Výběr z monitoringu médií 9.12.2011
Návštěva ruského prezidenta v Česku
ČRo 1 - Radiožurnál | 8.12.2011 | 21:05 | Pořad: Stalo se dnes
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
--------------------
Hezký poslech Radiožurnálu. Česko a Rusko uzavřely více než tucet obchodních smluv za desítky miliard korun. Na Pražském hradě tomu přihlíželi prezidenti Václav Klaus a Dmitrij Medvěděv, který byl v Praze na oficiální návštěvě. České firmy například postaví na Urale železnici za 40 miliard korun. Na dostavbu Temelína pak přišla řeč dokonce i při oficiálním obědě. Kromě Ruska mají ovšem zájem i Francie a Spojené státy. Václav Klaus celkově ocenil současný rozmach česko-ruských nejen ekonomických vztahů.
Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
V České republice je více než stovka ruských investorů, spousta českých investorů v Ruské federaci a i dnes jsme naznačili celou řadu potenciálních kontaktů do budoucna. Tato návštěva je signálem našeho oboustranného zájmu o naše přátelské vztahy, kterým se daří, aby se zbavovaly takové té nelehké zátěže minulosti, a to je cesta do budoucna.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
--------------------
Prvním hostem Stalo se dnes je teď ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Dobrý večer.
Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu
--------------------
Dobrý večer.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
--------------------
Pane ministře, jak hodnotíte obchodní část návštěvy Dmitrije Medvěděva? Myslíte, že se k danému okamžiku podařilo skutečně dosáhnout maxima? Přítomnost prezidenta totiž bývá onou nejlepší zárukou kontraktu?
Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu
--------------------
Tak já musím říct, že z obchodního hlediska pro vývoj řekněme obchodu mezi Českou republikou a Ruskou federací byla tato návštěva velmi důležitá. Já myslím, že jste zmínil to, že skutečně na ruském trhu a pro ruské firmy je velmi důležitým faktorem a ta přítomnost té nejvyšší politické reprezentace zdůrazňovala, že tyto projekty mají podporu na ruské straně a pro českou ekonomiku mohou znamenat velmi důležité to, co v období ekonomické krize česká ekonomika potřebuje, a to je získání nových zakázek na těchto trzích pro české firmy.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
--------------------
Lze, pane ministře, říci, že z pohledu vašeho ministerstva, vašeho úřadu jde o nový směr diverzifikace zahraničního obchodu, když eurozóna má známé těžkosti?
Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu
--------------------
Já myslím, že je to naprosto jasné, protože naše ekonomika jako ekonomika malá a velmi otevřená má vázáno 80 % nebo přes 80 % svého vývozu do zemí eurozóny a samozřejmě při současné krizi v eurozóně je tím velmi zranitelná a může tím být zranitelný trh zaměstnanosti v České republice, proto je naším úkolem diverzifikovat, tedy změnit ten směr toho exportu i do jiných zemí a je jasným faktem, že Rusko s tím svým potenciálem a dále společenství nezávislých států a jiné státy jsou rozhodně tím směrem, který bychom měli pro české firmy maximálně využít.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
--------------------
Jak je vládní koncepce česko-ruské obchodní spolupráce dlouhodobě životaschopná, jak je dlouhodobě životaschopná? Shodujete se v jejím naplnění plně například s opoziční ČSSD?
Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu
--------------------
Já myslím, že na té diverzifikaci toho zahraničního obchodu, do kterého zapadá jako významný partner Rusko, se shodujeme. Já jsem o této proexportní politice, kterou chystáme její koncepci na ministerstvu průmyslu a chceme ji představit v lednu s maximální podporou těchto nových trhů, diskutoval se zástupci hospodářského výboru za ČSSD i s jejím předsedou a mám pocit, že se v tomto shodujeme. Je to poměrně jednoduchá logická úvaha, kterou musí Česká republika v současné situaci krize eurozóny podstoupit a ta diverzifikace, tedy rozmělnění toho obchodu i do jiných států než do zemí eurozóny je velmi důležitá a strategie partnerství česko-ruského v tomto to velmi podporuje.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
--------------------
Tolik ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Děkuji za váš čas. Na slyšenou.
Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu
--------------------
Děkuji a hezký večer všem posluchačům.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
--------------------
Šéfa resortu průmyslu a dopravy, průmyslu a obchodu poslouchal také viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Dobrý večer i vám.
Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Dobrý večer.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
--------------------
Mluvili jsme dosud spíše o politickém rozměru rozšíření česko-ruského obchodu. Jaký přínos uzavřené smlouvy budou mít pro naše firmy, co se týče jejich posílení, navýšení počtu pracovních míst a tak dále?
Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Nestává se příliš často, abychom v České republice mohli přivítat vysokého ústavního činitele cizího státu, který by s sebou přivezl kontrakty za 50 miliard korun, to je opravdu ojedinělá záležitost a myslím si, že svědčí o významu ruského trhu pro český export. Ten trh má pro nás obrovský potenciál, podíváte-li se na ta čísla, ta myslím hovoří sama za sebe. Meziroční nárůst o 30 %, ruský trh už v tuto chvíli představuje 3 % celkového českého exportu. Myslím, že existuje i další prostor pro zlepšení, to znamená, kromě těch tradičních exportních odbytišť pro české exportéry těch evropskounijních trhů je Rusko skutečně z těch mimoevropských na prvním místě a důležité je to z toho pohledu, o kterém už hovořil pan ministr Kuba, to znamená, jsme v tuto chvíli skutečně až příliš závislí na evropskounijních trzích, to číslo aktuální je myslím 83 %, je potřeba ho snížit i v souvislosti s tím, že lze očekávat, že evropskounijní trhy v těch příštích letech příliš neporostou. Naopak ale porostou takové trhy, jako je čínský, indický a ruský, proto ta dnešní návštěva a ty kontrakty, které byly podepsány, jsou tak významné.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
--------------------
Řekněte, jak hodnotíte ruskou ekonomiku? Je dostatečně zdravá, aby se vystříhala vlivu všemožných krizí? Například tento týden výrazně srazily finanční trhy nečekané výsledky parlamentních voleb.
Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Tak určitě žádná ekonomika na světě v dnešní době není imunní vůči hospodářským krizím. To novum je, že hospodářské krize v dnešní době přichází častěji, nežli přicházely v minulosti, jsou hlubší, nežli byly v minulosti a jsou také globálnější. To znamená, ani ruská ekonomika se dopadům krize nevyhne, jak, jak už jsem říkal, žádná jiná, nicméně pro nás má obrovský potenciál. Je to teritorium, je to trh, který známe. České výrobky jsou tam velmi populární. Čeští manažeři mají dobou pověst a konkrétní příklady netřeba uvádět. Úspěchy tak velkých firem jako je Škoda Auto, skupina PPF, Czech /nesrozumitelné/, Škoda Holding a další a další, myslím hovoří samy za sebe.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
--------------------
Česko se po dnešku vlastně vrací ve větší míře na ruské trhy. Není tam ale už teď příliš těsno? Zatímco my jsme se tedy orientovali na eurooblast, tamní ekonomičtí tahouni Německo a Francie posilovaly svou přítomnost na východě?
Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Naprosto s tím souhlasím. Možná trochu zbytečně jsme vyklidili své pozice v honbě za dobytím těch západoevropských trhů, ale ono to v té době bylo celkem pochopitelné. V té době bylo potřeba tu přílišnou závislost na východní Evropě nahradit těmi mnohem perspektivnějšími bonitnějšími trhy. Teď je ale potřeba vývoz diverzifikovat a postavit ho skutečně na více nohou. Stát pouze na noze jedné, navíc v tak turbulentní zóně, jakou v tuto chvíli je Evropská unie, by bylo velmi riskantní a Rusko je určitě lokalitou, kde jedna z těch dalších nohou by stát měla. To, zda budeme úspěšní, nebo ne na už velmi konkurenčním trhu, v tom s vámi, pane redaktore, naprosto souhlasím, záleží především na podnicích samotných z 80 % prostě úspěchem, za úspěch každého projektu každé firmy je, především její manažeři, vlastníci a ta firma samotná, ale myslím si, že může pomoct i vláda i stát a zrovna ten ruský trh je myslím velmi dobrý příkladem toho, jak by v praxi měla ta pověstná ekonomická diplomacie fungovat. Čeští exportéři ...
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
--------------------
Ta pomoc státu, promiňte, že vás přerušuji, ta pomoc státu tedy byla dnes jasná, viditelná. Domníváte se, že to tak bude pokračovat i nadále, že se můžete spolehnout na naši vládu v tom, že bude prosazovat vaše firemní zájmy?
Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
--------------------
Já myslím, že ministr Kuba i vláda jako taková jasně deklarovala a koneckonců to vtělila i do důležitých strategických dokumentů, jako je strategie konkurenceschopnosti, že tohle je její ambicí a musím říci, že jestli se jí to někde skutečně daří, tak je to ruský trh. Velvyslanec Kolář a celá ambasáda jsou velmi nápomoci českým exportérům, velmi dobře fungují i takové agentury jako je CzechTrade, opřít se můžeme i o velmi kvalitní fungování česko-ruské obchodní komory. Takže, jestli někdo skutečně to sousloví ekonomická diplomacie funguje dobře a přináší reálné velmi pozitivní výsledky pro celou českou ekonomiku, tak je to právě tento trh.
Zakázky pro Česko: železnice po Stalinovi i světlo pro olympiádu
Mladá fronta DNES | 9.12.2011 | Rubrika: Z domova | Strana: 3 | autor: Jan Gazdík
Čtrnáct smluv o spolupráci Ruska a Česka, za nimiž stojí kontrakty pro české firmy v hodnotě 54 miliard korun – to je výsledek návštěvy ruského prezidenta Dmitrije Medveděva na Pražském hradě. Smlouvy se podepisovaly celý den.
V nabitém programu si ruský prezident Dmitrij Medveděv vymohl schůzku s předními českými průmyslníky. Nebylo to jen zdvořilé gesto šéfa východní mocnosti, ale hlavně signál o tom, jak si Rusko před zakázkou století na dostavbu Jaderné elektrárny Temelín Českou republiku předchází.
Výstavba železnice v drsných klimatických podmínkách Uralu, stavba elektrárny v Soči nebo závodu na výrobu metanolu v Nižním Tagilu – to jsou jen některé obrovské investiční akce, u nichž nebudou chybět české firmy. Čtyřiceti miliardový projekt železnice pro brněnskou firmu OHL ŽS je největším zahraničním kontraktem posledních let. Začátek stavby je plánován na příští rok, vlaky by na bezmála čtyř set kilometrové trati mezi městy Obskaja a Nadym měly poprvé vyjet o tři roky později. Koleje má česká firma položit částečně na původní „mrtvé trati“ – tedy nedokončené stavbě, kterou za Stalina budovali za strašných podmínek političtí vězni.
Těžké podmínky čekají i na nynější stavbaře. V zimě se tu teplota pohybuje i padesát stupňů pod nulou, v létě lidé zápasí v bažinatém terénu smračny komárů.
Štěpánu Černouškovi z Ústavu pro studium totalitních režimů, který pozůstatky tamní tratě studoval, se plány na novou železnici zamlouvají. „Chápu to jako svým způsobem uctění památky vězňů, kteří trať stavěli.“
Česko – vrtulníková velmoc
Další miliardy si z Ruska odveze firma Královopolská Ria. Ta získala zakázku na paroplynovou elektrárnu, jež má vyrůst v Soči – tedy ve městě, kde se v roce 2014 budou konat zimní olympijské hry. Česká firma má hrám zajistit dostatek energie.
Významný je pro Česko i kontrakt s Leteckými opravnami Malešice (LOM), i když určitě nepatří k největším. Rozhodně však k nejpřekvapivějším a nejperspektivnějším.
Rusko totiž do svých zbrojních obchodů zásadně nikoho nepouští, zejména když jde o firmu ze státu NATO. Avšak v případě Leteckých opraven Malešice nemohlo přehlédnout vysokou kvalitu, s níž pro českou armádu opravují vrtulníky, ani to, že česká firma vyhrála nedávno miliardový kontrakt na opravy helikoptér ruské provenience, jež využívá indická armáda. Indické letectvo patří mimochodem k největším na světě.
