Výběr z monitoringu médií 20.12.2011

Obchodní výměna ČR s Ukrajinou roste o desítky procent, vláda i podnikatelé ji chtějí ještě navýšit
kurzy.cz | 19.12.2011 | Rubrika: Makroekonomika | Strana: 0
Obchodní výměna mezi Českou republikou a Ukrajinou roste o desítky procent, vlády i podnikatelé z obou zemí ji chtějí ještě navýšit. Shodli se na tom během pondělního jednání zástupců českého průmyslu s podnikatelskou delegací, kterou s sebou do Česka přivezl ukrajinský premiér Mykola Azarov.

Účastníci pondělního Česko-ukrajinského podnikatelského fóra v Praze, jehož spolupořadatelem byl Svaz průmyslu a dopravy ČR se shodli na tom, že obchodní disponuje rozvojovým potenciálem.

„Máme ambicí navyšovat vývoz hlavně hi-tech zboží s vysokou přidanou hodnotou, ve službách a v investicích,“ uvedl náměstek ministra průmyslu a obchodu Milan Hovorka.

„Věřím, že zlepšení podmínek pro působení firem, kultivace podnikatelského prostředí, odstraňování netarifních překážek obchodu či snižování administrativní zátěže přispějí v budoucnu ke zvýšení angažovanosti českých firem na ukrajinském trhu,“ dodal ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS).

Taková malá družstevní rekapitulace…
Prosperita | 12.12.2011 | Rubrika: Úspěch v podnikání | Strana: 5 | autor: Eva Brixi

Jan Wiesner se zapsal nejen do historie výrobního družstevnictví, ale do řady aktivit, které jsou spjaty s kultivací podnikatelského prostředí u nás. Na našich stránkách vystupoval často a vždy měl co sdělit. V letošním roce předal žezlo předsedy Svazu českých a moravských výrobních družstev svému nástupci a ve vztahu k tomuto svazu zůstal jako jeho čestný předseda. Mnoho dalších funkcí ale zastává dále. Přesto či právě proto jsem mu položila několik otázek:

* Léta jste stál včele Svazu českých a moravských výrobních družstev. Pro výrobní družstevnictví jste pracoval vlastně celý život a rád. Jak vidíte ten kus cesty?

Odpověď je poměrně složitá. Bylo to období, v němž jsem se snažil udělat pro rozvoj českého, potažmo i mezinárodního družstevnictví něco užitečného, co napomůže společným cílům, dá mu nový směr, novou vizi. Stál jsem včele týmu, s nímž jsme po Sametové revoluci promýšleli nová a smysluplná pravidla hry, která by souvisela s tím, oč usilují i další svazy, asociace, sdružení – kultivace podnikatelského prostředí. Navázali jsme na principy družstevnictví a vzájemně je sladili s požadavky na moderní přístup k podnikání. Ty kořeny družstevního podnikání a jeho klady jsem v sobě nesl od dětství. Když nám doma zabrali po válce majetek, ujal se mojí matky Družstevní kombinát Dražice. Maminka byla vzdělaná žena, vystudovala obchodní akademii, uměla například pět cizích jazyků. Uplatnit to však v té době nemohla… Tím však, že mohla nastoupit v dražickém družstvu, se mi tehdy otevřel nový svět poznání. Dražice bylo jedno z ukázkových družstev, jeho strategie ctila družstevní principy a myšlenky. Rozsah podnikání byl široký – od včelařiny až po lyžařská vázání. Družstvo bylo propojeno s kampeličkou, zaměstnanci tam měli otevřené účty. Družstvo se neuvěřitelně krásně staralo o své členy i zaměstnance a jejich rodiny. Vybudovalo tělovýchovný areál, chodili jsme cvičit „do sokola“, hrát kuželky, měli jsme k dispozici koupaliště. Tedy i my, děti zaměstnanců. Družstvo organizovalo výlety rodin za poznáním, do přírody. Vše bylo o vzájemné pomoci, solidaritě, péči o volný čas, o výchově k hodnotám. Zde jsem se naučil určité věci chápat, sžil se s nimi. Po maturitě jsem se přestěhoval do Prahy a vstoupil také do jednoho družstva. Cítil jsem, že sem patřím, družstevní myšlenky se mi zdály velmi přívětivé, nosné. Obsahovaly v sobě vztah k poctivé práci, vztah k člověku, vztah k majetku, vztah k životu. No a v družstevnictví jsem přes 40 let, v různých funkcích, nyní tedy v roli čestného předsedy SČMVD.

