Výběr z monitoringu médií 2.9.2010

Změní ministři podporu solárních zdrojů?
ČT 24 | 1.9.2010 | 07:00 | pořad: Ranní události
Lada KOLOVRATOVÁ, redaktorka
--------------------
Hezký den, Ranní události pokračují ekonomickými zprávami. Kvůli plánovanému zdražení elektřiny se po dnešním jednání vlády schází ekonomičtí ministři. Budou jednat o změnách podpory solárních zdrojů. Právě kvůli boomu slunečních elektráren totiž hrozí Česku výrazný růst cen elektrické energie.

redaktorka
--------------------
Háček je ve vysoké garantované výkupní ceně solární elektřiny. Kvůli lukrativní státní podpoře rostou v Česku elektrárny obrácené zrcadli ke slunci jako houby po dešti.

redaktor /citace - Miroslav KALOUSEK, ministr financí /TOP 019/, Zdroj: ČTK/
--------------------
"Musíme to řešit, není příliš času, ale řadě věcí se ještě zabránit dá."

redaktorka
--------------------
Podrobnosti o svých návrzích ministr neprozradil, podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Míla by přitom stačilo, kdyby byly úřady přísnější při povolování staveb nových elektráren. Stát by se podle něj navíc měl snažit, aby ČEZ nepostavil svých plánovaných 100 megawatt solárních zdrojů. Štědrá státní podpora nalákala do oboru celou řadu investorů. Nový zákon, který začne platit od nového roku, umožní Energetickému regulačnímu úřadu měnit výkupní ceny elektřiny ze solárních zdrojů meziročně o víc než pět procent. To by mělo přinést stabilizaci. Výkupní cena by se tak mohla snížit ze současných 12 až na 6 korun za kilowatthodinu. Dosud se přitom mluvilo jen o třetinovém poklesu. Jen v červenci vyrostlo v Česku skoro 700 nových solárních elektráren.

Lada KOLOVRATOVÁ, redaktorka
--------------------
I když se politici a úředníci snaží omezovat velkorysou podporu solárních elektráren, existuje podle deníku E15 cesta, jak se k penězům dostat. Podle deníku můžou na výhodně nastavených podmínkách vydělat nejen ti, kteří své zdroje stihnou připojit ještě letos, ale i ti, kteří to nestihnou. Cesta k dotovaným cenám prý vede přes takzvané zelené bonusy.

Projekt Nabucco vysychá
E15 | 2.9.2010 | rubrika: Titulní strana | strana: 1 | autor: Jan Žižka
 Projekt plynovodu Nabucco, který má zajistit Evropě – a také Česku – přísun neruské suroviny a snížit energetickou závislost na Moskvě, opět čelí nebezpečí, že nebude co přepravovat. Kolem dodávek plynu z iráckého Kurdistánu, jež mají být v první fázi klíčové, totiž vypukl spor mezi kurdskou vládou a centrálním kabinetem v Bagdádu.
Německá společnost RWE, která je součástí konsorcia Nabucco, sice v minulých dnech uzavřela dohodu o dodávkách strategické suroviny s kurdskými představiteli, Bagdád ji však označil za ilegální.
Český velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška upozorňuje, že spory mezi kurdskou regionální vládou a Bagdádem trvají sedm let – tedy od americké invaze. „Nejsou schopni se dohodnout na dělbě příjmů z ropy a plynu,“ uvedl Bartuška.
Spor mezi kurdským Erbilem a Bagdádem pokračuje, Kurdové tvrdí, že mají právo postupovat autonomně. Výsledek konfliktu je však nejistý a Evropa si nemůže být dodávkami plynu jistá. Z politických důvodů přitom zůstává pro Evropu tabu i dovoz plynu z Íránu, který má vedle Ruska největší zásoby této suroviny. Pokud projekt Nabucca padne, bude se to přímo týkat také Česka. Provozovatel českých plynovodů Net4Gas se chystá vybudovat společně s rakouskou firmou OMV Gas plynovod mezi Lanžhotem a rakouským plynovodním uzlem Baumgartenem, kde by se mohl na Nabucco napojit.
Skeptické hlasy ohledně budoucnosti Nabucca však nyní zaznívají i z Ázerbájdžánu, který by měl být vedle iráckého Kurdistánu jedním ze dvou hlavních dodavatelů plynu – alespoň v počáteční fázi.
Tamní šéf ropného výzkumného centra v Baku Ilham Šaban očekává, že projekt narazí na rozpočtové úspory v evropských zemích. „Evropa nemá peníze,“ řekl Šaban podle serveru news.az. Projekt Nabucco podle něj slouží Evropanům spíše jako trumf při vyjednávání s Ruskem, jehož hlavním cílem je však snížit ceny za ruský plyn.
Kurdové uvádějí, že jsou schopni naplnit Nabucco až 20 miliardami metrů krychlových plynu ročně, přičemž celková kapacita plynovodu by měla činit 31 miliard kubíků. Dohoda s RWE se týkala také rozvoje plynárenské infrastruktury v Kurdistánu. Bagdád však namítá, že nelze vyvážet plyn, dokud je surovina zapotřebí přímo v Iráku – především k výrobě zatím nedostatkové elektřiny.
Těžba kurdského plynu na druhé straně přitahuje pozornost českého byznysu i z dalšího důvodu – očekává další rozvoj této oblasti, a tedy i nové příležitosti pro rozvoj obchodních kontaktů. „Pro české firmy je Kurdistán branou do Iráku,“ říká odborník českého Svazu průmyslu Majid Toma. Důležitou roli hraje skutečnost, že v Kurdistánu je podstatně lepší bezpečnostní situace než ve zbytku Iráku. Dvanáct českých firem se má v říjnu zúčastnit největšího kurdského veletrhu v Erbilu.

