Výběr z monitoringu médií 21.11.2011

 

 

Koruna oslabuje, čeští exportéři nemají zastoupení ve světě
ČT 1 | 20.11.2011 | 19:00 | Pořad: Události

Bohumil KLEPETKO, moderátor
--------------------
Česká koruna padá. Oslabuje vůči euru i dolaru, horší kurz zdražuje benzín a další zboží může následovat. To je velký obrat proti začátku roku, kdy česká koruna naopak rekordně posilovala a byla považována za měnu jistoty. Centrální banka zatím s reakcí vyčkává, pokud by trend pokračoval, mohla by zvýšit úrokové sazby. Navíc pracuje i se scénářem, kdy by do recese upadla ekonomika celého státu a hrubý domácí produkt se snížil až o 4 desetiny %. V Otázkách Václava Moravce to řekl ředitel sekce měnové politiky Národní banky, Tomáš Holub.

Iveta TOUŠLOVÁ, moderátorka
--------------------
Za běžných okolností nahrává oslabující koruna exportérům. Zlevňuje totiž jejich zboží na zahraničních trzích. Přesto jsou vývozci nespokojení. Přišli totiž o důležité prostředníky, kteří jim pomáhají v cizině prorazit. Ministerstvo zahraničí šetří a proto zrušilo ambasády v latinské Americe, rovníkové Africe nebo v Asii. Přitom právě tyto trhy jsou podle odborníků pro Česko klíčové.

Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka
--------------------
Kolumbie, Keňa, Angola a nebo Indie. Hladové trhy, ke kterým se na prahu další ekonomické krize obrací celý svět. Česko se ale rozhodlo jít proti proudu. Rušením velvyslanectví ročně ušetří asi 92 milionů korun a to ministerstvo bere jako prioritu. Například o Venezuele české firmy mluví jako o bráně do jižní Ameriky. Zatímco Venezuela má svojí ambasádu v Praze hned u Poslanecké sněmovny, Česko tu svou v Caracasu zavřelo.

Radek ŠPICAR, viceprezident, Svaz průmyslu a dopravy ČR
--------------------
Mrzí nás, že Ministerstvo zahraničních věcí své záměry s exportéry a zástupci podnikatelů nekonzultuje...

Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka
--------------------
Tuzemští podnikatelé navíc tvrdí, že Česko zaspalo dobu a že zahraniční reprezentanti často ani netuší, jak exportérům pomoci.

Otto DANĚK, místopředseda, Asociace exportérů
--------------------
Většina našich zástupců na těchto ambasádách, které ještě zůstávají je spíš Rakousko-Uherský typ úředníka, takže s ekonomikou a obchodem nemají příliš společného.

Petr ZAHRADNÍK, ekonom, člen NERV
--------------------
Diplomatům ze staré školy je trošku proti srsti, aby z nich byli, jak oni sami říkají, prodejci a hokynáři.

Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka
--------------------
Česko by se přitom mohlo učit od států na severu Evropy. Podobně závislé na exportu je třeba Finsko. Na rozdíl od Čechů ale Finové umí prorazit v zemích, které mají velký potenciál. Třeba v Číně anebo v Rusku. Tam míří asi 14 % veškerého finského exportu. Česko ale třeba Čínu v první desítce vůbec nemá. Samotné ministerstvo přiznává, že rušení ambasád ve světě se Česku může vymstít.

Jaromír PLÍŠEK, generální sekretář, Ministerstvo zahraničních věcí ČR
--------------------
Ministerstvo zahraničních věcí je asi ten poslední úřad, který má radost ze zrušení kteréhokoli úřadu v zahraničí, ale v okamžiku, kdy prostě ten rozpočet je takový, jaký je, tak prostě někdy nezbyde nic jiného...

Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka
--------------------
Do sporu se Schwarzenbergovým úřadem se kvůli uzavřeným velvyslanectvím už krátce po svém nástupu dostal i nový ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Ten současný stav považuje za neudržitelný.

Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/
--------------------
Pokud máme vstupovat na nové trhy, pak jsou to právě trhy, kde se firmy bez zastoupení státu a bez těch dobrých informací v oblasti toho obchodu neobejdou.

Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka
--------------------
Česko většinu svého zboží vyváží do Evropy. Fixované je hlavně na Německo. Evropská 27 ale kvůli zadluženým státům čelí největší krizi od svého vzniku. Firmy proto hledají nové cesty, jak uspět. Jak ale tvrdí, rušení českých úřadů v zahraničí jim tyto cesty nenávratně zavřelo.

 

 

Přehled
ČT 24 | 20.11.2011 | 13:05 | Pořad: Otázky Václava Moravce II.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vstoupili jsme do druhé hodiny dnešních Otázek. V jejím úvodu dokončíme diskusi o proměnách a stavu české společnosti. A to s ministrem obrany, místopředsedou ODS Alexandrem Vondrou, místopředsedou ČSSD, senátorem Jiřím Dienstbierem, advokátku a bývalou političkou Hanou Marvanovou a advokátem podnikatelem Miroslavem Janstou. Jako na houpačce se to má s kurzem české koruny. Ještě před 3 měsíci se o české měně psalo jako o švýcarském frank střední Evropy. Koruna zpevňovala. Jak však praví jedno rčení: Žádný strom neroste do nebe. Pozice české koruny na trhu se v posledních týdnech dramaticky změnila. Pro obchodníky v regionu není kvůli evropské dluhové krizi a po zásazích okolích centrálních bank už tak atraktivní. Sami vidíte vývoj kurzu koruny k dolaru a k euru za dobu existence evropské měnové unie, chcete-li eurozóny, tedy vývoj kurzu od ledna roku 1999. Kurz koruny je v současnosti nejslabší od července roku 2010. Pokud se podle analytiků podaří nají způsob, jak evropskou dluhovou krizi zmírnit a ukončit, může se kurz české koruny vrátit mezi 24 a 25 korun za jedno euro. V opačném případě je možné spekulovat o hranicích kolem 28, 29, nebo dokonce 30 korun za jedno euro. Nejen o tom budou diskutovat exministr financí, šéf Asociace penzijních fondů Jiří Rusnok, ředitel sekce měnové politiky a statistiky České národní banky Tomáš Holub a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. A o jakých tématech se po dnešních Otázkách začne mluvit? Špatné vysvědčení pro mezinárodní kredit České republiky. Téměř dvě třetiny lidí, konkrétně 62 % míní, že mezinárodní vážnost České republiky slábne. Vyplývá z říjnového výzkumu sociologické agentury STEM. Tak nepříznivé mínění obyvatel o mezinárodním kreditu země společnost STEM zatím nezaznamenala. 30 korun za euro. Takový může být podle černého scénáře budoucí vývoj kurzu české měny. Pozice české koruny na trhu se v posledních týdnech dramaticky mění. Pro obchodníky v regionu není kvůli krizi v eurozóně a po zásazích okolních centrálních bank česká koruna už tak atraktivní. Proto oslabuje.

Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
To znamená vyšší ceny importu a vyšší ceny pro spotřebitele. Pokud tedy koruna bude slabší delší dobu.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Napětí na finančních trzích kvůli evropské dluhové krizi nepolevuje. Naopak. Některé banky podle finančníků dokonce pociťují největší napětí od krize v roce 2008. Nervozita se teď projevuje růstem náklad na úvěry. Takže část bank má potíže dostat se k levným penězům.

 

 

 

Koruna na houpačce
ČT 24 | 20.11.2011 | 13:05 | Pořad: Otázky Václava Moravce II.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Strmý pád zažívá česká koruna. Respektive její kurz. Není to přitom tak dávno, co se o české měně psalo jako o bezpečném přístavu v nebezpečných vodách evropské dluhové krize. Koruna vůči dolaru i euru zpevňovala. S jistou mírou nadsázky se o Česku psalo jako o středoevropském Švýcarsku. Jak však praví jedno rčení: Žádný strom neroste do nebe. Pozici české koruny na trhu se posledních týdnech drasticky mění. Pro obchodníky v regionu není kvůli krizi v eurozóně a po zásazích okolních centrálních bank česká koruna už tak atraktivní. Dá se proto předpokládat, že bude nadále oslabovat, jak vůči euru, tak i vůči dolaru. Slábnoucího kurzu české koruny si není možné nevšimnout. Prodražuje například jízdy autem.

Václav LOULA, Česká asociace petrolejářského průmyslu /16. 11. 2011/
--------------------
Slábnoucí koruna je v současné době jedním z mnoha faktorů, který ovlivňuje nárůsty cen pohonných hmot. A tyto faktory způsobují, že v současné době zaznamenáváme nárůsty cen pohonných hmot u čerpacích stanic v rozsahu 30-70 haléřů na litr.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Česká měna může ještě výrazně oslabit, protože současný pokles jejího kurzu na nejslabší úroveň od července roku 2010 jde na vrub evropské dluhové krize.

Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank /14. 11. 2011/
--------------------
To oslabení trvá velmi krátkou dobu, pokud by ale koruna byla slabší, řekněme, několik měsíců, pak by to mohlo pozitivně podpořit export a částečně tak kompenzovat očekávaný pokles poptávky po exportu. Pak to znamená vyšší ceny importu.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Kdo nakonec bude z vývoje kurzu české koruny těžit? To si teď nikdo netroufá odhadnout.

Václav FRANČE, analytik Raiffeisenbank /1. 11. 2011/
--------------------
Platí to, že koruna je momentálně podhodnocená vůči svým fundamentálním faktorům, vůči své férové hodnotě a měla by se postupem času vrátit na svůj dlouhodobý posilují trend. Může to být někde, řekněme, ve druhém, třetím čtvrtletí příštího roku.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Výhodou slabší koruny je, že zvyšuje konkurenceschopnost českého vývozu. A alespoň částečně zmírňuje ochlazení poptávky v eurozóně. Se slabší korunou ovšem zároveň nastupuje riziko inflace. Prostřednictvím rostoucích dovozních cen. Nicméně za současné situace není nutné se inflačního rizika prozatím obávat.

Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank 14. 11. 2011/
--------------------
V některých případech ten nákup v zahraničí může být stále atraktivní v případě některých zboží, když se podíváme na dlouhodobé srovnání kurzu české koruny nyní a řekněme před rokem, před dvěma. Čeká koruna je pořád silnější než kdy bývala. Takže v tomto kontextu ten nákup venku může být výhodný.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Favoritem je při tom sousední Polsko, kde letos Češi, Moravané a Slezané oproti loňsku díky silnější koruně ušetří skoro 7 %. Podobně výhodné nákupy nás čekají i v Maďarsku. Naopak v Německu, nebo ve Švýcarsku letos nakupování z pohledu kurzu už tak výhodné není. Česká koruna v poslední pracovní den tohoto týdne zpevnila k oběma hlavním světovým měnám. V závěru obchodování po dni volna byla proti středě silnější k euru o 17 haléřů, na 25 korunách 51 haléřích za euro. K dolaru v pátek zpevnila česká koruna o 12 haléřů na 18 korun a 85 haléřů za americký dolar. Dalšími hosty Otázek jsou exministr financí, prezident Asociace penzijních fondů Jiří Rusnok. Vítejte po čase v Otázkách. Hezký dobrý den.

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Krásné poledne.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vítám i ředitele sekce měnové politiky a statistiky České národní banky Tomáše Holuba. Vítejte po čase v České televizi. Dobrý den.

Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové politiky a statistiky, ČNB
--------------------
Dobrý den.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vítám i viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara. Hezký dobrý den.

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Dobré odpoledne.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Začněme u vás, Radku, vy jste v pátečním rozhovoru pro Lidové noviny konstatoval, cituji: "Oslabování koruny je záležitostí posledních měsíců, což má určitý vliv na konkurenceschopnost českých exportérů na zahraničních trzích." Konec citátu. O jak velký vliv vlastně jde?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Já cítím ten podtext ve vaší otázce. Já souhlasím s tím, že největším problémem české ekonomiky v příštích měsících nebude slabá nebo silná koruna. Největším problémem bude nedostatek poptávky po českém zboží na zahraničních trzích, především na trzích Evropské unie a ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Teď mi berete vítr z plachet, protože jsem se chtěl zeptat, jak velkým polštářem, může být oslabující koruna pro exportéry, přibližující se recesi, která je na dosah?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Samozřejmě. Představa, že se zkombinují dva efekty, to znamená nedostatek poptávky po českém zboží a silná koruna. To by byla skutečně smrtelná kombinace, slabá koruna tak, jak v tuto chvíli oslabuje a my předpokládáme, že v příštích měsících ještě nadále oslabovat bude, bude samozřejmě pro exportéry výhodou. Podobný efekt jsme zaznamenali i v roce 2008 při první fázi hospodářské krize, pomohlo to českému exportu, my si myslíme, že to pomůže znovu, ale je to efekt, který není dobré přeceňovat. A to ze dvou důvodů. Zaprvé nemáte-li, jak u jsem říkal, kam vyvážet, tak je celkem jedno, jestli máte silnou nebo slabou korunu, zadruhé není vůbec jisté, že se slabá koruna udrží, nevíme, jak dlouho. Je možné, že opět začne posilovat, koneckonců některý z vašich komentátorů to už v té vaší reportáži říkal a zatřetí vlastně ty důvody mě napadají čtyři, zatřetí rostou, roste cena vstupů, což je pro exportéry poměrně velký problém a začtvrté mnoho českých exportérů se proti posilující koruně takzvaně zahedgovalo a nyní naopak na slábnoucí koruně prodělávají. Což je pro ně velký problém.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Když mluvíte o odvráceném tlaku slabé koruny a zvýšení cen dovážených surovin, kterou musejí exportéři logicky promítnout do cen svých výrobků, nakolik tato nevýhoda potlačuje tu výhodu, kterou je zase slabá koruna pro export?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Pane redaktore, to je velmi těžká otázka a odpověď ani se nedá zobecnit. My máme například v naší členské základně Svazu průmyslu a dopravy podniky, pro které to je velkou nevýhodou, protože nakupují větší část vstupů v zahraničí. Pro ty dokonce slábnoucí koruna myslím bude menší výhodou, protože samozřejmě budou tratit více na vstupech. Naopak ale mezi našimi členy máme například některé velké podniky, které většinu svých vstupů nakupují v České republice, to znamená pro ně ta slábnoucí koruna bude naopak výhrou poměrně výraznou.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ono oslabující koruna zvyšuje riziko inflace, rostou ceny dovážených surovin, jak jsem o tom s Tomášem Holubem mluvil, vidíme skokové zdražení cen nafty a benzínu, například u čerpacích stanic. O jak velkém riziku inflace můžeme mluvit, pokud kurz koruny půjde k 26 korunám za euro a k nějakým 19 korunám za americký dolar, což je teď asi nejreálnější scénář?

Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové politiky a statistiky, ČNB
--------------------
Tak podle našich odhadů platí, že oslabení koruny o 1 % zvyšuje inflaci zhruba o 0,2% bodu v ročním horizontu. To znamená, že je to faktor, který inflaci ovlivňuje poměrně významně. Na druhou stranu je pravda, že momentálně koruna představuje jediné proinflační riziko. Všechno ostatní se zdá, že se vyvíjí směrem dolů. Kolega Špicar tady zmiňoval, že dochází k poměrně znatelnému zpomalení zahraniční poptávky. Je zřejmé, že zpomalí i česká ekonomika, bude to mít i svůj odraz ve vývoji mezd, takže je potřeba to vnímat v tom celkovém kontextu a možná bych tady připomenul zkušenost z období 2008-2009 po pádu banky Lehman Brothers, koruna se krátkodobě dostala až někde ke 30 korunám za euro a přesto to žádnou inflační vlnu nevyvolalo prostě proto, že tehdy to celkové makroekonomické prostředí bylo natolik protiinflační, že naopak celková inflace klesla až k nule, kde se nedržela dlouho, ale potom začala narůstat, ale stále se vlastně držela pod naším 2% cílem. To znamená, je to potřeba vnímat v tom celkovém kontextu.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jako bych si teď z vašich řádků vyčetl to, že České národní bance oslabující koruna teď vlastně nevadí, protože neohrožuje inflační cílení centrální banky. Je to stručná charakteristika?

Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové politiky a statistiky, ČNB
--------------------
Tak je to tak. My nemáme žádný cíl pro vývoj koruny jako takové. Náš cíl je skutečně udržet inflaci poblíž našeho 2% cíle a právě proto se díváme na celý ten vývoj jako na celek, nikoliv jenom na kurz a myslím si, že jak jsem řekl ten proinflační vliv koruny je do značné míry kompenzován tím, co se děje všude ve světě a jakým způsobem se bude pravděpodobně vyvíjet česká ekonomika.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pokud byste tedy měl nám laikům, když jste říkal, o jednu korunu 0,2 % inflace, pokud jsem si dobře zapsal, tak ten vliv v letošním roce, protože koruna převážně zpevňovala v té první části roku, teď jsme svědky několikatýdenního oslabování. O kolik nám vlastně poklesl kurz koruny?

Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové politiky a statistiky, ČNB
--------------------
Tak v první polovině roku se koruna pohybovala někde kolem 24,20, 24,30. Momentálně jsme někde kolem 25,50 korun za euro. To znamená, že to oslabení bylo zhruba 4-5% vůči euru. Samozřejmě vůči dolaru bylo výraznější, protože zároveň dolar posílil vůči euru. Takže tam se to může pohybovat někde až téměř k 10 %, narychlo, nepočítal jsem to. Nicméně, máte pravdu, zatím to oslabení je poměrně krátkodobé, před tím naopak koruna posilovala a byla faktor, který držel ceny na uzdě.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
30 korun za euro, takový může být podle černého scénáře i budoucí vývoj kurzu české měny. Sami už vidíte vývoj kurzu koruny a k euru za dobu existence evropské měnové unie, chcete-li eurozóny, tedy od roku 1999. Kurz koruny je v současnosti nejslabší. Od července 2010. Pokud se podle analytiků podaří najít způsob, jak evropskou dluhovou krizi zmírnit, popřípadě ji ukončit, může se kurz české koruny vrátit k nějakým 24, 25 korunám za euro. V opačném případě je možné spekulovat o hranicích někde až kolem 30 korun za euro. V posledním období byla koruna nejslabší v prvním čtvrtletí roku 2009. O tom jste ostatně, Tomáši Holube, mluvil, euro stálo 29-30 korun. Od té doby koruna posilovala ročně o 2-4 %. Například předseda Asociace exportérů Jiří Grunt v rozhovoru pro ČTK tvrdí, že i současná úroveň kurzu české koruny stále není optimální a koruna je kvůli spekulantům stále nadhodnocená. Jiří Rusnoku, připojil byste se pod takovou tezi? Že stále i při těch 26 korunách sledujeme nadhodnocenou korunu?

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Ne, nepřipojil bych se k takové tezi. To si vůbec nemyslím. Nicméně, já nevím, kdo je schopen určit jaksi ten správný kurz koruny. Prostě koruna je jedna dneska spíše nemnoha v Evropě měn malé otevřené ekonomiky, která funguje na systému plovoucího kurzu, čili její kurzy v zásadě utvářen podle nabídky a poptávky a já tedy nevím, kdo je tak jako chytrý, že ví, jaký je ten správný kurz koruny. Já to nejsem, já prostě musím vycházet z toho, co ten trh přináší. Když se podívám na hladiny kupních cen, tedy hladiny cen obecně v České republice a v zemích, se kterými se porovnáváme, ta si spíše myslím, že stále je u nás určitý rozdíl mezi paritou a kurzem, to znamená, že spíše si myslím, že koruna v tomto smyslu podhodnocená, ale neumím říct prostě, které je to správné číslo a také vím, že ta parita je zase jenom pomocná záležitost, protože kurz se netvoří jenom prostě podle parity. Takže já k tomu se nepřipojuju. Připojuju se k tam zaznívá možná v podtextu toho konstatování k jedné věci, že jsme si znovu mohli uvědomit, že riziko koruny je v té volatilitě.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
No, kolísání kurzu.

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Prostě to fakt, který budeme s ním muset umět žít, je to daň za tu flexibilitu měnové politiky, kterou máme. Ale třeba pro exportéry je to také riziko, se kterým oni musí prostě nějakým způsobem hrát ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Není to, jenom, že vstupuji do vaší řeči, není to už tak, že dávno se s tím vlastně žije, když se podíváte i na vaše ...

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Žije, ano ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
... ministrování a od té doby si na to vlastně všichni zvykli a ...

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Zvykli, nicméně do nedávna ještě jaksi byla velká naděje, že to v reálném čase skončí k připojením k euru, jo, samozřejmě dneska víme, že připojení k euru je věc budoucnosti daleké spíše, takže prostě s tím budeme žít ještě poměrně dlouho.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jak bylo řečeno, napětí na finančních trzích kvůli evropské dluhové krizi nepolevuje, naopak, některé banky podle finančníků dokonce pociťují největší napětí od krize v roce 2008, nervozita se teď projevuje růstem nákladů na úvěry, takže část bank má potíže dostat se k levným penězům. Kořeny problémů jsou podle expertů právě v dluhové krizi v eurozóně, jejím neřešení. Podle pátečního vydání deníku Wall Street General je například na evropských dluhopisových trzích teď méně lidí, kteří jsou ochotni se do nákupu dluhopisů pouštět. Dobře to ilustruje příklad dluhopisů španělských, Španělsko bylo nuceno za nové dluhopisy nabídnout skoro 7% úrok. S každým dnem, kdy eurozóna svou dluhovou krizi neřeší, zároveň narůstá napětí, že se potíže rozšíří z periferních zemí i na jádro eurozóny. Velké problémy pociťuje Itálie, kterou trh donutil také platit rekordní úroky za dluhopisy nad 7 %. Mezi investory, bankami a dokonce i podniky rostou obavy, že pokud se nákaza rozšíří, globální ekonomiku čeká pád do oné recese. Pokud byste měl, Radku Špicare popsat riziko pro podniky, že se opět budou hůř dostávat k penězům, je teď už vlastně téměř jasné, že s tím rizikem zase budou muset pracovat?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Ano, tohle je velké téma, kterého se začínáme bát, protože si myslíme, že ten scénář toho druhého kola světové hospodářské krize nemusí být nepodobný tomu, co jsme zažili v roce 2008, v roce 2009 a dále. Všichni víme, že tenkrát stejně jako dnes náš bankovní systém zdaleka nebyl v tak velkých problémech, jako to bylo v západní Evropě nebo ve Spojených státech. Přesto ten takzvaný kreditkrunch, to znamená velmi stížený přístup podniků ať už k úvěrům nebo k pojistkám jsme zažili, zažili jsme ho velmi silně a my si myslíme, že to by se mohlo skutečně opakovat znovu. Byl to obrovský problém ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A přesto jste to přežili. To znamená, že ta míra adaptace tady je a s tou zkušeností byste se mohli ...

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Pane redaktore, přežili jsme to, my coby čeští exportéři přežijeme ledacos, na druhou stranu nám kvůli tomu uniklo spoustu velmi zajímavých investičních příležitostí na těch trzích, například v bývalém Sovětském svazu nebo v Indii, v Číně a na dalších trzích, o které bychom jinak nepřišli, kdybychom byli schopni získat od komerčních bank exportní úvěry nebo exportní pojistky, ale chtěl bych říci, že v tomto, a tady musím vládě skutečně poděkovat zpětně, velmi pozitivní roli sehrál tenkrát NERV, jehož doporučení to bylo a poté vláda, která to doporučení realizovala. To znamená navýšení kapitálu ČEBu, České exportní banky a IGAPU, které právě ten nedostatek peněz z privátních zdrojů byly schopné do určité míry kompenzovat a umožnili tak českým exportérům skutečně a není to pouze není to pouze heslo, převrátit, vlastně obrátit krizi v příležitost, protože ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Musela by se taková věc opakovat, pokud se budete hůř dostávat k penězům a pokud budeme svědky druhé recese?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Pokud by se znovu připravoval jakýsi protikrizový balíček, tak toto si myslím je už skutečně v tuto chvíli osvědčené protikrizové opatření, které bychom velmi přivítali, protože ten kreditkrunch, alespoň podle našeho názoru je reálným rizikem. Přesto, že znovu opakuji, český bankovní sektor je ve velmi dobré kondici. Ale to byl i tenkrát před 3 lety a přesto jsme se s těmito důsledky potýkali.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pracujete na takovém scénáři, jako Národní ekonomická rada vlády? Protože podle ministra financí zpracováváte scénáře, budoucího i špatného ekonomického vývoje včetně recese.

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Tak já bych to nenazval scénáře, nebo tak daleko asi nejsme ještě, ale samozřejmě tyto záležitosti se diskutují. Já myslím, že to zmíněné opatření je jedno z těch nesporných a dokonce bych ho nespojoval ani s nějakou akutní krizí, kterou tak nějak prožíváme více či méně, ale myslím si, že obecně pro úspěch českého exportu, ale i českého jaksi hospodářského vývoje, je podpora českých exportérů přes úvěry a garance do teritorií s větším rizikem prostě klíčová záležitost. Naprosto klíčová. Já bych si dovedl představit i mnohem masivnější podporu v tomto směru, než to, co zatím jsme schopni poskytnout.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Masivnější v objemu úvěru?

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Objemu, ano, rozhodně. Prostě instituce, se kterými ty naše dvě finanční instituce soupeří zemí typu Německo, Francie, Belgie a tak dále, jsou mnohem, mnohem větší, čili mají mnohem větší kapacitu pro tyto záležitosti a jedna z věcí, která se ukazuje do jisté míry jako strategická je, že asi jsme už na vrcholu toho, jak chceme být závislí na obchodu s Evropskou unií, prostě je asi dobré mít tady také diverzifikované portfolio a mít, my patříme mezi několik málo zemí, které jsou nad 85 % v obchodu ve svém exportu s Evropskou unií. Takových zemí není příliš mnoho v Evropské unii a měli bychom asi i tady tu závislosti poněkud snížit. A to je jedna z cest, jak toho dosáhnout.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A myslíte, že se dělají dostatečné kroky, aby ta závislost na eurozóně, protože teď je to právě ta evropská dluhová krize, na kterou se házejí ať už věci kolem oslabování koruny, ale zároveň důsledků případné recese?

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Toto, já myslím, že toto není věc, která by měla být nějakou kampaní. Toto je věc podle mě trvalé hospodářské politiky, která by měla tímto směrem směřovat. Čili dělá se toho podle mě málo, ale hlavně bych nechtěl, aby to byla nějaká kampaň, teď rychle otočíme kormidlo ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Co byste dělal, abyste mohl konstatovat, že by se mělo dělat víc?

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Prostě hledal bych veřejné zdroje, které by pomohly navýšit a nebo kombinaci veřejných a soukromých zdrojů, která by pomohla navýšit kapacitu České exportní banky, EGAPu a tak dále, to znamená těhle těch věcí, které pomáhají českému exportu etablovat se na trzích s větší mírou rizika, což obvykle ty mimoevropské trhy jsou.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Tomáši Holube, pro vás jako pro centrální banku, je bezesporu složité vybalancovat to, že hlídáte si primárně, a to říkají všichni členové bankovní rady centrální banky, že si hlídají to inflační cílení, ale zároveň je tady ono možné ekonomické zpomalení a to, že by se firmy mohly dostávat hůř k penězům. Jak se podle vás může podařit centrální bance toto vybalancovat, aby nepřispěla svými úrokovými měrami, které sice jsou velmi nízké, ale ještě by mohly jít níž, popřípadě by mohli jít výš, což by ztížilo přístup firem k penězům, aby to nebyla centrální banka, která přispěje k horší recesi, než přijde?

Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové politiky a statistiky, ČNB
--------------------
Tak ono samozřejmě my těch nástrojů nemáme neomezený počet, primárně jsou to úrokové sazby a těžko hlídat několik cílů s jedním nástrojem. To znamená my se skutečně primárně zaměřujeme na inflaci, ale ono to může znít tak, jako, že nás nic jiného nezajímá, ale existuje studie vědecká, která ukazuje, že země, které mají režim cílování inflace prošly krizí po pádu Lehman Brothers lépe než ostatní ekonomiky. Jejich recese byla o něco mělčí a navíc potom u nich docházelo k rychlejšímu oživení a bylo to v zásadě kvůli dvoum věcem. Jednak byly schopné tyto země aspoň krátkodobě nechat oslabit svůj kurz koruny bez toho, že by to vyvolalo nějakou dlouhodobou inflační vlnu, což je velký přínos toho, když máte ukotvená inflační očekávání v ekonomice. A zadruhé, během té fáze krize po pádu Lehman Brothers tyto centrální banky více než v jiných zemích uvolňovaly měnovou politiku. A samozřejmě teď jsme v trošičku složitější situaci v tom, že my vstupujeme do té fáze už s velice nízkými úrokovými sazbami, my jsme na posledních dvou zasedáních bankovní rady ten závěr byl takový, že sazby se mohou vydat jakýmkoliv směrem, to znamená, že nevylučujeme ani možnost dalšího poklesu, ani případné zvýšení, nicméně je pravda, že ten prostor je omezen, nicméně už to samotné oslabení kurzu ekonomice pomáhá, souhlasím s tím, že pomáhá pouze částečně, ale bavíme-li se například o těch nových trzích typu Latinská Amerika, Asie, Rusko, tak tam bych připomenul, že důležitější než kurz vůči euru je ten kurz vůči dolaru, který, jak jsme říkali, oslabil řádově o 10 %, to znamená, tam si myslím, že už je to pomoc, která z hlediska cenové konkurenceschopnosti je relativně citelná.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Zeptám se jinak, o centrální banky tedy teďka nemůžete jako očekávat nic?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
My ani nic neočekáváme. Na druhou stranu musím říci, že Česká centrální banka alespoň z našeho pohledu patří k těm skutečně kvalitním ústředním orgánům státní správy s jasnou dlouhodobou politikou, s jasnými prioritami, které dlouhodobě systematicky sleduje. To znamená, pro nás je předvídatelná a přesně to, co jsem tady dnes nezaslechl, i myslím v souladu s touto dlouhodobou politikou a my nic jiného ani neočekáváme. Doufáme tedy, že žádné intervence ve prospěch koruny nebo něco podobného nás v tuto chvíli nečeká.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A v souvislosti s úrokovými sazbami?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
S úrokovými sazbami myslíme podobně.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ať je nechá na svém. Tedy mohlo by, kdyby centrální banka úrokové sazby zvýšila, v této situaci, tak by to znamenalo co?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Já myslím, že v tuto chvíli to není až takový problém. My už jsme to tady koneckonců od kolegy Holuba slyšeli. Jejich hlavním cílem je hlídat inflaci, samozřejmě slabá koruna, to má svůj vliv, to bude Česká národní banka hlídat, pokud bysme se dostali k nějakým skutečně extrémním výkyvům, je možné nějakou intervenci očekávat, já si ale myslím, že přesto, že inflace, alespoň podle našeho názoru v roce 2012 mírně poroste v souvislosti s těmi proinflačními faktory, jako je zvyšování DPH a tak dále, že se nejedná o žádný dramatický, o žádné dramatické riziko, vůči kterému by měla Česká národní banka zasahovat. To znamená, že my tam skutečně žádné velké intervence nečekáme.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Tomáši Holube, když jsem se díval na poslední zasedání, respektive na prognózu centrální banky, tak vy jste právě ve vztahu ke kurzu koruny prognózovali, že v letošním roce očekáváte korunu na 24 korunách a 50 haléřích za euro. Příští rok posílení měny na 23 korunách 10 haléřích za euro. A v roce 2013 na 22 korunách a 50 haléřích za euro. Za jakých podmínek by tato prognóza měla být vyplněna?

Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové politiky a statistiky, ČNB
--------------------
Tak v zásadě je to za podmínek toho, že bude zpomalení, k němuž dojde v eurozóně vlivem dluhové krize bylo jenom poměrně mírné a krátkodobé. O čemž my sami máme svoji pochybnost, takže jsme zpracovali alternativní scénář vývoje, kde by se růst v eurozóně pro příští rok zastavil a v tomto scénáři kurz posiluje výrazně pozvolnějším tempem, než v tom scénáři základním. Je to právě dáno tím slabším výhledem zahraniční poptávky. Vlastně by to bylo, byl fundamentální důvod pro to, aby koruna se vracela k tomu svému dlouhodobému posilujícímu trendu, který tady byl již taky zmiňován, pozvolněji, než kdyby se eurozóna z těch svých problémů dostala poměrně rychle.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Nepřeceňuje se vliv dluhové krize na kurz koruny, když to teď novináři interpretují to, co si můžeme přečíst, že to je právě řešení problémů v eurozóně? Jestli bude česká koruna na nějakých 30 korunách za euro?

Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové politiky a statistiky, ČNB
--------------------
Tak já bych řekl, že nepřeceňuje v tom smyslu, že vnímám to oslabení koruny doposud spíš jako důsledek psychologie trhu a ta psychologie je v poslední době skutečně velmi silně utvářená tím, co se děje v eurozóně, jakým způsobem se řeší, nebo spíš neřeší dluhová krize. Dlouhodobě si nemyslím, že je tady nějaký silný fundamentální důvod pro to, aby koruna vůči euru oslabovala. Je pravda, že dojde ke zpomalení našeho hospodářského růstu, ale stejné zpomalení nastane i v eurozóně, to znamená relativně tam není žádná výhoda nebo nevýhoda na jedné či druhé straně. A stále platí, jak naše veřejné finance, tak finanční sektor jsou na tom lépe, než eurozóna jako taková. To znamená, je to hodně o té psychologii trhů. Myslím si, že je to hodně o tom, že zase nás začínají finanční trhy vnímat jako součást regionu středoevropského, ze kterého se spíše stahují, nicméně i po pádu Lehman Brothers jsme viděli, že tahle psychologie trvala zhruba půl roku a poté, co se z hlediska vývoje světové ekonomiky začalo objevovat nějaké světlo na konci tunelu a ty vyhlídky do budoucna začaly vypadat lépe, tak koruna potom poměrně rychle posílila, vrátila se k hodnotám, které bylo možné považovat za blízké nějaké rovnováze, jakkoliv souhlasím s panem kolegou Rusnokem, že vědět přesně tu rovnováhu u kurzu nikdy nejde, ale ten vývoj byl skutečně jenom zhruba 2 čtvrtletí oslabování a potom rychlá korekce.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
No, ono je otázkou, jestli i to posilování koruny, Jiří Rusnoku, nebylo opravdu dáno krátkodobými spekulacemi, když i v zahraničních médiích byla koruna přirovnávána ke švýcarskému franku, který také výrazně posiloval jen proto, že byl oblíbenou, krátkodobě oblíbenou měnou a bezpečným přístavem v těch nejistých dobách?

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Ano, krátkodobě trhy jsou ovlivňovány silněji těmi psychologickými faktory. Zatímco střednědobě, dlouhodobě je to více o těch fundamentech. Takže vždycky je tam obojí a je těžko to úplně jaksi vyselektovat v jakém rozsahu platí ten či onen faktor. Já nemám rád tu tezi o porovnávání koruny a švýcarského franku. Já myslím, že to je iluze zbytečná. Já nemám rád iluze, protože to ohlupuje lidi. Prostě koruna není švýcarský frankem a nebude jím v dohledné době. Ten základ prostě švýcarského franku je o něčem úplně jiném. My jsme součástí, svým způsobem stále emergency market, aspoň pro ty analytiky a teď prostě, když se utíká k těm bezpečným přístavům, mimo jiné k dolaru zpátky, tak prostě jsme součástí toho odlivu a koruna oslabuje. Protože jiné fundamenty pro to nevypovídají. Naopak zahraniční obchod je velmi, řekl bych zdravý, v tuto chvíli vypadá zdravě, české veřejné finance v tom relativním porovnání také nezaznamenaly žádný dramatický jaksi, dramatické zhoršení, takže ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Přesto, nemůže být dopad té recese, a to jsme viděli v předchozích letech, na Česko, přes všechny tyto pozitivní faktory, které zmiňujete, centrální banka říká, silný bankovní sektor, zdravý bankovní sektor, zároveň česká koruna jak měna, která má pozitiva. Finance, veřejné finance relativně pod kontrolou, 40% dluh ve vztahu k hrubému domácímu produktu. Přesto na Českou republiku ta recese může mít drtivější dopad, než na jiné země.

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Může. Může samozřejmě, protože je to malá otevřená ekonomika a pokud nastane, já pevně věřím stále, že nenastane, ale teď skutečně probíhá něco, co mi připadá neuvěřitelně riskantní v Evropské unii, to znamená hraje se o jakési o formu řešení dluhové krize velkých evropských ekonomik, kde Německo zatím drží, já si dovoluju to použít, protože si to můžu dovolit, prostě svůj postoj jaksi měnové ortodoxie, že se ta krize má vyřešit v zásadě tržně. Ovšem podle mého názoru v tuto chvíli prostě tu krizi tržně není schopna Evropa vyřešit. A jestli padne Itálie, prostě to říkám, spekuluju, tak to bude mnohem větší rána než Lehman Brothers a v tu chvíli nás to smete všechny samozřejmě, včetně České republiky a pak porovnávat, jestli klesneme o půl procenta více než někdo jiný, jistě klesneme více než mnohem uzavřenější ekonomika typu Polsko nebo někdo podobný. Protože prostě budeme na té ráně toho průšvihu, který poběží tím mezinárodním ekonomickým světem, ale pak je to o těch poklesech HDP, 10, 15 % meziročně tak, jak spekuluje někde ta studie UBS, která to přehání na těch 20 účelově, ale to si dovedu představit, že to pak bude jako veliký frmol, ale já pevně věřím, že to na tento scénář prostě nenechají soudruzi z Bruselu dojít, takže ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
No, ale vezměte si ale, jak jste byl optimistický, jak se bude řešit Řecko. Mezi tím nám přibývají Řecko ...

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Optimistický, já nevím jestli jsem já byl, ale ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
... Španělsko, Itálie, možná Francie, už se píše i o Francii.

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Ano, tak prostě ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Z čeho čerpáte ten optimismus?

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Já nevím, jestli to já čerpám nějaký optimismus, já nevím, proč teď já jsem reprezentant toho optimismu. No z čeho čerpám? Protože tahle, to už je samozřejmě optimismus typu, že si ti, kteří budou rozhodovat, uvědomí, že ještě jaksi, že toto je nejhorší možný scénář, že ty méně ortodoxní scénáře, kdy prostě se tím posledním věřitelem poslední instance stane Evropská centrální banka, jsou sice špatné, ale v konečném důsledku jsou méně špatné, než jsou tyto takzvané čisté tržní scénáře. To je zdroj mého optimismu. Nic víc. Ale uznávám, že je velmi křehký.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Existují takové modely, jak by to dopadlo, pokud by nebyla ta věc dále řešena, Tomáši Holube? Jestli to srovnání s krizí po pádu Lehman Brothers je možné modelovat na to, co se stane, pokud dluhová krize opravdu bude spuštěna tím dominovým efektem? Po Řecku Itálie, Španělsko, Francie.

Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové politiky a statistiky, ČNB
--------------------
Tak pokud by nastalo tohle domino, tak to už je skutečně velmi extrémní scénář. Takže pak si myslím, že by se to mohlo svým způsobem blížit zátěžovým testům, které my děláme na bankovní sektor, kde se díváme na to, jak velkou zátěž jsou české banky přežít a tam počítáme v zásadě s recesí stejně hlubokou, jako byla ta po pádu Lehman Brothers. A teď samozřejmě je otázka, kde by se to domino zastavilo. Takže jako to je velmi těžko se to odhaduje ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Při Itálii by to bylo srovnatelné s Lehman Brothers nebo, nebo ne? Když se dělají takové zátěžové, protože všechno to je pravděpodobnost a jenom odhad.

Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové politiky a statistiky, ČNB
--------------------
To úplně nemohu, neumím říct, ale Itálie je skutečně velká země, jestli se nepletu, tak ona je největším emitentem státních dluhopisů v eurozóně, asi třetím největším na světě. Takže to je celá ta motivace, proč se snažit zastavit tu krizi na hranici Řecka, které asi v zásadě je odepsáno, případně Portugalsko nechat zastavit to na úrovni těch malých ekonomik, protože, jakmile by se to samozřejmě přelilo do těch velkých jako je Itálie a Španělsko, tak ten vývoj by mohl být výrazně nespojitý a těžko si teď jakoby představit, co všechno by nastalo. My zatím i v tom našem alternativním scénáři, který je podstatně pesimističtější, než zatím oficiální předpovědi a očekává pokles české ekonomiky o 0,4% bodu v příštím roce, tak to stále ještě není nějaký krizový scénář. To je spíš krize, která sice nebude mít tento dominový efekt, ale ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Počkejte, ten alternativní scénář znamená, že by ekonomika nerostla 1,2 %, což je nová vaše prognóza, ale váš alternativní scénář je 0,8? Když jste řekl o 0,4 ...

Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové politiky a statistiky, ČNB
--------------------
Ne, minus 0,4.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Minus 0,4? To jste neřekl. Minus 0,4. To je alternativní scénář v případě zpomalený v Evropě?

Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové politiky a statistiky, ČNB
--------------------
V podstatě stagnace v Evropě, což znamená, že ale řada evropských zemí by byla také v recesi. To znamená, že z toho je vidět, že vlastně ta česká ekonomika skutečně reaguje na ten vývoj v eurozóně o něco málo citlivěji než 1:1 a je to z toho důvodu, který zmiňoval pan Rusnok, to jest. My jsme malá otevřená, velice silně na exportu závislá ekonomika. Navíc tady do té fáze zpomalení vstupujeme s velmi slabou domácí poptávku, takže ta zahraniční poptávka do teď byla hlavním tahounem růstu a pokud vlastně ten růst zahraniční poptávky se zcela zastaví nebo dokonce by v eurozóně nastala recese, tak samozřejmě nelze předpokládat, že by se jí vyhnula česká ekonomika, jakkoliv může částečně pomoct slabší kurz nebo přeorientace vývozu někam směrem Rusko, Čína, Latinská Amerika, to jsou všechny věci, které mohou pomoct se s tou krizí vypořádat, ale pouze do určité míry a i po tom pádu Lehman Brothers prostě ty dopady na českou ekonomiku byly velmi razantní a my jsme tehdy zaznamenali téměř 5% pokles ekonomiky.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jinak, abych tomu rozuměl úplně. Ten zhruba 0,5% ekonomický pokles je alternativním scénářem, který neoznačujete jako ten černý scénář? Patří spíše do alternativního, realistického postupu?

Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové politiky a statistiky, ČNB
--------------------
Přesně tak. Ty černé scénáře, kterými testujeme náš bankovní sektor, to jsou málo pravděpodobné, ale už skutečně velmi černé scénáře. Pokud něco uděláme jako alternativní scénář, tak to v podstatě znamená, že to je druhá nejpravděpodobnější varianta vývoje. Nicméně tentokrát se bankovní rada celkem shodovala v tom, že tomu alternativnímu scénáři možná přikládá už v současnosti větší váhu, než té oficiální prognóze.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
1,2. To je i to, co říká ministr financí, Radku Špicare, že Česká republika vůbec i průmysl bude rád, když se bude pohybovat na nule. Nebo mírném zpomalení v roce příštím.

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Jako zaměstnavatelé chceme být a musíme být optimisty. Pro nás to nejsou teorie, my se musíme, my nemůžeme čekat na to, jak se situace vyvine, my na ní musíme reagovat tak, jak jsme si před 3 lety ověřili, kdo reaguje rychle, reaguje dvojnásob efektivně. To znamená ještě před tím, než se naplní tyto katastrofické scénáře, my na to musíme být připraveni a musíme už mít na místě určitá protikrizová opatření realizovaná v rámci podniku, a to co možná nejefektivněji. To znamená velké české podniky, ale nejenom velké české podniky, středně velké i malé firmy už v tuto chvíli snižují náklady, protože vědí, že kdo dokáže snížit náklady, ten samozřejmě na tom bude mnohem lépe, snaží se zvýšit produktivitu ještě v rámci možností tam, kde to jde, protože samozřejmě v těch posledních 3 letech už k tomu velmi významně docházelo, že ten prostor už není veliký. Firmy se velmi intenzivně snaží hledat nová odbytiště mimo trhů Evropské unie. Já bych pouze k tomu poznamenal několik slov. To není záležitost týdnů nebo měsíců, prostě proniknout na třetí trhy, tak exotické jako Indie a Čína, trvá roky. Vyzkoušeli jsme si to na mnoha českých podnicích. Není to totiž efektivní protikrizové opatření. Nicméně ta snaha, tu snahu je potřeba nastartovat co nejdříve a samozřejmě pokud v tom stát pomůže, nejenom formou financování, což je nejvýznamnější forma exportu ze strany vlády, ale i institucionálním zabezpečením. Ekonomická diplomacie, to není prostě téma čistě teoretické, akademické, to je strašně důležité. České podniky především na těch rizikových trzích, kde politika s ekonomikou jdu ruku v ruce, je potřeba, aby čeští exportéři měli zastání takových institucí jako jsou, jako je agentura Czech Trade nebo české velvyslanectví. A tam skutečně musím říci, že vláda musí přidat. Prostě ten tandem ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva zahraničních věcí musí fungovat lépe, nežli fungoval v minulosti. Je tam obrovský prostor pro zlepšení a čeští exportéři tuto pomoc budou potřebovat více, nežli kdekoliv jinde.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Konstatuje jeden ze závěrečných hostů otázek viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Děkuji i Tomáši Holubovi, řediteli sekce měnové politiky a statistiky centrální banky a děkuji i Jiřímu Rusnokovi, exministrovi financí, členovi Národní ekonomické rady vlády. Přeji hezký zbytek neděle a těším se příště na shledanou.

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Na shledanou.

Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové politiky a statistiky, ČNB
--------------------
Na shledanou.

Jiří RUSNOK, ekonom, bývalý ministr financí
--------------------
Na shledanou.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Hezký zbytek neděle přeji i vám. Uvidíme se opět příští neděli v Otázkách. Připomínám, že nás najdete na internetových stránkách zpravodajského portálu České televize na adrese www.ct24.cz. Hezký zbytek neděle, pokud možno ve společnosti zpravodajské 24.



Vláda by měla zlepšit spolupráci ministerstev
ČRo 1 - Radiožurnál | 20.11.2011 | 18:00 | Pořad: Zprávy o šesté


Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vláda by měla zlepšit spolupráci ministerstev, která mohou podpořit české exportéry. V době kdy klesá zahraniční poptávka je to pro podniky zásadní pomoc, která ale prý zatím příliš nefunguje, proniknout například na trhy Číny, nebo Indie není bez státní pomoci pro firmy vůbec lehké, v České televizi to dnes zdůraznil viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.

Radek ŠPICAR, viceprezident
--------------------
Ekonomická diplomacie, to je strašně důležité, české podniky především na těch rizikových trzích, kde politika s ekonomikou jdou ruku v ruce, je potřeba aby čeští exportéři měli zastání takových institucí, jako je agentura Czech Trade anebo české velvyslanectví a tam skutečně musím říci, že vláda musí přidat, prostě ten tandem ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva zahraničních věcí musí fungovat lépe, nežli fungoval v minulosti, je tam obrovský prostor pro zlepšení a čeští exportéři tuto pomoc budou potřebovat více nežli kdekoliv jinde.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve stejném duchu se už v pátek pro Radiožurnál vyjádřil i nový ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, také podle něj je nutné posílit takzvanou ekonomickou diplomacii.

Martin KUBA, ministr
--------------------
Ve smyslu toho, že my musíme mít na našich ambasádách diplomaty a mít k tomu i ekonomy, kteří dokáží, nebo obchodníky, kteří dokáží zmapovat na tom trhu ty příležitosti a velmi urychleně je přesouvat do Česka, aby se na nějakém informačním systému k nim firmy mohly dostat.

 

 

 

 

Kam až spadne koruna? Byznys si už na výkyvy zvykl
lidovky.cz | 19.11.2011 | Rubrika: Lidovky / Firmy a trhy | Strana: 0 | autor: Lidovky.cz, Lidové noviny

Lidové noviny se zeptaly českých byznysmanů jak ovlivňuje oslabující koruna jejich byznys a jaký čekají vývoj jejího kurzu do budoucna.

Stanislav Kázecký,
 viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro zahraniční styky
 Oslabení koruny je přechodná záležitost. Rychle se může zdražení eura projevit u čerpacích stanic. I to bude dočasný výkyv, dlouhodobě bude koruna posilovat.

Zbyněk Frolík,
 generální ředitel společnosti Linet
 Oslabování koruny zatím není pro český průmysl problémem. České banky se zatím nepoložily. Hodnota koruny je závislá na ekonomice státu a na spekulantech. Pokud budou reformy pokračovat, koruna opět posílí.

 Pavel Sláma,
 generální ředitel elektroprodejen Datart
 Na to, aby slabá koruna ovlivnila předvánoční prodej, je již pozdě, zboží je už zaplacené a na cestě nebo ve skladech. Zda se změní ceny v příštím roce, závisí na tom, jak vůbec a jak rychle bude koruna oslabovat. Při pohybech kurzu trh vždycky čeká, jak se trend vyvine. Pak se ale ceny změní skokově.

Lumír Al Dabagh,
 generální ředitel slévárny Beneš & Lát
 Více než 70 procent naší produkce vyvážíme, v zahraničí ale nakupujeme suroviny. Výsledný efekt je pozitivní nula, vyšší korunové příjmy se vykrývají s vyššími náklady na dovoz.

Radek Špicar,
 viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR
 Oslabování koruny je záležitostí posledních měsíců, což má určitý vliv na konkurenceschopnost našich exportérů na cizích trzích. Na druhé straně vnímáme i obrácenou stranu mince, tedy tlak na zvýšení cen importovaných surovin a jejich promítnutí do nákladů podniků i hrozbu inflace.

 Mojmír Čapka,
 generální ředitel společnosti Brisk Tábor
 Po zkušenostech z minulých let si většina firem kurz koruny dlouhodobě fixovala, a tak se může stát, že na současném posílení kurzu eura i dolaru firma prodělá miliony. Důležitý je vztah eura a dolaru. Domnívám se, že dolar bude posilovat jak vůči euru, tak vůči koruně. V Evropě se pereme na malé ploše, kdežto svět obchoduje v dolarech.

Tomio Okamura,
 viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
 Průzkumem mezi dvěma stovkami cestovních kanceláří v Česku jsme zjistili, že hranicí pro cestovní ruch je kurz 27 korun za euro. Pokud by koruna vůči společné evropské měně dále oslabovala až nad tento limit, ceny zahraničních zájezdů by se v takovém případě musely zvýšit.

 

 

 

Česko by mělo v boji s krizí více podporovat export
ct24.cz | 20.11.2011 Strana: 0 | autor: duk
Českou ekonomiku čekají problémy. Poptávka po českém zboží na klíčových evropských trzích bude v důsledku hospodářského zpomalení klesat. A podle ekonomů i exportérů by se na to měla Česká republika připravit. Klíčová by měla být především podpora exportu prostřednictvím úvěrů a garancí, které by umožnily českým vývozcům pronikat i na rizikovější mimoevropské trhy. V Otázkách Václava Moravce to řekl člen NERVu a bývalý ministr financí Jiří Rusnok. Exportéři zase volají po tom, aby Česko posílilo ekonomickou diplomacii a zbytečně nezavíralo ambasády.

Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
"Největším problémem české ekonomiky v příštích měsících nebude slabá nebo silná koruna, největší problém bude nedostatek poptávky po českém zboží na zahraničních trzích, především na trzích Evropské unie."
Oslabování koruny, kterého jsme v poslední době svědky, sice nahrává exportérům, avšak podle ekonomů bude nejspíš jen obtížně kompenzovat nedostatečnou zahraniční poptávku. Česko se na to musí připravit. "Obecně pro úspěch českého exportu, ale i českého hospodářského vývoje, je podpora českých exportérů přes úvěry a garance do teritorií s větším rizikem klíčová záležitost," zdůraznil Rusnok.
Představit by si dokázal dokonce i masivnější podporu, než jaké jsme byli doposud svědky. "Hledal bych veřejné zdroje anebo kombinaci soukromých a veřejných zdrojů, která by pomohla navýšit kapacitu České exportní banky, EGAPu a tak dále," dodal ekonom.
Státní podpora exportu a exportních úvěrů by byla přínosem i podle Špicara. Osvědčila se prý už během minulé krize. Nelze si od ní ale slibovat, že umožní přesměrovat český vývoz do těch částí světa, které krize ještě nezasáhla, ze dne na den. "Proniknout na exotické trhy, jako je Čína nebo Indie, trvá roky, není to tudíž protikrizové opatření, nicméně snahu je potřeba nastartovat co nejdříve," podotkl.

Exportéři volají po silnější ekonomické diplomacii
Kromě finanční podpory by stát mohl podle Špicara exportérům pomoci i posílením ekonomické diplomacie. Zatím ale dělá pravý opak. Ministerstvo zahraničí totiž šetří, a proto zrušilo česká velvyslanectví v Latinské Americe, rovníkové Africe nebo Asii. Právě tyto trhy jsou přitom podle odborníků pro Česko klíčové.
Například o Venezuele české firmy mluví jako o bráně do Jižní Ameriky. Zatímco Venezuela má svoji ambasádu v Praze hned vedle Poslanecké sněmovny, Česko konzulát v Caracasu zavřelo. "Mrzí nás, že ministerstvo zahraničních věcí své záměry s exportéry a zástupci podnikatelů nekonzultuje," upozornil Špicar. Tuzemští podnikatelé navíc tvrdí, že Česko zaspalo dobu, a že zahraniční reprezentanti často ani netuší, jak exportérům pomoci.
Samotné ministerstvo přiznává, že rušení ambasád ve světě se Česku může vymstít. Jenže peníze nestačí. "Ministerstvo zahraničních věcí je asi tím posledním, kdo má radost ze zrušení kteréhokoliv úřadu v zahraničí, ale v okamžiku, kdy je rozpočet takový, jaký je, tak prostě někdy nezbyde nic jiného," uvedl generální sekretář ministerstva Jaromír Plíšek.

Otto Daněk, místopředseda Asociace exportérů
"Většina našich zástupců na ambasádách, které ještě zůstávají, je spíš rakouskouherský typ úředníka, takže s ekonomikou a s obchodem nemají příliš mnoho společného."

Na podporu vývozu vsadila česká vláda již během hospodářské krize z let 2008 až 2009. Rozhodla o navýšení základního kapitálu České exportní banky, zvýšení pojistného krytí státní pojišťovny EGAP, posílení programu na podporu malého a středního podnikání a úvěrů pro podnikatele v zemědělství.

 

 

 

Čeští exportéři potřebují účinnější spolupráci ministerstev obchodu a zahraničí
zpravy.rozhlas.cz | 20.11.2011 | Rubrika: domaciekonomika | Strana: 0 | autor: Jitka Hanžlová,Lucie Maňourová

Podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara by měla vláda zlepšit spolupráci ministerstev, která mohou podpořit české exportéry. V době, kdy klesá zahraniční poptávka, je to pro podniky zásadní pomoc, která ale zatím příliš nefunguje.

Proniknout například na trhy Číny nebo Indie není bez státní pomoci pro firmy vůbec lehké. „Ekonomická diplomacie, to je strašně důležité. Především na těch rizikových trzích, kde politika s ekonomikou jdou ruku v ruce, je potřeba, aby čeští exportéři měli zastání takových institucí, jako je agentura Czech Trade nebo české velvyslanectví,“ zdůraznil Špicar.„Musím říci, že tam skutečně musí vláda přidat, tandem ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva zahraničí musí fungovat lépe, nežli fungoval v minulosti. Je tam obrovský prostor pro zlepšení a čeští exportéři tuto pomoc budou potřebovat více nežli kdekoli jinde,“ dodal.

 

 

 

ZPRÁVY DNE
Lidové noviny | 21.11.2011 | Rubrika: Téma | Strana: 14

ÚVĚRY
Firmy se obávají ztíženého přístupu
České podniky se obávají, že následkem dluhové krize v eurozóně mohou mít ztížený přístup k úvěrům a pojistkám. V pořadu Otázky Václava Moravce to řekl viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Přivítal by proto navýšení kapitálu České exportní banky a Exportní garanční a pojišťovací společnosti.

