Výběr z monitoringu médií 26.10.2011

 

 

 

Návrh nové energetické koncepce: méně plynu, více jádra
E15 | 26.10.2011 | Rubrika: Obsah | Strana: 2

Už rok se připravuje nová energetická koncepce a její projednání ve vládě se stále oddaluje. Nejnovější termín projednání je konec tohoto roku. Nejnovější návrh aktualizované státní energetické koncepce, který je zatím neveřejný, počítá s menším využitím plynu než v současnosti. Naopak více prosazuje jadernou energii.

Tyto informace prozradil bývalý předseda Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Josef Fiřt, který je nyní členem oponentní komise při sestavování nové koncepce. Poukázal také, že aktualizovaný návrh koncepce má zatím několik možných scénářů, které se stále vyhodnocují. Vláda by koncepci měla projednat do konce roku.

Plynaři se bouří

„Nejen, že se počítá se s menší závislostí na plynu, ale dokonce je vytlačován na míru, která mě opravdu překvapila,“ uvedl Fiřt.
Podle něj by omezení plynu nebylo správné. Svůj nesouhlas vyjádřil v oponentním posudku. Původně energetici předpokládali, že by plyn mohl částečně nahradit uhlí, jehož bude v budoucnu nedostatek. V současnosti se spotřeba zemního plynu v Česku pohybuje kolem devíti miliard metrů krychlových ročně.
Významně se plyn podílí na výrobě tepla, u výroby elektřiny je plyn zatím spíše doplňkem. Podle Fiřta by využití plynu mělo zůstat alespoň na úrovni dnešních hodnot.
Podle České plynárenské unie (ČPU) by snižování využití plynu v ČR bylo chybou, v Evropě se podle ní jde naopak cestou výstavby plynových elektráren, které mají nahrazovat staré uhelné či vyřazené jaderné.
Plynaři také upozorňují, že má Česko zabezpečené zásoby a případný výpadek dodávek plynu z Ruska neznamená takové ohrožení, jak se často tvrdí.
„Státní energetická koncepce by měla být založena na úsporách energie, na vyváženém mixu palivoenergetických zdrojů a na konkurenci energií. Pro jaderné elektrárny je typický rovnoměrný výkon a rostoucí potřebu pružného vyrovnávacího výkonu mohou uspokojit právě plynové elektrárny a plynové kogenerační zdroje. Zemního plynu je také stále více a tak je na místě se ptát, zda některá doporučení v SEK nejsou v konfliktu s otevřeným energetickým trhem a neomezují-li konkurenci na trhu paliv,“ uvedl prezident ČPU Oldřich Petržilka.

Jsme schopni stavět další jaderné bloky?

Návrh nové energetické koncepce počítá s větším využitím jádra, a to i nad rámec plánované dostavby jaderné elektrárny Temelín. Podle mezního scénáře by se z jádra mohlo vyrábět 80 i více procent elektřiny.
Podle mezní varianty má v Česku do padesáti let vyrůst až 18 nových jaderných reaktorů. Při současném způsobu schvalovacích řízení je ale takový plán neproveditelný. „Nejenže v dnešní době tolik reaktorů možná ani nepotřebujeme. Samotná výstavba je absolutně nereálná,“ komentuje plán výstavby prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václav Matyáš. Podle něj bude mít vláda problémy i s dostavbou dvou bloků v Jaderné elektrárně Temelín.
Podle expremiéra a nového šéfa Teplárenského sdružení Mirka Topolánka tuto variantu je však nutné brát jako mezní, srovnávací variantu, nikoliv jako reálnou.
„To, že ale budeme muset prosadit výrazný podíl jaderné energie navzdory všem, je fakt. Optimum, realistické je 50 procent elektřiny z jádra, doplněno o obnovitelné zdroje, jež se snad již brzy obejdou bez dotací, o uhlí a plyn. Ten se nedá opominout, ale jeho podíl v energetickém mixu zvyšovat nechceme, protože to zvyšuje naši dovozní závislost. Kdybychom chtěli nahradit všechno hnědé uhlí plynem, představovalo by to pět miliard kubíků navíc, když naše současná spotřeba je asi devět miliard. To pokládám z hlediska obchodní bilance i dovozní závislosti za naprosto nemožné,“ uvedl Topolánek.
Otázkou také zůstává, zda by Česko v příštích letech mělo finanční a technické kapacity pro stavbu dalších bloků. Podle šéfa obchodní divize ČEZ Alana Svobody bude jaderná energie v budoucnu nahrazovat dosluhující uhelné elektrárny a ukáže se jako ekonomicky výhodná.