Mezi průmyslníky, které Medveděv přijal, nechyběl proto ani šéf malešické zbrojovky Jindřich Ploch. „Připadám si, jako kdybychom překročili Rubikon. Smlouva s Rusy vytváří pro naši firmu zcela jiné možnosti,“ přiznává Ploch.
Zbrojovka tak bude moci opravovat širokou škálu ruských vrtulníků, které létají v desítkách zemí světa. Ruské zbrojovky „na oplátku“ dodávkami motorů či jiných náhradních dílů pro LOMzase proniknou na trhy zemí NATO. V aliančních státech létá přes dvě stě ruských helikoptér. Postupně se vybavují elektronikou NATO, která je pro Rusy jako nečlenskou zemi přísně zapovězena.
Výhledově by mohla malešická zbrojovka získat při modernizaci ruských vrtulníků kontrakty za čtyřicet miliard korun. „Jde o strategické partnerství s ruskými zbrojovkami, které nám umožní vstoupit na třetí trhy,“ dodává náměstek ministra obrany Jiří Šedivý.
Zakázky a „temelínské“ kulisy
Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba a místopředseda ruské vlády Alexandr Žukov kromě toho podepsali v přítomnosti ruského a českého prezidenta Společnou deklaraci o partnerství pro modernizaci. Seznam projektů, které obě strany vypracovaly, dosahuje k dnešku dalších 76 miliard korun.
„Je to šance, jak se zapojit do investičních projektů v Ruské federaci,“ řekl agentuře ČTK ministr Kuba. Podepsání všech kontraktů a smluv s Ruskem je podle mluvčího Svazu průmyslu a dopravy ČR Milana Mostýna pro český byznys zcela ojedinělou událostí. Zejména prý proto, že česká ekonomika musí hledat v době finanční krize i trhy mimo Evropskou unii. „Bylo velkou historickou chybou, že jsme je vyklidili,“ míní Mostýn.
Faktem nicméně je, že většina obchodů či kontraktů mezi Ruskem a Českem, které byly podepsány anebo se objevují na obzoru, má „temelínskou“ kulisu.
Ostatně i Václav Klaus pochválil v přítomnosti Dmitrije Medveděva ruské průmyslníky, že Rusko nabízí při dostavbě jaderné elektrárny, na níž se chce podílet, více českých subdodavatelů než ostatní účastníci tendru – americký Westinghouse či francouzská Areva.
„Definitivní nabídky nebyly předloženy, jen říkám, jak to vidím dnes,“ popíchl konkurenty ruského Atomstrojexportu český prezident. Sergej Kirijenko, šéf Rosatomu, jehož součástí je Atomstrojexport, slibuje českým firmám zakázky ve výši až sto dvacet pět miliard korun.
„Je to pro nás zajímavý projekt. A my se ho chceme účastnit. Doufám, že do něj nezasáhne tlak zvenčí. Ať už přijde odkudkoliv,“ přeje si Medveděv.
Podepsané smlouvy
Obchodní smlouvy Protokol o organizaci oprav vrtulníků a jejich modernizaci Z Leteckých opraven Malešice se může stát světově významná firma na opravy ruských vrtulníků, které používá i NATO. LOM může opravovat vrtulníky nejen pro NATO, ale i pro jiné státy.
Smlouva o realizaci projektu „Severnyj širotnyj chod“ Česká firma OHL ŽS by mohla stavět železniční trať v Rusku (kontrakt na 40 miliard korun).
Smlouva na výstavbu paroplynové elektrárny V Kudeptse-Soči by mohla Královopolská Ria pomáhat s výstavbou elektrárny.
Kontrakt na dodávku závodu na výrobu metanolu Česká společnost Alta se může podílet na budování podniku na výrobu metanolu v Nižním Tagilu.
Další smlouvy V oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a plynárenství.
Státní smlouvy Společná deklarace o partnerství pro modernizaci
– ministr průmyslu Martin Kuba
– místopř. vlády Alexandr Žukov Smlouva o sociálním zabezpečení
– ministr práce Jaromír Drábek
– ministr. soc. věcí Taťjana Golikova Smlouva o spolupráci v oblasti boje proti trestné činnosti
– ministr vnitra Jan Kubice
– nám. min. zahraničí Vladimir Tito Protokol o provedení k provádění Dohody o zpětném přebírání osob – ministr vnitra Jan Kubice
– Fed. migrační služba Konstantin Romodanovskij Program spolupráce mezi ministerstvy kultury
– min. kultury Jiří Besser
– min. kultury Alexandr Avdějev Dohoda o spolupráci hospodářských komor
– šéf hosp. komory Petr Kužel
– šéf obch. komory Sergej Katyrin Celkem bylo podepsáno 14 smluv, sedm v přítomnosti prezidentů
ČR a Rusko podepsaly kontrakty za 54 miliard korun
denik.cz | 8.12.2011 | Rubrika: Ekonomika | Strana: 0
Praha - Zástupci českých a ruských firem ve čtvrtek na Hradě podepsali několik smluv, mimo jiné o stavbě železnice na Urale za 40 miliard korun. Stalo se tak během návštěvy ruského prezidenta Dmitrije Medveděva, který je právě na Pražském hradě.
Železnici na Urale postaví české firmy pod vedením brněnské OHL ŽS. Objem kontraktu je více než 1,5 miliardy eur (skoro 40 miliard korun). Jde tak o jeden z největších zahraničních kontraktů posledních let. Začátek stavby zhruba 390 kilometrů železniční tratě je plánován na rok 2012, její dokončení v roce 2015. Zároveň byla podepsána dohoda Českou exportní bankou o strategickém financování projektu.
Česká společnost Alta Invest uzavřela s ruským výrobcem jaderného paliva Tvel smlouvu o vzniku nové firmy Alvel. Sídlo bude mít společnost v ČR a má poskytovat služby související s dodávkami palivových článků na evropský trh.
