Výběr z monitoringu médií 22.12.2011
Kuba chce vyvést energetickou koncepci z Kocourkova
ceskapozice.cz | 21.12.2011 | Rubrika: Energetika | Strana: 0 | autor: Čestmír Klos
"Atomoví štváči" na ministerstvu průmyslu ztrácejí půdu pod nohama. Nový šéf Martin Kuba nevěří, že lze docílit 80 procent elektřiny z jádra.
Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba se nemíní ztotožnit s připravenou energetickou koncepcí státu. "Pokud mám být předkladatelem tak důležitého dokumentu a nést za něj politicky odpovědnost, chci mít možnost jeho obsah prodiskutovat a udělat si na vše vlastní názor," zdůraznil v úterý 20. prosince v rozhovoru pro deník Právo. Požádal kvůli tomu premiéra o půlroční odklad na vypracování vlastní verze energetické politiky.
Léčba jaderného poblouznění
Kritika teatrálně vysokého podílu jaderné energetiky v elektrickém mixu byla známa už dřív, ale Kubův předchůdce Martin Kocourek na ni neslyšel. Přitom předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová se už začátkem listopadu vyjádřila velice zřetelně: "Za dnešního přístupu a postojů tato koncepce realizovatelná není." Jiný významný exponent, někdejší ředitel společnosti ČEZ a posléze i předseda Svazu průmyslu Jaroslav Míl, dokonce zpochybnil výchozí parametry koncepce: "Vstupní data spotřeby elektrické energie jsou uměle navýšená," zjistil Míl. Zdalipak vyjednaný půlrok Kubovi na předělání koncepce stačí, bude-li ji muset nechat přepracovat od zpochybněných vstupních údajů?
Každopádně jaderní lobbisté ho ještě nestačili srazit do kolen. I ministrovi připadá naplánovaný podíl jádra příliš vysoký. Ve zmíněném rozhovoru k tomu Kuba říká: "Tvrdím, že bychom se měli chovat tak, abychom byli schopni obhájit ekonomiku svých rozhodnutí. Na vybudování tolika jaderných zdrojů jsou zapotřebí investičně obrovské peníze, na které musí ČEZ také vydělat." A vybízí k úvaze: "Je třeba férově přiznat, že dobrá ekonomika našich jaderných elektráren vychází i z toho, že byly vybudovány ještě v minulém režimu za jiných investičních podmínek."
Jenom anesteziologa neuspat
Plný dům praktiků vycházejících ze starých koncepcí spalování fosilních paliv a z tradičního využití jaderné energie Kubovy předchůdce pokaždé zpacifikoval. Dosavadní návrh koncepce je toho důkazem - důraz se v ní, podobně jako za komunismu, klade na zvyšování výroby a velkoobjemové energetické technologie a nikoli na posilování energetické efektivnosti a na cíl vyrábět víc s potřebou nižšího množství energie.
O tom se Kuba doslechne povětšinou vně zkostnatělého úřadu, který je naprogramován vyrábět podobné paskvily, jako byla ta Kocourkova koncepce, na niž Kuba viditelně nemá žaludek. Jenom jestli Kubovi zůstane tohle jeho přesvědčení: "Chci se se všemi znovu sejít, diskutovat a poslouchat jejich argumenty. Mým cílem je najít řešení, které bude stát na reálných ekonomických základech České republiky a jejího průmyslu tak, aby při respektování těchto parametrů co nejlépe zajišťovalo udržitelný rozvoj."
Když tohle úsilí Kubovi vydrží, nepochybně napíše mnohem modernější koncepci. Jen aby si na tom svém ministerstvu nenašel nějakého energetického patrona, který ho jako člověka přicházejícího z jiného oboru znova oblouzní důrazem na extrémní rozvoj jádra, na zvýšení dovozu plynu z nestabilních oblastí a na zahájení těžby uhlí v Beskydech a za severočeskými limity. To poslední už do připomínaného rozhovoru prosáklo. Z Kubových výroků vystrkuje růžky předchozí brífink nějakého důlního rozvojáře.Ušetřit elektřinu je lepší, než ji vyrobit
A zatímco na ministerstvu se až dosud pod pláštíkem energetické koncepce psaly jaderné pohádky o obřích elektrárnách za sedmerými horami a sedmerými doly, život nad neřešenými energetickými problémy svolal neobvyklou alianci. Kdo by před pár lety pomyslel, že Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR spolu s Českomoravskou konfederací odborových svazů vyhledají spolupráci s Hnutím Duha, a to všechno za aktivní spoluúčasti Svazu měst a obcí ČR a Svazu českých a moravských bytových družstev? Ti všichni mají strach, aby stát neprošustroval peníze z prodeje povolenek za znečišťování ovzduší investováním do nějakých pochybných energetických projektů, a společně prosazují Program energetické nezávislosti. Jeho cílem je podstatně snížit závislost českých budov na vytápění fosilními palivy.
Zástupci této iniciativy se už obrátili s žádostí o podporu "chytrých domů" na vládu. Programový ředitel Hnutí Duha Vojtěch Kotecký to za všechny shrnul: "Vláda má neopakovatelnou příležitost začít s plošnou energetickou renovací domů. Ekonomika bude silnější, rodiny ušetří tisíce korun za vytápění a srazíme naši nebezpečnou závislost na dováženém plynu."
Podpoří ministerstvo průmyslu tuto aktivitu? Bude jednou z podstatných součástí nové energetické koncepce důraz na moderní šetrné technologie a aktivní podporu energetických úspor?
Ministerstvo průmyslu se shodlo s podnikateli, chce odklonit export z Evropy
profit.cz | 21.12.2011 | Rubrika: Aktuality | Strana: 0 | autor: MediaFax
Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS) se s domácími exportéry shodl, že by se český zahraniční obchod měl důsledněji zaměřit na trhy mimo země Evropskou unii. Nová exportní strategie České republiky nám vychází vstříc, řekli podnikatelé po úterním setkání s Kubou.
„Česká republika musí nabízet účinnou podporu ekonomických zájmů svých firem. Dnes je náš export z osmdesáti procent závislý na Evropské unii. Je v zájmu celé země, aby stát firmám pomáhal proniknout na vzdálenější trhy," uvedl Kuba. „Ohlasy z podnikatelského sektoru volají po opatřeních, která budou mít konkrétní přínos a budou znamenat efektivní podporu exportu. Právě to je cílem Exportní strategie, která musí odpovídat na potřeby firem. Proto se zástupci Hospodářské komory, Svazu průmyslu a dopravy a dalších oborových svazů velmi intenzívně jednám," dodal.