Jádro jako důvod k vystoupení z EU?

Premiér Petr Nečas připustil, že výrazná orientace Česka na jadernou energii by mohla vzbudit odpor okolních států, to jest Německa a Rakouska, a tlak na revizi tohoto plánu.
Podle Mirka Topolánka je však naše jaderná energetika nejlepším řešením pro střední Evropu a toto rozhodnutí by měly okolní státy respektovat. „Energetický mix je podle Lisabonské smlouvy svobodným rozhodnutím každého státu.
Představa, že by nám někdo zakázal výrobu z jádra, je absurdní a bylo by to takové porušení Lisabonské smlouvy, že pro mne osobně by to bylo důvodem k vystoupení z EU,“ prohlásil Topolánek. Nejlepší lekcí pro Evropu by byl podle něj tříhodinový blackout ve střední Evropě.

Přemrštěná predikce růstu spotřeby?

První návrh koncepce počítal se třemi scénáři vývoje české energetiky. Všechny byly založeny na jádru. Čerstvá úprava koncepce rozšířila scénáře z původních tří na šest.
I ty se však spoléhají zejména na jadernou elektřinu, která by se měla až z devadesáti procent podílet na výrobě elektřiny v Česku a produkovat nadbytky, z nichž by mohli těžit výrobci elektřiny.
Koncepce totiž předpovídá výrazný růst spotřeby elektrické energie v následujících padesáti letech. Ten by měl ze současných více než 50 terawatthodin ročně stoupnout až na necelých 90 terawatthodin. Ministerstvo průmyslu nárůst odůvodňuje tříprocentním růstem HDP do roku 2030 a 1,5procentním růstem do roku 2060.
Poptávku po elektřině má uspokojit její zvýšená výroba. Ta by však měla spotřebu převyšovat o padesát až sto procent. Podle ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka by se nadbytek využíval k nabíjení elektromobilů, které by v té době měly být již rozšířené.
Predikce růstu spotřeby je ale podle kritiků koncepce a finančních analytiků přinejmenším příliš optimistická. „Předpověď růstu HDP nemá obdoby,“ tvrdí prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl, jenž se na tvorbě koncepce podílí a podle něhož je naprosto nereálná.
„Do krize by to byla realistická prognóza. Teď je to spíš velmi optimistická varianta,“ dodává hlavní analytik společnosti Patria Finance David Marek.
Návrh koncepce přesto bere na vědomí i snahu Evropské unie snižovat energetickou náročnost a spotřebu energie. Zabývá se proto také takzvanými chytrými sítěmi, jež umožní zákazníkům regulovat svou spotřebu energie.

 

 

 

 

 

Jak ovlivní Česko propad ekonomiky? Jak se ho má pokusit překonat?
Lidové noviny | 26.10.2011 | Rubrika: Téma | Strana: 14

ANKETA

Jaromír Šindel hlavní ekonom Citibank pro Česko a Slovensko
Bude záležet na tom, jak se česká vláda se svými financemi vypořádá při poklesu tempa růstu ekonomiky. Pokud bychom viděli razantnější nárůst výpůjčních potřeb v příštím roce, byla by to negativní zpráva pro české dluhopisy.

Petr Gapko hlavní ekonom GE Money Bank
Pokud by do Evropy dorazila druhá vlna recese, byla by vzhledem ke své otevřenosti zasažena i česká ekonomika. Její hloubka by v takovém případě záležela jen a pouze na vývoji v okolních zemích, hlavně v Německu. Byl by znovu zasažen český průmysl.

Boris Dlouhý ředitel hospodářské sekce Svazu průmyslu a dopravy
Vláda doposud nedokázala nastavit systém efektivních výdajů, například ve veřejných zakázkách a na výdaje veřejné správy. Neprovedla audity výdajů. Politika úspor snižuje v krátkém období růst HDP.

Pavel Kohout ekonom, Partners
Není vhodná doba pro odvážné manévry. Žádné akce typu šrotovné.
Je třeba připravit státní rozpočet, který bude předpokládat nižší růst.