Alta podepsala také kontrakt se společností Uralmetanolgroup na výstavbu závodu na výrobu metanolu v Nižním Tagilu. Stavba bude zahájena v příštím roce, závod má být hotový o tři roky později. Brněnská společnost Královopolská Ria a GK Gazenergostroj dále podepsaly smlouvu na výstavbu paroplynové elektrárny o výkonu 367 megawatt v Soči, kde se v roce 2014 bude konat zimní olympiáda.
Memorandum o vzájemném porozumění a spolupráci uzavřely společnosti Plynostav Pardubice holding a ruský Strojtransgaz, který v ČR staví plynovod Gazela. Dohoda je zaměřena na další spolupráci při realizaci dlouhodobých projektů na výstavbu energetických objektů.
Mnohamiliardovou zakázku na severním Urale získala otrokovická firma PSG. Postaví paroplynovou elektrárnu u města Salechard, kterým prochází severní polární kruh. Úvěr poskytne Česká exportní banka, pojištění státní společnost Egap. Celkově jde o projekt za více než deset miliard korun, dodávky a služby PSG by podle deníku E15 měly představovat kolem 8,5 miliardy.
Královopolská RIA získala v ruském Kudepste-Soči zakázku na výstavbu paroplynové elektrárny. Podle informací Mladé fronty Dnes hodnota zakázky činí téměř deset miliard korun. Elektrárna „na klíč“ musí být připojena k síti nejpozději na přelomu listopadu a prosince 2013, jinak by nebyl zajištěn dostatečný zdroj energie pro pořádání olympijských her.
Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba a místopředseda ruské vlády Alexandr Žukov podepsali Společnou deklaraci o partnerství pro modernizaci. Obě strany už v listopadu vypracovaly seznam projektů v aktuální hodnotě zhruba tři miliardy eur (76 miliard korun), které budou v souladu s touto deklarací realizovány. „Jsem rád, že deklarace vytváří také předpoklady pro větší zapojení našich firem do realizace modernizačních investičních projektů v Ruské federaci,“ uvedl Kuba.
Zároveň prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel a prezident Obchodně průmyslové komory Ruské federace Sergej Katyrin podepsali dohodu o spolupráci mezi oběma komorami. „Tato dohoda výrazně podpoří rozvoj česko-ruských obchodních vztahů a napomůže odstranit stávající překážky bránící vzájemné obchodní výměně,“ sdělil Kužel. HK bude podle dohody podporovat přístup ruských podnikatelů na trhy EU a Obchodně průmyslová komora Ruské federace zase naopak podpoří přístup českých podnikatelů na ruský trh.
Podepsání všech kontraktů a smluv s Ruskem je pro český byznys zcela ojedinělou událostí, řekl mluvčí Svazu průmyslu a dopravy Milan Mostýn. Tento impulz podle něj přichází v době, kdy ekonomika musí hledat i jiné trhy než v EU. Svaz průmyslu prý vždy zdůrazňoval význam ruského trhu a to, že bylo historickou chybou jej vyklidit. „Nyní potřebujeme od vlády dotažení proexportním politiky, která by výrazněji pomohla otevírat dveře našim firmám, a to jak na centrální úrovni, tak zejména v jednotlivých guberniích,“ dodal.
Ruská federace patří do první desítky nejvýznamnějších obchodních partnerů Česka a její podíl na celkovém obratu českého zahraničního obchodu činí čtyři procenta. Za prvních deset letošních měsíců se český vývoz do Ruska zvýšil o 48 procent a dovoz o 22 procent. Celkový obrat vzrostl o více než 31 procent na 10,8 miliardy dolarů. „Páteř našeho vývozu tvoří především tradiční strojírenská produkce jako jsou stroje a dopravní prostředky, v dovozu převládají minerální paliva,“ podotkl mluvčí MPO Pavel Vlček.
ČR podepsalo s Ruskem obchodní dohody za 54,3 miliardy Kč
Seznam největších obchodních dohod, jež byly podepsány při návštěvě ruského prezidenta Dmitrije Medvěděva - celkem jde o kontrakty za zhruba 2,15 miliardy eur (54,3 miliardy Kč):
Společná deklarace o partnerství pro modernizaci, která mimo jiné umožní větší zapojení českých firem do modernizačních investičních projektů v Rusku.
Dohoda o spolupráci mezi Hospodářskou komorou ČR a Obchodně průmyslovou komorou Ruské federace.
Dohoda o strategické spolupráci a podpoře financování mezi Exportní garanční a pojišťovací společností (EGAP) a Korporací Ural průmyslový – Ural polární. Cílem projektu je postavit železnici na severním Urale, tedy v místech bohatých rudných nalezišť. České firmy mají pod vedením brněnské OHL ŽS stavět za téměř 40 miliard korun asi 390 km z celkových zhruba 700 km železnice. Začátek stavby je plánován na rok 2012 a dokončení na rok 2015.
Dodavatelská smlouva mezi OHL ŽS a JaŽD (Jamalská železniční společnost) na výstavbu železnice na severním Urale (trasa Obskaja-Salechard-Nadym), včetně stavby železničního mostu přes řeku Ob.
Kontrakt mezi firmami ALTA a Uralmetanolgroup na dodávku závodu na výrobu metanolu o kapacitě 600 000 tun/rok v Nižním Tagilu, Sverdlovská oblast.
Dohoda o strategickém financování projektu Severnyj širotnyj chod českými a ruskými bankami mezi Českou exportní bankou a JaŽD. Jde o projekt vybudování širokorozchodné železniční trati na severním Urale (úsek Obskaja-Salechard- Nadym). Smlouva umožní české straně účastnit se v případě splnění řady jasně definovaných podmínek.
Zakládací smlouva společnosti ALVEL a.s. (Centrum technologických služeb) podepsaná českou společností ALTA Invest a firmou TVEL, která je součástí ruské státní skupiny Rosatom. Společné centrum technologických služeb, jehož sídlo bude v ČR, je zaměřené na oblast palivového cyklu jaderných elektráren.