 

 

 

POLITIKA: Finanční noviny: SP: Firmy se obávají ztíženého přístupu k úvěrům
ceska-media.cz | 20.11.2011 | Rubrika: Společnost-Stalo se | Strana: 0 | autor: Finanční noviny (ls)
České podniky se obávají, že následkem dluhové krize v eurozóně mohou mít ztížený přístup k úvěrům a pojistkám. V dnešním pořadu České televize Otázky Václava Moravce to řekl viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Přivítal by proto osvědčené opatření navýšení kapitálu České exportní banky a Exportní garanční a pojišťovací společnosti, které by tak mohly nedostatek peněz tuzemským exportérům z privátních zdrojů kompenzovat. Podpora exportu do teritorií s větším rizikem přes úvěry a garance je klíčovou záležitostí, souhlasil člen Národní ekonomické rady vlády a bývalý ministr financí Jiří Rusnok. "Dovedl bych si představit i mnohem masivnější podporu v tomto směru, než jsme zatím schopni poskytnout," uvedl. Závislost české ekonomiky na obchodu se zeměmi EU by podle něj měla snížit. Podíl vývozu do EU činí 85 procent na celkovém exportu. ČR by proto podle něj měla hledat pro obchod i jiná teritoria.

 

 

 

 

Česko upadne v příštím roce do recese, varuje ČNB
novinky.cz | 20.11.2011 | Rubrika: Ekonomika | Strana: 0 | autor: aš

Česká národní banka (ČNB) má alternativní scénář vývoje české ekonomiky v příštím roce, který počítá s recesí. Pokles HDP odhaduje na 0,4 procenta. Uvedl to v neděli v České televizi Tomáš Holub z ČNB s tím, že mnozí v bance považují právě tento alternativní scénář za pravděpodobnější.

Podle něj nejde o černý scénář, ale alternativní možný scénář, který je velmi pravděpodobný, počítá se stagnací či recesí v eurozóně.

Podle Holuba má banka i černější scénáře, které by se týkaly třeba pádu Itálie. Holub před ním varoval s tím, že Itálie je největším emitentem dluhopisů v eurozóně a asi třetím největším na světě. Holub to uvedl v rámci diskuse o oslabení koruny a případném nebezpečí inflace.

Bývalý ministr financí a průmyslu a obchodu Jiří Rusnok současně v diskusi varoval před nevhodným řešením evropské dluhové krize. Podle něj ortodoxní čistě tržní scénář  prosazovaný Berlínem by mohl vést ke skutečně velkým problémům s propadem HDP okolo patnácti procent.Inflace nehrozí, i když koruna slábne

Kurz koruny je nejslabší od července 2009, kdy se blížil kurz k euru k 29 korunám. Pokles činí od jara vůči euru asi čtyři až pět procent a vůči dolaru dokonce deset procent, uvedl Tomáš Holub z České národní banky. Podle něj ale nehrozí inflace, protože ostatní faktory mluví proti ní.

„V první polovině roku se koruna pohybovala kolem 24,20 až 24,30 za euro, nyní je 25,50, oslabení je čtyř pěti procentní, u dolaru je to až deset procent,“ uvedl Holub a vysvětlil, proč nehrozí inflace.

„Oslabení koruny o jedno procento zvyšuje inflaci o dvě desetiny procentního bodu. Jen koruna však představuje proinflační riziko. Je tu znatelné zpomalení zahraniční poptávky, zpomalí i česká ekonomika, což se odrazí ve vývoji mezd,“ řekl Holub a uvedl, že ani dříve nebyla slabší koruna rizikem: „Máme zkušenost z období 2008 - 2009, kdy se koruna dostala ke třiceti za euro, ale inflace nebyla.“

Když předtím koruna posilovala, držela ceny na uzdě, zmínil a dodal: „Náš cíl je držet inflaci kolem dvouprocentního cíle. Proto se díváme na vývoj jako na celek.“Riziko druhého kola krize

Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar uvedl, že pro některé výrobce je oslabení koruny problém, i když napomáhá exportu nižšími cenami. Podle něj se ale mnozí právě pojišťovali proti silné koruně a nyní platí více za vstupy. Naopak je to výhodné pro ty, kteří nakupují vstupy v tuzemsku.

Obává se ale, že firmy nebudou mít přístup k penězům: „Scénář druhého kola světové hospodářské krize nemusí být nepodobný tomu, co bylo v roce 2008 a 2009 po pádu banky Lehman Brothers. Velmi ztížený přístup podniků k úvěrům nebo k pojistkám by se mohl opakovat.“

„Přežili jsme to, ale uniklo nám kvůli tomu mnoho zajímavých investičních příležitostí, ať už v Rusku nebo v Indii a Číně. Velmi pozitivní roli tehdy sehrál NERV, který vládě doporučil podporu exportu,“ řekl Špicar a dodal, že stát navýšil prostředky v České exportní bance.

 

 

 

Otázka: Jak zasáhne Česko případná recese v západní Evropě? (2. díl)
Hospodářské noviny | 21.11.2011 | Rubrika: www.IHNED.cz | Strana: 28

V první řadě bude nutné přepracovat rozpočet, který počítá s nereálným růstem. V něm by se mělo více škrtat.

Před třemi lety jsme tvrdě pocítili dopady finanční krize, přestože náš bankovní sektor byl ve výborné kondici. Pocítíme i důsledky dluhové krize, přestože náš státní dluh patří v Evropě k podprůměrným.
Podniky proto už teď začínají přijímat řadu protikrizových opatření. Osekávají náklady,snaží se zvyšovat produktivitu a hledají nová odbytiště mimo EU. Vědí, že pomoci si budou muset především samy. V exportně orientované ekonomice jsou možnosti vlády, jak účinně bojovat s krizí, velmi omezené. Bude-li chtít pomoci, nesmí otálet s přípravou protikrizových opatření.
Klíčovým úkolem bude udržet veřejné finance pod kontrolou. V první řadě bude nutné přepracovat rozpočet, který počítá s nereálným růstem. V něm by se mělo více škrtat tam, kde to příliš neohrozí budoucí růst. Zajistit dostatečný přísun financí by naopak vláda měla v oblastech klíčových pro budoucí růst jako vzdělání, výzkum a infrastruktura.
Jedno opatření by ale ve vládním protikrizovém balíčku nemělo chybět zcela jistě. Je jím navýšení kapitálu ČEB a EGAP. Před třemi lety otevřela krize českým exportérům nové příležitosti na trzích mimo EU, které v panice opustili západní exportéři. Firmy ale často nemohly tuto příležitost dostatečně využít kvůli neochotě komerčních bank poskytovat úvěry a pojistky. Tím, že vláda pomohla tento problém částečně vyřešit, umožnila mnoha českým podnikům obrátit krizi v příležitost.

Dva scénáře: recese či zhroucení systému

Daleko lepší bude učinit některá opatření, která stimulují zaměstnanost a dávají práci malým a středním firmám.

Pokud dojde v západní Evropě k recesi, zasáhne přímým způsobem Českou republiku. Pokles světové ekonomiky znamená pokles německého exportu – a tím pádem i českého exportu a HDP. Nepříjemné je to, že český pokles může být i větší než ten německý, na tom panuje shoda.
Co je ovšem nejisté, je hloubka očekávané krize. Scénář č. 1 – HDP bude mezi 1 % plus a 5 % minus – obyčejná recese. Scénář č. 2 – HDP poklesne o více než 5 % – zhroucení finančního systému.
Druhý scénář nastane, pokud z eurozóny v příštím roce odejdou některé země, velké banky přestanou půjčovat a budou opět rekapitalizovány ze státního rozpočtu, tedy postátňovány.
Zejména v případě druhého scénáře by měla být provedena jistá reflexe výkonu české vlády v minulé krizi, neboť ministr financí je stejný. Divadlo, které nám pan ministr Kalousek před několika lety předvedl, bylo neuvěřitelné. Prohlásil, že dělat fiskální stimuly je nesmysl, stimuly jsou neúčinné a každý, kdo je navrhuje, je nezodpovědný lump. Po tomto silně pokryteckém školení udělal pravý opak – sám provedl partyzánským způsobem fiskální stimuly! Rozpočet měl nastavený na čtyřprocentní růst a fakticky nastal čtyřprocentní pokles. Pan ministr tím, že „dělal nic“, prováděl poměrně významné fiskální stimuly a zvyšoval veřejný dluh. Česká ekonomika je otevřená, a tak hrozí, že takto neplánovité fiskální stimuly podporují dovoz a nikoliv produkci a zaměstnanost v České republice.
V roce 2012 budeme možná stát před podobným problémem jako v roce 2009 a bylo by dobré postupovat jinak – tedy neopakovat znovu „Kalouskovu fintu“, ale pečlivě přehodnotit strukturu výdajů státního rozpočtu tak, aby pokud již bude deficit větší než plánovaný, stimulovaly výdaje veřejných rozpočtů zaměstnanost a výrobu v České republice.
Daleko lepší bude učinit některá opatření, která stimulují napřímo zaměstnanost a dávají práci malým a středním firmám. Příkladem může být zateplování veřejných i soukromých budov. Takový program se rozjíždí rychle, přínosy jsou zřejmé a společensky akceptované, zaměstnanost velká. Podobně by mohla fungovat výstavba protipovodňových opatření a malých vodních nádrží. Jinou možností, jak zlepšit situaci na trhu práce, je vložit peníze do vzdělání všech úrovní. Mladí lidé si delším pobytem ve školském systému zlepší kvalifikaci a naději na svoji zaměstnatelnost, až krize přejde.
A pak je tu ještě jedno opatření, které nějak vládní ekonomové vytěsnili ze svých úvah. Tím je přerozdělování od vysoce příjmových skupin k nízkopříjmovým. Při stejné souhrnné daňové zátěži je možné zvýšit domácí poptávku změnou struktury daní a výdajů. Je totiž průkazně empiricky potvrzeno, že nízko- a středně příjmové skupiny mají vyšší sklon ke spotřebě než vysokopříjmové skupiny. Tedy jinými slovy, nízko- a středně příjmové skupiny pohání svojí spotřebou ekonomiku daleko lépe než bohatí. To by ovšem znamenalo naprosto změnit vládní politiku, která konzistentně snižuje daně bohatým, ořezává příjmy méně příjmových skupin obyvatelstva, a zvětšuje tak problém, se kterým se potýká většina vyspělých ekonomik. Jinak řečeno – žádné nevalorizace důchodů či snižování platů ve veřejné sféře.

Česká vláda se může dobře poučit v Evropě

Naší výhodou je, že máme stejné problémy, jako mají ostatní, a můžeme proto těžit z kolektivně broušeného rozumu.

Nemyslím si,že by česká vláda měla vymýšlet nějaký soubor originálních opatření specificky zaměřený proti možné recesi, navíc v západní Evropě. Výhodou ve srovnání s počátkem 90. let je ukotvenost české ekonomiky ve strukturách Evropské unie, a tudíž možnost podnikat hospodářskopolitické kroky prodiskutované a odsouhlasené na úrovni celé unie. Naší výhodou tedy je, že již máme svou povahou stejné problémy, jako mají ostatní, a můžeme proto těžit z kolektivně broušeného rozumu. To zde počátkem 90. let nebylo a citelně to chybělo.
V souvislosti s ekonomickou a finanční krizí byl na úrovni Evropské unie přijat balíček obsahující šest dokumentů s následujícími opatřeními, která mohou dobře sloužit jako spolehlivé vodítko hospodářské politiky české vlády v této oblasti.
1. S cílem skoncovat s rozhazovačností veřejných rozpočtů v dobrých časech se zavede nová koncepce opatrné fiskální politiky, která zajistí její směřování ke střednědobým cílům.
2. Mnohem bedlivěji se bude sledovat vývoj celkového dluhu (60 procent HDP), který bude posuzován se stejnou přísností jako vývoj deficitu.
3. Zavádí se soubor stupňovaných sankcí pro členy eurozóny. Jako prevence významné odchylky od opatrné fiskální politiky se zavádí úročené depozitum. Jako opatření k nápravě se zavádí neúročené depozitum ve výši 0,2 % HDP pro země s nadměrným deficitem. Toto depozitum se změní na pokutu v případě, že země neuposlechne doporučení komise ohledně nápravy. Získané úroky a pokuty se budou rozdělovat mezi země rozpočtově ukázněné.
4. Vzhledem k tomu, že fiskální politika a odpovědnost zůstávají v kompetenci členských států, Evropská komise považuje za podstatné, aby členské státy zahrnuly do svých fiskálních politik všechny prvky a nástroje obsažené v Paktu stability a růstu.
5. Zavádí se nová procedura jako další prvek dohledu na úrovni EU. Bude to pravidelné vyhodnocování vzniku rizika rozpočtové nevyváženosti. Členské země zařazené do procedury nadměrné rozpočtové nevyváženosti budou muset předložit plán nápravných opatření, který může Evropská rada vetovat a stanovit pro nápravná opatření závazný termín. Opakovaný nezdar učinit nápravná opatření bude mít pro země eurozóny za následek citelné sankce – viz ad 6.
6. Obdobně jako v oblasti odchylek od opatrné fiskální politiky dopadnou na státy eurozóny sankce, nebudou-li se opakovaně podřizovat doporučením Evropské rady ohledně nadměrné rozpočtové nevyváženosti. Budou muset platit pokutu ve výši 1% svého HDP. Pokutu bude moci zastavit jen kvalifikovaná většina hlasů členů eurozóny.
Balíček výše uvedených opatření reagujících na ekonomickou a finanční krizi je to nejnovější, s čím Evropská unie přišla. Pro hospodářskou politiku české vlády jsou však jako vodítko vysoce relevantní i všechna další protikrizová opatření přijatá v Evropské unii v posledních letech.

Nezbývá než doufat

Financování podnikání v Česku je závislé na bankovním sektoru.
Začne někdy vláda léčit kapitálový trh?

Recese je nevyhnutelná, nezbývá než doufat, že nepřeroste ve vleklou depresi a ztracené desetiletí.
Máme v Česku stále hodně co dohánět. České HDP na osobu je 1000 Kč, zatímco u sousedů 100 eur na den. Ani politicky korektní převod na paritu kupní síly tak velký rozdíl nezakryje.
ČR a Polsko však zůstávají v regionu relativně atraktivní. Výraznou slabinou je bankovní sektor ve vlastnictví problematických bankovních skupin (Erste, UniCredit, Soc. Gén., KBC, RB), které se v minulosti nezdráhaly disproporčně repatriovat tučné zisky a jsou schopny rychle zmrazit nabídku bankovních úvěrů.
Financování podnikání v ČR je stále příliš závislé na bankovním sektoru. Začne někdy vláda ČR léčit dysfunkční kapitálový trh? Nevyužitý prostor veřejné politiky ostatně stále obsahuje bohatou nabídku tučných terčů pro strukturální reformy. Chybí však politická vůle.