„Jedna věc je umět vyrobit zboží špičkové kvality, druhá věc je schopnost ho prodat. V tom naše firmy potřebují od státu účinnou pomoc, a to zejména na trzích, kde je role ekonomické diplomacie nezastupitelná," sdělil prezident Hospodářské komory Petr Kužel. „Dobře jsme si prostudovali návrhy Exportní strategie, která podle nás míří správným směrem, k některým jejím návrhům bychom společně se Svazem průmyslu a dopravy ještě rádi připojili některá naše další doporučení."
„Export se bez systematické a účinné institucionální podpory neobejde. Za důležité protikrizové opatření považuji například to, aby vláda přišla s navýšením rámce financování České exportní banky a EGAP, s čímž návrh proexportní strategie počítá," doplnil viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar s tím, že je potřeba prosazovat účinnou podporu českých exportérů v zahraničí tak, aby stát firmám cestu na potenciální trhy ulehčoval a jejich aktivity podporoval prostřednictvím svých schopných a iniciativních zástupců.
„Je to chytrá cesta," míní profesor ekonomie a člen Národní ekonomické rady vlády Michal Mejstřík. Ministr Martin Kuba plánuje předložit exportní strategii vládě do konce ledna. Do té doby chce uspořádat ještě několik obdobných setkání pracovní skupiny na téma podpory exportu.
Čekají nás těžké časy
OBCHOD & FINANCE | 14.12.2011 | Rubrika: Aktuálně - finance | Strana: 7 | autor: Jiřina Michálková
Koncem listopadu se v TOP HOTELu Praha sešlo v pořadí již XI. fórum Zlaté koruny. Konalo se pod záštitou premiéra Petra Nečase a ministra financí Miroslava Kalouska a vystoupili na něm přední ekonomové, finančníci a podnikatelé.
Ekonomové varují
Pod názvem „Z dluhové pasti do propasti?“ se diskutovalo o prohlubujících se problémech evropské dluhové krize a o jejích dopadech na Českou republiku.
V úvodu vystoupil ministr financí Miroslav Kalousek, který řekl, že není optimistou, pokud jde o řešení evropské dluhové krize. Všechny problémy začaly americkou hypoteční krizí. Nyní stojíme tváří v tvář druhému mýtu, že životní úroveň musí neustále stoupat a vlády jsou za to odpovědné. Připomněl i analogie s ropnou krizí, kdy politici neodpovědně financovali na dluh. Nejbezpečnější investicí není státní dluhopis. Pokud jde o rozpočet, provázejí ho jen strukturální problémy. Reformy přitom začnou působit za tři čtyři roky a takový čas nemáme. V rámci veřejných státních rozpočtů můžeme zvyšovat efektivitu a snižovat náklady. Končí éra spotřeby a sociálních služeb. Musíme se zamyslet nad rozsahem a standardem veřejných služeb.
Jediná šance, aby o nás nerozhodovali věřitelé, musíme žít za své. Moc nad námi nemají agentury ale dluhy. Snižovat deficity k nule je jedinou cestou. Je třeba začít přemýšlet v jiných rozměrech, o jiném modelu chování. Více osobní odpovědnosti, spoluúčasti. Současná míra přerozdělování by zvyšována být neměla. Ministr věří, že budeme schopni se dohodnout, protože jinak budeme o sobě rozhodovat stále méně.
Na vystoupení ministra Kalouska reagoval stínový ministr financí ČSSD. Že o nás rozhodují věřitelé, je jen malá část pravdy.
Příčinou krize je podle něj naprostá nerovnost příjmů a majetku a katastrofální chování finančních trhů. Řešením jsou majetkové daně, regulace finančních trhů. Kalousek reagoval tím, že hlavní odpovědnost spočívá v jednání politiků, kteří financovali a zadlužovali se. Za krizi může dlouhodobý populismus politiků. Miloš Zeman souhlasí, že velkou odpovědnost mají i politici. Nezodpovědnost politiků nespočívá jen v tom, že rozhazují. 70 % rozpočtu tvoří spotřeba, která ale negeneruje růst. Investice nemají volební právo a politici snižují objem výdajů na investice a zvyšují náklady na spotřebu. Změna nastane, až politici řeknou, že je třeba zvyšovat daně i spotřebu. Je třeba udělat obojí. Získaný výnos z daní je třeba věnovat na investice, aby se státní dluh mohl splácet. Auditorské firmy jsou podle něj bandou podvodníků.
Profesor Valtr Komárek má obavu, že interpretace, že si žijeme nad poměry, je zavádějící. Pohyb ekonomiky běží dál, ale chybí politická vůle dát tomuto pohybu normální prostor. Zdroje a kapitál jsou stále velké. Možnosti jsou i u nás. U nás jsou navíc výhodou nízké náklady práce oproti Západu. U nás jde o nebývalé zhodnocení zahraničního kapitálu na náš úkor. Je třeba dát větší šanci našemu kapitálu, abychom se z dluhů dostali.
Podle nejčerstvější prognózy Raiffeisenbank klesne příští rok česká ekonomika o 1,2 procenta. Miroslav Kalousek potvrdil, že vláda musí jít do sněmovny s novelou rozpočtu. Krizové scénáře již začal vypracovávat NERV. Modeluje se i scénář systémového kolapsu v eurozóně a jeho dopadu na českou ekonomiku a finanční systém. Ministr reagoval i na dotazy, proč vláda nebojuje proti korupci a nedokáže vybírat daně. Podle porovnání s minulostí je však určitý pokrok zaznamenán. Na dotaz z Facebooku, zda by se některé úřady neměly rovnou zrušit, takové řešení ministr připustil. Zejména u satelitních úřadů. Pokud jde o řešení krize eurozóny, nejsme pro vytvoření fiskální unie, protože dojde k přerozdělování a státy ztratí možnost vlastní regulace.
Za státní dluh mohou politici
Ekonom Michal Mejstřík vystoupil na téma Může malá ekonomika konkurovat ostatním? Schodky běžných účtů nejsou novou věcí, rozvojové země začaly propagovat volný trh na úkor protekcionismu a schodky rostly i zde, nejen ve vyspělých zemích, které jsou enormně zadlužené. ČR svou zápornou exportní bilanci mimo státy EU řeší zvyšováním dovozu do zemí EU. Malé země jako naše se dokážou v zahraničním obchodě prosazovat. Největší úspěch je ve výrobě jednoduchých součástek a služeb s nízkou přidanou hodnotou. Potřebovali bychom zvýšit užitnou úroveň výrobků, rozšířit vlastní vývoj a vytvářet při vývozu vyšší marže.