Memorandum o vzájemném porozumění a spolupráci mezi společností Plynostav Pardubice holding a společností Strojtransgaz. Je zaměřeno na spolupráci při dlouhodobých projektech výstavby ropných, plynárenských a energetických objektů, včetně výměny dokumentace pro vyhodnocení projektů.
Smlouva mezi společnostmi KP Ria a GK Gazenergostroy na výstavbu paroplynové elektrárny o výkonu 366,8 MW v Kudeptse – Soči, Krasnodarský kraj.
Protokol o provedení změn v Dohodě mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o organizaci oprav vrtulníků typu Mi-24 (Mi-35), Mi-171Š (Mi-8, Mi-7) a jejich modernizace na území ČR.
V těchto dnech měly být podepsány i další dohody, komerčního a nekomerčního charakteru: například mezi VŠE Praha a Moskevskou městskou univerzitou smlouva o projektu Acamedy Learning – jde o bakalářský obor Ekonomika a management, jehož výuka bude probíhat v Moskvě převážně v ruštině a v rámci studijních pobytů bude otevřen i českým studentům.
Na český trh práce přichází Národní soustava povolání
personalista.com | 8.12.2011 | Rubrika: zprávičky | Strana: 0 | autor: redakce
Pro to, aby mohly české podniky a celá tuzemská ekonomika dlouhodobě úspěšně obstát ve světové konkurenci, potřebují čeští zaměstnavatelé dostatečný počet zaměstnanců s patřičnou kvalifikací v těch správných oborech. Česká republika si dlouhodobě nemůže dovolit nechat "ležet ladem“ tak velký lidský potenciál, jaký představují statisíce lidí bez zaměstnání.
Veřejná zakázka Národní soustava povolání II (NSP II) je
realizována v rámci projektu Ministerstva práce a sociálních věcí,
který je spolufinancován z prostředků Evropského sociálního fondu a
státního rozpočtu České republiky. Realizátorem veřejné zakázky je
sdružení, jehož členy jsou Svaz průmyslu a dopravy ČR, Hospodářská
komora ČR a společnost TREXIMA, spol. s r.o.
"Hlavním přínosem projektu je nejen efektivní rozvoj lidských zdrojů v České republice, ale i aktivní ovlivňování vazeb mezi světem práce a vzdělavatelskou sférou prostřednictvím důraznějšího a širšího zapojení všech klíčových partnerů,“ říká ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.
Národní soustava povolání (NSP) je otevřená databáze informací o potřebách trhu práce. Je to aktuální, efektivní a flexibilní systém mapování jeho potřeb. Obsahuje informace o povoláních uplatnitelných na trhu práce a kompetencích, které jsou pro ně požadovány. Slouží pro podnikovou praxi, poradenské služby a ovlivňování odborného vzdělávání. Vytváří ji zaměstnavatelé a jejím garantem je stát. V databázi uživatel nalezne vše, co potřebuje vědět o povoláních v České republice, například jejich pracovní náplň, požadovanou kvalifikaci, kompetence, potřebné odborné dovednosti a znalosti, údaje o
mzdovém ohodnocení, volných místech a další.
Nejpřesnější informace o potřebách trhu práce mají zaměstnavatelé, a proto jsou stěžejním aktérem Národní soustavy povolání - vytvářejí ji prostřednictvím tzv. sektorových rad. V rámci Národní soustavy povolání tak co nejpřesněji určují strukturu svých potřeb. "Požadavky zaměstnavatelů a jejich organizací nejpřesněji vystihují potřeby trhu práce, proto společně s Ministerstvem práce a sociálních věcí aktivně hledají východiska a řešení za účelem vytváření celostátního ‚zadání‘ pro vzdělavatele a aktéry trhu práce obecně,“ vysvětluje Zdeněk Liška, generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy ČR.
V současnosti je ustaveno 29 sektorových rad, které sdružují významné zástupce zaměstnavatelů, profesních organizací, vzdělavatelů a dalších odborníků na lidské zdroje a aktérů trhu práce v daném sektoru či odvětví. Tyto rady pokrývají již kompletně celou oblast činností trhu práce v České republice a na jejich práci se nyní podílí více než 1 000 odborníků. Díky zapojení do činnosti sektorových rad mají zaměstnavatelé možnost dlouhodobě ovlivňovat strukturu lidských zdrojů, a získat tak ve svém odvětví potřebně kvalifikované pracovníky, kterých je v mnoha oborech nyní citelný nedostatek. Vzdělavatelé i veřejnost pak získávají přesné informace o profesích skutečně uplatnitelných na trhu práce.
"
ČSSD a odbory kritizují vládu za to, že nezvýšila minimální mzdu
ct24.cz | 8.12.2011 Strana: 0 | autor: mav
Zástupci ČSSD kritizovali včerejší rozhodnutí vlády nezvyšovat minimální mzdu. V současnosti se drží na částce osm tisíc korun a její výše se za posledních pět let nezměnila. Sociální demokraté vidí problém hlavně v růstu sociálních nerovností ve společnosti a tvrdí, že optimálně by se měl minimální plat pohybovat kolem 40 procent průměrné mzdy, tedy 9 600 korun. Rozhodnutí vlády pobouřilo také odbory, naopak zaměstnavatelé tento krok vítají.
Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD
"Rozhodnutí vlády jasně ukazuje, že vláda nechce kompenzovat dopady reforem nízkopříjmovým zaměstnancům."
Kabinet Petra Nečase (ODS) se podle lídra sociálních demokratů Bohuslava Sobotky "vysmál všem lidem, kteří dávají přednost hůře placené práci před pobíráním sociálních dávek". Zvyšování minimální mzdy také podle předsedy ČSSD omezuje prostor pro šedou ekonomiku a daňové úniky, které vznikají vyplácením peněz "na ruku". V případě, že se k moci dostane ČSSD, bude podle Sobotky minimální mzdu postupně zvyšovat. Měla by dosáhnout zhruba 40 procent průměrného platu.
