Wichterle: Spolupráce vědců a firem je nezbytná

Rozhovor viceprezidenta Svazu Radka Špicara s ředitelem firmy Wikov Martinem Wichterlem, pravnukem zakladatele prvního průmyslového svazu.

Před 100 lety jeho pradědeček zakládal první český průmyslový svaz. Nyní se svou firmou Wikov, výrobcem průmyslových převodovek, sám vstoupil do Svazu průmyslu. Martina Wichterleho, který pochází z rodiny slavných vědců a průmyslníků, vyzpovídal viceprezident Svazu Radek Špicar.

Tvůj pradědeček Karel Wichterle vedl rodinnou továrnu na výrobu hospodářských strojů, z níž se před sto lety stal Wikov. Ve stejném roce spoluzaložil první svaz průmyslníků. Jaký byl?
Byl to prý průmyslník celým tělem a duší. Byl to továrník, který chodil mezi řadové zaměstnance, firmu poctivě budoval. Hodně mu záleželo i na okolí, ve kterém žil. Takových lidí se už moc nevidí. Před sto lety, než se jeho podnik sloučil se společností F. a J. Kovářík, a vznikl Wikov, zaměstnával přes tisíc lidí. Po zmíněné fúzi šlo již o jednu z největších firem v republice zaměstnávající před válkou čtyři tisíce lidí.

Dalo by se tedy říci, že se po sto letech do Svazu vracíte. Co si od členství slibujete, jaké problémy je podle Tebe potřeba aktivně řešit?
Český průmysl si od dob první republiky prošel složitou cestou. Byl výrazně postižen socialistickou érou, složitá byla i 90. léta. Nyní by se měl soustředit na vytváření inovativních produktů, na spolupráci s akademickou sférou. Musí mít přístup ke kvalitním vzdělaným lidem, přístup na zahraniční trhy. Bez toho všeho nemohou být tuzemské podniky úspěšné a konkurenceschopné. Úlohou Svazu je hledání konsensu mezi zmíněnými sférami a formulace společných priorit firem, které je pak potřeba přinášet na jednání se státem.

Hovořil jsi o propojení průmyslu s vědeckým prostorem. Je toto pro tebe, i vzhledem k rodinné determinaci, jedna z priorit?
Možná i kvůli letům socialismu došlo k vybudování obrovských bariér mezi firmami a akademickou sférou. Tento příkop je rozhodně nutné zacelit. I pro naši firmu je spolupráce s vědci nezbytná, musíme držet krok s posledními poznatky. Je ale také potřeba, aby akademici učinili nějaké kroky směrem k nám.

Jak si představuješ budoucnost českého průmyslu?
Přál bych si, aby nezmizely produkty. Aby byla Česká republika místem, kde budou sídlit vedení podniků a koncernů, abychom nebyli jen konstruktérská, výrobní nebo designerská země. Měli bychom u nás integrovat i strategické rozhodování, marketing a finanční a obchodní řízení. To jsou hodnoty průmyslu, které zde trochu chybí.