Bývalý premiér Miloš Zeman tvrdí, že za dluhy není odpovědný český občan, který platí daně. Posílat mu složenky je nesmysl, protože on nic nedluží. Na fóru jednou slýcháme o propadu, jednou o růstu. Odpovědní mohou být částečně neplatiči daní, dále bankéři, kteří krizi vyvolali, mohou to být i zloději. Odpovědni jsou politici, kteří nejsou schopni přijmout zákon o prokazování majetku. Za státní dluh mohou politici. Nejen populistickým zvyšováním státního rozpočtu. Ale hlavně snižováním investic. Spotřebou nám roste HDP, ale bez jakéhokoliv užitečného efektu. Podnikatelé potřebují především zakázky a ne snížení daní. Politici musejí dělat všechno, aby si znepřátelili veřejnost, ale rozumnými opatřeními.
Většina našich politiků žije od volby k volbě a investice nemají volební právo. Dokud nepřijde ještě větší krize, budeme svědky berluscionizace české politiky.
O dluhové krizi mluví ekonom Milan Zelený jako o systémovém selhání. Makroekonomické nástroje nefungují, zbyla jen víra. Současná krize má tvar L, vlastně nikdy nepřestala a stále pokračuje. Co tyto krize neustále prodlužuje a prohlubuje? Vždycky v historii bylo možné řešit otázku zaměstnanosti.
Nyní není žádný nový sektor, který by nezaměstnané absorboval. I ve sféře služeb a státní správy se počet zaměstnaných snižuje. Neprocházíme jenom krizí, ale hlubokou ekonomickou a společenskou transformací.
Lidé vyloučení z jednotlivých sektorů se budou muset věnovat sami sobě – podnikat a zpětně se vracet do jednotlivých lokalit a využívat regionální podmínky. Banky musí opět podporovat podnikání, nikoli kupovat dluhopisy a zadlužovat domácnosti.
Výhledy na oživení v roce 2012 už neplatí
V průběhu fóra představil Tomáš Macků z agentury Ipsos výsledky výzkumu, který si Zlatá koruna zadala v souvislosti s konáním XI. fóra. Podle výzkumu si tři čtvrtiny lidí myslí, že se ekonomická situace České republiky v příštím roce zhorší, skoro polovina lidí si myslí, že se zároveň zhorší i jejich osobní ekonomická situace. Výzkum také ukázal, že podle 70 % dotázaných budou mít přijaté reformy vlády negativní dopad na ekonomiku a životní úroveň v dalších letech. Luděk Niedermayer ze společnosti Deloitte řekl, že rok 2011 měl přinést návrat k ekonomickému růstu a rok 2012 jeho normalizaci. ČR se snaží nejvíce konsolidovat své finance, ale výhled na oživení neplatí. Nyní hovoříme již o negativním růstu. Když ke krizi dojde, tak se nám nevyhne. Zatímco dříve jsme západní ekonomiky doháněli, nyní za nimi zaostáváme. Problém není jen v EU, ale projevuje se i nestabilitou v USA a zpomalením americké ekonomiky, které může být dlouhodobější. Charakter malé a otevřené ekonomiky navázané na eurozónu bude pokračovat i nadále. Evropský trh představuje obrovský potenciál 700 miliónů bohatých obyvatel. S evropským trhem bychom si proto neměli zahrávat. Nejsme ani Švýcarsko, ani Maďarsko a jsme relativně konsolidovanou ekonomikou. Vzhledem k zaměření ekonomiky budeme příjemcem šoku, který krize v Evropě způsobí. Chybí nám pragmatismus v pozici k EU. Hlavní dnešní téma je nejistota, ale nejistota nemusí být ještě hůře.
Přední ekonom Valtr Komárek se zamyslel nad otázkou, co bude dál? Zda vidíme východiska a zda kromě šetření můžeme také něco dělat. U nás není do ekonomiky zapojen náš kapitál. A to je zásadní chyba. V důsledku vývozu na Západ opisujeme křivky konjunktury v západních zemích a globální trhy pro nás neexistují. Pro nás je problémem dominanta zahraničního kapitálu. Nejdřív byl příliv zahraničního kapitálu přínosem, protože přinášel práci. Nyní výnosy formou dividend odtékají od nás. Tyto výnosy v řádu 300 mld. by mohly zůstat u nás. Výhodou by pro nás byly i náklady naší práce, kdybychom mohli vyvážet za vyšší ceny, a tedy s větším ziskem. Ten by mohl dosahovat až 75 %. Protože to tak není, nemůžeme v životní úrovni západní země nikdy dohnat. My máme obrovský český kapitál, který naprosto neefektivně využíváme. Tento kapitál, s podporou státu, bychom měli dostat do aktivní hry, mobilizovat tento kapitál na výrobně-exportní politiku.
O to by se měla zasazovat celá společnost.
Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, si myslí, že krize provázejí nejen negativní, ale i pozitivní jevy. Jedním problémem je závislost našeho průmyslu na západoevropských trzích, ta tvoří asi 83 % našeho vývozu. Řešením je poohlédnout se po trzích, které na úkor EU porostou. Dostat se na tyto dnes rozvojové trhy je úkolem samotných podniků, jako příklad uvedl svůj mateřský podnik Škodu Mladá Boleslav. Etablovat se na těchto trzích trvá pět až šest let, proto začít nyní je již skoro pozdě, ale do budoucna šance je. Důležitá je finanční podpora státu.
Dluhová krize je dlouhodobý problém Evropy
Generální ředitel Skanska Dan Ťok hovořil na téma, zda se stát chová odpovědně. Všude se říká, že za všechny naše ekonomické problémy může Německo, protože jsme malá otevřená ekonomika. Je a není to pravda.
Příkladem může být švédská ekonomika, kde se platí jen jedna daň kolem 40 %.
Stát investuje i v době krize. Jsou tam příznivé podmínky pro fungování byznysu.
Ani my nejsme v krizi, dostáváme se jen tam, kde by ekonomika měla být.
Stát ovšem u nás neinvestuje, ale své výdaje brzdí. Na silničních stavbách se např. ušetřilo 7 mld. A toto omezování bude pokračovat. Zatím stát pouze rozšiřuje řady lidí, kteří se hlásí na úřadech práce.
Ekonom David Marek z Patria Finance připomněl, že dluhová krize v eurozóně trvá již mnoho let, problém vznikl již mnohem dříve a dá se vystopovat již v 70. letech.