Bohuslav Sobotka
Proti rozhodnutí vlády se postavily i odbory. Chtějí o tom s vládou jednat na schůzi tripartity, která se bude konat příští týden. "Jsme nemile překvapeni," řekl místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Václav Pícl. Příští rok podle něj vzrostou životní náklady, což by zvýšení minimální mzdy a souvisejících platů aspoň částečně kompenzovalo. "Ti lidé budou v ještě horší situaci, než byli doposud," doplnil.
Petr Nečas, předseda ODS a premiér
"Vzrůst minimální mzdy by pouze vedl k vzrůstu počtu nezaměstnaných, především těch, kteří mají nízkou kvalifikaci nebo jsou zdravotně postižení."
Ke kritice vlády se připojily i odbory
Vládní rozhodnutí kritizuje i předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek: "Je to skandální, protože minimální mzda se nezvedala už pět let." Vláda podle něj v této situaci vyhověla tlaku zaměstnavatelů.
Naopak souhlas s krokem vlády vyjádřili zástupci zaměstnavatelů. "Českou ekonomiku a české firmy čeká velmi pravděpodobně obtížné období, a proto by za této situace zvýšení minimální mzdy nebylo prozíravé," uvedl mluvčí Hospodářské komory Petr Kopáček. Zvýšení by podle něj ohrozilo konkurenceschopnost českých podniků a nebylo dobrým signálem do budoucna. "I když totiž samotnou minimální mzdu pobírá malé procento zaměstnanců, na minimální mzdu jsou například vázány tarify v mnoha profesích, úrovně zaručené mzdy a také sociální dávky," dodal. Podobný názor vyjádřil i viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Pavel Juříček: "Ve vazbě na to, co nás zřejmě čeká v příštím roce, je to rozumné."
Také vláda odůvodnila své rozhodnutí ekonomickou situací. V okamžiku, kdy neví, jak se bude vyvíjet, si prý nemůže dovolit rozhodnout o zvýšení minimální mzdy. To se ovšem nezdá některým ekonomům. "Důsledky (zvýšení) pro ekonomiku jsou nakonec spíš neutrální," uvedla Markéta Šichtařová ze společnosti Next Finance. Pokud podle ní zaměstnavatel skutečně má zásadní problémy zaplatit zaměstnanci částku do 10 000 korun, pak to obyčejně řeší třeba přes částečný pracovní úvazek, jednorázovou dohodu o provedení práce a další typy smluv.
Úřednice "Předpokládám, že se vláda k tématu vrátí na jaře, až pomine největší obava z hlubokého ekonomického propadu," uvedl hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek. Zvýšení minimální mzdy pak podle něj bude hladce schváleno, a to bez negativního dopadu do ekonomiky.
Původně ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) navrhoval zvýšení minimální mzdy na 8 400 nebo 8 500 korun. Někteří ministři se ale domnívali, že by to mohlo zvýšit nezaměstnanost, prohlásil dnes premiér Nečas. Ministr Drábek se ale nevzdává. Bez ohledu na to, jestli přijdou lepší, nebo horší časy, hodlá návrh na zvýšení minimální mzdy předložit během příštího roku znovu.
Podle odhadů ministerstva práce a sociálních věcí se odměňování minimální mzdou týká zhruba dvou až tří procent – tedy 80 až 120 tisíc – všech zaměstnanců v Česku. Podle informací ČT pobírá minimální mzdu jedno procento zaměstnanců, tedy asi 40 tisíc lidí. Naposledy vláda zvyšovala minimální mzdu v roce 2007.
Průmysl na prodej. Před 20 lety stát otevřel výlohu
Hospodářské noviny | 9.12.2011 | Rubrika: Byznys | Strana: 16 | autor: Zuzana Kubátová
Prodávat státní podniky se nejlépe dařilo v letech 1991–1992. Králem českých privatizací jsou Pithartova vláda a poradci z USA.
Fokus
Privatizace ve zpětném zrcátku
když v březnu 1991 uzavřela belgická skupina Glaverbel smlouvu o vzniku společného podniku s českou firmou Glavunion, média si toho skoro nevšimla. Šlo ale o historický okamžik: privatizoval se první velký český podnik. Letos od rozjezdu české privatizace uběhlo 20 let. A tak je dobré ji zhodnotit.
Nejúspěšnější etapou české privatizace byl samý začátek – krátké období mezi březnem 1991 a červnem 1992, kdy vláda Petra Pitharta prodala 60 podniků. Od automobilek Škoda a Karosa do rukou Volkswagenu a Renaultu přes zmíněný Glavunion, prodej kutnohorského Tabáku americkému koncernu Philip Morris, pražské „orionky“ švýcarskému Nestlé či Rakony skupině Procter&Gamble. Prodávaly se i cementárny, stavební firmy, mlékárny, karlovarské minerálky...
Jak líčí Tomáš Ježek, který měl proces až do roku 1996 na starosti, prodávalo se tehdy jako na běžícím pásu. Bez velkých příprav, zkušeností, bez specializovaných poradenských firem a právních týmů. Výsledek je překvapivý. Naprostá většina ze zmiňované šedesátky má již dvacet let stálé majitele. Rozkvetly díky kapitálu, jenž do nich přitekl, jsou oporou české ekonomiky. „Dopadly skvěle,“ říká Ježek, který úspěch přičítá poradenskému týmu investičních bankéřů, jež do země poslala americká vláda.
1991: investoři v ceně zlata Poradci tehdy do země přivedli vedle amerických společností jako Ford, Coca-Cola, Johnson&Johnson či Philip Morris hlavně evropský kapitál: německé firmy Siemens, Continental, Bosch či Volkswagen, z Francie Renault, Danone, Lafarge, z Itálie Italcementi, investory ze Švýcarska, Norska či Belgie.
Příběh Glavunionu (dnes AGC Glass) je pro tuto etapu typický. Osm klíčových závodů tehdejšího Sklo Unionu vytvořilo akciovku 28. prosince 1990 a už za tři měsíce měly majitele. Glaverbel dostal nejprve 40 procent akcií, pak podíl zvyšoval. Během pěti let do rozvoje skláren investoval pět miliard, a když v roce 1996 za miliardu korun kupoval poslední 27procentní balík akcií, byl bývalý Sklo Union největším výrobcem plochého skla ve střední a východní Evropě s pětimiliardovým obratem a stamilionovými zisky.