 

 

 

 

 

Jaké právo chceme
A2 | 26.10.2011 Strana: 3 | autor: filip pospíšil

Spojení ‚vláda práva‘ často používáme příliš vágně. Otázka, kterou bychom si měli v této souvislosti pokládat, zní: Jakou vládu práva máme na mysli? Takového práva, které zachovává nerovnost nebo slouží jako nástroj útlaku? Právo by mělo sloužit jako mechanismus spravedlnosti,“ prohlásil ekonom Joseph Stiglitz na úvod letošní – již patnácté – konference Forum 2000. Ta měla v jednom ze svých podtitulů právě otázku po spojení demokracie a vlády práva.
Podobná prohlášení je možné brát jako řečnickou formuli, jako příležitost k předvedení intelektuálních schopností. Anebo jako výzvu k boji proti globálnímu kapitalismu, která by však byla jistě přesvědčivější, kdyby vycházela z úst někoho jiného než dlouho letého hlavního ekonoma, místopředsedy Světové banky a poradce amerického prezidenta. Krom toho se zmíněný řečník svého výroku dopustil na konferenci věnované zásadním globálním otázkám, což je pro mnohé příliš vzdálená problematika na to, aby jí věnovali svou pozornost. Ostatně, jak by se nás v demokratické společnosti vůbec mohly týkat výrazy jako nerovnost nebo nástroj útlaku?
Bohužel i u nás jsou ale nerovnost, včetně té před zákonem, a útlak v mnoha svých podobách naprosto běžným jevem. A každodenně se rozhoduje o tom, vůči komu bude útlak uplatňován a kde bude nerovnost zvyšována, a kde naopak bude nutné útlak zmírnit či nerovnost napravit. Najdou se samozřejmě takoví, kteří tvrdí, že určitá nerovnost – ta ekonomická – je nezbytná a dokonce i zdravá. Pomáhá prý soutěživosti a ekonomickému růstu. Ale i zastánci ekonomické nerovnosti se většinou shodnou, že v demokratické společnosti musí platit aspoň rovnost právní, tedy právní stát. Podívejme se proto, jak je tato právní rovnost stávající českou vládou Petra Nečase prosazována.
Čistě teoreticky by všichni, kdo mají větší než základní příjmy, měli platit daně. Ovšem podle ministra financí jen s výjimkou těch, kteří podnikají v hazardu. Nebo spekulují na mezinárodních finančních trzích. Nebo mají příliš velké příjmy či zisky, a tak se s firmami formálně přestěhují do daňových rájů. Zvýhodněni jsou tedy zejména bohatí.
Vlastnická práva by měla být transparentní a nezcizitelná. Ovšem jen s výjimkou těch, kdo drží firemní akcie na doručitele. A právě těmto firmám, u kterých se ani neví, kdo je vlastní, dávají nejvíce zakázek státní firmy Lesy České republiky a Ředitelství silnic a dálnic. A nezcizitelnost? Obecně možná platí, ale opět s velkou výjimkou. Majetek může být bez náhrady odebrán drobným akcionářům. Podle zákona o takzvaném vytěsnění je mohou většinoví vlastníci zbavit akcionářských práv. A pokud je o tom neinformují a sami malí akcionáři se během pár let nepřihlásí, podíly propadnou ve prospěch těch, kdo mají akcií víc. Do konce roku 2010 tak byly „promlčeny“ 3,5 miliardy korun, letos by to mohlo být i 3,6 miliardy. Bohatí jsou opět zvýhodněni.
Podívejme se na další právní nerovnost. Všichni, kdo se dopustí nějakého zločinu, by měli být stíháni. Pochopitelně, represivní či justiční orgány nedokážou vždy potrestat ani odhalit všechny pachatele. V mnoha případech je to otázka náhody. Objevuje se tu nicméně i jedna systémová výjimka. Loni bylo za korupční delikty odsouzeno zhruba padesát lidí. Přitom ovšem letos v červenci šéf Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák prohlásil: „Zhruba třetina námi oslovených manažerů uvádí, že si nedovede představit získání zakázky bez úplatku. Ve stavebnictví tento podíl převyšuje dokonce 40 procent.“ Podle jiného aktuál ního průzkumu, provedeného firmou Ernst & Young, je 41 procent oslovených manažerů v zájmu získání zakázky připraveno nabídnout úředníkům či politikům nadstandardní náklady na reprezentaci a třetina z nich přímo hovořila o své ochotě nabídnout úplatek. Stejně jako v předchozích případech výhodu beztrestnosti získávají zejména ti již bohatí.
Všechny tyto nerovnosti jsou vládě dobře známé. Místo jejich řešení má ale jiné priority. Nerovnost chce totiž ještě zvětšovat. Z ústavy sice máme všichni právo na zdravotní péči, podle aktuálního vládního návrhu by to však měli být jen ti, kdo si připlatí. Ostatní budou mít nárok na tzv. standard, který ještě nikdo nedefi noval. Ani ohledně důchodu nebudou platit rovná pravidla. Ti později narození do něj půjdou až ve vyšším věku, pokud se ho vůbec dožijí. Výhodu získávají ti starší a bohatší.
Přesto je tu ovšem jedna nerovnost, na kterou vláda razantně poukazuje a kterou chce omezit. Někteří nejchudší a nezaměstnaní prý zneužívají dávky sociální podpory či životního minima. Vláda je tedy navrhuje trochu přidusit. Budou se pravidelně hlásit na určeném místě a vykonávat nucené práce. Vláda práva tak bude opět nastolena.

