Výběr z monitoringu médií 4.1.2012

 

 

Hostem viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar
ČRo Rádio Česko | 3.1.2012 | 15:35 | Pořad: Studio Česko

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Českou republiku letos znovu čeká ekonomicky nejistý rok a čísla ukazují proč. Růst českého hrubého domácího produktu se loni za první 3 čtvrtletí meziročně zvýšil o 1,2 procenta. Alarmující je ale struktura růstu. Jedinou položkou, která ho táhla, byl zahraniční obchod. Průmysl táhly hlavně automobilky. Prudce naopak klesalo stavebnictví, služby i obchod. A podobný trend se očekává také letos, dost důvodů pro to, pozvat do Studia Česko Radka Špicara, viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku a jen krátce bývalého ředitele vnějších vztahů exportéra roku společnosti Škoda auto. Pane Špicare, dobrý den, vítejte.

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Dobré odpoledne, děkuji za pozvání.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
České firmy letos tedy idylu rozhodně nečekají, vyplývá to i z průzkumu společnosti Manpower, podle kterého budou firmy v Česku propouštět více zaměstnanců, než se chystají nabírat. Ředitelka společnosti Jaroslava Rezlerová pro Rádio Česko upřesnila, které sektory jsou nejvíce pesimistické.

Jaroslava REZLEROVÁ, ředitelka společnosti
--------------------
Negativně naladěn je zpracovatelský průmysl, to je vlastně sektor, který zaměstnává v absolutních číslech největší počty lidí. Teď očekává nejmenší tvorbu nových pracovních pozic a spíše bude asi snižovat stavy. Ostatní odvětví, důležitá odvětví jako doprava, skladování a logistika, případně velkoobchod a maloobchod, to mají podobně.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
A jaká očekávání má váš svaz?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
My už jsme někdy na přelomu srpna a září minulého roku na jednom z jednání tripartity upozorňovali vládu, že podle nálady a poměrně reprezentativního průzkumu v rámci členské základny Svazu průmyslu a dopravy, který jsme tenkrát provedli, lze očekávat, že už konec roku nebude vůbec příjemný a že minimálně tedy první čtvrtletí roku 2012 bude pro české především exportní firmy velmi složité, alespoň tak to vyplývalo z toho tehdejšího průzkumu. Tehdy se ukázalo, že přes 60 procent našich členů očekává poměrně dramatický pokles poptávky po své zboží na zahraničních trzích a ukazovalo se tenkrát, že postižené budou především firmy, které jsou navázány na státní výdaje, to znamená například stavební firmy, a firmy, které exportují především do Evropské unie, a to samozřejmě především do krizí nejpostiženějších států, jako jsou ty na jihu Evropy. Takže nás to nepřekvapilo, naopak jsme vládu upozorňovali, že tentokrát by měla na krizi, která s největší pravděpodobností přijde, reagovat nikoli ex-post, jako tomu bylo před 3 lety, ale ex-ante a začít tedy připravovat ta nejrůznější protikrizová opatření.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
A neměníte tu predikci? Přece jenom když se podíváme na ta čísla, která přicházejí třeba ze sousedního Německa, což je velký obchodní partner České republiky, nezaměstnanost nejnižší od sjednocení, ekonomika šlape rozhodně lépe, než se očekávalo, tedy není namístě větší optimismus než vloni v létě?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Já myslím, že větší optimismus namístě úplně není. My jsme nijak tenkrát ani teď nepanikařili, neříkali jsme, že se hospodářský růst v České republice propadne o 5, 10 procent nebo něco podobného, my jsme pouze říkali, a na tom trváme, že například predikce, na které je postaven rozpočet pro rok 2012, to znamená růst ve výši 2,5 procenta HDP prostě reálný není.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Tak, Miroslav Kalousek říká, že nejpravděpodobnější letošní výsledek je 0, případně pokles o 2 procenta.

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
To už se blíží tomu, na co jsme tenkrát před koncem roku upozorňovali a na to se samozřejmě musí připravit nejen ministerstvo financí a vláda jako celek, protože prostě pracuje zatím s rozpočtem, který není úplně postavený na reálných základech, ale musí se na to samozřejmě připravit také firmy.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Tak, když se podíváme na ta čísla, která už jsou jasná, tak hospodářská komora v prosinci mezi svými 774 členskými firmami udělala průzkum, z něhož vyplynulo, že celkem 60 procent z nich i v současné situaci má problém sehnat potřebné pracovní síly a nejobtížněji se lidé shánějí v technických profesích. Co s tím teď v tuto chvíli a co s tím do budoucna?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
To, že tento problém firmy mají i v době nastupující hospodářské krize, jasně dokresluje to, že je to opravdu dlouhodobý strukturální velmi vážný problém, který až krize odezní, a ona odezní, protože všechny krize, ať už jsou krátké nebo dlouhé, jednou odezní, bude ještě mnohem vážnější. To znamená opět to bude jedno z témat číslo jedna a opět Hospodářská komora, Svaz průmyslu a všechny ostatní zájmové organizace, které reprezentují český byznys, budou poukazovat na to, že Česká republika tento problém má a že to je jedna z největších brzd vůbec.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
No, ono je to paradoxní, když Česká republika je nejvíce průmyslovou zemí 27.

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Přesně tak. Je to paradoxní a o to je ten problém závažnější. My už jsme od začátku 90. let poukazovali na to že máme nedostatek vysoce kvalifikované pracovní síly. Možná si vzpomínáte, byli jsme poměrně hluboko pod průměrem OECD a v tomto nás skutečně vláda vyslyšela, ale bohužel jsme se z jednoho extrému dostali do druhého. To znamená ten nárůst vysokoškoláků, sám ho asi znáte, ta čísla jsou obrovská, téměř každý třetí není vysokoškolák. Kvantitativní nárůst, ten je opravdu markantní a velmi významný, ale bohužel to nebyl také kvalitativní růst. To znamená, máme mnoho vysokoškoláků, ale bohužel nejsou to absolventi oborů, které česká ekonomika potřebuje a česká ekonomika právě proto, že je na průmyslu vůbec nejvíce závislá z celé evropské 27, potřebuje absolventy technických oborů a těch se nedostává.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Tak to zkusíme jinak, protože na poslední tripartitě se mluvilo také o věcném záměru zákona o vysokých školách a zaměstnavatelé žádají větší propojení škol s praxí. Jaký je to tedy problém, není řešením vydat se cestou jako škodovka, která si zřídila vlastní vysokou školu a případně pomocí daňových úlev strukturovat ten segment vysokoškoláků?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Jako bývalý škodovák, který bude mít už navždy zelenou krev, jak se říká ve škodovce, bych samozřejmě rád řekl, že jsme vymysleli řešení pro celou ekonomiku, ale tak to není. Škodovka si může dovolit, když nemá dostatek učňů, tak jako mnoho jiných firem, postavit a provozovat vlastní učňovské středisko. Škodovka když nemá dostatek technicky vzdělaných, špičkově trénovaných vývojářů, může si dovolit postavit vysokou školu a sama si je ...

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Dobře, tak co ten recept pro menší firmy?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
To není recept pro zbytek ekonomiky. Škodovka je skutečně jakýmsi fenoménem v rámci české ekonomiky. Ten recept pro ostatní firmy je, řekl bych, začít mnohem intenzivněji, než-li doposud, spolupracovat s existujícími školami, vtáhnout do hry i kraje, protože teď už samozřejmě, například bavíme-li se o učňovském školství, je to na krajích, nikoli na centrální vládě, a říkat, že po těchto absolventech, například po absolventech řemesel, je poptávka, že budou mít práci a že jim tu práci dokážou garantovat a podílet se například na přípravě studijních plánů, posílat své zaměstnance do škol tak, aby se studenti vůbec měli během studia možnost seznámit se s někým z praxe, protože to furt v českých školách chybí, tak to bohužel je. Anebo například tak, jak to dělá mnoho firem v automobilovém průmyslu, platit vybavení strojové na určitých školách a nedělají to z jakési filantropie, dělají to kvůli tomu, že jim to potom velmi významně sníží tu adaptační dobu, když budou přijímat nové zaměstnance. To znamená my už jsme si za těch posledních x let prostě zvykli na to, že stát za nás všechny problémy nevyřeší, byť by mnoho z nich vyřešit mohl, a že asi ta nejlepší cesta kupředu bude prostě proaktivní přístup a vlastní iniciativa.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Na přelomu ledna a února by se mimořádně měli sejít zástupci vlády zaměstnavatelů a odborů, aby probrali, jaké kroky by měly pomoci zbrzdit dopady krize v Česku. Některé návrhy už připravila Národní ekonomická rada vlády, patří mezi ně třeba zvýšení daně na cigarety a alkohol nebo zkrácení pracovní doby. Podle ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka vláda pak vybere ty návrhy, které pomohou ekonomice nejvíce.