O autorovi| Radek Špicar svaz průmyslu a dopravy Jan Mládek stínový ministr financí, ČSSD Tomáš Ježek ekonom Ondřej Jonáš investiční bankéř
 

 

 

 

Kulaté stoly
Revue Sondy | 18.11.2011 | Rubrika: TOK NOVINY | Strana: 3 | autor: Bc. Věra Dimová, Jana Zdvihalová, Zdeněk Frýbort, Miloslava

KARLOVARSKÝ KRAJ

Dne 22. září 2011 se v hotelu Johann ve Smolných Pecích uskutečnil v rámci projektu Posilování sociálního dialogu -služby pro zaměstnance 24. regionální kulatý stůl.
Při tomto jednání se sešli zástupci Regionální rady odborových svazů Karlovarského kraje, poslanci za KV kraj, zastupitelé KV kraje, zástupci zaměstnavatelů v kraji a místopředseda ČMKOS Mgr. Václav Pícl. Hlavním tématem jednání bylo Zhodnocení sociálního dialogu v kraji a rozvoj Karlovarského kraje.
Úvodního slova se ujal Jiří Vrablec, předseda Regionální rady odborových svazů Karlovarského kraje a zástupce Odborového svazu ECHO. Po přivítání účastníků setkání požádal každého hosta, aby se ostatním krátce představil. Poté uvedl Václava Pícla a předal mu slovo. V. Pícl krátce pohovořil o sociálním dialogu mezi ČMKOS, zaměstnavateli a vládou ČR, při kterém je hlavním cílem projednávání rozpočtu ČR a plánovaných reforem.

Ke zhodnocení sociálního dialogu v Karlovarském kraji

Jiří Vrablec, předseda Regionální rady ČMKOS Karlovarského kraje, řekl, že v září 2009 vznikla krajská tripartita, na jejíž úrovni probíhá největší část sociálního dialogu v kraji. Ustavení nynější krajské tripartity předcházelo několik dřívějších pokusů o její založení; tehdejší hejtman kraje však bohužel nejevil zájem. Současným velkým problémem krajské tripartity je velmi nízká účast hejtmana Josefa Novotného na jednání. I přesto proběhla řada úspěšných jednání. Začaly se řešit otázky výstavby rychlostní silnice R6, problémy lázeňství a zdravotnictví. Díky firmě Sokolovská uhelná se podařilo zachránit Sokolovskou nemocnici před zavřením, což je pro obyvatele Sokolova a okolí velkým přínosem. Jan Novotný z Regionální hospodářské komory Poohří informoval, že slabinou krajské tripartity je nutnost řešit jak sociální, tak i hospodářské záležitosti. Mnohem lepší a přínosnější by bylo, kdyby existovala hospodářská rada a tripartita by se tak mohla zabývat pouze sociálními věcmi.
Jakub Pánik z Okresní hospodářské komory Cheb sdělil, že do fondu dopravy byly přiděleny čtyři miliardy korun - bohužel se ale v tomto fondu s dotací pro R6 nepočítá. Co se týče problému lázeňství, není pravda, že stát ušetří 1,5 až 2 miliardy korun, když zruší lázně, protože lidé budou více potřebovat lékařskou péči a hospitalizaci. Navrhovaná změna DPH, zdanění stravenek a zrušení lázeňství by pro Karlovarský kraj znamenalo rozšíření tzv. „šedé ekonomiky“.
Miloslav Čermák, zástupce Karlovarského kraje, řekl, že členové regionální rady budou nyní vždy přizváni na všechna jednání výborů a komisí krajské tripartity.
Jan Bradáč, zástupce Karlovarského kraje, oznámil, že v rámci Karlovarské krajské nemocnice došlo k řadě událostí, zejména pak ke změně jejího vedení. V Chebu byla zahájena rekonstrukce jedné třetiny nemocnice, která již byla velmi potřebná. V budoucnosti by zde měla být nemocnice s poliklinikou. Úkolem nového vedení krajské nemocnice je dodržet připravený plán na rozvoj nemocnic v kraji (nemocnice Karlovy Vary, Sokolov a Cheb). Rozvoj jednotlivých nemocnic je řešen individuálně.
Josef Mráz, zástupce ASO, konstatoval, že založení krajské tripartity je velkým chvályhodným úspěchem, protože ne v každém kraji se to povedlo. Stálo by za úvahu požádat o finanční pomoc pro kraj kromě Sokolovské uhelné také firmu ČEZ, která se podílela např. na výstavbě nové průmyslové zóny v Klášterci nad Ohří.

K dopravní obslužnosti

Zdenek Fojtík z Demokratické unie odborářů zdůraznil, že v Karlovarském kraji se velmi zanedbává železniční doprava. Řada starostů měst a obcí v kraji prosazuje hlavně výstavbu cyklostezek. Do železniční dopravy nechce nikdo investovat. Železniční spojení z Karlových Varů do Prahy je velice špatné, je potřeba ho zlepšit. Kraj stále řeší výstavbu rychlostní silnice R6, ale železniční doprava se zde vůbec nerozvíjí.
Jakub Pánik z OHK Cheb řekl, že celková integrace Karlovarského kraje v rámci České republiky je velice špatná. Je paradoxní, že z Karlových Varů je dokonce lepší železniční spojení do německého Mnichova než do Prahy. Peníze na cyklostezky se hradí z fondů EU, na jejich výstavbu nejsou použity peníze měst a obcí nebo peníze určené na železnice. Cyklostezky jsou také důležité zejména pro rozvoj cestovního ruchu v kraji. Nejlepší by bylo, kdyby některé železniční úseky byly prodány drobným soukromým dopravcům, než aby byly definitivně zrušeny.

K zaměstnanosti v Karlovarském kraji

Miloslav Čermák, krajský zastupitel, sdělil, že v Karlovarském kraji se vytvářejí nové průmyslové zóny, takže po jejich dostavbě bude potřeba sehnat investory, kteří zde vytvoří nová pracovní místa. Jako velice dobrý nápad se proto jeví idea požádat ČEZ o finanční pomoc při výstavbě těchto zón.
Miroslav Mertl, personální ředitel Sokolovské uhelné, kvitoval s povděkem, že v rámci jejich firmy probíhá také sociální dialog, díky němuž se rozhodlo, že Sokolovská uhelná nebude ani po zrušení úseku Družba propouštět své zaměstnance. Podnik plánuje technologický rozvoj, kdy by měla vzniknout nová pracovní místa, a to i pro vysokoškolsky vzdělané lidi. V současnosti eviduje Sokolovská uhelná kolem 2000 uchazečů o práci.
Jan Novotný z Regionální hospodářské komory Poohří konstatoval, že Karlovarský kraj má velkou specifikaci (lázeňství, hornictví a průmysl). V průmyslové výrobě je znát značný dopad restrukturalizace. Největší slabinou je, že firmy v Karlovarském kraji nemají vlastní produkty (nejsou konečnými výrobci). Karlovarský kraj tak má nejnižší produktivitu práce, nejnižší mzdy, ale nejvyšší ceny.

K lázeňství a zdravotnictví

Rozvoj zdravotnictví byl projednán už v bodě zhodnocení sociálního dialogu v kraji. Na téma lázeňství prezentovala Bc. Věra Dimová, místopředsedkyně Regionální rady odborových svazů Karlovarského kraje a zástupkyně OS TOK, dopis a referát, který zaslala kolegyně z RROS z OS zdravotnictví Helena Šebestová ministrovi zdravotnictví Leoši Hegerovi. Snažila se mu v něm osvětlit význam lázeňství pro Karlovarský kraj a dopad na kraj při jeho zrušení.
Závěrem setkání probíhala volná diskuze ke všem probíraným tématům. Bc. Věra Dimová

KRAJ VYSOČINA

Kulatý stůl, který se konal dne 15. září na téma Sociální dialog v kraji Vysočina, uspořádala zdejší RROS. Pozváni byli poslanci a senátoři, kteří byli zvoleni v posledních volbách v kraji Vysočina, a zdejší zastupitelé pro sociální oblast.
Bohužel, téměř všichni se omluvili. Účast přijali pouze senátor a bývalý hejtman kraje RNDr. Miloš Vystrčil, radní pro sociální věci Mgr. Petr Krčál a 1. náměstek hejtmana Ing. Vladimír Novotný. ČMKOS zastupoval místopředseda Mgr. Václav Pícl. Na jednání byla rovněž přizvána právnička RPC PZ v Jihlavě Mgr. Vladimíra Riedlová a ředitelka Občanské poradny v Jihlavě Ing. Slavingerová. Úvodem informoval místopředseda ČMKOS V. Pícl o průběhu projednávání návrhů reforem, které jsou rozhodující pro občany ČR, a to nejen ve vládě, ale i v Poslanecké sněmovně. V poslední době se projevuje tendence přeskupovat prostředky z veřejných financí do soukromého sektoru - třeba karty pro seniory, pro výplatu sociálních dávek, soukromé penzijní fondy atd. Zprostředkování práce by se mělo přesouvat do soukromých agentur s finanční podporou státu. Vše je stále ještě ve fázi schvalování v Poslanecké sněmovně, připomínky opozice nemají velkou šanci na úspěch.
Podle názoru náměstka hejtmana Ing. V. Novotného tkví nebezpečí těchto nesystémových vládních opatření především v jejich nevratnosti, i když řada z nich se prezentuje jako pilotní. Zvýšení DPH (dosud není jasné, v jakých krocích se nakonec schválí) bude mít velký dopad nejen na obyvatele ČR, ale i do rozpočtů krajů a obcí. Kraje budou muset přistoupit k rušení dotačních programů, protože nebudou finance od státu, a to se negativně promítne i do sociální oblasti.
Podle informací Ing. Slavingerové ve zvýšené míře narůstají požadavky na dluhové poradenství a s tím spojené problémy v rodinném a občanském právu. V kontextu dopadu reforem se očekává další nárůst sociálních problémů. Již nyní se ukazuje, že řada lidí velmi často nemá prostředky ani na pokrytí běžných standardních životních potřeb.
Podle informací Mgr. V. Riedlové z RPC PZ se struktura porad RPC dělí zhruba na 50 procent z oblasti občanského práva a 50 procent z oblasti pracovněprávní. Charakter porad odráží momentální situaci ve vývoji pracovního trhu a v sociální oblasti.
Během kulatého stolu se zároveň diskutovalo i o oblasti školství. S ohledem na snižující se počty dětí je zřizování nových škol neefektivní. Nefunguje konkurence škol - není rozhodující kvalita žáků, ale jejich množství. Výsledkem může být zvyšující se počet nezaměstnaných absolventů středních škol na jedné straně a nedostatek řemeslníků na straně druhé. Podle názoru senátora Vystrčila je koordinace typů škol nepředvídatelná - těžko lze odhadnout, jaké profese budou v budoucnosti zapotřebí. Závěrem se všichni přítomní shodli na názoru, že reformy jsou v ČR nutné, ale musí to být takové reformy, které budou přínosem nejen pro stát, ale i pro občany a budou mít dlouhodobou platnost. Jana Zdvihalová

PARDUBICKÝ KRAJ

Dne 18. 10. 2011 uspořádala RROS Pardubického kraje již třetí kulatý stůl na téma - vzdělávání a pracovní trh. V rámci projektu Posilování sociálního dialogu - služby pro zaměstnance šlo v pořadí již o 28. kulatý stůl.
Regionální radou byli pozváni zástupci krajské samosprávy, zástupci zaměstnavatelů, poslanci a senátoři za kraj, ředitelé inspekce práce a úřadu práce a zástupci Hospodářské komory. Svoji účast potvrdili a akce se zúčastnili za zákonodárce pouze poslanci ČSSD a za Hospodářskou komoru regionální manažerka Svazu průmyslu a dopravy. Stanoveným programem zamíchal hejtman Mgr. Martínek, který se omluvil na pozdější hodiny a požádal o úvodní vystoupení. Hovořil nejen k tématu vzdělávání, ale zmínil se i o ekonomické situaci v kraji a rozdílech v úrovni jednotlivých regionů. Uvedl podrobnosti o výběru daní, úsporném rozpočtu na rok 2012 a hledání vlastních zdrojů. Plánované investice navazují na prostředky EU a Pardubický kraj proti jiným regionům má certifikováno čerpání na 50 procent. Samostatně se věnoval dopravě a jejímu financování z EU, vytvoření integrovaného dopravního systému a stavu komunikací. Dalším tématem bylo zdravotnictví, zejména pak ekonomická situace nemocnic v kraji a jejich zadluženost (kraj dotoval 1 miliardou Kč) a platební schopnost s dlouhými lhůtami splatnosti. Vnitřní restrukturalizace nemocnic je nutná i přes nevoli některých zařízení. V oblasti sociálních služeb kraj počítá se stejnými prostředky jako v letošním roce a rozpočet doplňuje 50 miliony Kč z vlastních zdrojů.
Vystoupení hejtmana vyvolalo reakci přítomných, a proto byla i k tomuto samostatnému bodu otevřena diskuze. Hovořilo se zejména o regionální dopravě zaměstnanců do práce a kritické dopravní situaci na Chrudimsku. Dále o výdělcích v dopravě a snižování platů řidičů osobní přepravy při přerušení tras. Zajímavým tématem diskuze bylo slučování nemocnic a rušení kojeneckých ústavů.
Po tomto vybočení se jednání kulatého stolu vrátilo k původnímu programu. Úvodní vystoupení zajistil Ing. Klimpl, ředitel pobočky Úřadu práce v Pardubicích. Nejprve rozebral stav zaměstnanosti v kraji (včetně regionů) a největší změny za uplynulé období. Hovořil také o vzdělávání uchazečů a dospělých všeobecně, na němž se podílí ÚP. Probral veškeré formy rekvalifikací a vyhodnotil akci „Vzdělávejte se pro růst“ (40 milionů Kč), která se organizovala pro firmy. V listopadu ÚP společně s krajem organizuje Týden vzdělávání dospělých jako samostatnou akci. V poslední části vstupu přítomné informoval o legislativních změnách, podle nichž úřady pojedou od roku 2012 - změna podpůrčí doby při odchodu do důchodu, sdílené zaměstnání, nové podmínky pro výplatu podpory v nezaměstnanosti.
Další tematické vystoupení zajistila Ing. Pernicová, radní kraje pro školství. Rozebrala obsazení základních škol, demografický vývoj v kraji a naplnění středních škol. Od roku 2000 se sloučilo 14 středních škol, za poslední 3 roky byl zaznamenán úbytek žáků o 1200. Zmínila se o výsledcích povinných přijímacích zkoušek na střední školy v letošním roce. Výsledek nebyl dobrý, neboť ředitelé škol v rámci povolených kritérií snižovali bodové hranice úspěšnosti tak, aby naplnili co nejvíce tříd. Tlak ze strany kraje na snižování počtu žáků gymnázií bude pokračovat a zájem je o větší naplnění středních odborných škol a především učebních oborů v kraji nedostatkových, jako jsou stavební profese, chemické a strojírenské obory. Vybrané učební obory jsou krajem dotovány a radní hovořila i o akcích, které se na podporu učňovského školství pořádají. Na závěr svého vystoupení hovořila o záměrech přesunu zájmových uměleckých škol pod správu obcí.
K tématu se otevřela hojná diskuze, ve které se účastníci akce vyjadřovali především k učňovskému školství a potřebám zdejšího průmyslu.
V rámci kulatého stolu vystoupil rovněž Mgr. Václav Pícl, místopředseda ČMKOS, který informoval o průběhu a výsledcích tripartitních jednání v oblastech zdravotnictví, školství a daní. Zdeněk Frýbort