Pouze tři země EU, které tvoří necelá dvě procenta (Estonsko, Lucembursko a Finsko), nejsou zadluženy. Problémy začaly přijetím eura. Efekt eura tak vyvolal předlužení v oblasti veřejných financí. Příčinou dluhové krize je morální hazard, nezodpovědnost, populismus a korupce. Selhali lidé.
Finanční trhy nereagují na podněty, které přicházejí. Klíčová je absence pravidel, která by zamezila těmto neduhům.
Petr Zahradník, člen NERVu, identifikoval rozdíly mezi předchozí finanční a současnou dluhovou krizí. Po největší evropské depresi nedošlo k oživení, situaci zkomplikovala fiskální politika zadlužování, přistoupila krize finančního sektoru a riziko rozpadu eurozóny. Problém bude i s evropskými fondy, kdy Česká republika, která na tom není ekonomicky nejhůře, bude jako příjemce peněz z Bruselu odsouvána na okraj. Podle vývoje rozpočtového deficitu padne i příští rok do dluhu Estonsko, ale stále bude se Švédskem patřit mezi premianty. Naše situace se bude odvíjet od situace v Německu.
Stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek říká, že pokud by byla u nás nějaká sebereflexe, měli jsme snad nechat české banky zbankrotovat? Srovnával to se situací a bankrotem Irska, kde první zbankrotovaly banky. Proč je problém s bankrotem Řecka? Investoři si situaci pojistili a strhne se lavina bankrotů a zbankrotovali by všichni. Finanční sektor funguje jako zbraň hromadného ničení. Viníky krize eurozóny je stále větší příjmová a majetková nerovnost, finanční trhy bez jakékoliv kontroly a přesunutí zpracovatelského průmyslu do Číny a jinam. Petr Mach, předseda Strany svobodných občanů, hovořil na téma zákona o vyrovnaném rozpočtu, který navrhoval v 90. letech Václav Klaus. Návrh nebyl přijat a od té doby deficity dramaticky rostly. Příkladem zemí, které mají nebo uvažují o vyrovnaných rozpočtech, jsou Švýcarsko nebo Německo. Pro naše politiky má návrh, aby byl přijat ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu. Jeho výdaje by mohly být zvýšeny jen za mimořádných situací a katastrof. Pokud by vláda rozpočet nedodržela, musela by podat demisi.
Petr Janský představil jako spoluautor výzkum IDEA o udržitelnosti dluhu veřejných financí. Podle teoretické prognózy by dnešní dluh cca 40 % mohl do roku 2050 být na úrovni 200 % HDP. Tento graf by měl být pobídkou, aby se současný přístup k veřejným financím a rozpočtům změnil. Změny by ovšem musely být drastické, výdaje nebo příjmy by se musely snížit nebo zvýšit každý rok o 5,3 % HDP. To by znamenalo např. snížit důchody na 3500 Kč nebo zvýšit DPH na 29 %.
Změní se trh práce pro vyšší konkurenceschopnost?
Komora.cz | 2.12.2011 | Rubrika: Moje podnikání - analýzy komory | Strana: 32 | autor: ZDENĚK KUBÍN
Na trhu práce chybějí technické profese a také řemeslníci. Toto strohé konstatování se objevuje snad ve všech materiálech týkajících se zaměstnanosti a nedostatku kvalifi kovaných a kvalitních pracovníků v řadě oborů a pomalu se stává i novinářským klišé. Ovšem skrývají se za ním konkrétní údaje o stavu v jednotlivých požadovaných profesích a také rozdílnosti v jednotlivých regionech.
Pokud chceme dosáhnout pozitivní změny na trhu práce, je potřebné znát fakta, aby na jejich základě bylo možné určit a také začít uskutečňovat konkrétní opatření, jež povedou ke zlepšení stavu. Tomuto požadavku vychází vstříc analytický průzkum potřeb zaměstnavatelů ve vybraných regionech, který od září do listopadu prováděl odbor projektů a vzdělávání Hospodářské komory ČR ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR v rámci projektu „Zjištění potřeb zaměstnavatelů v ČR v oblasti rozvoje lidských zdrojů s cílem posílení mezinárodní konkurenceschopnosti“.
Experti HK ČR nejprve uskutečnili průzkum mezi členskými firmami komory, při němž se zaměřili zejména na technické obory, jako strojírenství, výroba dopravních prostředků a automobilový průmysl, elektronika a elektrotechnika, IT, chemický, gumárenský a farmaceutický průmysl, kovovýroba a hutnictví, potravinářský průmysl, dřevařský a dřevozpracující průmysl atd. Díky tomu, že v průzkumu odpovídaly firmy ze všech krajů, bylo možné určit specifika pracovního trhu jednotlivých regionů a také definovat problémy typické pro jednotlivé kraje nebo projevující se celorepublikově. Výsledky analytického šetření ze čtrnácti krajů a celkové závěry představili odborníci HK ČR na třech regionálních work shopech v Mostě, Brně a Karlových Varech, na nichž účastníci rovněž diskutovali o možnostech, jak zlepšit a dále rozvíjet tuzemský trh práce.
Na workshopy pak navázala závěrečná konference v Praze. Podívejme se alespoň na některé poznatky, které analytické šetření přineslo a jež mají celostátní platnost.
Východiska začínají ve školství Ve všech krajích bez rozdílu poukazovali zaměstnavatelé na provázanost školství a systému vzdělávání s trhem práce a na slabiny, které se zde projevují. Především upozorňují na mnohde přerušené vazby mezi školami, ale také na to, že některé obory se na českých školách nevyučují a nejsou otvírány nové studijní obory, které s sebou přinesl technologický vývoj posledních let.
Průzkum nezaznamenal nijak zvlášť vysokou míru stávající spolupráce středních odborných škol a učilišť se zaměstnavateli a profesními společenstvy, ačkoli taková spolupráce ke vzájemnému prospěchu existuje. Pravdou ale je, že tato spolupráce škol a zástupců zaměstnavatelské sféry je založena na svobodné vůli obou stran, v celostátním měřítku však neexistuje systém, který by tuto spolupráci a vztahy upravoval a určoval pro ně pravidla.
Obdobně ve všech krajích podnikatelé upozorňují, že není potřebné budovat jen vztahy mezi středním odborným vzděláváním a zaměstnavateli, ale že s výchovou a průpravou budoucích pracovníků - bez rozdílu profese - je nutné začít mnohem dříve, již na základních školách.
Rozdíl mezi kvalitou absolventů a požadavky zaměstnavatelů se podle názoru podnikatelů prohlubuje zejména kvůli tomu, že podniky požadují stále vyšší kvalitu znalostí a dovedností. Rozdíl se zvětšuje především v odvětvích, kde je technologický pokrok rychlý a školy nestíhají upravovat studijní plány a nemají prostředky na to, aby se vybavily nejnovějšími zařízeními a softwarem.