* Významně jste se etabloval na půdě mezinárodních družstevních aktivit. Čím je dnes družstevní strategie v globálním pojetí atraktivní? Co nabízí družstevní forma podnikání firmám, podnikatelům? Podporuje i začínající subjekty?

Atraktivní je družstevnictví zcela určitě i dnes přesto, že se svět tolik mění. Myšlenky družstevnictví jsou opravdu velice nadčasové, řekl bych, že v něčem až geniální, i když mnohými dodnes nepochopené. Ekonomy, politiky, ať už za minulého režimu, i dnes. Světem hýbe nový pojem – udržitelný rozvoj. O čem je „staré“ družstevnictví? Kromě jiného i o tom. Družstevnictví má svá specifika a nutno říci, že je pouze pro určitou kategorii lidí, kteří mají smysl pro kolektivní součinnost, pro ty, kdož nejsou individualisté. Družstevní podnikání je o spolupráci, ne každý se v tom najde. V mezinárodním rozměru to platí dvojnásob. Svaz se stal členem všech mezinárodních družstevních orgánů, zejména ale participuje na komunikaci s evropským mezinárodním družstevním hnutím. Podílí se na formulování dalších koncepcí, na tvorbě zákonů, sledují se a prosazují nové formy práce, předávají se zkušenosti mezi Evropou, Asií a USA. Na této bázi i družstevnictví hledá cesty, jak překonat krizi. Na novou generaci družstevníků nezapomínáme, ba naopak. Družstevnictví se přednáší na VŠE, na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, na vysoké škole v Ústí nad Labem. Na téma družstevnictví se píší diplomové práce. Rádi zodpovíme zájemcům o založení družstva jakoukoli otázku, pomůžeme se založením. Prostor pro nová družstva vidíme v oblasti sociální péče, čili péče o důchodce, tělesně postižené, malé děti, nemocné apod. V zahraničí dobře fungují například lékárenská družstva, lesnická družstva, družstva se zakládají i v rámci zdravotnictví. Našlo by se určitě mnoho příležitostí, jak se uplatnit. Družstevnictví je velmi silným prvkem v ekonomice italské, francouzské, švédské, norské, švýcarské. Je nespočet příkladů, jak může dobře fungovat.

* Výrobní družstva jsou označována jako malé a střední podnikání, a to je platforma, kterou jste vždy obhajoval.

Po roce 1989 jsem byl předsedou v Drutěvě a ve svazu jsem dělal zároveň místopředsedu. Poté, co jsem byl zvolen předsedou Svazu českých a moravských výrobních družstev, jsem přemýšlel, jak a co udělat, aby svaz fungoval jako celistvý centrální orgán, který by se v pozitivním slova smyslu pletl do podnikání v celorepublikovém měřítku. Jak působit na vládu, ministerstva, mezi podnikateli jednak směrem k vytváření i posléze kultivaci podnikatelského prostředí. Stát tehdy málem obhájil názor, že družstevnictví je přežitek a byl jen krůček k tomu, aby přestala existovat. S odborníky na družstevnictví jsme pomáhali vysvětlovat, že družstevní forma podnikání má právo na život stejně jako jiné formy. Nakonec jsme uspěli. Řada věcí se svazu nepovedla, řada ale ano. Rozumným řešením se ukázala snaha vybudovat dobrou, sehranou servisní organizaci pro komunikaci s vládou, tripartitou a dalšími institucemi a zejména a především s jednotlivými našimi členy, družstvy. Formulovali jsme určitá pravidla hry pro malé a střední podnikání, snažili jsme se najít model, aby se stal svaz oporou družstvům, pokrýval jejich aktuální potřeby, školil jejich představitele o nových skutečnostech, zákonech, předpisech, které jejich činnost bezprostředně ovlivňují. Vyvinuli jsme systém poradenských služeb, za který se rozhodně nemusíme stydět. Stali jsme se konzultanty na daně, právo, účetnictví, bezpečnost práce, možnosti čerpání evropských peněz. Šlo a jde o to, aby družstva cítila, že mají zastání, že je zde půda, na které vždy najdou zastání a pomoc.