Jaromír DRÁBEK, ministr práce a sociálních věcí /TOP 09/
--------------------
Náměty v řadě případů nejdou proti sobě, to znamená jednotliví ministři musí ty náměty vyhodnotit a my jsme přislíbili sociálním partnerům, že jakmile budeme mít více podkladů pro další postup, tak že se sejdeme a budeme o těch jednotlivých připravených nebo zpracovávaných opatřeních diskutovat.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Které z těch návrhů zatím známých kroků byste preferoval vy?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Já musím říci, že jsme o tom se členy NERVu vedli mnoho jednání a oni byli a pravděpodobně ještě jsou trošku nešťastní z toho, jak se ty jejich návrhy jaksi bez ladu a skladu objevily v médiích, protože to není jakási závěrečná zpráva nebo konkrétní doporučení.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Také proto byl ministr Drábek tak tajnosnubný.

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Přesně tak, já jsem mu vůbec nedivím, byla to opravdu škála nápadů, konkrétních návrhů, některé byly dodělané, některé nebyly dodělané, takže těžko se k tomu mohu nějak konkrétně vyjádřit, ale pokud bych měl obecně říci, co teď nás čeká za jednání s vládou a co si od těch jednání budeme slibovat, tak je to především pohled ministerstva financí a vlády jako celku na letošní rozpočet, to znamená na základě těch nových predikcí, zda bude skutečně nutné rozpočet nějak výrazně přepracovat nebo zda-li si možná s nějakými škrty navíc vystačíme s tím, který už byl schválen. To bude první věc. A druhá věc bude samozřejmě v návaznosti na to, jak buďto krize bude nebo nebude pokračovat a jaká, jaké by měly být protikrizové opatření, které vláda může v rámci svých omezených možností v České republice bojovat s hospodářskou krizí, přijímat.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Ale při pohledu a dopadu těch jednotlivých opatření na jednotlivé zaměstnance, tak jsou třeba české firmy připraveny na zkrácení pracovního týdne, aby nemuselo docházet k hromadnému propouštění, protože toto je stále oblast těch zkrácených úvazků, která v Česku moc nefunguje.

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Pane redaktore, zrovna v této oblasti panuje velký /výpadek signálu/ jsme se ptali členů vlády, zda se bavíme o takzvaném kurzarbeitu, když se v médiích objevilo to zkrácení pracovní doby, nebo zda-li se bavíme o zkrácených úvazcích tak, jak to teď, teď to téma otevíráte vy. Bylo nám řečeno, že ano, spíše tedy se jednalo o téma kurzarbeitu, ale že to byla jakási zárodečná myšlenka, že ještě není dopracovaná a tak dále. Takže mám-li na to nějakým způsobem reagovat, což není jednoduché, tak bych řekl, že velkým pozitivem, velkou výhodou českých firem v tuto chvíli před nástupem krize oproti tomu, čím si prošly před 3 lety, je to, že zaprvé je krize nepřekvapí, to znamená už nyní ex-ante mnoho firem přijímá protikrizové opatření, to znamená, že ta protikrizová opatření budou mnohem efektivnější, než-li když, tak jako tomu bylo před 3 lety, jsou přijímána ex-post a zadruhé už budeme s největší pravděpodobností mít nástroje, které v otázce zaměstnanosti firmám umožní do poslední chvíle udržet zaměstnance. Tou věcí, která už je schválená a která je velmi důležitá, je reforma zákoníku práce, která obsahuje takové věci, jako jsou konta v pracovní době, to znamená že na rozdíl od té situace před 3 lety, kdy jsme po nich také volali, ale prostě nebyly součástí legislativy, už tentokrát zákoník práce toto opatření obsahuje a to umožní firmám, které to budou chtít využít, nebudou-li mít pro své zaměstnance práci, poslat je domů a na jejich konto načítat i takzvané minusové hodiny a nepropouštět je ale a ve chvíli, kdy naopak přijdou nové zakázky, tak je zase vzít zpátky a začínat jim ty, ta minusová, ty minusové hodiny odečítat. To znamená to je velmi významný, velmi významné opatření, a už to nebude využitelné pouze v rámci jednoho roku tak, jak to bylo v minulosti, ale 2 let, protože žádná krize, myslím, v budoucnu už nebude trvat tak krátce, půl roku nebo rok, spíše to budou dlouhodobější krize. A ta druhá věc je k diskuzi, to je ten takzvaný kurzarbeit, který známe například z Německa a tam bude záležet na parametrech. My jako Svaz průmyslu říkáme, kurzarbeit ano, je to naprosto legitimní úvaha, zda ho zavést nebo ne, ministerstvo práce a sociálních věcí dokonce si z jednoho jednání tripartity odneslo za úkol připravit parametricky toto opatření, ale to, co my říkáme, za b, je to, že ...

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
A na té příští tripartitě by to řešení mělo představit.

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Já předpokládám, že to tak bude, a to, co my ale ještě považujeme za důležité a říkáme zároveň, je, že by to mělo být fiskálně neutrální. To znamená neradi bychom, aby to bylo opatření, které ještě nějak výrazně prohloubí schodek rozpočtu, protože myslím, že v tuto chvíli se hraje především o důvěryhodnost jednotlivých zemí a kdyby se ukázalo, že nejsme schopni zvládnout veřejné finance a že překračujeme předem stanovené schodky, tak by to v souvislosti i s financováním našeho dluhu bylo velmi negativní. Takže pokud přijde MPSV s nějakým takovýmto doporučením, budeme velmi rádi a určitě ho podpoříme.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Říká viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar, který je dnes hostem Studia Česko. Jak už jsme o tom mluvili, tak Česko je exportní velmi závislá ekonomika, tak co je v tuto chvíli pro české vývozce největším problémem?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
My jsme třetí nejotevřenější ekonomikou, jsme na exportu zcela závislí, export představuje 80 procent našeho HDP a tím největším problémem je to, že ten export je do značné míry závislý na Evropské unii. My exportujeme do Evropské unie 83 procent našeho exportu. To znamená téměř všechno, co vyvezeme, jde na trhy EU. Všichni víme, v jaké situaci je Evropská unie, potýká se ...

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
A na druhou stranu není to přirozené číslo? Není to přirozené vyjádření toho, kam a jak jsou čeští exportéři schopni vyvézt své výrobky?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Z tohoto pohledu to přirozené číslo je, ale není příliš šťastné. Dokonce bych řekl, že v dnešní době je riskantní. Evropa neporoste v budoucích letech. Bude ráda, když bude stagnovat, respektive když se nepropadne do recese. Naopak jsou tady jiná ekonomická centra, která růst budou, navzdory dluhové krizi, která trápí Evropu, a těmito centry jsou především oblasti jako Latinská Amerika, jihovýchodní Asie, státy jako Indie a Čína. A bohužel ne mnoho českých podniků si splnilo ten velmi těžký domácí úkol postavit se i na jinou, nežli evropskou nyní nohu, abych tak řekl, to znamená vytvořit si širší exportní portfolio, nežli jsou trhy Evropské unie. Jsou tady firmy, které to dokázaly, Škoda auto, PPE, Jablotron, Koh-i-noor a další, ale toto skutečně teď čeká zbytek českých exportérů a bohužel my jsme často tázáni, zda to považujeme za jedno z protikrizových opatření a my musíme říci, že ne, protože být úspěšný na tak náročných trzích, jako Indie a Čína, to se nikomu nepodaří během několika týdnů ani měsíců. To je skutečně záležitost mnoha let.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Než se ještě vrátím k těm teritoriím, tak nebylo by třeba lepší, než hledat nová teritoria, pokusit se změnit strukturu českého vývozu, že z montovaných věcí, je to paradoxní ptát se člověka, který 6 let pracoval ve škodovce, se zaměřit na věci založené na znalostech a výrazné přidané hodnotě?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Pane redaktore, paradoxní to není, já se musím ohradit vůči tomu, že by byla Škoda auto nějakou montovnou, Škoda auto zaměstnává několik set vývojářů, několik set inženýrů, má třetí největší technologické centrum v rámci celého koncernu Volkswagen a zrovna myslím, že vozy jsou výrobky s vysokou přidanou hodnotou, v dnešní době je automobil spíše počítač, než-li něco smontovaného, tak to se omlouvám, ale jak říkám, jsem stále ještě a asi dlouho budu ...

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Ano, také tam skutečně pulsuje.