Podobných příběhů je řada. Třeba Technoplyn, v němž převzala nadpoloviční podíl německá Linde. Do podniku nalila čtyři miliardy, a když jí stát v roce 1995 prodával zbývajících 48 procent, inkasoval přes dvě miliardy korun. Podobný osud měla Rakona, Čokoládovny, Karosa. Nebo mladoboleslavská Škoda, která je považována za nejúspěšnější privatizační příběh v zemi. Z výrobce, jehož auta byla v 90. letech v Evropě terčem vtipů a symbolem šuntu, se pod křídly Volkswagenu stal respektovaný hráč globálního automobilového trhu, tahoun exportu, který pomohl k růstu stovkám dodavatelských firem.
Z prvních dvou let privatizace není znám žádný skandál. „Korupční klany se nestačily zorganizovat,“ soudí Ježek. Podle Vratislava Kulhánka, bývalého šéfa firem Robert Bosch (původně Motor Jikov) a Škody Auto, pomohlo, že se privatizace řešila ne na politické, ale na odborné bázi. A „dobový entuziasmus“. 1992: když přišly kupony V půli roku 1992 byl s přímými prodeji konec. Nastupující premiér Václav Klaus prosazoval kuponovou privatizaci. „Od české cesty si sliboval volební úspěch, což se potvrdilo,“ vzpomíná Ježek.
Je ale pravda, že „výprodej rodinného stříbra zahraničnímu kapitálu“ nebyl v tehdejší společnosti populární. Proti představě, že třeba Tatru převezme tak jako Karosu Renault, protestovali patrioti z Kopřivnice i z jiných regionů. Tatra pak prošla kuponovkou, dostala se na pokraj bankrotu, vrátila se státu a dnes ji ovládá indický vlastník, je jen stínem své někdejší slávy. Když přišla do mladoboleslavské Škody první generace německých manažerů, vnímali to místní jako anexi: uráželo je, že noví šéfové nemluví česky a mění zaběhané zvyky.
1993: Soudek a jeho dluhy Českou cestu ale hlavně bránily rychle se formující mocenské kliky. A tak i když se například o Škodu Plzeň ucházel Siemens, svěřil ji stát do rukou Lubomíra Soudka. Ten koupil v roce 1993 pouhou pětinu akcií, ale přesto firmě bezpečně vládl díky podpoře spřátelených bank.
Podnik přivedl ke krachu, takže jej musel oddlužovat a v roce 2003, už za vlády Vladimíra Špidly (ČSSD), znovu prodávat stát. Za pouhých 800 milionů korun ji získal neprůhledný fond Appian, který za ni – jak nyní vychází najevo díky vyšetřování švýcarské prokuratury – zaplatil penězi vytunelovanými před tím z Mostecké uhelné společnosti. Appian investici mnohonásobně zúročil – jen z následného rozprodeje Škody pak inkasoval minimálně 15 miliard korun.
Kuponovou privatizaci dnes ekonomové hodnotí vesměs jako problematickou. „Nepřinesla podnikům kvalifikované vlastníky, umožnila různým šíbrům skumulovat akcie s minimálními náklady,“ říká bývalý předseda představenstva mladoboleslavské Škody Vratislav Kulhánek. „Byl to koncept, který se tvářil spravedlivě, ale byl spojen se spoustou chyb. Od problematického výběru podniků po chybějící právní rámec,“ dodává ekonom Michal Šnobr z J&T.
Řadu firem v kuponové privatizaci ovládly skupiny, jež nezajímaly spravované podniky, ale vlastní rychlý zisk. Protože se teprve tvořily zákony na ochranu a dohled nad kapitálovým trhem, zmizel z českých firem i privatizačních fondů obrovský majetek. Jen z fondů se vypařilo až 50 miliard korun. A státu se vrátila řada firem ochromená, s dluhy.
„Kuponovka nepřinesla kapitál do ekonomiky, nechránila menšinové akcionáře, otevřela cestu k tunelování a nepřinesla efekt státnímu rozpočtu,“ říká Pavel Mertlík, dnes analytik Raiffeisenbank, dříve ministr financí ve vládě Miloše Zemana (ČSSD), jež se po roce 1998 s následky kuponové privatizace vyrovnávala. 1998: přímé prodeje se vrací Po nástupu sociálnědemokratických vlád přichází další vlna přímých prodejů. Prodávají se banky, zbývající strategické podniky, ale i opětovně postátněné trosky z kuponové privatizace – Tatra, ČKD či plzeňská Škoda. Jde už o zcela jiný proces než v letech 1991– 1992. Teď už jsou uchazeči, nabídky i ceny veřejné, pořádají se napohled standardní tendry. Paradoxně právě z této doby pocházejí největší privatizační skandály: například prodej Unipetrolu polské PKN, provázený korupční aférou „Pět na stole v českých“. Nebo prodej 46procentního podílu v Mostecké uhelné, který získává Appian za 600 milionů korun (jen o pět let později kupuje poloviční balík téže firmy Pavel Tykač za deset miliard). Nebo prodej Severočeských dolů, připravený na míru za hubičku Appianu a zrušený teprve poté, co se do soutěže přes zákaz vlády přihlásil ČEZ, jehož šéf Jaroslav Míl kvůli tomu přišel o místo.
Dodejme však, že skoro všechny privatizační skandály sociálnědemokratických vlád mají kořeny v první půli 90. let, kdy se tvořily první privatizační koncepty těchto firem. A že Zemanova a Špidlova vláda se mohou pochlubit i dobře hodnocenými prodeji bank, Českého Telecomu či Transgasu.
Problematická kuponovka má ještě jeden zajímavý efekt. V divokých 90. letech na spekulacích s akciemi vyrostli kapitálové skupiny a byznysmeni, již dnes patří k nejvýznamnějším hráčům české ekonomiky – PPF, J&T, Penta, Radovan Vítek, Pavel Tykač...