* A tak se tedy zrodila řada aktivit uvnitř svazu?

Přesně tak. Například jsme zřídili úvěrové služby. Družstva složila peníze na společný účet, ze kterého se poskytují dodnes úvěry družstvům podle velmi přísných pravidel, ale lepších podmínek než v bance. Financují se rozvojové programy, nákup nových technologií apod. Jak jsem již řekl, spolupracujeme s družstvy při jejich snaze získat prostředky ze strukturálních fondů, pomáháme se zpracováním žádostí. Tým svazu se skládá z odborníků na vysoké úrovni. Významným je ve svazu samostatný odbor pro družstva zaměstnávající invalidní spoluobčany. Poskytuje speciální servis právě pro tyto subjekty, které jsou ostatně v republice příkladem toho, jak dát seberealizaci zdravotně postiženým. Svaz je významným partnerem při tvorbě zákonů, které se týkají zaměstnávání zdravotně postižených, chráněných dílen atd. Jednáme s Parlamentem, Senátem, ministerstvy.

* Pojmy udržitelnost, etika, vzájemnost, ty jsou pro současnost a družstevnictví klíčové, ba nadčasové, vždy patřily k nosným prvkům…

Základy ve vnímání etiky jsem získal právě ve výrobním družstvu Dražice. Aniž byly etické kodexy, eticky se tam podnikalo, eticky se jednalo se zaměstnanci, eticky se družstvo chovalo jako celek, který patří do určitého regionu. Členská základna řešila věci kolektivně, bylo to o sebekázni, sebekontrole, tedy o etice. Etika, to byla především vzájemná úcta k práci a kolektivním výsledkům. Lidé k sobě měli blízko, neuzavírali se před světem, byla to jiná doba, snad trochu pravdivější. Byla víc o člověku než dnes. Ti dobří zůstali, ti, kteří se nechovali dobře, šli z kola ven. Tak se nepsaně formulovaly principy etiky.

* Vy osobně jste se svým týmem ve SČMVD vybudoval základnu, o kterou se mohou opřít. Co vás na tom nejvíce těšilo a v roli čestného předsedy svazu stále těší?

Snad mne nejvíce potěšilo to, že se nepodařilo rozbít systém družstevnictví, i když tlaky byly značné, a že po vzoru vyspělých zemí u nás výrobní družstevnictví prosperuje dál. Mám radost, že se náš svaz včlenil do všech hlavních podnikatelských iniciativ, ať již v Hospodářské komoře ČR, ve Svazu průmyslu a dopravy ČR, že se podílí na činnosti Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a řadě dalších. Že jsme chápáni jako uznávaný partner, který umí přispět názorem k řešení palčivých otázek ekonomiky. Že byl také zachován společný svazový majetek, že se nic nerozkradlo, neztratilo a že vše slouží k podpoře činnosti členských družstev. To je velká deviza.

* Na čem by měla výrobní družstva dnes stavět, aby dosáhla dobré pozice na trhu?