ÚSTECKÝ KRAJ

Na základě projektu Posilování sociálního dialogu - služby pro zaměstnance se dne 3. října 2011, pod záštitou hejtmanky Ústeckého kraje, uskutečnilo jednání kulatého stolu na téma Sociální dopady nezaměstnanosti v kraji.
Do salonku Best Western Hotelu Vladimír, kde jednání proběhlo, byli přizváni zástupci Českomoravské konfederace odborových svazů, Ústeckého kraje, Asociace samostatných odborů, ÚP ČR, krajské pobočky Ústí nad Labem, místostarostka města Rumburku, zástupci příspěvkových a neziskových organizací ÚK - Člověk v tísni, K-centrum, Vládní agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách a v neposlední řadě členové Regionální rady odborových svazů ČMKOS. Účastníky kulatého stolu představil a celé jednání moderoval předseda RROS Jiří Cingr.
První blok byl věnován prezentacím hostů: za Krajský úřad Ústeckého kraje vystoupil Petr Jakubec, který inspirován aktuální situací ve Šluknovském výběžku hovořil právě na téma, že někteří lidé bez práce by rádi pracovali, ale nemohou o místo zavadit. Naproti tomu žijí trvalí zneuživatelé sociálních dávek, a proto mezi oběma tábory dochází ke střetům. Mezi priority Ústeckého kraje patří zřizování nových pracovních míst, a tudíž se hledají stále noví investoři. Další problémy podle P. Jakubce nastanou s novým zákoníkem práce, a to po 1. lednu 2012.
Václav Pícl, místopředseda ČMKOS, upozornil, že ČMKOS se pravidelně zúčastňuje tripartitních jednání, kde vznáší svoje připomínky a návrhy k probíhajícím změnám jednotlivých reforem, ale vláda na ně nereaguje. Problém vidí především v tom, že změny a návrhy dostávají poslanci na poslední chvíli a potom je schvalují bez důkladného prostudování. Vládní zmocněnkyně Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách Mgr. Alena Zieglerová svojí prezentací nastínila současnou místní situaci. Kromě problémů s bydlením a prací jde hlavně o tzv. past sociálního vyloučení u rodin, které kvůli finančním problémům nesplácejí svoje závazky. Agentura byla zřízena v roce 2008 a je partnerem měst a obcí v jejich úsilí řešit situaci sociálního vyloučení v daných lokalitách, a to na základě vypracované strategie v oblasti bydlení a zaměstnanosti. V současné době je v ČR 300-400 sociálně vyloučených lokalit.
Za ÚP ČR vystoupil Bc. Vlastislav Hlaváč, který upozornil, že nejvyšší nezaměstnanost je v okresech Most a Děčín, kde na jedno volné pracovní místo připadá 20 až 30 uchazečů, v některých případech dokonce 40. Došlo také k omezení počtu osob na veřejně prospěšné práce. K aktuální situaci na Šluknovsku dodal, že tu má být vytvořeno 100 pracovních míst a je důležité, aby tuto práci získali i lidé z národnostních menšin. Je však zároveň jasné, že jde o práci dočasnou, a proto nebude mít očekávaný efekt.
Současné poměry na Šluknovsku popsala místostarostka města Rumburk Alena Wintrová. Hovořila zejména o začátcích a průběhu svolaných protestních akcí. Dnes je již situace klidnější a občané se scházejí pouze v menších skupinkách, aby situaci nadále sledovali a vyhodnocovali. Co se týká veřejné služby, eviduje se zde 140 lidí, z nichž však jen 30 pracuje opravdu dobře. Velkým problémem v této lokalitě je vzdělanost. Na jedné straně existuje početná skupina lidí s nízkým nebo žádným vzděláním a na straně druhé pro vysokoškolsky vzdělané lidi zde není práce. V regionu stále působí policejní pořádková služba a je příslib, že zdejší policejní obvod bude ještě posílen.
O činnosti společnosti Člověk v tísni hovořil Vít Kučera. Jako terénní pracovník velmi dobře zná prostředí a poměry v romských komunitách. Jestliže děti nikdy neviděly své rodiče pracovat, je předpoklad, že také ony nikdy pracovat nebudou, protože mají za to, že to není potřeba. Hlavní problém však V. Kučera vidí v předluženosti této skupiny obyvatel. Zadluženi jsou především u místních lichvářů. Pak nastupuje policie, soudy a exekuce, díky kterým si nebankovní instituce přijdou na slušné peníze. Když náhodou Romové pracují, potom je to většinou „na černo“, aby se vyhnuli exekucím na plat. Takže je urychleně nutné řešit rovněž předlužování a lichvu. Ale je to běh na dlouhou trať.
Ředitel neziskové organizace K-centrum Lubomír Šlapka vidí problém v tom, že lidé, kteří nepracují, pracovat už ani nechtějí. V oblasti svého působení se setkávají se špatnou politikou krajů a obcí v protidrogové prevenci. Miloslava Janská

 

Česká ekonomika ve světle reforem
Haló noviny | 21.11.2011 | Rubrika: Příloha - Naše Pravda - Vratimovský seminář | Strana: 3

