohou zaměstnavatelé využít k tomu, aby zaměstnance zbavili dříve vydobytých pozic, zaměstnavatelé zase tvrdí, že některé odbory se snaží zneužít krize a klást požadavky, které firmy nemohou splnit. Jak byste na tato tvrzení reagoval?

Odbory v minulosti svými požadavky žádnou firmu nepoložily. Naopak existuje mnoho případů, že někteří podnikavci dokázali vytunelovat všelico. Firmy se dokážou dohodnout s odboráři na seriozních podmínkách. Ti lidé vědí, že tam bydlí, že tam mají svoji práci a že nemohou tlačit na pilu ve svých požadavcích, tak aby jim je firmy nemohly splnit. Nyní je vyjednávací prioritou odborů udržet zaměstnanost. A to i za cenu nulového nárůstu mezd.

* LN Říkáte, že odbory žádnou firmu nepoložily a nemohou být považovány za škůdce. Jenže mnoho zástupců firem i nezávislých makroekonomů vám řekne, že firmám škodíte např. tím, že trváte na málo flexibilním Zákoníku práce...

Rétorika některých pravicových politiků je taková. Některým podnikatelům by se skutečně hodilo, kdyby mohli propouštět bez udání důvodů, aby mohli řetězit smlouvy na dobu určitou, co možná nejdéle. Přicházejí s návrhy zdvojnásobit časový limit pro dohodu o provedení práce. Jenže taková opatření ekonomice nic nepřinesou. A zajímavá je ještě jedna věc. Evropská komise si v minulosti udělala průzkum, jak si vedou jednotlivé evropské trhy z hlediska flexibility a flexicurity (ochrana zaměstnanců na trhu, pozn. red.). Česká republika se umístila na osmém místě z hlediska flexibility pracovního práva, zatímco ve flexicuritě patříme mezi sedm nejhorších. Jestliže tedy někdo hovoří, že potřebujeme zvýšit flexibilitu, respektive snížit ochranu zaměstnanců, tak nemluví pravdu.

* LN A proč myslíte, že to ty firmy tvrdí?

Které firmy to tvrdí?

* LN Mnohé a také zaměstnavatelské svazy, prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl...

Pan Míl žije většinou na Floridě a o dění v této republice už toho většinou moc neví.

* LN Myslíte?

Jsem o tom přesvědčen.

* LN To znamená, že ho nepovažujete za legitimního zástupce firem?

On je zastupuje, ale prostě větší část svého života tráví na Floridě. Velké firmy, jako Škoda Auto, Třinecké železárny, Kunčice, Vítkovice, nemají se zákoníkem práce problém. Problém mohou mít menší firmy.

* LN Jenže jádro ekonomiky tvoří právě malé a střední firmy. Čím je chcete stimulovat, aby ony mohly udržet pracovní místa?

Současný zákoník práce poskytuje dostatečný prostor a pravomoci i pro tyto firmy. Po dva roky lze nabízet smlouvy o pracovní době na dobu určitou. A v případě shody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem lze řetězit smlouvy na dobu určitou i déle. Lidé v regionech, kde je nedostatek práce, rádi přistoupí i na prodloužení smluv na dobu určitou. V době krize je možné uvažovat o prodloužení doby, po které mohou zaměstnavatelé nabízet smlouvy na dobu určitou. Jenže ve skutečnosti to není třeba v zákoníku práce upravovat. Lidé sami vyjdou požadavkům malého zaměstnavatele naproti, když jim řekne „hele, chlapi, já práci teď momentálně nemám, ale zaměstnám vás“.

* LN Může se ale zaměstnavatel spokojit s tím, že se snad se zaměstnanci dohodne, aniž by měl oporu v legislativě?

Věřím, že již dnes existuje spousta firem, které by mohly vstřícný postup zaměstnanců potvrdit. Konkrétní příklad ale neznám.

* LN Proč tedy tak velké množství podniků volá po změně zákoníku práce?

Protože to je jednodušší. Složitější, ale férovější a poctivější je se s člověkem pobavit. Lidé to pochopí. Navíc současný zákoník již umožňuje snížit fond pracovní doby či mzdu.

* LN Jak byste tedy vysvětlil, že stávající podobu zákoníku práce kritizují i nezávislí ekonomičtí analytici?

Já nevím jestli je někdo závislý nebo nezávislý. To, že se zde již několik let vede boj o zákoník práce, ale pravda je.

* LN Zdá se, že základní spor je v náhledu na podnikatelské prostředí, podle toho, zda se jedná o náhled zprava či zleva. Levice, včetně odborů, tlačí na podporu zaměstnanců. Pravice prosazuje úlevy firmám, které jim umožní zachovat pracovní místa, atd.. V čem je podle vás pravicový náhled nelogický?

Není až tak logický. Dám vám konkrétní příklad. Když v minulosti NERV (Národní ekonomická rada vlády) vydal doporučení, aby se odvody na pojištění zaměstnavatelům snížily o jedno procento, 93 procent firem samo potvrdilo v průzkumu Hospodářské komory, že jim to nic nepřinese. Když firmy nebudou mít zakázky, úlevy jim nepomohou. Rozuměl bych ale některým opatřením, která mají firmám pomoci zachovat pracovní místa. Příkladem je zavedení kurzarbeitu (zkrácená pracovní doba – pozn. red.).

* LNA kromě kurzarbeitu máte ještě další návrhy?

Kromě kurzarbeitu už ne.

* LN Které z ekonomických předvolebních návrhů vás nejvíce děsí?

Znepokojen jsem některými návrhy ODS k problematice zaměstnanosti. Zejména hovořím o prodloužení řetězení smluv na dobu určitou nebo zdvojnásobení ročního časového fondu pro dohody o provedení práce ze 150 hodin na 300 hodin.

* LN Znepokojuje vás také něco z levicových návrhů?

Přiznám se, že zatím nejsem seznámen s programem komunistů. V sociálnědemokratickém programu mi vadí příslib paušálních výplat 13. důchodů. Jsou zde starodůchodci a novodůchodci. Lidé s nízkými důchody by si je zasloužili hned. Ale Karel Gott nepotřebuje mít 13. důchod.

* LN Jedním z vašich předsevzetí po převzetí předsednictví ČMKOS bylo zastavit pokles počtu odborářů v zemi. Jak toho chcete dosáhnout?

Nyní mají odbory necelých půl milionu lidí. Je zajímavé, že loni, v době krize, byl pokles nejmenší za poslední čtyři roky. Jedním z hlavních cílů, jak posílit členskou základnu, je zaměřit se na mladé.

* LN Pakliže mladí více infiltrují odborové svazy, nedojde k posunu odborářských ideologií z leva do prava?

Neobávám se toho. Když jsme v roce 1989 stávkovali a stávali se odboráři, také jsme měli smýšlení spíše doprava. Vždyť jsme tehdy bojovali proti levici. Mladí časem dospějí a zjistí, že potřebují větší solidaritu, že potřebují tohle a tohle. Mám takové krédo – bohatý levičák je rozmar a chudý pravičák je blbec.