Je to shodné s jinými subjekty – inovace, export, zvyšování kvalifikace uvnitř výrobních družstev. Více myslet na to, jak obstát v konkurenci. Družstevnictví by se nemělo bát nových myšlenek, zdravě riskovat. Větší družstva by měla agresivněji expandovat, domácí trh jim brzy přestane stačit. Hledat nová odbytiště je sice drahé, ale zúročí se. Nový směr odbytu, zakázek – není to jen o slovech, ale i o prohrách, na základě kterých se přetváří postoje. Globalizace přináší velké změny, výroba se specializuje. I družstva se musí specializovat, vyhledávat nové obory, zapojit se opětovně do budování učňovského školství. Byly doby, kdy mělo výrobní družstevnictví 6000 učňů ročně, učila se tradiční řemesla… Družstva také musí stavět na tom, co dokáží, na jedinečném know how, po kterém je například v Asii stále velká poptávka.

* Pokud vím, i nadále povedete Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, Sdružení korektní podnikání, činný zůstanete v dalších profesních uskupeních, jako je například Hospodářské komoře ČR. O prosazení jakých myšlenek budete usilovat? Jinými slovy – obhajujete kultivaci podnikatelského prostředí, snažíte se, aby se u nás lépe podnikalo. Není to někdy boj s větrnými mlýny?

Je i není. Všechny tyto organizace mají jeden společný cíl – aby se u nás skutečně lépe podnikalo. Zaklínadlo dnešních dnů: aby byly firmy, tedy i družstva, konkurenceschopné, uměly si získat odbytiště, dokázaly dát lidem práci. Podnikatelé nepotřebují tolik od státu, snad jen to, aby si stát byl vědom, co je posláním podnikání a vůči zaměstnavatelským organizacím a sociálním partnerům se choval korektně, zodpovědně a uměl jim naslouchat. Sice to vše funguje, ale má to i dosti nedostatků. Nyní se zabýváme energetickou koncepcí, nekonečnými daňovými záležitostmi – někdy právě při těchto debatách máme pocit, že zaměstnavatelé nejsou bráni tak vážně, jak by si zasloužili. Nebudeme stávkovat, ale pracovat. I přesto, že zejména v poslední době se na připomínky podnikatelské sféry nebere takový zřetel, jak by si zasloužily. Vznikají tak opravdu špatné zákony, vázne koordinace při jejich přípravě. Přibývá administrativy a to nejen podnikatelům otravuje život. Ať už jde o daňové zákony, koncepci školství, energetickou a surovinovou koncepci státu, měla by být určitá pravidla, která budou všechny strany respektovat. Pak se konstruktivněji dohodnou. A třeba neztratí ani tolik času. Podnikatelé musí mít totiž v řadě otázek jasno – měli by obrysově vědět, co je čeká, vždyť oni také nedělají ze dne na den. Ceny, vstupy, výstupy… Úloha státu je strategická.

* Firmy jsou nervózní, prognózy vývoje ekonomiky se liší, optimizmus padá. Co s tím?

Optimisté musíme být. Zakládáme našim dětem budoucnost, a to s sebou nese odpovědnost každého z nás. Měli bychom se postarat o to, aby naše děti měly kde a jak pracovat, aby měly podmínky k důstojnému životu, aby mohly rozvíjet své schopnosti. Aby mladí neutíkali do ciziny, aby se zde normálně a dobře žilo. Předpoklady k tomu ještě stále jsou: naši lidé bývali přemýšliví, pracovití, uměli si vždy najít cestu, jak dál, mysleli na další generace. O to bychom neměli přijít. Optimizmus a snaha musí být základem. S manželkou máme pět dětí, mám sedm vnoučat a mým přáním je, aby zůstali v České republice, aby si našli ke své vlasti vztah. Aby se uměli radovat ze života.

* Co je pro podnikání u nás největší hrozbou a naopak, v čem je třeba hledat východiska?

Největší hrozbou je ztratit selský rozum a propadnout pesimistickým vášním. Východisko je dělná spolupráce státu a firem, zbavená politikaření.

* O vašem soukromí se toho moc neví. Jak bude vypadat váš volný čas?