Specifika MSP
Analýza vyjmenovává profese, které v jednotlivých oborech chybí nejvíce. A tak vedle obecně proklamovaného nedostatku technicky vzdělaných pracovníků hlavně ve strojírenství je zřejmé, že chybí odborníci například v chemickém průmyslu, na poplach bijí zaměstnavatelé v oblasti dopravy. Pro ni je typická vysoká věková struktura a nedostatek řidičů v silniční dopravě včetně MHD, strojvedoucích, ale i kvalifi kovaných pracovníků v lodní a letecké dopravě. I v této oblasti zaměstnavatelé poukazují na souvislosti se vzděláváním a školstvím.
Analytické šetření rovněž potvrdilo, že nerovnováhou mezi poptávkou a nabídkou na trhu práce jsou více postiženy malé a střední firmy. Kvalifi kovaní pracovníci s praktickými zkušenostmi jsou „vzácné zboží“, které je, bohužel, menším podnikatelům na trhu práce nedostupné, nebo jim je dokonce větší firmy přetahují. Menší firmy potom nemají potřebné personální zázemí, prostředky ani motivaci na vlastní výchovu pracovníků. Volná pracovní síla se tak přelévá směrem k větším firmám, které si pracovníky „přetáhnou“, „přeplatí“ a případně i „doškolí“, což MSP z důvodu omezených zdrojů nemohou. Je tedy potřeba nalézt taková opatření, která zvýší počet technicky zaměřených pracovníků na trhu a MSP získají pomoc při jejich získávání a zaškolování.
Platforma pro spolupráci
Analýza ve svém závěru přináší i řadu doporučení, která je žádoucí v dohledné době realizovat. Největší část z nich se týká vzniku systému počátečního a dalšího vzdělávání, který by měl být zaměřený na potřeby pracovního trhu a potřeby zaměstnavatelů. Doporučuje rovněž ustanovit Radu vlády pro rozvoj lidských zdrojů, která by byla složena ze zástupců hospodářské komory, svazu průmyslu a zaměstnavatelů z jednotlivých oborů. Právě ona by se měla stát platformou pro rychlou a radikální modernizaci systému strategického řízení rozvoje lidských zdrojů v ČR. «
***
Průzkum potřeb zaměstnavatelů prováděla HK ČR ve spolupráci s MPO ve vybraných regionech od září do listopadu.
Co čeká tuzemskou ekonomiku
ČRo 6 | 21.12.2011 | 21:40 | Pořad: Zaostřeno na finance
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Obavy, co ještě čeká tuzemskou ekonomiku, rostou každým týdnem. I když zatím žádná pohroma nedorazila, tak není vyloučeno, že se objeví naprosto nečekaně. Prvním signálem krizí bývá propouštění a tak magazín Zaostřeno na finance zjišťoval, jestli už roste nezaměstnanost. Pořadem, který společně připravily Český rozhlas 6 a Aktuálně.cz bude provázet Petr Holub. Tuzemská ekonomika stojí na průmyslu a co se stane ve výrobních podnicích, se záhy stane také v ostatních firmách. Přehled o situaci v továrnách má tradičně nejlepší oborový svaz KOVO. Jestli přibývá nezaměstnanosti, na to jsme se zeptali jeho předsedy Josefa Středuly.
Josef STŘEDULA, předseda odborového svazu KOVO
--------------------
Pro nás je také důležité srovnání mezi rokem 2007, 2008 a potom obdobím krize. Tady je dlouhodobý problém s nezaměstnaností, která právě v letech dva osm se navýšila. A přišli jsme tak asi o 150 tisíc pracovních příležitostí v průmyslu. To je opravdu hodně vážná situace a ten počet těch 150 tisíc je pořád rozdílem mezi lety dva osm a lety dva devět, potažmo dva deset, což znamená, že bychom se měli soustředit na to, aby lidé získali zpátky práci, aby znova mohli pracovat, aby mohli tvořit nějakou hodnotu, protože to nejhorší a i v ekonomické teorii je známo, že nezaměstnaný vlastně je nejdražší věc, kterou si můžeme dovolit, protože ten člověk nic nevyprodukuje. Ale v České republice se místo toho, abychom se soustředili na zaměstnávání lidí a na to, aby zpátky vrátili do práce, tak zavádíme mechanismy jako je nucená práce pro nezaměstnané, z nezaměstnaných, ze všech nezaměstnaných v České republice děláme lidi, kteří vlastně jsou nějací pravděpodobně flákači. A to si myslím, že je obrovsky nebezpečné a pokřivené, protože ne každý může práci získat nejenom proto, že žije v regionu, kde je například dlouhodobě vysoká nezaměstnanost, nevznikají tam pracovní příležitosti, ale zároveň nejsme tak mobilní, jak se o tom hovoří, protože přesunout se do nějakého jiného místa v České republice není tak jednoduché i z toho důvodu, že když nemá žádnou práci, nemá také zdroj příjmu a tudíž nemůže zaplatit žádné nájemné. A navíc nájemní byty, které například odbory spolu se zaměstnavateli v roce dva osm požadovaly, protože my jsme žádali o to, aby se postavilo padesát tisíc nájemních bytů, ne bytů vlastnických, ale nájemních, právě proto, aby se rozpohyboval i ta přirozená možnost posunu nezaměstnaného po České republice. A tudíž i taková větší flexibilita pro ty budoucí příležitosti. Jenomže ta otázka právě těch budoucích dnů je velmi vážná. Má to několik důvodů. Ta první je, že firmy se začínají a hodně se jich poučilo z minula, to znamená, že chtějí se připravit na krizi a jedno z řešení, nebo jedno z mála řešení, které vidí, tak je to, že budou propouštět ale zaměstnance. Já si ale myslím, že to nebude tak úplně jednoduché i z toho důvodu, že ty čísla těsně pokrizové prakticky zůstaly stejné. A ty firmy prakticky skokem došlo k navýšení produktivity práce. A my máme signály z řady firem, že opravdu to tempo, které se po krizi nebo v průběhu krize nabralo, tak je tak velké, že se obávají, zda to tempo jsou schopni vůbec zvládnout se zdravím, myslím tím zaměstnanci. Jen málo firem přijalo mezi rokem 2009 a 2010 nějaké nové zaměstnance. A co se týká investic, tak firmy i investičně se příliš nesnažily, protože hodně dlouho se hovoří o tom, že přijde druhá vlna krize. A ta je tady. A už se nedá říct, že za dveřma, ale už je tady opravdu. Tu sílu začíná ukazovat. Ale také se stalo to, že řada firem i v době krize vykázala velmi dobré hospodářské výsledky. Takže my si myslíme, že celý ten obraz