 

 

 

 

Kdo ví nejlépe, co pro studenty dobré jest?
blog.ihned.cz | 25.10.2011 | Rubrika: bajgar.blog.ihned.cz | Strana: 0 | autor: Matěj Bajgar

Mladí lidé by si měli sami zvolit své vzdělání. Veřejně dostupné informace o trhu práce by jim v tom pomohly.

Článek "Učňák jménem česko" v minulém čísle Respektu se věnuje snahám průmyslových svazů a některých krajů zvýšit počet absolventů učilišť a odborných středních škol na úkor gymnázií. Argument protagonistů těchto snah je, že firmám  chybí vyučení dělníci. Autorka článku Hana Čápová tyto tendence naopak kritizuje, učiliště podle ní nabízí příliš úzkou kvalifikaci, jejíž majitelé čelí riziku, že si v případě změn na trhu práce nebo v některých případech i krachu jedinné fabriky obtížně budou hledat nové zaměstnání. Průmyslové svazy i jejich kritičku spojuje jedna věc: řeší, do kterých oborů by měl stát poslat více studentů. Opomíjejí přitom možnost, že studenti sami nejlépe vědí, jaký chtějí žít život a jaké vzdělání jim k němu pomůže.

Střední školství je v České republice z velké většiny státní a zdarma. To má své důvody. Vedle tradice se tak stát snaží zajistit, že nabízené vzdělání má přiměřenou kvalitu a že šanci ho získat má každý mladý člověk stejnou, bez ohledu na příjmy své rodiny a ochotu svých rodičů investovat do jeho vzdělání. Fakt, že vzdělání nechceme přenechat volnému trhu ale ještě neznamená, že stát ví lépe než studenti, co je pro ně dobré.

Je pravda, že stát může mít ve srovnání se studenty lepší informace o situaci o trhu práce, tedy o šanci najít zaměstnání a očekávané mzdě absolventů jednotlivých oborů. Pak je ale řešením studentům tyto informace předat. Ať stát připraví přehledný webový portál, kde si zájemci o středoškolské studium budou moci zjistit, jaké jsou jejich vyhlídky, když si zvolí tu či onu školu. S orientací v dostupných informacích by studentům mohli pomoci k tomu určení učitelé.

Vzdělání ale NENÍ pouze nástojem pro nalezení dobře placené práce. Kvalitní vzdělání zvyšuje kvalitu lidského života v mnoha dalších směrech: prohlubuje schopnost vnímat a přemýšlet, zlepšuje umění komunikovat, nabízí témata k zajímavým rozhovorům a posiluje touhu rozvíjet se a růst. Ať už jsem v práci, v hospodě s kamarády nebo v kině, můj prožitek bude hlubší, pokud mám širší rozhled, jehož důležitým determinantem je vzdělání. U mnoha lidí takové přínosy vzdělání převáží ty kariérní. Takovéto přínosy vzdělání navíc fungují jako služba dalším lidem. Copak není (v průměru) zajímavější povídat si se vzdělanými než nevzdělanými lidmi? Podstatné je, že takovéto přínosy vzdělání stát ani průmyslové svazy nezměří, posoudí je pro sebe pouze každý sám, nanejvýše s pomocí své rodiny, přátel a učitelů.

Jak má tedy stát určit, které obory omezit a které posílit? Nechť posílí ty obory, o které je zájem, a omezí ty, o které nikdo nestojí. Poptávka ať určuje nabídku, nikoli naopak. A pokud má stát pocit, že studenti nemají pro zodpovědné rozhodnutí dostatek informací, ať jim informace dodá.