Sice jsem se rozloučil s řadou funkcí, ale i tak mám volného času minimum. Doma si mne ještě moc neužijí, ale slíbil jsem i sám sobě, že to ve svých necelých sedmdesáti letech napravím. Rád bych také konečně pomohl manželce s podnikáním, potěšilo by mne, kdybychom měli ještě čas rozvíjet rodinný majetek, aby byl dobrým základem i pro naše nástupce. Bydlím na hájovně daleko za Prahou, rád bych se věnoval i svým zálibám. Mám rád les, myslivost. A stále cítím i jistý dluh – více času bych měl přece jen věnovat vlastní rozvětvené rodině.

***

Atraktivní je družstevnictví zcela určitě i dnes přesto, že se svět tolik mění. Myšlenky družstevnictví jsou opravdu velice nadčasové, řekl bych, že v něčem až geniální, i když mnohými dodnes nepochopené. Ekonomy, politiky, ať už za minulého režimu, i dnes. Světem hýbe nový pojem – udržitelný rozvoj. O čem je „staré“ družstevnictví? Kromě jiného i o tom.

Příležitost i lék pro trh práce
Komora.cz | 1.11.2011 | Rubrika: Moje podnikání - Vzdělávání | Strana: 28 | autor: ZDENĚK KUBÍN
V Brně se konala konference věnovaná Národní soustavě kvalifikací

Jak mohou podniky najít kvalifikované pracovníky, kteří v současnosti v mnoha oborech citelně chybí? A jak by mohly najít uplatnění desetitisíce lidí, kteří se marně snaží nalézt odpovídající zaměstnání se svou stávající kvalifikací? Jak odstranit tyto disproporce na trhu práce, když si stále více firem stěžuje na to, že nemohou sehnat kvalifikované odborníky, zejména v technických oborech? To byly některé z problémů, o jejichž řešení prostřednictvím právě budované Národní soustavy kvalifikací diskutovalo v areálu brněnského výstaviště více než 120 účastníků odborné konference „Národní soustava kvalifikací - systém celoživotního učení pro trh práce“.

Tuto konference uspořádalo 5. října v rámci 53. mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně konsorcium Hospodářské komory České republiky, Svazu průmyslu a dopravy ČR a společnosti Trexima, které v rámci veřejné zakázky „Rozvoj a implementace Národní soustavy kvalifikací“ (NSK) usiluje o maximální zapojení zaměstnavatelů do tohoto systému. Zástupci velkých, středních i malých firem a oborových asociací nejen z Jihomoravského kraje, ale také reprezentanti škol, personalisté, zprostředkovatelé práce, zástupci veřejné správy a prostřednictvím živého on-line přenosu zájemci v celé republice měli jedinečnou možnost blíže se seznámit s cíli, možnostmi a výhodami NSK, do níž se mohou všichni zapojit. V Brně přitom diskutovali o řešeních, která NSK jako systém celoživotního učení pro trh práce nejen v Jihomoravském kraji nabízí, a to s inspirátory, tvůrci, realizátory a samotnými uživateli tohoto nově budovaného jednotného a celorepublikového systému.
„Budovaný systém Národní soustavy kvalifikací považuji za velkou příležitost a svým způsobem i za lék na bolesti tuzemského trhu práce. Tato soustava nastaví pravidla pro systém vzdělávání a rekvalifikací dospělých. Díky němu mohou lidé mimo klasický školský systém získat konkrétní kvalifikaci doloženou v celé republice uznávaným a státem garantovaným certifikátem. Firmám to umožní získat pracovníky s potřebnou kvalifikací, které v současnosti postrádají, a mnozí lidé díky těmto systémům konečně najdou uplatnění na trhu práce,“ řekl na konferenci prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel. Připomněl zároveň, že HK ČR je také největší a nejvýznamnější autorizovanou osobou, která je oprávněná provádět kvalifikační zkoušky v rámci NSK dle zákona č. 179/2006 Sb.
„Proces, který jsme nastartovali, je již v podstatě nezastavitelný. Není to revoluce, není to válka, je to cesta,“ řekl viceprezident Hospodářské komory České republiky Zdeněk Somr, který se na vytváření Národní soustavy kvalifikací od začátku podílí. Dodal, že speciálně zaměstnavatelům přináší NSK mnoho výhod. „Díky ní snáze získají pracovníky i s kvalifikacemi, které dnes na trhu chybí, dokonce si je budou za využití těchto systémů v podstatě „rekvalifikovat“ sami, aniž by museli pouze čekat na to, koho, v jakém množství a v jaké kvalitě vyprodukuje český školský systém. Zaměstnavatelé prostřednictvím NSK, např. díky práci v sektorových radách, zároveň získávají efektivní nástroj, jak ovlivnit nejen směřování trhu práce, ale i směřování a strukturu školského systému a obsah vzdělávání.“ Jak na konferenci připomněl Jaromír Janoš ze společnosti Trexima, zaměstnavatelé by měli přijmout za své, že kvalitní a kvalifikovaný pracovník nepřichází jen ze školy, ale „vzniká“ přímo ve firmách, a že tato cesta je daleko rychlejší a efektivnější a - což je důležité - dává naprosto jasný výsledek. Je to cesta, kterou si všichni musí osahat a naučit se jí důvěřovat. O své zkušenosti s využíváním NSK se na konferenci podělili také zástupci firem a samotných uživatelů NSK.
Kompletní záznam z konference lze shlédnout na www.nskonline.cz. «