není v žádném případě ani černý, ani bílý. Na straně jedné je nutno říct, že jsou firmy, které jsou na tom dobře, byly dobře v době krize, a není u nich důvod se domnívat, že by mělo dojít k dalšímu snižování počtu zaměstnanců. Zda u nich dojde k takovému rozhodnutí, to se teď nedá předpokládat, protože větším vlivem pro budoucnost těch firem v době krize bude spíše snižování úvěrových rámců ze strany bank. A ty mohou způsobit další problémy, jako například diskuse v Rakousku o odsunu svých plánů ve východní Evropě, mohou způsobit problémy. My teď máme jednu rakouskou firmu, která se zpátky přesouvá do Rakouska. A ruší tady pracovní příležitosti z jižních Čech. Takže jsme z toho poměrně nervózní, protože v tom případě to znamená, že země se začínají starat pouze o svou pracovní sílu. Ale v České republice k ničemu podobnému nedochází. Diskuse na to, jak lidi vrátit zpátky do práce, tady nefunguje. S výjimkou jednoho jediného instrumentu, který vymyslely odbory a spojily své síly velmi dobře se zaměstnavateli, a to je zavedení kurzarbeitu, které by mělo ochránit pracovní příležitosti. Jenomže proti tomu působí nápad, jinak se tomu nedá říct, a ještě si myslím nápad, který není založen na znalosti českého prostředí, NERVu, který prosákl před média, a to je ten, že by se měly v závislosti na snižování úvazků pracovních taky snižovat mzdy, ale to je nástroj, který tady v době krize fungoval, funguje, český zákoník práce jej zná, ale to není cílem. Cílem by mělo být, aby lidé měli pokud možno shodnou mzdu, či vyšší mzdu, tam, kde je to možné, než v roce předchozím, aby se dále nesnižovaly disponibilní zdroje rodin. A to proto, že ze 70% tvorby hrubého domácího produktu je spojena se spotřebou obyvatelstva. Jakmile my snížíme spotřebu obyvatel, protože tam je další nápad ve smyslu, zmrazíme důchody, ale nevím, jestli ti, kteří to vymysleli, si někdy představili, jak je možné, nebo zda je vůbec možné z takových důchodů vůbec přežít měsíc. A do toho ještě protisměrně přichází zvýšení DPH nebo nápad dokonce na zvýšení DPH až na 20%. Že spojuji ty věci, tu základní otázku o zaměstnanosti, já tím chci zdůraznit, že lidé bez peněz v žádném případě ekonomice nepomohou. Lidé bez práce ekonomice nepomohou. Klíč odborů je zachovat pracovní příležitosti i tím, že se prostřednictvím kurzarbeitu podělí o ty náklady zaměstnavatel, stát a menším dílem ten zaměstnanec, protože je potřeba zachovat tu kupní sílu. A co se týká nápadu typu nucená práce po dvou měsících u nezaměstnaných, myslím si, že i ty úřady, které tu budou dělat, tak ty už dneska vědí, že nic takového ani dělat nemohou, protože nemají, kde ty lidi zaměstnat. A je potřeba se skutečně soustředit na to, že je nutno lidi vrátit do práce, je nutno se podívat na tu budoucí generaci, která končí vzdělání, protože jakmile ti budou mít první zkušenost s nezaměstnaností, než se zaměstnaností, tak riskujeme to, že za několik let nám to způsobí ještě další, a to velmi značné problémy, protože generace, která není naučena na práci, tak je opravdu, ona se dostává do vyloučení ze společnosti a ještě to se snaží přetransformovat jako velkou výhodu a výhru. Jenomže rodiče nemají tolik peněz, aby mohli děti sanovat nějakou částkou. Takže pro nás je opravdu klíčovou věcí nalézt takové nástroje, které pomohou ekonomice, to znamená prorůstové věci. Nezapomenout na věci, jako je právě dostavba jaderné elektrárny Temelín, protože to je jedna z největších investičních pobídek, jaká se v České republice připravuje. Že tomu říkám investiční pobídka, to bude pouze v případě, pokud většina práce na takovéto operaci zůstane v České republice. Ale tím nechci říct, že by dostavba jaderné elektrárny byla jedinou věcí, ale tam je ten objem opravdu ohromný, ale jedná se taky o to, že s tím je spojeno spoustu práce spojených třeba s dostavbou přenosové soustavy a všech těch náležitostí.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Uvádí Josef Středula z odborového svazu KOVO. Zkušený odborový předák tedy vidí jako prakticky jisté velké výpadky ve výrobě. Zatím se však nepropouští a firmy se podle něho snaží udržet, co se udržet dá. Firmy ovšem marně čekají na nějakou podporu z veřejné sféry. Český rozhlas 6 se tedy Josefa Středuly zeptal, co podnikají samy odbory.
Josef STŘEDULA, předseda odborového svazu KOVO
--------------------
My už jsme měli jednání se zaměstnavateli, se svazem průmyslu a dopravy a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a shodli jsme se, že budeme hledat společné náměty. My už jsme totiž vládu vyzvali při projednávání státního rozpočtu, že si myslíme, že jejich předpovědi vývoje ekonomiky jsou nesprávné a že bychom se spíš měli domluvit na to, jak hledat opatření, aby nedopadla ta situace hůře. Bohužel vládě trvalo tři měsíce, než jí došlo, že skutečně situace bude špatná. A my přicházíme na jednání právě české tripartity s tím, že tu nabídku zopakujeme. A sami jsme plně očekávání, jak se vláda v té věci zachová. Protože jestliže máme projít krizí, tak to v žádném případě nestačí tím, že bychom jenom vláda něco udělala a ostatních se to netýkalo. Buď to bude společná práce a bude to mít v tom případě efekt a budeme se bavit bez nějakých ideologických předpojatostí, anebo v tom případě, ať si vláda za to opravdu ručí se vším všudy a potom ať lidem zodpoví, jaké chyby udělali, proč to udělali. A myslím si, že to už je potom ale velice těžce odůvodnitelné vůči společnosti.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Vy říkáte, že vláda vůbec veřejná sféra nejsou vůbec připraveny na nástup nové krize. Ale pořád je tady otázka, jestli ta krize skutečně nastupuje. Je tedy pravda, že někteří politici a ekonomové straší, ale z těch statistických dat, která jsou dostupná, tak minimálně v říjnu ještě krize nebyla.