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Dlouho budu škodovákem. Ale jinak máte pravdu, ano. Já si myslím, že český průmysl musí projít modernizací, musí se zaměřit na výrobu s vyšší přidanou hodnotou, naprosto s vámi souhlasím. Musí investovat více do vědy, výzkumu, inovací, to je jediná věc, která nám umožní zůstat konkurenceschopnými.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
A jsou toho české firmy schopny?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Pokud nebudou, tak nepřežijí. Mnohé už to pochopily. Mnohé se touto cestou vydaly. Musí v rámci této modernizace například snížit svoji energetickou náročnost, což je něco, co je táhne k zemi, ale aspoň podle mého názoru a podle zkušeností ze svazu průmyslu si to firmy uvědomují a tou cestou jdou, ale není to nic jednoduchého a hlavně je to dlouhodobá strategie.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Když se vrátím k těm teritoriím, tak samozřejmě Rusko, Čína, Indie jsou jasné trhy, mluvil jste také o Latinské Americe, jako problém jste třeba v minulosti zmiňoval, že Česko zrušilo své zastoupení ve Venezuele, ale proč je to podle vás taková ztráta?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Já musím říct, že s tím rušením českých ambasád máme problém, a to z toho důvodu, že před tím posledním, před tou poslední vlnou rušení českých ambasád jsme nebyli konzultování, nikdo s námi nehovořil o tom, která z těch teritorií, kde by mělo dojít k zavření českých ambasád, jsou pro český byznys důležité a říkám to hlavně z toho důvodu, že pro nás je naprosto klíčové to, že ano, ministerstvo zahraničních věcí jako ostatní rezorty se musí na škrtech podílet, to je naprosto jasné, oni mohou škrtat nejvíce nebo ušetřit nejvíce, pokud zavřou některé zastupitelské úřady, to taky chápu, ale my říkáme, že by prostě měli zavírat především tam, kde ta přidaná hodnota, ta existence není tak vysoká. To jsou pro nás státy Evropské unie. To prostě není zahraničí. My nepotřebujeme mít velvyslance ve všech pobaltských zemích. My nepotřebujeme mít velvyslance ve všech státech ...

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Tomu rozumím, ale proč je ztráta právě ve Venezuele?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Tak, já už jsem tady hovořil o těch nových ekonomických centrech a prostě Latinská Amerika mezi ně patří. Čeští exportéři ...

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Jak při vědomí toho vy, jako vystudovaný politolog, přece jenom vnímáte tu neúplnou politickou stabilitu?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Určitě, tak ropné firmě bych nedoporučoval do této země nějakou velkou investici v řádech miliard dolarů, ale například pro mnoho středně velkých členských, českých firem to bylo poměrně perspektivní teritorium, se kterým měly velmi dobré zkušenosti, a to dokonce i jako s místem, ze kterého oni expandovali dále do zahraničí a zrovna vztahy s českou ambasádou a s obchodně ekonomickým úsekem tam byly velmi kvalitní a velmi dobré. To znamená z našeho pohledu to nebylo úplně šťastné škrtání.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba ví, že aby český vývoz byl úspěšný, tak je potřebné domluvit se s exportéry a podnikatelskými organizacemi na tom, jak jim stát může co nejvíce pomoct.

Martin KUBA, ministr průmyslu s obchodu
--------------------
Důležité bude nastavení spolupráce mezi ekonomickými zastoupeními České republiky a czech tradem tak, aby se české firmy mohly velmi dobře a rychle zorientovat v tom, jaké se na těch trzích objevují příležitosti, abychom jimi dokázali velmi rychle předávat, aby na ně mohly reagovat. Tento systém musí být plně otevřený a chci o něm komunikovat se svazy a podnikateli tak, aby byl především pro ně přínosem.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Ministr Kuba je ve své funkci poměrně krátce, přesto už jste se domluvili na nějakých změnách, které by českým vývozcům výrazně pomohly?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Já musím říct, že skutečně začínáme mít pocit, že ekonomická diplomacie už se díky bohu stala jednou z priorit jak ministerstva průmyslu a obchodu, tak ministerstva zahraničních věcí, což tak dlouho nebylo a je to důležité, takže ano, my už jsme se sešli s panem ministrem Kubou na pracovní snídani, která byla zaměřena čistě na otázky ekonomické diplomacie a dokonce mohu říct, že máme pozvání i na podobnou pracovní snídani s ministrem Schwarzenbergem, která by se měla uskutečnit, nemýlím-li se, 10. ledna na půdě ministerstva zahraničních věcí, téma opět to samé, spolupráce s exportéry, pomoc vlády při pronikání na třetí trhy mimo Evropskou unii, takže mám pocit, že opravdu specielně tato 2 ministerstva, která jsou klíčová v otázkách ekonomické diplomacie, si uvědomují, jak významně mohou exportérům pomoci a jsou na to připravené.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Klíčové jsou také peníze, vy ostatně jako hlavní ze strany státu vidíte finanční podporu exportu, exportní úvěry. Máte třeba přislíbeno, že pokud banky zpřísní půjčování, což se dá očekávat, tak že stát do Egapu nebo do České exportní banky a dalších podobných institucí naleje více peněz?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Pane redaktore, zeptáte-li se jakéhokoliv exportéra, co z toho rejstříku státní pomoci exportu je nejdůležitější, tak vám každý řekne, že kromě té institucionální podpory, o které se v médiích bavíme nejčastěji, to jsou takové ty obchodní mise a czech trade a podobně, to nejdůležitější je finanční podpora. Ta velmi dobře funguje na západ od Aše a čeští exportéři ne vždy měli tak kvalitní podporu ze strany vlády. To se ale v posledních letech změnilo a podpora, ať už je to poskytování exportních úvěrů nebo exportních pojistek, je v tuto chvíli, řekl bych, na velmi vysoké úrovni.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
A je skutečně potenciál, že v momentě, kdy banky uzavřou kohoutky, tak že stát pomůže?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Já věřím, že ano. A to z toho důvodu, že přesně to se stalo před 3 lety. Před 3 lety jsme bojovali, ač nás finanční krize, jak říká správně ministr Kalousek, tenkrát nepostihla, tak kredit kranč dorazil samozřejmě skrz ty dceřiné banky svých západoevropských matek i do České republiky a ty komerční banky přestaly půjčovat v podstatě na cokoli. Paradoxně a velmi negativní to bylo v tom ohledu, že mnoho západoevropských investorů se v panice z toho, co se vlastně v ekonomice děje, vytratilo, opustili takové trhy, jako bylo například Rusko a vůbec celý postsovětský prostor a českým exportérům se uprostřed krize v době, kdy to nikdo nečekal, objevily obrovské investiční možnosti, ale právě proto, že nemohli získat peníze, aby ty investiční možnosti realizovali, tak začali velmi jasně tlačit na vládu, aby tenkrát navýšila právě, přesně tak, jak říkáte, rozpočty Egapu České exportní banky a vláda to tenkrát v tom svém protikrizovém balíčku učinila a já si myslím, a jsem o tom dodnes přesvědčen, že to bylo vůbec nejefektivnější protikrizové opatření, se kterým přišla. A když se teď bavíme na tripartitě i na jednání s Českou národní bankou před několika týdny o tom, jak s jakými opatřeními by opět vláda měla přijít tak, aby českým podnikům pomohla, tak tohle rezonuje velmi dobře.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Tak důležitou roli možná v této záležitosti hraje také to, že Česká republika stále má svou měnu, a sice Českou korunu. Nakolik vlastně, protože teď jsme mluvili o Rusku, teď se zaměřme na Čínu, tak nakolik třeba při vývozu do této země napomáhá skutečnost, že za poslední rok a půl se kurz čínského Jenu vůči dolaru reálně zvýšil o 12 procent a od roku 2005 už je to téměř o čtvrtinu?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Tak, každý podnik v tomhle má jinou politiku. Mnoho z nich obchoduje v eurech, to znamená, že už se jich to příliš netýká. Ale samozřejmě česká měna v tuto chvíli, pokud by dlouhodobě nějak významně oslabovala, což taky není vůbec jisté, mimochodem, tak by to pro český export byla nesporná výhoda, to je jasné. Ale vy jste se mě před chvílí ptal na to, co je největší problém českých podniků, českých exportérů, tak to opravdu není měna, v tuto chvíli je tím největším problémem nedostatky poptávky po českém zboží v zahraničí a tak, jak se před 3 lety jeden ze šéfů velkého českého podniku vyjádřil, když byl tázán na to, zda přijmout euro nebo ne, tak říkal, víte, ono je celkem jedno, jestli máte svoji měnu nebo nemáte, jestli je slabá nebo silná, když vaše zboží nikdo nekupuje. Tak myslím si, že v podobné situaci jsme i tentokrát.

Ondřej ČERNÝ, moderátor
--------------------
Na závěr k vám osobně, vy jste ke konci roku odešel ze Škody auto a po 6 letech jste se vydal zase někam jinam, od února byste měl být tedy šéfem české pobočky think-tanku Aspen Institute, co vlastně má být cílem této nestranické a neideologické instituce v českých podmínkách?

Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku, bývalý ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda auto
--------------------
Já si myslím, že je dobře, že tady vznikne další takováto instituce, protože si myslím, tak jak jsem to konec konců viděl ve Spojených státech, kde jsem měl i možnost v jednom takovém washingtonském think-tanku pracovat a tyto instituce můžou mít pro rozvoj společnosti poměrně pozitivní, poměrně pozitivní vliv. Já bych nerad hovořil o tom, co přesně budeme dělat, protože to začneme vymýšlet až od toho února, kdy se toho skutečně ujmu, teď si užívám ten měsíc dovolené mezi jednotlivými zaměstnáními, ale obecně už lze asi říci, že se budeme snažit Českou republiku trochu více internacionalizovat, než bylo doposavad zvykem, protože tak, jak už pochopil český byznys, prostě není možné být zahleděn sám do sebe, žít si v rámci té naší kotlinky a nedívat se a ne se aktivně účastnit toho, co je venku. To znamená, my budeme mít ambici posílat nadějné české manažery, politiky, novináře ven do zahraničí, aby viděli, jak vypadá prostě ten rozhodovací proces nebo vůbec svět v zahraničí, mohli si to sami na vlastní kůži zkusit a určitě se budeme taky snažit sem do České republiky dovážet myslitele, obchodní makery, jak se říká, /nesrozumitelné/ lídry v mnoha ohledech tak, aby my jsme tady taky měli možnost je poslouchat a dozvědět se, čím vlastně svět žije.

 

 

 

 

Musím propustit 600 lidí
Hospodářské noviny | 4.1.2012 | Rubrika: Lidé | Strana: 23 | autor: Petra Horáková |

Jan Rafaj, ředitel pro personalistiku a vnější vztahy ArcelorMittal

TEOLOG V BYZNYSU. Ve čtyřiatřiceti je viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy i v představenstvu největší tuzemské hutní firmy. Nyní má za úkol rozloučit se s šesti sty zaměstnanci ArcelorMittal Ostrava. Vystudovaný právník a teolog věří, že nucených odchodů bude minimum.

Usměvavý muž s typickou ostravskou dikcí. Od pohledu „pan slušňák“, který se však ambicemi nijak netají. O post viceprezidenta Svazu průmyslu a obchodu stál a neváhal před loňskou jarní volbou objet firmy i oborové svazy, aby jim vysvětlil, proč dát hlas právě jemu. Na druhou stranu za Janem Rafajem, který dnes patří k nejúspěšnějším českým manažerům, nestojí vlivní známí či majetek, ale deset let tvrdé práce. A ta obnáší i nepopulární kroky, jako je třeba masivní propouštění.
Rafaj se přesně před rokem stal ředitelem pro personalistiku a vnější vztahy ArcelorMittal Ostrava, na jaře byl zvolen viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy a v prosinci jmenován do představenstva největší tuzemské hutní společnosti. Jen unavené oči prozradí, že zas takový americký sen se nekoná. Také má za sebou těžkou mononukleózu a rozpad dlouholetého vztahu. „Ale o tom bych mluvil nerad, je to hodně čerstvé a rozhodně to není nic k chlubení,“ říká muž, kterého práce hodně baví, ale zároveň si nedovede představit, že by jako věřící člověk jednou v životě neměl svou vlastní rodinu. „To je ze všeho nejdůležitější. Chtěl bych mít tři děti,“ přiznává.
Kdyby na začátku roku 2011 věděl, že jeho post ve firmě bude spojen s rozsáhlým propouštěním, byť na bázi dobrovolných odchodů s poměrně vysokým odstupným, hodně by se rozmýšlel, zda funkci přijmout. „Měl jsem strach, jestli v této době budou mít lidé o dobrovolné odchody zájem. Teď už ale vím, že až na absolutní výjimky nebude podnik muset propouštět nuceně,“ tvrdí.
Zaměstnanci, kteří se rozhodli pro dobrovolný odchod, si odnesou odstupné podle počtu odpracovaných let – v některých případech až 750 tisíc korun. Rafaj ani nepředpokládá velkou tlačenici na úřadu práce. „Dvě stě lidí má tři a méně let do důchodu, pro ně to nebude mít vůbec žádný negativní dopad,“ je přesvědčen. V prosinci objížděl s generálním ředitelem hutí Indem Tapasem Rajderkarem všechny závody a o nutnosti zeštíhlení firmy mluvil se zaměstnanci, řediteli závodů i odbory. „Jinak to nejde, první pololetí 2011 bylo úžasné, druhé obrátilo vše naruby,“ vysvětluje.
Hrát fér se vždycky vyplatí On sám už jednou v takové situaci byl. V roce 2004 musel jako personální šéf propustit 300 lidí z Válcoven plechu ve Frýdku-Místku. Nemohl kvůli tomu jíst, spát. Zvažoval každé jméno. Objížděl dokonce okolní firmy a hledal pro lidi novou práci, s úřadem práce domlouval možnosti rekvalifikace. Starším zaměstnancům dával solidní odstupné.
„Naštěstí to bylo v době vysoké konjunktury a s klidným svědomím mohu říct, že tehdy jsem se nesetkal s případem, který by způsobil jedné jediné konkrétní rodině tíživou sociální situaci,“ vypráví muž, který celý život žije v podhůří Beskyd, ve Frýdlantu nad Ostravicí, a jehož otec – farář bez tehdejšího státního souhlasu – vychoval ve víře.
„Už jako malý kluk, když jsem hrál na housle, jsem zjistil, že se každá ,levá‘ obratem vrátí. Housle jsem neměl rád, nešlo mi to, a tak jsem je jednou schválně nechal v obchodě. Domů jsem šel s nacvičenou lítostí, ale radost mi vydržela přesně dvacet minut. Zákaznice mé matky, švadleny, je v obchodě našla a housličky přinesla zpět,“ směje se.
Ve Válcovnách plechu v roce 2002 začínal. Měl těsně po škole – souběžně vystudoval práva v Brně a dálkově teologii v Praze – a v novinách uviděl inzerát, v němž firma hledala vedoucího právního oddělení. „U výběrového řízení jsem říkal, že nemám zkušenosti. A oni na to, jestli si uvědomuji, kam se hlásím. Že mi nemohou dát ani dobrý plat, ani slib, že to bude lepší, protože podniku hrozí konkurz,“ vypráví Rafaj. Válcovny plechu s tisícovkou zaměstnanců měly tehdy jednu a půl miliardy dluhů, ale podle Rafaje dobrý management, který chtěl firmu zachránit. Po roce a půl vedení vyvedlo firmu z nejhoršího. Přesvědčilo věřitele, aby ji neposlali do konkurzu, u Evropské komise odvrátilo hrozbu, že musí státu vrátit dotace.
Návrat do křesťanské rockové kapely Válcovny se poté staly stoprocentní dcerou ArcelorMittal a Rafaj v roce 2006 odešel do Ostravy. Měl vybudovat právní oddělení a vyřešit v ArcelorMittal všechny tehdejší právní spory. S ministerstvem financí o dodávky tekutého železa, arbitráž s českou vládou o privatizaci Vítkovice Steel, odvrátit pokutu ve výši 2,7 miliardy, která firmě hrozila.
„To nebyla jen právničina, to byla politika,“ říká. Do Prahy jezdil pravidelně, koordinoval veškerá jednání. „Bylo mi devětadvacet a všichni se na mě dívali zpočátku trochu s despektem,“ vzpomíná. Když nastupoval, řekl tehdejšímu generálnímu řediteli hutí, že potřebuje na vyřešení všech kauz tři čtyři roky. Odhadl to přesně, všechny spory byly vyřešeny počátkem roku 2010. „Řídil jsem se poučkou, že byznys se musí dělat tak, aby všechny strany, které odcházejí od stolu, měly dobrý pocit. Není možné jednu ze stran převálcovat, protože si s vámi už nikdy k jednání nesedne,“ vysvětluje svou filozofii.
V ArcelorMittal se stal ředitelem pro vnější vztahy a týden poté začaly vycházet články o smogu v Radvanicích a Bártovicích, které vždy patřily k nejprašnějším oblastem. „Byl jsem rád, když jsem letos v listopadu z měření zjistil, že právě tam byl ve smogové situaci na Ostravsku vzduch nejčistší,“ tvrdí. A ještě jednu radost si loni udělal. Vzpomněl si na své působení v křesťanské rockové kapele a se sedmdesáti dětmi z ostravských škol nacvičil gospelové vystoupení k šedesátému výročí založení hutí. „A budu s dětmi pokračovat i letos, už jsem se rozhodl,“ dodává Jan Rafaj.´

 

 

 

 

 

Apokalypsa nehrozí, průmysl jede
Lidové noviny | 4.1.2012 | Rubrika: Téma | Strana: 14 | autor: VLADIMÍR KALÁB |
Práce v roce 2012: V průmyslu bude o techniky a řemeslníky stále zájem, platy přes třicet tisíc dostupné

Průmysl je a zůstane tahounem české ekonomiky, říká Pavel Juříček, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro zaměstnanost, zároveň majitel a ředitel skupiny Brano Group. Pokud se bude propouštět, v průmyslu bude úbytek pracovníků minimální. Průmysl totiž potřebuje další a další lidi, tvrdí Juříček.

* LN Rok 2012 se líčí v černých barvách. Má smysl ucházet se o práci v českém průmyslu?