Země tisíce a jednoho Temelínu
Komora.cz | 1.11.2011 | Rubrika: Můj obor - Téma měsíce | Strana: 14 | autor: PETR SVOBODA
Tuzemská energetika zažívá jedno z nejdivočejších období za poslední léta. Ještě neutichla kritika nekontrolovaného boomu fotovoltaiky v loňském roce, jejíž podpora bude podle Energetického regulačního úřadu v příštích dvaceti letech stát 329 miliard. A celý energetický trh „zmrazila“ havárie jaderné elektrárny v japonské Fukušimě.

Dopady na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejdůležitější obchodní partner Česka Německo ohlásilo odstavení všech jaderných elektráren do roku 2021, což zvyšuje tlak i na domácí energetiky v čele s polostátním obrem ČEZ. Ten navíc překvapivě rychle změnil generálního ředitele, kdy „neodvolatelného“ Martina Romana nahradil jeho „klon“ Daniel Beneš. To však nejsou jediná horká témata lukrativního odvětví. V Česku vrcholí boj o teplárenství, který může nastavit celý trh na desítky let dopředu. Většině tepláren končí v letech 2012 a 2015 kontrakty na dodávky hnědého uhlí a nové se jim nedaří kvůli vysokým cenám uzavřít. Především těžební společnost Czech Coal Pavla Tykače, který má k dispozici nejvíce volného uhlí, tlačí ceny až na dvojnásobek. Což by v podstatě znamenalo úplný přesun zisku tepláren do Tykačovy kapsy. A potažmo i zdražení tepla pro domácnosti, tedy voliče. „Vláda se musí rozhodnout, jakým způsobem chce v budoucnosti teplo zajistit. Jestli z uhlí, nebo nechá rozpadnout centrální vytápění a přejdeme na jiné zdroje. A pak musí jasně říci, kde je chce vzít,“ říká místopředseda Teplárenského sdružení a generální ředitel Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela. Vzhledem k tomu, že teplárny jsou často ve vlastnictví měst a ta ovládají politici, stává se z hnědého uhlí velký energetický a politický problém současnosti.