Josef STŘEDULA, předseda odborového svazu KOVO
--------------------
Ta situace je opravdu složitá v tom smyslu, že řada subjektů v České republice se snaží dneska krýt ty krizové signály. Ten důvod je velice jednoduchý. A to je to, že pokud nějaká firma vystoupí a velice konkrétně řekne, máme problém se zakázkama, první čtvrtletí už je špatné, propady jsou naprosto jednoznačné, tak v tom případě banka, která této firmě dodává zdroje obrátkové, tak okamžitě zaregistruje tuto informaci a zpřísní úvěrový rámec. A tím pádem se stane to, že firma by za normálních okolností mohla přežít při tom stávajícím úvěrovém rámci, ale jakmile dojde ještě k tomu, že se zpřísní, tak v tom případě ta firma vlastně dostane ještě nadneseně by se dalo říct ránu z milosti. A v tomto případě se jedná v podstatě o ukončení té činnosti. A to je hodně velké poučení, které firmy učinily v té době krize 2008, 2009 a následující. A proto se o těch konkrétních příkladech tolik nehovoří. A vycházejí různé ankety. My taky víme řadu informací, které ale ze stejných důvodů nemůžeme zveřejnit, ale na příkladu některých předmětů dlouhodobé spotřeby skutečně se dá očekávat, že ty výpadky budou na úrovni přibližně toho roku 2009, počátku roku 2009 a možná, že i horší, protože lidé se již připravují na tu dlouhodobou krizi. A to tím, že si říkají, ano, tyto Vánoce a potom omezíme platby. Navíc už jsou ekonomické signály o dalších navýšení plateb. A právě špatná důchodová reforma, kterou česká vláda schválila, to znamená to vyvedení prostředků z prvního pilíře, čili ta možnost vyvedení prostředků z prvního pilíře, může znamenat desítky miliard, o které se musí stát postarat jak je získat zpátky. A to právě způsobilo to podle našeho soudu nesmyslné navýšení daně z přidané hodnoty v této chvíli. Protože ta důchodová reforma je prostě špatná a nepotřebná. My jsme nic podobného nepotřebovali. Takže jeden z našich požadavků zcela jistě, abychom nezhoršovali situaci firem, nezhoršovali tu pozici v tom konkurenčním boji v době krize, abychom nezpůsobili ten druhotný efekt právě i snižování počtu zaměstnanců, tak si myslíme, že první krok, který by měl nastat naprosto jednoznačně, je zastavení důchodové reformy. Tím zároveň zastavení navyšování DPH. Podívat se na všechny ty věci, které zpomalují růst ekonomiky. A soustředit se na všechny ty prorůstové efekty. Další věc ale s tím souvisí, je, abychom se soustředili na to, aby české ekonomiky nesmyslně nám neodčerpávaly peníze mimo hranice České republiky, to znamená od daňových rájů na straně jedné, až po některé nestandardní transfery z České republiky mimo. To znamená, zcela zacpat tento zdroj, či alespoň do takové míry, která je akceptovatelná. Protože jestliže z ekonomiky se odhaduje, že odchází ročně nějakých 150 až 170 miliard, tak ty peníze my ale bychom docela potřebovali tady v České republice. Taky si myslíme, že by se mělo změnit český daňový systém, ale v žádným případě ne v tom směru, jaký jsme měli dosud. To znamená neustálé snižování daní. A v tomto NERV přišel s neuvěřitelným nápadem, že pokud se bude zvyšovat nezaměstnanost, tak se bude snižovat sociální pojištění. To už opravdu se nedá ani charakterizovat, že došlo k nějakému nápadu ze strany členů NERVu, protože toto způsobí další problém na straně státního rozpočtu. Další problém v oblasti zdravotního pojištění. A já si vůbec neumím představit, že by toto mohlo být realizováno. Naopak by spíš se měly realizovat právě ty kroky, jako je například vyšší zdanění OSVČ, právě zavedení progresivního zdanění u těch vyšších skupin. Měli bychom se také podívat, v jaké situaci jsou podnikové daně, protože sice mají devatenáctiprocentní zdanění, ale efektivní daň je kolem dvanácti procent. To znamená sedm procentních bodů. A my si myslíme, myslím tím Českomoravská konfederace odborových svazů, že by bylo lepší, kdybychom se právě podívali na tu míru zdanění a kdybychom se dostali pod průměr Evropské unie v oblasti zdanění, dosažené daňové kvóty, tak by Česká republika měla dokonce kladný výsledek na konci roku, co se týká dluhu, ne veřejného, protože to zadlužení je poměrně velké, i když ve srovnání s jinými státy je pořád velmi, velmi nízké. Ale myslím si, že ministr financí zasekl docela silnou sekyru do futer. Obrazně řečeno. A myslím si, že bychom se měli na to podívat a nedá se to řešit vždycky jenom na straně škrtů a už vůbec ne v oblasti jenom sociální, protože my si myslíme, že těch zdrojů v ekonomice je poměrně hodně, ale měli bychom s nimi nakládat trošku odlišným způsobem, než to bylo dosud. Takže my jsme připraveni se zapojit, nejenom se zapojit do té diskuse, my jsme hlavně připraveni přicházet i s náměty, ale v tom případě vláda musí uznat roli sociálních partnerů. Musí uznat, že sociální dialog je skutečný nástroj a ne jenom hra na sociální dialog. V tomto se naprosto shodujeme i se zaměstnavateli. A my jsme připraveni pomoci České republice, ale náš cíl bude zaměstnat, udržet zaměstnanost, pokud možno ji zvýšit, jakmile ta krize chvíli pomine. Nevyvádět prostředky, zastabilizovat příjmy státního rozpočtu a již nejít tím opravdu nepříznivým neoliberálním směrem, ale začít se chovat velmi moderně, tak jako to konají ekonomiky typu Německa, Francie či Velké Británie.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A vy tedy předpokládáte, že by ta krize mohla být vidět někdy tedy začátkem příštího roku, že v tuto chvíli, co vidíme, tak trochu odvádí pozornost od té reality, kterou vy třeba vnímáte v těch firmách.