Určitě ano, především v technických profesích typu konstruktér, technolog, kvalitář, logistik i v profesích typu nástrojař, obráběč kovů. To, co slyšíme, všechna negativa a potenciální apokalypsy, to nebude úplně pravda. Ale je potřeba se přichystat na to, že přece jenom přijde stagnace ekonomiky, to říkáme dlouhodobě. Neměl by to ale být až tak tragický scénář, který se na nás přes zrcadlo západoevropských potíží jakoby valí.

* LN Pokud bude průmysl propouštět, kolik lidí přijde o práci?

Český průmysl zaměstnává milion a dvě stě tisíc lidí. Kolik z toho se propustí a kolik jich průmyslové podniky naberou, to je v tuto chvíli věštění z křišťálové koule.

* LN Určitě ale nějaké varianty předpokládáte...

Může se stát, že varianta nulového růstu sklouzne až k propadu řekněme minus tři procenta. Na to by průmysl musel reagovat. Ale zatím nečekáme velká dramata. Firmy počítají buď s tím, že počet zaměstnanců zůstane stejný, nebo mírně klesne. Buďme opatrní, musí se to vyhodnotit v průběhu prvního čtvrtletí a pak na to budou firmy reagovat. Uvidíme, jak se budou vyvíjet trhy německý a francouzský, které jsou pro nás dominantní. Kdybych řekl konkrétní číslo o zaměstnanosti, byl bych lhářem.

* LN Můžete alespoň odhadnout, zda půjde o stovky, nebo o desítky tisíc propouštěných?

Vy ze mě chcete dostat číslo. Ale tak jednoznačně to nejde. Například my ve skupině Brano počítáme, že růstem produktivity bychom se měli v českých závodech dostat na úroveň nižší o sto lidí. Ale stejné číslo chceme nabrat v Číně a v Rusku, protože tam naše projekty začínají narůstat. Počítám, že nebude větší uvolnění než jedno dvě procenta z celkového počtu zaměstnanců v průmyslu.

* LN Řekl jste, že průmysl potřebuje nové lidi, a jmenoval jste i žádané profese. Je v Česku dostatečný výběr lidí v těchto profesích?

Právě že ne. Každá firma je ochotna nabírat, jmenované profese jsou dlouhodobě nedostatkové.

* LN Průmysl si na nedostatek technických profesí stěžuje už nejméně deset let. Sám popisujete izolované snahy o zlepšení stavu. Došlo ale k systémové změně?

Před sedmi lety jsme jako Sdružení automobilového průmyslu vyhlásili projekt IQ Auto. Ten před dvěma roky přešel i do dalších průmyslových oborů jako IQ Industry. Je to systémový prvek, který následuje duální vzdělávací systém z Německa. Propojujeme školy, učiliště, průmyslovky a podniky. Projekt IQ Industry běží až na dvě výjimky ve všech krajích. Je skutečností, že školství se odklánělo od technických oborů. Dnes se ale ví, že technik nemá problém vydělat si třicet i čtyřicet tisíc korun měsíčně.

* LN Jak konkrétně projekt IQ Industry funguje?

V každém kraji máme zodpovědného gestora za Svaz průmyslu a dopravy, který je partnerem hejtmana. Dnes se díky tomuto projektu školí asi dvanáct set učitelů na sto školách v celé republice.

* LN Co je cílem projektu?

Náš cíl pro letošní rok je mít v každém kraji deset škol a deset firem vzájemně spolupracujících.

* LN Pokud firmy spolupracují s univerzitami, vysokoškoláci mohou pomoci v řešení firemních zakázek. Jak ale firmám pomohou středoškoláci? Uklízejí dílny a nosí svačiny?

To chápete naprosto špatně. My zveme do firem učitele, tam je školíme a oni pak nabyté konkrétní znalosti přenášejí na své studenty a učně. Spojení firem a konkrétních studentů v minulosti nefungovalo, tak se nyní snažíme nalévat lepší informace do samotných učitelů.

* LN Pro letošní rok jste připustil stagnaci ekonomiky. Je v recesi český průmysl?

Určitě ne. Průmysl je bezpochyby tahounem české ekonomiky. Bez průmyslu by se česká ekonomika totálně zhroutila. Ano, měli jsme velké problémy v průběhu krize před třemi lety. Na druhou stranu – Česko prošlo krizí snadněji než ostatní státy, které měly podíl průmyslu na HDP nižší. USA mají z průmyslové výroby zhruba 13 procent hrubého domácího produktu. Průměr západní Evropy je kolem dvaceti procent. Můžeme být rádi, že se pohybujeme kolem 40 procent. To je významný faktor pro stabilizaci ekonomiky.

* LN Proč?

Všechny ty virtuální bubliny nakonec popraskaly, strojírenství, automobilový průmysl jedou dál.

* LN Je možné na útlumu i vydělat? Je současná situace vhodnou dobou pro akvizice?

Ano. Je to ale otázka toho, jestli ty obory jsou zajímavé, jestli jsou dlouhodobě udržitelné, nebo odumírají. Například v textilním průmyslu je v Česku několik štik, tito podnikatelé si ale vybrali úzké zaměření. Přemýšlet o tom, že Česko bude zpátky v textilním odvětví velmocí, je dnes nesmysl. Naopak automobilový průmysl, strojírenství je na tom poměrně dobře, stále má vůči zahraniční konkurenci komparativní výhody. Především z hlediska inovací a vývoje.

* LN Jaký vývoj průmyslu jako celku očekáváte za rok 2011 a letos?

Myslím, že rok 2011 byl poměrně úspěšný. Všechny firmy v průmyslu a v dopravě, které znám, jsou v zisku. Nejsou ve velkých ziscích, ale vydělaly. Zisky i tržby budou stagnovat, ale průmysl letos dosáhne stejných výsledků jako loni.

* LN Myslíte, že jedním z kroků, který k dobré kondici průmyslu přispěje, je zahraniční expanze?

České firmy, které chtějí dlouhodobě prosperovat a nechtějí jen stagnovat ve vazbě na západní Evropu, se musí vydat do světa. Čína je nadále velmi dynamický trh, velmi dobře si stojí Brazílie, Argentina, Mexiko, Rusko. Spojené státy se znovu vracejí k vyšším objemům spotřeby průmyslové produkce. O tato teritoria je třeba usilovat.

* LN Jmenoval jste i USA, kde je konkurence určitě tužší. I tak má pro české firmy smysl usilovat o americký trh?

Vyrábět v USA není ekonomicky příliš výhodné. Je nutné na ten trh útočit z výhodnějších teritorií, jako je například Mexiko. Tam sídlí hodně firem v řadě průmyslových zón, které vznikly za posledních deset let. Třeba Volkswagen postavil novou fabriku v americkém městě Chattanooga, ale hodně dodávek má z Mexika.

* LN Většina zpráv z Mexika se týká bojů drogových gangů. Není Mexiko příliš rizikové?

To je sice pravda, je ale nutné to správně vyhodnotit. Situace v Mexiku vypadá dramatická, ale pokud jsem tam byl, na místě až tak dramatická není. Vždycky se musí porovnat výhody a rizika. V tuto chvíli vypadá zajímavě nejen Mexiko, ale i Brazílie. Řada zákazníků hovoří o tom, že by bylo fajn, kdyby se třeba dodavatelé v automobilovém průmyslu více soustředili právě na jihoamerické trhy, které rostou. Stabilita těch zemí je poměrně vysoká, kriminalita tam klesá.

* LN Může expanzi českých firem nějak podpořit stát, nebo jsou firmy radši, pokud se do jejich podnikání diplomacie nebude plést?

Obchodní diplomacie by existovat určitě měla, má ji každý rozumný stát. Neměla by se rozmělnit na Ázerbájdžán, Kazachstán a já nevím jaká místa, ale měla by se soustředit na několik rostoucích států. Tam by měla obchodní diplomacie flexibilně reagovat.

* LN Selhala diplomacie v některém regionu?

Je škoda, že jsme vycouvali z Vietnamu. Tam jsme měli rozsáhlé zázemí díky inteligenci, kterou jsme v Česku vychovali v osmdesátých letech. Dnes je Vietnam stomilionový trh a dominuje tam Čína. V Číně, Indii a Rusku je nutné posílit diplomatický sbor a připravit tam projekty usnadňující průnik na trh.

* LN Je struktura českého průmyslu vyhovující, nebo by měl stát i nadále používat investiční pobídky, aby přilákal další investory?

Struktura není špatná. Je tu obecné strojírenství, chemie, energetika, automobilový průmysl. Je ale potřeba přemýšlet o budoucnosti. Jestli se například podaří dotáhnout projekt vírníků v Jihlavě, to je přesně ukázka budoucnosti.

* LN O jaký projekt v Jihlavě jde?

Vírník není ani vrtulník, ani letadlo, je to speciální typ létajícího dopravního prostředku. Je to něco zcela nového, patentovaného v USA. Teď se to CzechInvest snaží získat pro Jihlavu, investory jsou Američané a Číňané. Celosvětově je o to velký zájem. Bylo by dobré, kdybychom my s touto novinkou zkombinovali své technické dovednosti.