Jaderná velmoc

A nejen ten má řešit s napětím očekávaná Státní energetická koncepce (SEK), která se rodí v hlavách odborníků na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Práce na SEK vrcholí právě v těchto týdnech a do konce roku se má na vládě rozhodnout, jakým směrem se bude tuzemská energetika ubírat příštích padesát let. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek předloží vládě čtyři možné scénáře.
Už teď je z připravovaných materiálů jasné, že budoucnost vidí ministerstvo především v jádru a uhlí. A dlouhodobou roli bude hrát i plyn. „Přes zvýšený dovoz plynu je pro nás klíčové, aby si Česko do budoucnosti zachovalo energetickou soběstačnost,“ říká Kocourek. Zvýšenou závislost na dovozu plynu z nestabilních zemí, jako je Rusko, má kompenzovat masivní výstavba podzemních plynových zásobníků. Mohutnější zásoby umožní přečkat případné dlouhé výpadky dodávek a zareagovat například dovozem zkapalněného plynu přes státy Evropské unie. Česko by tak nemělo být vydíratelné jako někdejší Ukrajina v roce 2009, když nechtěla přistoupit na vyšší ruské ceny.
Zpět ale k jádru a uhlí. Všechny varianty energetické koncepce počítají s boomem jaderných elektráren. Ministr Kocourek - od roku 2006 do roku 2010 předseda dozorčí rady ČEZ -plánuje v souladu s vedením polostátního obra modernizaci Dukovan, rozšíření Temelína a do roku 2060 stavbu dalších deseti až patnácti jaderných zdrojů. Z Česka by se tak stala jaderná velmoc, která by z atomu pokrývala přes osmdesát procent spotřeby. Zároveň by o víc jak šedesát procent zvětšila přebytky, které by mohly jít na export. Což je především pro ČEZ velmi lákavý potenciál příjmů. Kocourek sice tvrdí, že přebytky využijeme v budoucnosti na pohánění elektromobilů, ale tomu při anonymních hovorech nevěří ani lidé z ČEZ.
„Prodej elektřiny na zahraniční trhy je jediným obhajitelným argumentem pro stavbu nových jaderných elektráren,“ shodují se odborníci napříč energetickým trhem.
Otázkou navíc je, čím se budou elektrárny „krmit“. Ať už vyhraje tendr na dostavbu Temelína kdokoliv, získá tím reference na stavbu elektráren i do budoucnosti a je velmi pravděpodobné, že by stavěl i ostatní „temelíny“. A každá firma používá své vlastní palivo. Představa, že Česko bude dovážet tuny obohaceného uranu z Ruska, jistě straší nejednoho energetického odborníka. Žhavou otázkou je i vyhořelé palivo, které zatím neumí nikdo na světě efektivně využít a jehož současné skladování v krytech elektráren je pouze dočasným řešením. V tomto směru je energetická koncepce velmi technologicky optimistická.
Každopádně boom jádra má hodně odpůrců, a to nejen z řad ekologů. „Podle mě je koncepce nerealistická a spoléhat na jádro jako na zásadní zdroj elektrické energie je chybné,“ myslí si otevřeně Jiří Gavor z poradenské společnosti ENA. „Energetická soběstačnost se stala slovní zástěrkou pro plány na nové atomové reaktory i prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Ovšem, jak už řekl dokonce i bývalý generální ředitel ČEZu Jaroslav Míl, návrh energetické koncepce ministerstva průmyslu je brutálně exportní. Máme se stát jadernou elektrárnou Evropy. Vydělají velké energetické firmy, prodělají všechny ostatní,“ kritizuje Kocourkovy plány i Edvard Sequens ze sdružení Calla. A dodává, že Česko spotřebuje na každou vyrobenou korunu hrubého domácího produktu čtvrté největší množství energie.
Řešení vidí v úsporách a podpoře obnovitelných zdrojů (OZE).