Josef STŘEDULA, předseda odborového svazu KOVO
--------------------
Otázkou je, jakou realitu vnímáme, protože já mám někdy pocit, že se v České republice už o těch krizových signálech sice hovoří, ale spíš je to ze zahraničních případů. Ale když například vezmu v potaz firmu Arcelor Mittal, což je největší výrobce oceli v České republice, ale taky ve světovým měřítku absolutně největší, tak už byly zavřeny některé hutní provozy například v Belgii a je tam kolem toho obrovský hluk. V České republice propouštění 600 lidí a to zdaleka se nedá říct, že by pro Arcelor Mittal byly rozhodující mzdové náklady, protože v hutních firmách jsou opravdu personální náklady v oblasti, to jsou jednotky procent. To nejsou desítky, to jsou opravdu jednotky procent. Takže personální náklad není pro tuto firmu tak důležitý a přesto přichází už s tím preventivním propouštěním. Takže těch starostí už tady je. A když si vezmeme, že je to prvovýrobce, který se na krizi tímto způsobem chystá, tak je logické, že se to, že oni už v tom světovém měřítku tu situaci vycítili a začínají to řešit. A opravdu ty signály jsou, ale opravdu ta ekonomika v tuhle tu chvíli koná velmi moudrá ochranářská opatření, kde nechce pustit tu informaci veřejnosti, protože se právě domnívá toho nebezpečí, že ta banka udělá ten krok číslo dva. My o tom určitě mluvit nebudeme, přesto si myslíme, že krize už tady je. Promítá se v oblasti objednávek, zejména pro první kvartál roku 2012. A co se týká zaměstnanosti, tak si myslím spíše, že se to začne projevovat kolem půlky roku 2012, protože to už ty firmy skutečně budou mít oddiskutovatelné problémy. A ta ekonomika se začne podle toho chovat.
AWT ZMODERNIZOVALA A ROZŠÍŘILA TERMINÁL V PASKOVĚ
Dopravní noviny | 22.12.2011 | Rubrika: Kombinovaná doprava | Strana: 8 | autor: Tomáš Johánek
První fáze modernizace nezávislého otevřeného terminálu kombinované dopravy v Ostravě-Paskově skončila. Za třicet milionů Kč, které do první etapy přestavby investovala dopravní skupina AWT, dostalo překladiště nové koleje, železniční přejezd a zpevnění části manipulační plochy včetně zámkové dlažby. Celkem již AWT do ostravského terminálu investovala přes 110 milionů Kč.
Pásku na nově zpevněné manipulační ploše paskovského terminálu v prosinci za přítomnosti obchodních partnerů a zákazníků, zástupců ministerstva dopravy, Svazu průmyslu a dopravy ČR a municipalit přestřihli technický ředitel skupiny AWT Bohumil Bonczek a ředitel spediční a logistické divize skupiny AWT Martin Cetl. Otevření bylo skutečně symbolické, protože celá rekonstrukce terminálu probíhala za jeho plného provozu.
„Paskovský terminál patří k několika málo otevřeným překladištím v zemi a díky své strategické poloze plní v Moravskoslezském regionu v podstatě funkci veřejného logistického centra,“ řekl Bohumil Bonczek. Připomněl, že kombinovaná doprava nabízí vedle jiných výhod možnost ekologičtějších přeprav a odlehčení přetížených dálnic a silnic. „Zájem o tento způsob přepravy stále roste, což kromě stoupajícího počtu manipulací dokazuje i dnešní účast našich partnerů na slavnostním otevření zrekonstruovaného terminálu,“ dodal.
Kapacita terminálu 1700 TEU
První etapa modernizace terminálu Ostrava-Paskov trvala přibližně tři měsíce. AWT během ní prodloužila stávající manipulační kolej a upravila její zhlaví, postavila dvě zcela nové téměř třísetmetrové koleje, vybudovala železniční přejezd, provedla drenáž, kanalizaci a odvodnění ploch a zpevnila třetinu, tedy asi deset tisíc metrů čtverečních manipulační plochy. Na její části také položila zámkovou dlažbu. Rekonstrukcí se dosavadní skladovací kapacita terminálu zvýšila ze 1400 na 1700 TEU. Manipulace s jedním kontejnerovým vlakem se díky ní zkrátí z hodiny a půl na dvacet minut.
Na příští rok skupina AWT plánuje zpevnění zbývající plochy, tedy 21 tisíc metrů čtverečních. Skladovací kapacita by pak měla dosáhnout až 2400 TEU. Vedení skupiny počítá i se zvýšením počtu zaměstnanců z dosavadních 18 až na třicet (v roce 2007 terminál zahájil provoz pouze se dvěma pracovníky). Pro zvládnutí všech prací v nedalekém Staříči otevřela další odlehčovací překladiště, které bude využívat i do budoucna.
Evropské dotace nepomohly
„Paskovský terminál vyrostl na někdejším brownfieldu. Zároveň tak řeší využití již nepotřebných průmyslových areálů. A v tomto chceme pokračovat. Kdybychom zde nevybudovali překladiště, stály by tady pořád polorozpadlé nevzhledné budovy. A co je ještě podstatné, rozšířením svých služeb můžeme nabídnout práci dalším lidem, zvlášť v regionu nezaměstnaností zatíženém,“ řekl dále Bohumil Bonczek.
Skupina AWT nakonec nemohla využít původně předpokládanou dotaci z evropských fondů, protože nebyly včas vypsány příslušné programy. „Kvůli našim zákazníkům jsme již nemohli na stát déle čekat. Pevně věříme, že v dalších etapách modernizace již budeme moci peníze z Evropské unie využít,“ uvedl ředitel Martin Cetl.
Překladiště leží v blízkosti dálnice, slovenské a polské hranice, je napojeno i na celostátní železniční síť. Terminál nově disponuje čtyřmi překladači Kalmar a Hyster, které mohou manipulovat až s pětačtyřicetitunovým nákladem. Vlečku tvoří devět kolejí a celodenní provoz na ní zajišťují dvě posunující lokomotivy. Vedle překládky, svozu a rozvozu kontejnerů, návěsů a výměnných nástaveb nabízí terminál OstravaPaskov rovněž odbavení ucelených vlaků i jednotlivých vozových zásilek.
Podpora ze strany státu vázne
Letos se v terminálu přeloží přes 40 tisíc kontejnerů, což představuje meziroční nárůst o více než 100 procent. Stejné množství kamionů by jinak muselo brázdit české dálnice a silnice. Při otevření modernizovaného pracoviště nicméně opět zaznělo, že navzdory všem proklamacím zatím vázne podpora kombinované dopravy ze strany státu. „Velkou ránou konkurenceschopnosti tuzemské železnice je navýšení poplatků za užívání železniční dopravní cesty od roku 2012. Tento krok přišel na poslední chvíli a vůbec jsme jej nečekali, a to obzvlášť v situaci, kdy všechny okolní země mají tyto poplatky nižší. Další důvod, aby operátoři kombinované dopravy zdaleka Českou republiku objížděli,“ řekl v této souvislosti Martin Cetl.