* LN Vy sám chcete do projektu vírníků investovat?

Já osobně ne, ale ve chvíli, kdy se bude jednat o dodavatelích, tak jako Brano Group bychom rádi zakázku získali.

* LN Mají investiční pobídky stále ještě smysl?

Určitě. Ve chvíli, kdy budou zaměřeny férově a budou lákat jak zahraniční investory, tak podporovat investory, kteří v Česku již působí, bude to velmi prospěšné.

* LN Mohou průmyslu pomoci i dotace z Evropské unie?

Určitě. Ale všichni se těšíme, až nebudou existovat, protože jednoznačně křiví trh.

***

Tančící továrník Pavel Juříček (56) se vyučil frézařem, studoval na VUT v Brně a zahraničních univerzitách. V roce 1995 koupil ztrátový podnik Brano. Za šestnáct let firmu rozšířil i do zahraničí a osminásobně zvedl tržby na 3,5 miliardy korun. Působí ve vedení svazů průmyslu i automobilových výrobců. Je bývalým závodním tanečníkem, hrál basketbal a miluje cyklistiku. Je ženatý, má dvě dcery a syna. Starší dcera a syn působí v dozorčí radě skupiny Brano.

 

 

 

 

 

Národní soustava povolání zlepší znalosti o trhu práce
Právo | 4.1.2012 | Rubrika: Profese | Strana: 13 | autor: (KIL)
Aby mohly české podniky a celá tuzemská ekonomika dlouhodobě úspěšně obstát ve světové konkurenci, potřebují čeští zaměstnavatelé dostatečný počet zaměstnanců s patřičnou kvalifikací v těch správných oborech.
K jejich získání jim pomůže Národní soustava povolání (NSP), což je otevřená databáze informací o potřebách trhu práce. Soustava obsahuje informace o povoláních uplatnitelných na trhu práce a kompetencích, které jsou pro ně požadovány. Vytvářejí ji zaměstnavatelé a jejím garantem je stát.
V databázi uživatel nalezne vše, co potřebuje vědět o povoláních v České republice, například jejich pracovní náplň, požadovanou kvalifikaci, kompetence, potřebné odborné dovednosti a znalosti, údaje o mzdovém ohodnocení, volných místech a další užitečné informace.
„Hlavním přínosem projektu je nejen efektivní rozvoj lidských zdrojů v České republice, ale i aktivní ovlivňování vazeb mezi světem práce a vzdělavatelskou sférou prostřednictvím důraznějšího a širšího zapojení všech klíčových partnerů,“ říká ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.
Zaměstnavatelé mají nejpřesnější informace o potřebách trhu práce, a proto jsou stěžejním aktérem Národní soustavy povolání – vytvářejí ji prostřednictvím tzv. sektorových rad.
„Požadavky zaměstnavatelů a jejich organizací nejpřesněji vystihují potřeby trhu práce, proto společně s ministerstvem práce a sociálních věcí aktivně hledají východiska a řešení za účelem vytváření celostátního ‚zadání‘ pro vzdělavatele a aktéry trhu práce obecně,“ vysvětluje Zdeněk Liška, generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy ČR.
V současnosti je ustaveno 29 sektorových rad, které sdružují významné zástupce zaměstnavatelů, profesních organizací, vzdělavatelů a dalších odborníků na lidské zdroje. Tyto rady pokrývají již kompletně celou oblast činností trhu práce v ČR a na jejich práci se nyní podílí více než 1000 odborníků.
Veřejná zakázka Národní soustava povolání II (NSP II) je realizována v rámci projektu ministerstva práce a sociálních věcí, který je spolufinancován z prostředků Evropského sociálního fondu a ze státního rozpočtu České republiky.
Realizátorem je sdružení, jehož členy jsou Svaz průmyslu a dopravy ČR, Hospodářská komora ČR a společnost Trexima. Podrobnosti o projektu najdete na www.nsp.cz.

 

 

 

 

Jací jsou tuzemští MANAžEŘI
Moderní řízení | 23.12.2011 | Rubrika: Exekutivní management - HRM | Strana: 54 | autor: (red) |

 Tuzemští manažeři považují za nejdůležitější hodnotu ve své práci to, aby jejich společnost byla považována za spolehlivou a důvěryhodnou. Kladou důraz na kvalitu práce a spokojenost zákazníků. Naproti tomu uspokojování požadavků zaměstnanců a zisk stojí na žebříčku priorit manažerů na posledním místě.

Pracují osm až deset hodin, třetina dokonce více. Víkendovou práci zná téměř každý z nich. V osobním životě jsou pro ně nejdůležitější hodnotou spokojená rodina, smysluplná a užitečná práce a děti.
Takové jsou některé z hlavních závěrů dotazníkového šetření mezi tuzemskými manažery, které provedla Česká manažerská asociace (ČMA) ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy ČR (SP ČR). Osloveno bylo 700 vrcholových manažerů, majitelů firem a středního managementu. Většina respondentů byli finalisté soutěže Manažer roku. Realizátorem průzkumu byla výzkumná agentura Ipsos Tambor.
SONDA DO ŽIVOTA MANAŽERŮ V ČR „Cílem projektu bylo poznat manažera jako člověka, jeho hodnoty, cíle a názory. Výsledky přispějí nejen k bližšímu poznání, ale i k popularizaci práce a života manažerů v ČR. Uvědomujeme si, že chybí komplexnější informace, proto jsme průzkum nazvali Sonda do života manažerů v ČR,“ uvedl Ivo Gajdoš, viceprezident České manažerské asociace. „Pozice manažerů je provázána se schopnostmi a jejich výkonem.
Platí to v byznysu, ve státní a veřejné sféře je situace daleko horší,“ uvedl k tomu Pavel Kafka, prezident České manažerské asociace, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR a Manažer roku 2005.
Z šetření vyplynulo, že více než 90 % manažerů má svoji osobní vizi - tedy cíl, kterého chtějí v životě dosáhnout. Jasně stanoveným životním cílům odpovídá u většiny manažerů dostatek vnitřní motivace a energie pro jejich dosažení. Téměř dvě třetiny manažerů ovšem uvádějí, že dříve měli energie více.
„Je zde vidět souvislost s nedostatečnou vyvážeností soukromého a pracovního života, což se může projevit i v poklesu aktivit manažera. O to více jsou důležitější osobní vlastnosti manažera, jak se mu daří s tím vypořádat i v této ekonomicky a společensky složité době", dodává k výsledkům výzkumu Tomáš Macků, Research & Communication Director výzkumné agentury Ipsos Tambor.
PRÁCE A HODNOTY Nejdůležitějšími životními hodnotami pro tuzemské manažery je žít ve spokojené rodině (jako velmi důležitou ji uvedlo 82 % manažerů), mít práci, která má smysl a je užitečná (79 %) a mít děti (77 %). „Není jednoduché skloubit pracovní stres manažera a rodinu,“ poznamenala Petra Škopová, obchodní ředitelka RENOMIA AGRO, Manažerka roku 2006. Podle ní je však pozitivní trend, že se do vysokých manažerských funkcí dostává stále více žen.
Za nejméně důležité životní hodnoty označili manažeři snahu vydělat hodně peněz (pouze 16 % to považuje za klíčovou hodnotu), být oblíbený mezi lidmi (jen 20 % manažerů považuje tuto hodnotu za velmi důležitou), dosáhnout významného postavení (jen 23 % manažerů to uvádí jako velmi důležitou hodnotu). „Málokterý manažer chce být oblíbený u svých zaměstnanců. Ale chce, aby si ho lidé vážili a aby měl autoritu,“ poznamenal k závěrům šetření Zbyněk Frolík, řídící společník a jednatel společnosti LINET, oceněný prezidentem republiky Medailí za zásluhy, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR a vítěz soutěže Manažer roku 2009.
Co se týká rozdělení času mezi práci a soukromý život, pouze polovina manažerů je s tímto spokojená. Více než třetina z nich je spokojena jen napůl a každý desátý manažer spokojen není.
Manažeři nejčastěji pracují 8 až 10 hodin, jedna třetina dokonce více než 10 hodin denně. Nejdéle pracují manažeři ze sektoru služeb: 40 % dotázaných uvedlo, že pracují v průměru více než 10 hodin denně. S občasnou nebo pravidelnou prací o víkendu mají zkušenosti téměř všichni manažeři. Nejčastěji však o víkendu pracují opět manažeři ve službách - polovina deklaruje pravidelnou práci o víkendu.
Výrazná většina manažerů se ve svém životě snaží řídit zásadami, jako je žít zdravým životním stylem (69 %), umět si stanovit hranice, říci ne (64 %), dokázat kontrolovat svůj stres (59 %).
Mezi cíle, které manažeři ve své práci vnímají jako nejdůležitější, patří snaha o to, aby jejich společnost byla považována za spolehlivou a důvěryhodnou (87%), celková kvalita práce (78%), spokojenost externích a interních zákazníků (76%).
Oproti tomu uspokojování potřeb a požadavků zaměstnanců stojí na žebříčku priorit manažerů na posledním místě. Za velmi důležitou prioritu to považuje jen 37% manažerů.
Cíle, které se společnostem manažerů daří naplňovat nejlépe, je být spolehlivou a důvěryhodnou společností, dosahovat spokojenosti externích a interních zákazníků a odvádět celkově kvalitní práci.
Problematická je oblast „čerpání z aktuálních poznatků vědy a výzkumu“. „Tuzemští manažeři mají pocit, že se jim a jejich společnostem nedaří v dostatečné míře využívat výsledky výzkumu a vývoje v České republice. Již delší dobu poukazujeme na potřebu zásadních změn ve financování vědy a v systému výzkumu a vývoje zejména ve prospěch aplikovaného výzkumu,“ uvedl Milan Mostýn. Téměř dvě třetiny manažerů si totiž myslí, že česká věda a výzkum neprodukuje dostatek tvůrčích myšlenek, které jsou aplikovatelné v jejich oboru.
Výrazně více mají tento názor manažeři ze sektoru výroby. I to může být jeden z důvodů, proč se manažeři domnívají, že jejich společnosti nejsou dostatečně inovativní.
Budoucí vývoj svého oboru vnímají čeští manažeři ambivalentně - čtvrtina si myslí, že se jejich odvětví zotaví po krizi nejpozději do jednoho roku, více než polovina se na další vývoj dívá pesimisticky a pětina deklaruje, že žádnou krizi nezaznamenala nebo se jich vůbec netýká.