Hlavně ne obnovitelné zdroje

Pravdou je, že s OZE se v koncepci příliš nepočítá. Ekologickou energii do značné míry zdiskreditoval nekontrolovaný rozvoj fotovoltaiky a ministerstvo neuvažuje, že by podíl OZE do roku 2020 překročil třináct procent. Přitom Evropská unie počítá s pětinovým podílem. Zajímavé je, že v nejvíce jaderné variantě dokonce úplně mizí podpora slunečních elektráren po jejich dožití.
Což podle kritiků výrazně zastaví technologický rozvoj v oboru. A to ve chvíli, kdy Německo právě na OZE staví svou budoucnost.
Dalším ožehavým tématem, které vzbuzuje velké emoce, je sázka na vytěžení domácího hnědého uhlí. Kocourek se nikdy netajil tím, že by se hnědé uhlí za těžebními limity mělo pálit. A kromě jedné varianty s tím počítají všechny připravované scénáře koncepce. Za limity dnes leží přes tři čtvrtě miliardy tun hnědého uhlí. Většina v severních Čechách.
Jedna varianta koncepce ale připouští i vytěžení beskydského černého uhlí kolem Frenštátu pod Radhoštěm. Současná vláda se sice zavázala, že limity v tomto funkčním období neprolomí, mezi odborníky ale převažuje názor, že k tomu stejně jednou dojde. „Musíme se bavit o tom, jakou máme alternativu. A domácí hnědé uhlí je v poměru cena, výkon a energetická soběstačnost jednoznačně nejvýhodnější,“ je přesvědčený generální ředitel Severočeských dolů Jan Demjanovič. Prolomení limitů tak bude čistě politické rozhodnutí -samozřejmě za tiché práce armády lobistů uhlobaronů Tykače a Zdeňka Bakaly.
Povolenky aneb ČEZ vítězí Ale nejen budoucností žije česká energetika. Vláda rozhodla, že do roku 2020 rozdá energetickým firmám povolenky (jedna povolenka = povolení vypustit do vzduchu jednu tunu CO2) zdarma v hodnotě 47,5 miliardy výměnou za příslib, že ušetřené peníze investují do čistších technologií. Je to důležitá zpráva i pro český průmysl, který může na přestavbě zdrojů profitovat. Nejlepší zprávou je to ale bezesporu pro ČEZ, který ušetří přes třiatřicet miliard, za něž by si musel povolenky kupovat. Radost mají rovněž teplárny a další velké energetiky. Podle kritiků se ale bezplatným přidělováním stát zbytečně zbavuje padesáti miliard korun, které mohl použít třeba na úspory v domácnostech či firmách.
Bezplatné povolenky tvoří zhruba třetinu všech, s kterými bude vláda mezi léty 2013 - 2020 hospodařit. „Zbylé“ přibližně za 108 miliard půjdou do aukcí, kde si je mohou kupovat znečišťovatelé ovzduší. Příjmy půjdou do státního rozpočtu. Systém obchodování je založený na tom, že chce-li nějaká firma vypouštět do vzduchu více tun oxidu uhličitého, než má povoleno, musí si je jednoduše dokoupit. Naopak firmy, které dokáží díky lepším technologiím vypouštět méně škodlivin, mohou ušetřené povolenky prodávat.
Obchod organizuje státní společnost Operátor trhu s elektřinou.
Zatímco o povolenkách je jasno a primárně ovlivňují hlavně velké firmy, vláda ještě uvažuje o zavedení uhlíkové daně, která by ovlivnila značnou část populace. O co jde?
Malé energetické zdroje do dvaceti megawatt výkonu - například kotle spalující uhlí či plyn -by platily speciální daň za znečišťování ovzduší. Podle výpočtů Teplárenského sdružení by daň postihla asi dva miliony domácností, neboť jejich dodavatelé tepla by daňové zatížení promítli do ceny. Na druhou stranu by tak i lokální výrobci přispívali ke zlepšování životního prostředí. „Jde v podstatě o protržní opatření, které odstraňuje cenové deformace. Pokud by všechny energie měly ve své ceně zahrnuté dopady na životní prostředí a lidské zdraví, což ale uhlíková daň řeší jen částečně, nepotřebujeme dotace a další podpůrné mechanismy ani pro obnovitelné zdroje. Výhodnější se stanou i všechny investice do úspor energie,“ je přesvědčený Edvard Sequens. Hotovo ale ještě není, podle Kocourka se bude ještě o uhlíkové dani vyjednávat. A tipovat výsledek je jako věštit z křišťálové koule. «