Vystoupení Jaroslava Ungermana, makroekonomického experta ČMKOS

Děkuji za pozvání na seminář, být v takové přátelské atmosféře se nepodaří každý den. Ve svém vystoupení bych se chtěl věnovat dvěma okruhům - jednak vnějšímu okruhu, ve kterém česká ekonomika žije, jednak některým vnitřním problémům české ekonomiky.
Jak už tady bylo řečeno, Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) má jedno velice malé oddělení, které se soustavně zabývá analýzami české ekonomiky. Je to jedno z mála pracovišť, které je nezávislé, protože my se nemusíme ohlížet na to, co nám někdo poroučí, nejsme ti tzv. nezávislí analytici, které obvykle citují české noviny, ale jsme těmi analytiky, od kterých naši odboráři chtějí slyšet pravdu. Tak ji říkáme, i když někdy není příjemná ani jedné ze stran, ale myslím si, že je potřeba říci, jak věci vidíme. My jsme byli jedni z těch, kteří současnou krizi, když se začínala rozvíjet kolem roku 2009, označili za krizi systémovou. Pak to mnozí převzali, i když musím říct, že jsme v té době nebyli jediní, uváděli to i někteří další, ale většinou převládaly představy - je to v Americe, je to daleko, nás se to netýká. Zaznívalo to ze všech stran politického spektra, nevím, jestli to tvrdila i komunistická strana, ale ostatní strany, pokud si vzpomínám, říkaly: Ne, ne, všechno je mimo nás, není to naše věc.
Když hovoříme o systémové krizi, myslím, že to znamená především to, že se naplnilo naše očekávání, že po přechodném oživení se objeví další problémy. A ty dokazují jedno, že podle mého soudu se současný systém kapitalismu jako soudobé formy tržní ekonomiky vyčerpal. Prostě už dál nemůže fungovat v podobě, v jaké funguje, a i když se to části lidí nelíbí, ten systém se musí přeměnit. A jak se přemění, to je v tuto chvíli velká otázka. V každém případě systém nemůže spoléhat na to, že finanční trhy budou neregulované, že bankovní manažeři si s cizími penězi budou dělat, co chtějí, a jenom inkasovat své rozsáhlé bonusy. Trochu jinak se podíváme i na minulý vývoj a na to, co dneska vzrušuje Evropskou unii a nakonec v určité míře i nás, tj. co se bude dělat se státními dluhy, co se bude dělat třeba s řeckým dluhem. Už před časem jsem napsal, že jediným řešením je odpustit, odepsat ten dluh, protože to není řešení, myslet si, že to někdy někdo zaplatí. Prostě to je vyloučené. Podívejte se na Řecko – za poslední dva roky má pokles HDP pět, osm procent. Jak dlouho to chtějí dělat? Další rok? Jaký bude výsledek ve společnosti? Společnost se musí rozložit, tam v podstatě dojde k silným sociálním otřesům a nakonec stejně prohlásí, že tyto dluhy nezaplatí. Ale za to nemohou Řekové.
Já si myslím, že Řecko je klasický příklad tohoto kapitalismu, tohoto systému. Prostě to je princip, kdy není důležité, co se děje v reálné ekonomice, ale důležité je, abychom vydělávali - půjčkami. Dneska Němci křičí, jak je to možné, že mají Řekové takové dluhy, ale v době, kdy si Řekové kupovali německé mercedesy, německé tanky, torpédoborce a já nevím co ještě, tak byli zticha. Francouzi totéž, i Italové. Vždyť oni tam tu poptávku živili. Vždyť proti těm jejich půjčkám, proti těm jejich dluhům šel pohyb jejich zboží. Ale řekněte mi, co udělala Evropská unie za těch více než 30 let, co je Řecko jejím členem? Vytvořila tam pracovní místa? Kolik pracovních míst vzniklo v reálné ekonomice kromě toho, že tam vznikla spousta hotelů a turistických pásem? Neudělala nic. Najednou vidíte, že to je systém, který nemůže existovat. Nemůžeme si myslet, že všichni budeme v přebytku, všichni budeme mít přebytkové obchodní bilance - a kdo tedy bude mít zápornou bilanci? Nikdo? Prostě to je systém, který nemůže v této podobě dál fungovat. Podle mě nás čeká 10, 15, možná 20 let problémů, než se najde nový systém, a to období může být neobyčejně bouřlivé, období velkých otřesů.
Víte, když o tom hovoříme, bylo by dobré se podívat, jakým způsobem byly řešeny předchozí krize. Podle mého soudu jsme v období, které je srovnatelné s obdobím počátku 20. století. Rozpory tehdejšího kapitalismu byly řešeny ve dvou válkách a až teprve z té druhé vzešlo něco, co mělo podobu sociálního státu. V dnešní době to bylo modifikováno, protože tlak finančního kapitálu si vynutil všechna ta uvolnění, díky kterým může operovat zcela volně po celém světě. To všechno vede k tomu, že tržní síly, pokud jsou neregulované, vytvoří takovou situaci, která dnes je. Ony jsou sebezničující, což je jeden z příznaků, který už identifikoval Karel Marx. Až toto pochopíme – ale k tomu, abychom to pochopili, vede dlouhá cesta – bude to znamenat změnit opravdu všechno, v podstatě jiný přístup k ekonomii, k vnímání společností, bude to znamenat uvědomění si, že změna ekonomických systémů, ekonomických vazeb vytváří současně změnu uvnitř sociálních oblastí. To všechno jsou situace, ve kterých se nacházíme, a já musím říci, že česká ekonomika není připravena na to, aby hledala způsob, co s tím.
Naše ekonomika se v posledních 20 letech v podstatě vyvíjí zcela v rozporu s tím, jak se vyvíjela od doby průmyslové revoluce. Česká, nebo dříve čs. ekonomika se vyvinula jako dodavatel technologií. Nebyly to vždycky ty nejvyšší technologie, ale byly to technologie, dodávky nejrůznějších investičních celků. První republika nejen že byla schopna dodat elektrárny, cukrovary atd., ale byla schopna také vyrobit zbraně. V té oblasti jsme byli jedni z nejlepších na světě či v Evropě. Možná, že to někomu připadá jako něco špatného, ale všechny velké země to dělají, tak proč bychom to nemohli dělat my, zvlášť když jsme to uměli. Vždyť to dodnes dělá i Švýcarsko, i Švédsko. My jsme z této oblasti vycouvali, a já si myslím, že to nebylo dobře.
Naše ekonomika se v posledních 20 letech přeměnila do ekonomiky, která je v podřízeném postavení, do ekonomiky, která je jen dodavatelem dílů, součástek, komponentů, výlisků… Často se to prodává pod cizí značkou, ale má to pro nás závažné ekonomické dopady. Ve chvíli, kdy jste dodavatelem investičního celku, můžete si dovolit diktovat ceny, ale ve chvíli, kdy jste jen tím, kdo dodává pouze šrouby, tak jste úplně poslední v řadě a všichni vás oberou. Prostě vy si nemůžete dovolit říct: já za to chci tolik a tolik, kdepak, tohle umí všichni na světě. Naše ekonomika se dostala do pozice, že není schopna být tím, kdo určuje směr vývoje. Jsme dneska někde v pozadí, musíme čekat, co nám kdo řekne. A nedělejme si iluze, že jsme technologická země. I když je dnes u nás vysoký podíl výroby automobilů a všichni nám říkají, že je to zajímavý a dobrý výrobek, stejně jsme i v tom jen součástí nadnárodních koncernů. A když se nadnárodní koncern rozhodne, že tahle auta přestane dělat v České republice a bude je dělat jinde, třeba v Indii, v Číně, Jihoafrické republice, tak se tak stane a vůbec je nebude zajímat, jestli tady výroba zaměstnává 20 nebo 10 tisíc lidí. To je jim úplně jedno.
Na rozdíl od první republiky nemáme kapitál, který by byl sžitý s naší zemí. Z čeho žijí všechny ty mocné kapitálové skupiny? Jedině z finančního kapitálu. Podívejte se, kde jsou registrované. Pochopitelně, všechny ty největší skupiny v zahraničí. Platí daně tam. Jaký je to kontrast proti tomu, jak se chovají západoevropské vlády! Viděli jste někdy, že by nějaký český premiér byl schopen vyjet na největší světové trhy a říci tam například: podívejte, Číňani, přivezl jsem vám nabídku, pět elektráren u vás postavíme, dvacet cukrovarů, sto pivovarů… Proč by to dělal? Vždyť ten člověk tam jede kázat o lidských právech. Takový Sarkozy to tam možná taky řekne, ale současně přinese objednávku na sto airbusů. To je ten rozdíl a to je ten problém, který tady, bohužel, nikdo nechápe. Všechny hlavní politické strany se tváří, že se jich to netýká a není tu ani tlak podnikové sféry, ani lidí ze Svazu průmyslu, kteří by měli říct: My chceme, abyste tam jel, pane premiére, pane ministře, a přijeďte s kontraktem, pomozte nám. Proč by to dělali? Najednou zjišťujete, že struktura ekonomiky a chování ekonomických subjektů je takové, že vám to nedovoluje, podle mého soudu, příliš pomýšlet na budoucnost. Prostě se dostáváme do situace, kdy čekáme, co bude, a podle toho to taky samozřejmě dopadne.
Všimněte si další věci, která s tím souvisí. My dnes vysvětlujeme lidem, že je třeba, aby se vzdělávali. Ale proč a k čemu potřebujeme dnes inženýry? Vždyť běžte do nějaké naší firmy a oni vám jasně řeknou – my dostáváme výkresy už hotové, Němci nám je přivezou a my to podle nich uděláme. Nikdo nic nevyvíjí, proč by to dělal? Vždyť dodáváme jenom komponenty, panty, zámky a jiné věci, co je k tomu potřeba. Řekl bych, že se to nakonec projevuje i v tom, jaká je úroveň některých škol. Když nemáte podněty, nemáte ani důvod, proč byste něco vynalézali, proč byste něco hledali, rozvíjeli se. Vždy se vysoké školství nebo výzkum rozvíjejí v kontaktu s požadavky praxe, na které je třeba reagovat. Z tohoto pohledu mi řekněte, jak to asi s českou ekonomikou v příštích letech bude vypadat? Já jsem v tomto směru velmi skeptický a uvědomuji si ještě jednu věc, kterou si možná mnozí nechtějí připustit – krátkodobě se s tím v podstatě nedá nic dělat. Dlouhodobě ano, ale musíme mít nějakou politiku. Jakou má vláda politiku? Teď s velkou slávou schvaluje cosi, čemu říká strategie konkurenceschopnosti. A co je hlavní podstatou strategie konkurenceschopnosti, kterou vymysleli čeští odborníci – ekonomové teoretici? Vysoké pracovní náklady – to je prý hlavní problém české ekonomiky. Ne tedy to, že nemáte co vyrábět, že nemáte co dodávat, že byste měli vytvářet nějaké nové směry. Ne. Vysoká úroveň pracovních nákladů. A jaké jsou naše pracovní náklady? Dvacet devět procent Německa. A kolik mají být podle představ těchto lidí? Pět procent? Deset, patnáct procent? Copak si neuvědomují, že ten, kdo má nízké pracovní náklady, také nemůže nic spotřebovávat? Když nemají lidi mzdy, z čeho ekonomika poroste? Co budou prodávat obchodníci, zemědělci a další? Vidíte, jak tady zoufale schází národohospodářské myšlení? Nenajdete tady národohospodáře, kteří by řekli: vždyť to takhle nejde, začněte s tím něco dělat, zkusme se nad tím zamyslet.
Vadí mi ale to, že když mluvíte s lidmi ze Svazu průmyslu a s podnikateli, tak oni to někdy po straně naznačí, ale veřejně nepromluví, neřeknou s patřičným důrazem: Toto my chceme a potřebujeme a my vás platíme, chlapci, co se tváříte, že jste politici! To jsou dlouhodobé problémy.
Pokud se týká krátkodobých problémů, řekněme, příštího roku: Existují tu úvahy pochopitelně optimistické. V něčem ministerstvu financí rozumím v tom směru, že pro lidi, kteří tam dělají ekonomiku – teď nemyslím ministra, ale úředníky – je těžké vyhovět, když mají parametry stanovené třeba tak, že jim řeknou: musíme snížit deficit. Když začnete z tohoto pohledu počítat, zjistíte, že nemůžete spočítat nic jiného, než 5 % růstu HDP v příštím roce. Prostě to nejde jinak. Já bych to také jinak nespočítal. Pokud mám tenhle parametr před sebou a taky současně parametr, že nikomu nic nemůžu přidat, tak se musím dostat ke stejnému závěru, to není jinak možné. Problém je ten, že je to zcela mimo realitu. V těchto dnech vyšla čísla průmyslové výroby a je z nich zřejmé, že padají zakázky např. ve stavebnictví – jsme uprostřed největší stavební sezony a hodnoty jsou 20 % pod loňskem. Co to znamená? Zatím se to neprojevuje příliš v zaměstnanosti, protože je tam značná agenturní zaměstnanost a také velká zaměstnanost zahraniční. Vždyť víte, že dnes se v Čechách staví v podstatě většinou se zahraniční pracovní silou, kterou tvoří Slováci, Ukrajinci a další, nemá cenu to skrývat. Ono nás to tak dalece netrápí, no tak se prostě seberou a odjedou zpátky. Ale začne nás to trápit, a to v tom směru, že i ve stavebnictví to znamená zakládat věci na dlouhou dobu. Když dnes nezahájíte, tak to za tři roky nemůžete postavit, a to všechno se projeví i v infrastrukturních stavbách. To, co říkám, tato čísla růstu, dokazuje, že ve druhém pololetí byl růst nižší a, samozřejmě, z nižšího růstu plynou další důsledky.
Hlavní problém současnosti je v něčem jiném. Především v tom, že pro státní rozpočet a jeho plnění není tak důležitý růst HDP ve stálých cenách jako v běžných cenách, a v loňském roce došlo k zajímavému jevu, kdy běžné ceny byly nižší, čili fakticky zdaňovaný objem rostl daleko pomaleji, a v letošním roce tato tendence pokračuje. Když se zeptáte, proč se tak děje, tak to málokdo dokáže vysvětlit, nikdo se tím nezabývá. To je zase ta bída národohospodářského myšlení. Proč, když tady tato tendence je, se tomu nevěnujeme? Proč to nevysvětlujeme? Já nabízím jediné vysvětlení – je to v důsledku toho, že klesají směnné relace. Směnné relace, to je vývoj dovozních a vývozních cen. A najednou zjišťujeme, že naše vývozní ceny zaostávají za vývojem dovozních cen a že jenom z tohoto titulu jsme v loňském roce ztratili asi 50 mld. Kč, možná v přepočtu to bude i víc. Prostě toto je důvod, proč domácí produkt roste mnohem pomaleji. A protože roste pomaleji, nejsou daně, není nic. Propočty jsou velmi jednoduché, v podstatě 33 % HDP tvoří daně nebo příjmy státního rozpočtu a podle toho to velmi hrubě můžete odhadnout, nebo vypočítat. Já tvrdím, že z tohoto pohledu letos zaznamenáme další neplnění, to už je zřetelné, a to povede k tomu, že na konci roku, nebo v těchto měsících či dnech, musí být provedeny další škrty, pokud se má udržet deficit státního rozpočtu.
Pokud jde o příští rok, je to v přístupu. Když se podíváte na první nárůst státního rozpočtu, který byl v červenci, tak tam čtete, jak se světová situace zlepšuje, všechno je dobré a nic nebrání tomu, abychom ve snižování deficitu šli ještě dál a ještě rychleji. No tak jdeme ještě dál a rychleji, a pak všichni pláčou: My nebudeme mít v příštím roce v rozpočtové organizaci žádné peníze. Ale vždyť to tak je napsané, vždyť jste s tím všichni souhlasili,
tak co vám na tom vadí, říká Kalousek, vždyť jsem to tam uváděl, situace je dobrá, tak budeme snižovat a vy jste s tím souhlasili. Jenomže to platilo při jeho úvahách o 5% nárůstu HDP. Dnes to budou jen 3, možná 2,5 %. A v té chvíli musí nastat další škrty.
Pokud lidé začnou přemýšlet jen o tom, že teď je hlavní snížit deficit co nejvíce a nezadlužovat se, pak se logicky dostáváme k těmto závěrům, a pak nejsou peníze na nic. Pak se musí seškrtat v podstatě všechno. A zcela opomíjím, že existuje korupce, kdy u celé řady výdajů je už dopředu naplánováno, kde peníze zmizí. Kdybychom udělali takovou prostou věc jako kontrolu všech výdajů, které stát vynakládá, možná bychom našli řadu zdrojů pro efektivnější použití. Dnes jsme v situaci, kdy říkáme jedno – pokud nebude zvýšena DPH na 19 %, tak státní rozpočet bude velmi deficitní a nebudeme schopni nic vykrýt. To všechno, co nám ministři a poslanci předvádějí, když se hádají, jestli to nemá být jen 17,5 %, to je jenom hra. Ve skutečnosti to musí být 19 %. Samozřejmě za situace, že nejsem ochoten sáhnout jinde. Že nejsem ochoten sáhnout na přímé daně apod. Ty jsou nedotknutelné.
Tento paradox v naší společnosti vidíte na příkladu prodeje státních dluhopisů. Prodaly se okamžitě, samozřejmě. Kdo si je koupil? Lidový kapitál ne. Koupili si je bohatí, kteří ušetřili na daních díky tomu, že není progresivní daň z příjmu. To byly peníze, které se jim dávají tím, že vláda nedovoluje, aby se zatěžovali. Pochopitelně, takhle to funguje na celém světě.
Když jsme před časem spolu s kolegou Šulcem vydali Manifest zdrcených
ekonomů, což byl manifest části francouzských teoretických ekonomů, tak jeden ze zajímavých poznatků v knize byl následující. Bohatí říkají: My ušetříme na daních a všechno velmi rádi státu půjčíme, aby to jelo dál; dál se zadlužuj, státe, a znovu nás nezatěžuj, dopřej nám nízké daně, abychom ti mohli znovu půjčovat. To je perpetuum mobile, nádhera. Kupodivu vidíte, že v tom se česká společnost od té vyspělé společnosti západní Evropy neliší, tady se lidé chovají stejně. Vždyť je to svým způsobem dobře (to myslím v nadsázce).
Tolik k tomu, co jsou základní ekonomické tendence. Sice jsem téma celé nevyčerpal, ale myslím, že řešení ekonomické situace se bude hledat velmi těžko. Není tady dostatečný potenciál pragmaticky uvažujících ekonomů. Předvádějí se tu takoví, kteří jsou teoretickými ekonomy a kteří asi četli jenom jednu knížku, buď Hayeka nebo Friedmanna. Tohle nedává zrovna velké šance, pokud se týká budoucnosti. Já myslím, že společnost musí začít procitat. A doufám, že nějaké zárodky se občas někde objeví.
To, co mně nejvíc vadí, je, že neprocitá veřejnost, která je spojena s produktivní, reálnou ekonomikou, že si mnohé nechávají líbit lidé, kteří jsou ve firmách a majitelé firem. To je to, co musí přijít, a já doufám, že se to znovu v příštím období objeví, protože situace těchto lidí se nebude zlepšovat a vývoj ekonomiky je přesvědčí o tom, že si budou muset víc hájit své zájmy, své firmy a, samozřejmě, že musí víc hájit i zájmy zaměstnanců, protože zatím se na zaměstnance ve všech ohledech pohlíží jako na toho, kdo snese všechno. Uvidíme, jestli tomu tak bude i v příštím období.

 

 

 

 

Ministr Kuba se prý dokázal rychle zorientovat
prvnizpravy.cz | 18.11.2011 | Rubrika: z vlády | Strana: 0

Podle prezidenta Hospodářské komory (HK) ČR Petra Kužela se nový ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS) ve svém úřadu dokázal rychle zorientovat.

A ukázal, že s HK chce systematicky spolupracovat. Kužel o tom v pátek informoval ve svém prohlášení.

„Martin Kuba má zkušenosti jak z podnikání, tak z působení v krajské samosprávě. A jeho první kroky a proklamace svědčí o tom, že se dokázal rychle zorientovat a že chce systematicky spolupracovat s Hospodářskou komorou ČR a Svazem průmyslu a dopravy jako nejvýznamnějšími zástupci podnikatelů při řešení problémů českého hospodářství i ve snaze zvyšovat konkurenceschopnost celé české ekonomiky,“ uvedl Kužel.

„Ministr sám deklaroval nutnost všestranné podpory českým podnikatelům a to, že hodlá maximálně pomoci při diverzifikaci českého exportu, aby tuzemské firmy mnohem více než dnes nacházely uplatnění pro své výrobky a služby na perspektivních mimoevropských trzích,“ připomněl Kužel.

Podle něj Kubu čeká spousta práce při zavedení Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR jako klíčového strategického materiálu průřezového charakteru. „Značný prostor ještě existuje také pro další snižování administrativní zátěže pro podnikatele a zkvalitňování podnikatelského prostředí v naší zemi, musíme co nejvíce podporovat malé a střední podniky, prohloubit spolupráci mezi školami a firmami, podpořit inovace,“ odhadl Kužel priority českých firem. Zároveň zdůraznil, že Ministerstvo průmyslu a obchodu je vzhledem ke struktuře české ekonomiky mimořádně důležitým rezortem a přirozeným partnerem podnikatelské veřejnosti. „Máme stejný zájem, aby se české ekonomice a českým firmám dařilo co nejlépe. A tato vzájemná spolupráce nabývá ještě větší důležitosti v dnešní době, kdy naše hospodářství čeká velmi složité období,“ uzavřel Kužel.

Úřadu ministra průmyslu a obchodu se Martin Kuba ujal ve středu 16. listopadu. Na tomto postu vystřídal Martina Kocourka (ODS), jenž nedokázal věrohodně vysvětlit původ 16 milionů, které před třemi lety prošly účtem jeho matky, a 9. listopadu podal demisi.