***

Investujte do vzdělávání zaměstnanců

České i zahraniční firmy mají podle průzkumu personalistů problém s obsazováním volných pracovních pozic.
Vzdělání a profesní dovednosti pracovníků totiž čím dál častěji neodpovídají požadavkům firem. Zatímco jinde ve světě zaměstnavatelé tuto situaci řeší vzděláváním svého personálu, tuzemské firmy doposud sázejí spíše na změnu náborové strategie. Tyto dva odlišné přístupy potvrzují i lektoři z Počítačové školy Gopas. Upozorňují ale na nový trend, který postupně ukazuje na sílící roli firemního vzdělávání v České republice.
„Mezi průkopníky tohoto přístupu u nás jsou zahraniční firmy a české firmy se zahraniční účastí, ryze tuzemské podniky je však začínají následovat. Svědčí o tom i fakt, že vzdělávací kurzy se stávají stále obvyklejším nepeněžním benefitem českých zaměstnavatelů, “ říká Jan Dvořák, výkonný ředitel Počítačové školy Gopas.
Prudce například roste zájem zaměstnavatelů o vzdělávací kurzy z oblasti informačních technologií. Protože IT manažeři patří podle personalistů na šestou příčku nejhůře obsaditelných profesí z externích zdrojů, firmy se začínají právě zde obracet k talentům z řad interních zaměstnanců. Inspirují se v zahraničí a pro stávající pracovníky posilují nabídku specializovaných vzdělávacích kurzů. Požadavek je přitom jednoznačný: zaměstnanec, který perfektně rozumí svému oboru a má vysokou produktivitu práce.

Tuzemští manažeři jsou sebevědomí. Téměř 80 % manažerů bez ohledu na postavení v zaměstnání a předmět činnosti jejich společnosti se domnívá, že kvalita jejich práce je srovnatelná s kvalitou práce obdobných top manažerů v zahraničí.

 

 

 

 

Zvýšení snížené sazby DPH povede k nárůstu inflace
Parlamentní magazín | 1.12.2011 | Rubrika: Ekonomika | Strana: 12 |

 

Podnikatelská veřejnost pečlivě sledovala přípravu novely zákona o dani z přidané hodnoty, a to i v souvislosti s vývojem světové i české ekonomiky. V souvislosti s ochlazováním její dynamiky růstu bude totiž složité dodržet slib maximálního deficitu státního rozpočtu 3,5 %. To, že vláda přistoupila ke zvýšení DPH, je lepší ze dvou zel, navýšení přímých daní by ekonomiku ještě více přibrzdilo. Jak tedy vidí podnikatelé jednotlivé aspekty zákona a jaké dopady vnímáme?

Podle údajů ministerstva financí lze očekávat příjem ze změny sazby DPH z roce 2012 ve výši 21,3 mld. Kč, v dalších rocích 22,5 a 28,4 mld.
Kč. Změna ve výši sazeb DPH bude mít dopad nejen na jednotlivce, ale i na ministerstva, kraje, obce a na konečného spotřebitele. Podnikatelská sféra v této souvislosti poukazuje na možné snížení poptávky po službách ze strany státních institucí a poklesu domácí poptávky.
Negativní dopady na podnikatelské prostředí lze identifikovat u těch podnikatelů, kteří dodávají zboží a služby zatížené sníženou sazbou daně z přidané hodnoty neplátcům daně z přidané hodnoty (tedy zejména domácnostem). Vzhledem ke zvýšení snížené sazby DPH o 4 procentní body v roce 2012 a zvýšení sazby o dalších 3,5 procentního bodu v roce 2013 dojde buď k poklesu marží podnikatelů, nebo k promítnutí do koncových cen. To může způsobit pokles poptávky. Negativní dopad mohou pocítit podnikající subjekty - neplátci DPH, nejspíš dojde ke snížení jejich marží.
Je zapotřebí uvést, že mluvíme o velkém množství velmi malých podnikatelů, jejichž obrat nedosahuje limitu pro povinnou registraci k platbě DPH - tedy o podnikatele s velkou, skoro existenční citlivostí na možnou změnu marže. (V zájmu spravedlnosti je nutné uvést, že uvalení jednotné sazby 17,5 % v roce 2013 by mělo přinést pozitivní efekt pro ty, kteří dnes dodávají služby a zboží s 20% DPH a budoucí změnu ihned nepromítnou do cen.) Změnu pocítí i podnikatelé, kteří provozují činnosti osvobozené od DPH bez nároku na odpočet. Jde o finanční a poštovní služby, poskytování zdravotní péče atd. Je zřejmé, že se jim prodraží náklady, u nichž dojde ke zvýšení sazby DPH (např. voda či teplo).
Z hlediska administrativního lze zavedení jedné sazby DPH v roce 2013 vidět pozitivně. Hlavně v oblasti poskytování služeb nebude zapotřebí rozlišovat, do které sazby služby patří. Tím vymizí riziko chyb, které by mohly být později problémem, vedoucím až k doměření daně správcem daně. Zároveň s úsporou nákladů lze mluvit o zvýšení právní jistoty (nebude zapotřebí např.
institut závazného posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně, zároveň jednotná sazba pravděpodobně bude více odolná vůči dalším novelizačním tendencím).
Novela přináší kromě změn sazeb i některé další novinky, které jsou pro podnikatelskou veřejnost přínosem. Přinášejí většinou zjednodušení (pro plátce daně - dodavatele - se v určitých případech zavádí možnost opravit základ daně a výši daně vyjádřené v cizí měně použitím kurzu platného první pracovní den kalendářního roku, ve kterém vznikl důvod opravy), změny v oblasti nároku na odpočet (nová možnost prokázat nárok na odpočet i v případě, že doklad postrádá některé dříve striktně požadované údaje, tím, že lze tyto náležitosti nově prokázat jiným způsobem, např. smlouvou) nebo řešení, které chybělo (nesrovnalosti současného znění zákona týkající se technického zhodnocení nemovitostí). Novela jasně stanovuje tuto lhůtu jako desetiletou.
Na druhé straně novela zároveň znamená jisté přitvrzení v případech, kdy hrozí, že daň nebude daňovým subjektem zaplacena. Do zákona o DPH bylo zakomponováno speciální ustanovení týkající se zajišťovacího příkazu. Ten bude nově účinný a zároveň vykonatelný již okamžikem jeho vydání. Stále platí, že vykonatelný zajišťovací příkaz se automaticky stává i exekučním titulem, na jehož podkladě může správce daně okamžitě zahájit daňovou exekuci. V oblasti ručení za nezaplacenou daň dochází k rozšíření okruhu případů, kdy bude odběratel ručit za nezaplacenou daň dodavatelem. Od 1. 1. 2012 se bude ručení vztahovat i na případy, kdy odběratel zaplatí dodavateli zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem za zdanitelné plnění na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko a dodavatel DPH uvedenou na faktuře nezaplatí správci daně. K hodnocení těchto opatření je samozřejmě zapotřebí čas, už nyní ale podnikatelská veřejnost vyjadřuje určité obavy z toho, co zejména rozšíření ručení za DPH praxi přinese.
Přestože postupná změna v sazbách DPH bude sociálně citlivější, než kdyby došlo ke skokovému zavedení jedné sazby, zvýší se ceny zboží, služeb a nemovitostí, které podléhají snížené sazbě DPH. V důsledku toho se zvýší výdaje osob, které nejsou plátci DPH, tedy občanů a z pohledu ekonomické praxe většinou zaměstnanců. Těžko říci, jak se v konkrétních rodinách projeví snížení dopadu do rozpočtu rodiny kompenzací příspěvků na dítě, ale jisté je, že dojde k tlaku na zvýšení mezd a platů. Je to jeden z dalších prvků, které v době nepovzbudivých ekonomických očekávání ztěžují podnikatelské záměry.
Podnikatelé chápou důvody, které přiměly vládu ke změnám DPH (ekonomický vývoj, nutnost reformních kroků, rychlost fiskálního efektu). Zároveň připomínají nutnost zefektivnění výdajové strany rozpočtu. Manažeři jdou ve svých firmách v oblasti úspor v podnikových rozpočtech příkladem. Nelze však pominout fakt, že zvýšení snížené sazby DPH povede k nárůstu inflace, prohloubí se tlak na mzdy, a to v nelehké situaci na současném trhu práce.