Gigant se opět probouzí
Ekonom | 2.9.2010 | rubrika: Firmy & trhy | strana: 22 | autor: Radan Dolejš
Český Siemens zase začal nabírat zaměstnance. Rozšiřuje vývojové centrum vlaků a účetní středisko.

Rok 2010 je pro českou pobočku elektrotechnické společnosti Siemens vpravdě významný. »Slavíme 120 let přítomnosti v Česku,« říká generální ředitel skupiny Siemens Eduard Palíšek. A také si pochvaluje, že po propouštění začala firma zase nabírat nové zaměstnance. Do účetního střediska, které zpracovává účetní a nákupní agendu pro celou Evropu z Prahy a Ostravy, přichází aktuálně nová vlna pracovníků.
»Již nyní jsme účetní základnou pro řadu zemí v rámci koncernu. Aktivity tohoto centra budou rozšířeny i mimo Evropu, a tak hledáme k současným 800 zaměstnanců dalších 300 jazykově dobře vybavených středoškoláků a vysokoškoláků,« říká Palíšek. Kromě toho přijde sedmdesát nových zaměstnanců do vývojového centra.
Výrobu vlaků Siemens v Česku opustil, ale jejich vývoj nikoli. Do konce roku 2012 Siemens v Česku otevře 130 nových pracovních míst a centrum se stane jedním z pěti hlavních středisek vývoje v rámci celého koncernu.
Právě zřizování takzvaných kompetenčních a vývojových center koncernu je podle Palíška cesta, kterou musí český Siemens jít. Podle bývalého generálního ředitele Siemensu Pavla Kafky ale zase nejde budovat v Česku výzkum a vývoj ve všech oblastech. »Nemůžete umístit vývoj v určitém oboru do země, v jejímž regionu není po daném oboru poptávka,« vysvětluje Kafka. A dodává, že Siemensu se osvědčilo například při boomu mobilních komunikací na asijském kontinentu otevřít vývojové centrum v Číně.
»Kdyby se v Česku rozhodlo o zavedení satelitního mýtného, tak si umím dost dobře představit, že by se tím vytvořilo dobré podhoubí pro rozvoj vývojových a výzkumných kapacit v tomto směru,« myslí si Kafka.
Klacky pod nohama Skupina Siemens si za 120 let prožila mnohé úspěchy a neúspěchy. První zastoupení tehdejší firmy Siemens & Halske bylo otevřeno v Praze a v Brně na podzim roku 1890. Již předtím Siemens dokončil osvětlení v Roustonově libeňské strojírně a v roce 1885 dodal osvětlení do Stavovského divadla.
Na přelomu století postavil řadu městských elektráren, v několika městech zprovoznil veřejné osvětlení, v Praze a Olomouci vybudoval tramvajový provoz a v Ostravě elektrifikoval parní dráhu. Ve třicátých letech firma zaměstnávala na dva tisíce lidí.
»Po roce 1990 tady chtěl Siemens zase mohutně investovat, ale politici mu házeli klacky pod nohy. Přitom je to firma, která by tu měla být i kvůli historii vítána,« rozčiluje se prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl.
Společnost tu tehdy chtěla otevřít velké vývojové konstrukční centrum, ze kterého pak z politické neochoty sešlo. Firma tak rostla postupně. V roce 1994 Siemens koupil třeba svůj bývalý podnik na výrobu elektromotorů v Mohelnici, který se během ekonomické krize potýkal s velkými problémy.
Závod musela loni opustit čtvrtina ze dvou tisíc zaměstnanců. Letošek už je lepší, podnik se blíží rekordnímu objemu výroby a již nabral většinu propuštěných zaměstnanců zpět.
»Vedle oživení výroby čeká tento závod i strategický růst. V příštích letech sem bude přesunuta výroba z Německa, a Mohelnice tak soustředí většinu výroby a vývoje nízkonapěťových elektromotorů v rámci celého koncernu,« říká Palíšek.
Vlaky bez zájmu V jednu chvíli firma zaměstnávala i dvacet tisíc lidí. »Za svůj největší úspěch šestnáctiletého šéfování považuji nárůst výrobních kapacit. Byly enormní v době, kdy měla skupina nejširší záběr,« vzpomíná na porevoluční historii Pavel Kafka.
Jenže pak přišlo zeštíhlování. Centrála třeba rozhodla o prodeji autoelektronické divize a český Siemens rázem ztratil šest tisíc zaměstnanců.
Pověsti firmy nejvíc uškodilo loňské uzavření výroby kolejových vozidel na pražském Zličíně, kdy jej přes protesty odborářů zavřela a výrobu přesunula do Rakouska a Ruska. »To byl můj největší neúspěch,« přiznává Kafka. »Za celých sedm let jsme získali z Česka pouze dvě zakázky. Zájem o vlaky Siemensu tu prostě nebyl,« komentuje přesun výroby současný ředitel Palíšek.
Aktuálně firma prochází vnitřní konsolidací. Do skupiny totiž patří šestnáct společností s vlastní právní subjektivitou. »To je z řady důvodů nevýhodné. Nové vnitřní uspořádání přinese těsnější spolupráci uvnitř firmy, úsporu v nákladech a větší pružnost směrem k zákazníkům,« vysvětluje Palíšek plánovanou konsolidaci organizační struktury českého Siemensu.
Integrace proběhne v několika vlnách. Od prvního října už budou pod centrálu Siemensu v České republice začleněny tři výrobní závody v Mohelnici, Frenštátě a Trutnově, které dosud byly samostatnými právními subjekty.