„Využili toho, že byli na správném místě ve správnou dobu. Ale často i toho, že měli nadstandardní zázemí, zdroje, informace,“ říká Šnobr. Nejdivočejší spekulanti typu Krejčíře, Koženého či Pitra z byznysu vymizeli. Zbývající hráči vzešlí z chaosu 90. let se dnes chovají jako standardní byznysmeni. „Jejich historii má na paměti už jen generace, která kuponovku zažila. Když své renomé obhájí, příští generace je budou brát normálně,“ krčí rameny Šnobr.
***
10 největších prodejů
průmyslových firem
Firma Cena Rok
1. Transgas 125 mld. 2002
2. Český Telecom 82,6 mld. 2005
3. Škoda Auto 37,9 mld. 1991
4. Nová huť 26 mld. 2003
5. Unipetrol 14,7 mld. 2005
6. Tabák a.s. 6,8 mld. 1992
7. T echnoplyn 6 mld. 1991
8. OKD 4,1 mld. 2004
9. Čokoládovny 3,2 mld. 1992
10. Sokol. uhelná 2,6 mld. 2004
Pět typických příběhů prodeje státního majetku v Česku
Nejlepší privatizace Škoda Auto 1991
O mladoboleslavskou Škodovku se utkali dva zájemci: francouzský Renault a německý Volkswagen. Zvítězil Volkswagen, čímž začal příběh zřejmě největšího polistopadového průmyslového úspěchu. Škoda Auto je dnes největším českým exportérem, v roce 2010 vyrobila rekordních 576 362 aut. Škodovky se zbavily své špatné pověsti v západní Evropě a daří se jim i na „nových“ trzích – v Rusku, v Indii či v Číně. Podíl Volkswagenu v automobilce postupně narůstal. Původně získal 31 procent podniku, v roce 1995 zvýšil podíl z 31 na 70 procent, za které celkem zaplatil v přepočtu 25,6 miliardy korun. V roce 2000 pak stát prodal Volkswagenu zbylých 30 procent za 12,3 miliardy korun. Automobilka měla loni zisk 8,8 miliardy korun při obratu 225,8 miliardy.
Podezřelá „malá domů“ Škoda Plzeň 2003
Škoda Plzeň, největší česká strojírna, šla původně do kuponové privatizace, koncem 90. let se pod vedením Lubomíra Soudka dostala na pokraj bankrotu a vrátila se státu. Opakovaná privatizace skončila letos v září politickým skandálem, který stál místo generálního ředitele ČEZ Martina Romana. Roman totiž čelí podezření, že se v letech 2000–2004, kdy Škodu vedl, při privatizaci dohodl s kupcem (skupinou Appian) a skrytě získal v podniku vliv. Bývalý ředitel ČEZ se tak ocitl v podezření ze střetu zájmů. ČEZ totiž Škodovce zadával velké zakázky na dodávky elektrárenských zařízení. Sám Roman jakýkoliv vliv na Škodu popírá. Appian po privatizaci rozprodal jednotlivé části podniku přibližně za 15 miliard korun. Nejvíce – 11,5 miliardy korun – zaplatil v roce 2009 korejský strojírenský kolos Doosan, když koupil energetickou odnož Škoda Power.
Mezinárodní skandál Unipetrol 2004
Dvoutřetinový podíl ve skupině Unipetrol (firmy jako Chemopetrol, Kaučuk, Spolana, Česká rafinérská, Benzina, Paramo a další) nejprve prodal stát podnikateli Andreji Babišovi za necelých 12 miliard korun. Babiš však z obchodu vycouval, cena se mu zdála příliš vysoká. Ve druhém kole privatizace získal podíl v Unipetrolu polský PKN Orlen za 14 miliard. Tento obchod proslavil bývalého tajemníka premiérů Grosse a Paroubka Zdeňka Doležela, který po polském lobbistovi Jacku Spyrovi požadoval „pět na stole v českých“ za zprostředkování schůzky s premiérem Stanislavem Grossem. Obchod prošetřovaly polské i české úřady, k žádnému obvinění z korupce nakonec nedošlo.
Dohra u soudu Mostecká uhelná společnost 1998
MUS byla částečně privatizována v druhé vlně kuponové privatizace, stát se ale v podniku zcela nešťastně zbavil majority, část svého podílu totiž převedl na obce v okolí těžebního revíru. V roce 1998 začala obecní podíly i podíly malých akcionářů skrytě skupovat v Americe registrovaná investiční skupina Appian, jež nakonec získala v podniku většinu. Později se ukázalo, že za Appianem stála skupina investorů okolo šéfa MUS Antonína Koláčka, k nákupu podílů byly navíc využity peníze samotné MUS. O rok později prodal stát (jemuž tehdy vládly opoziční smlouvou spojené ČSSD a ODS) Appianu zbylých 46,29 procenta akcií za 650 milionů korun. Okolnosti celého procesu vyšetřují švýcarské úřady, podle nichž byla cena vládního podílu v Mostecké o tři a půl miliardy korun vyšší. V říjnu tohoto roku obvinili Švýcaři šest českých občanů, mezi nimi i Antonína Koláčka, z podvodu, zpronevěry a z praní špinavých peněz
Neúspěch i v rukou Boeingu Aero Vodochody 1998
Největší americký letecký výrobce Boeing kontroloval Aero Vodochody od roku 1998. I přes své sliby však nedokázal českému výrobci vojenských letadel zajistit dostatek nových zakázek. Celková ztráta podniku dosáhla do roku 2004 úrovně 12 miliard korun – a to například i přesto, že od Aera odebral český stát v letech 2002–2004 celkem 72 kusů bitevních letounů L-159 Alca, z nichž část stojí dodnes nepoužitá v armádních hangárech a stát pro ně hledá kupce. V roce 2004 převzala Česká republika za symbolickou cenu podíl Boeingu zpět – na stát však přešly i závazky firmy. O tři roky později získala podnik i s lukrativním letištěm v blízkosti Prahy skupina Penta, která pro Aero získala například zakázky na výrobu součástek pro britsko-švédské stíhačky Gripen. Za rok 2007 vykázala firma zisk 236 milionů korun. 70 miliard korun činí výnos přímých prodejů státních firem domácím či zahraničním investorům v letech 1990–2005