„Novela zákona o dani z přidané hodnoty přináší kromě změn sazeb i některé další novinky, které jsou pro podnikatelskou veřejnost přínosem.“
Vzhledem ke zvýšení snížené sazby DPH o 4 procentní body v roce 2012 a zvýšení sazby o dalších 3,5 procentního bodu v roce 2013 dojde buď k poklesu marží podnikatelů, nebo k promítnutí do koncových cen.

Ludmila Nutilová poradkyně Svazu průmyslu a dopravy ČR pro legislativu

 

 

 

Sociální partnerství v České republice očima odborů
HR Forum | 9.12.2011 | Rubrika: Téma | Strana: 10 | autor: JUDr. Vít Samek´

 
Sociální dialog, v němž odbory projednávají se zaměstnavateli a s vládou zásadní otázky týkající se zájmů zaměstnanců, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových a sociálních podmínek, se odehrává především na půdě Rady hospodářské a sociální dohody (tripartita), dále na bipartitních jednáních sociálních partnerů (sdružení zaměstnavatelů a zaměstnanců) a v kolektivním vyjednávání zaměstnavatelů a zástupců zaměstnanců zaměřeném na uzavírání kolektivních smluv (podnikových i vyššího stupně).

V České republice využívá v současné době možnost sdružovat se na ochranu svých hospodářských i sociálních práv v odborových organizacích cca 500 000 zaměstnanců v několika odborových konfederacích, zejména v Českomoravské konfederace odborových svazů, Asociaci samostatných odborů a Konfederaci umění a kultury, další jsou zastupováni samostatnými odborovými svazy stojícími mimo tyto konfederace. Odborové členství jim dává šanci obhájit svá práva v pracovněprávních vztazích a při prosazování sociálních zájmů jak vůči jejich zaměstnavatelům, tak ve společnosti, a to efektivněji, než pokud práva odborově se sdružovat, které je chráněno zejména Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 87 z roku 1948, nevyužijí.
Bipartitní sociální dialog na národní úrovni a tripartitní sociální dialog se v posledním roce zaměřují především na problematiku vládních reforem, které zasahují prakticky do všech sfér hospodářského života. ovlivňují totiž životní úroveň zaměstnanců, důchodců i jejich rodin. Jmenovitě jde o reformu veřejných financí, zdravotní, důchodovou, daňovou či sociální reformu, a v neposlední řadě i o problematiku přijetí eura a další aktuální témata.

Role odborů a vztah k reformám

Českomoravská konfederace odborových svazů jako největší odborová konfederace v České republice, která sdružuje 32 profesních odborových svazů a asi 400 000 členů, těží při své práci z odborného zázemí. Disponuje experty jak pro oblast makroekonomických analýz, které jsou odborníky široce uznávané, tak pracovního práva, trhu práce, kolektivního vyjednávání i sociálního zabezpečení a veřejného zdravotního pojištění. S ohledem na to se ČMKOS při přípravě svých stanovisek nezaměřuje pouze na připomínkování vládních předloh, nýbrž přichází s vlastními ekonomickými i sociálními analýzami a reformními návrhy.
Tyto postoje si ve složitém období přetrvávající finanční, hospodářské a sociální krize, která postihuje velkou část domácností zaměstnanců, malých i středních podnikatelů a důchodců, získaly v české společnosti respekt. Odbory jsou stále více vnímány jako jediná organizovaná složka schopná vytvořit, prezentovat a podporovat alternativní přístupy k řešení současných problémů, popř. vyjádřit nesouhlas s vládními opatřeními, která postihují většinu obyvatel. To se projevilo i prokazatelnou podporou veřejnosti při odborových protestních akcí proti vládním reformám, které se konaly v posledních dvou letech. V jejich průběhu se zvýšil i zájem o spolupráci s odbory ze strany nevládních organizací (např. La Strada, ProAlt ad.), které se akcí aktivně účastnily.
Důležité je, že se i za pravicově orientovaných vlád podařilo uhájit tripartitní sociální dialog, který dává příležitost k přímé výměně názorů na připravované reformy a uplatňovat zásadní stanoviska. Jeho podoba je však ovlivněna skutečností, že vláda se snaží své reformy prosadit rychle, bez hlubší diskuse a spoléhá na svoji sílu v Poslanecké sněmovně. I proto jsou praktické výsledky národního tripartitního sociálního dialogu v podobě úpravy jednotlivých vládních reforem relativně skromné.

Jednání mezi odbory a zaměstnavateli

I proto se odbory více zaměřují na bilaterální sociální dialog na národní úrovni, kde se pokoušejí dosáhnout shody se zástupci zaměstnavatelů s cílem uplatňovat vůči vládě společné požadavky, které mají větší šanci na úspěch.
V rámci vládou připravované „koncepční“ novely zákoníku práce, která nabude účinnosti 1. ledna 2012, sociální partneři úspěšně navázali na příklad dobré praxe vyjednávání v podobě dohody se Svazem průmyslu a dopravy ČR a s Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů v roce 2007 o návrzích na doplnění vládního návrhu tzv. technické novely zákoníku práce. Tentokrát uzavřeli obdobnou bilaterální dohodu zaměřenou na zavedení nové podoby konta pracovní doby, o kterou měli zájem čeští zaměstnavatelé a která v potřebném rozsahu respektuje i zájmy zaměstnanců. Jde o konkrétní případ uplatnění konceptu flexicurity v České republice, který se může stát užitečným nástrojem při překonávání problémů s plynulým zajišťováním zakázek. Díky společnému postoji obou sociálních partnerů se podařilo dohodu zapracovat do tehdejší novely zákoníku práce.
Dalším příkladem dobré tripartitní spolupráce v oblasti pracovněprávních vztahů se může stát zavedení možnosti tzv. sdílení práce, které je obdobou německého Kurzarbeitu, na němž nyní obě strany spolu s vládními experty usilovně pracují. Jde o řešení, které, jak ukazují zahraniční zkušenosti, přináší zejména v období krize prospěch všem třem stranám. Z hlediska vlády se zmírní tlak na trhu práce a sníží náklady na podpory v nezaměstnanosti, zaměstnavatelé si zachovají své kmenové zaměstnance i při dočasném poklesu zakázek (a tedy i konkurenceschopnost pro nástup hospodářského oživení) a zaměstnancům zůstane zachováno pracovní místo výměnou za menší pokles výdělku, který je částečně kompenzován státem.
V důchodovém pojištění, kde vláda přes odpor obou sociálních partnerů daný především obavami z vysokých dopadů na veřejné finance, prosadila zavedení důchodového spoření, zvýšení daně z přidané hodnoty a reformu penzijního připojištění se státním příspěvkem, usilují nyní zaměstnavatelé i odbory o stabilizaci současného průběžného důchodového systému. Ten je totiž ohrožen vyvedením části finančních zdrojů určených na výplatu důchodů do soukromých penzijních fondů. Zároveň se oba partneři snaží o zavedení možnosti financování předčasných odchodů do starobní penze v rámci reformovaného doplňkového penzijního spoření z příspěvků zaměstnavatelů pro zaměstnance vykonávající po dlouhou dobu namáhavé a rizikové práce.
Společná práce expertní skupiny, jejíž výsledky pravidelně projednává RHSD, přináší ovoce v podobě konkrétních návrhů, které mohou zmírnit napětí v některých odvětvích v souvislosti se zvyšováním důchodového věku. Lze očekávat, že toto řešení se v rámci tripartitního dialogu podaří v průběhu 1. pololetí příštího roku realizovat.

***

Vít Samek je vedoucím právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů. Je členem právní expertní sítě Evropské odborové konfederace a participoval v expertní skupině pro penzijní reformu založené ministry financí a práce a sociálních věcí. Má více než třicetiletou zkušenost s legislativou, detailně se orientuje pracovním právu, účastní se konferencí Mezinárodní organizace práce, zná mezinárodní standardy práce a věnuje se oblasti sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání. Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze.

Foto popis|

O autorovi| JUDr. Vít Samek ČMKOS