Ikona průmyslu: První aerodynamické auto Tatra T77 se inspirovalo výrobou válečných letadel

I když se jich prodalo jen 255 kusů, zaslouží si vůz Tatra T77 významné místo v automobilové historii. Šlo o první sériově vyráběný aerodynamický automobil. Svaz průmyslu a dopravy ČR ho proto zařadil do ankety o největší průmyslové ikony, které budovaly dobré jméno českého průmyslu doma i v zahraničí.

Je to senzace co do konstrukce, vzhledu i výkonnosti psal tisk v roce 1934. Na pražském autosalonu česká automobilka Tatra právě představila model T77. Zcela se vymykal dobové automobilové produkci. Díky svému tvaru byl prvním sériově vyráběným aerodynamickým osobním vozem. Na silnici bez problémů jel rychlostí 145 kilometrů za hodinu. Na zádi s charakteristickou ploutví, která měla auto stabilizovat při bočním větru, chyběla zadní světla. Nebyl to tehdejší standard, navíc prý v kopřivnické automobilce stejně nepředpokládali, že by T77 mohl někdo dohonit.

Tatra T77 a její modifikovaná verze T77a byla podle expertů na automobilovou historii nádhernou extravagancí, která se výrazně vymykala většinou uniformnímu historickému vývoji automobilové výroby. U jejího zrodu stáli konstruktéři Hans a Erich Ledwinkové a Erich Überlacker.

Ledwinka se inspiroval prací německých konstruktérů, kteří po válce přešli z výroby bojových letadel do civilního automobilového průmyslu. Z letectví si přinesli aerodynamické metody, které začali uplatňovat i při vývoji aut. Aerodynamický tvar T77 konstruktéři zvolili podobně jako dnes kvůli zvýšení výkonu, lepší ovladatelnosti a nižší spotřebě pohonných hmot. Na 100 kilometrů spálila T77 se vzduchem chlazeným motorem umístěným vzadu 14 až 16 litrů benzínu.

Více než pětimetrová limuzína byla vysoká 150 centimetrů. Karoserie se testovala v aerodynamickém tunelu, jehož využívání bylo tehdy doménou výrobců vzducholodí a letadel. Z hlediska automobilové konstrukce ovšem podle historiků šlo o problematický koncept. Vzduchem chlazený motor byl poměrně hlučný a výrazně dozadu posunuté těžiště způsobovalo nebezpečnou přetáčivost.

V Kopřivnici se model T77 a modifikovaná verze T77a vyráběly ručně. Celkem jich továrnu opustilo 255 kusů. Pro srovnání, velikostí i cenou srovnatelných vozů Ford V8 se vyrobily mezi roky 1934 až 1937 téměř čtyři miliony.

Dodnes se zachovalo jen několik exemplářů T77. Jejich sběratelská hodnota je obrovská. Před několika lety se na pařížském veletrhu retromobilů objevil vůz určený k rekonstrukci, za nějž požadoval jeho majitel půl milionu eur.

Rok po představení T77 začala vyrábět kopřivnická automobilka modifikovanou verzi T77a, kterou zdobily tři přední reflektory. Všechny vozy se vyráběly ve čtyřdveřovém provedení. Jediný dvoudveřový model vlastnil jeho designér Erich Überlacker.

Na svou dobu revoluční automobil se stal inspirací pro následující model Tatry T87. Ten se začal vyrábět v roce 1936 a po světě ho proslavili cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Mezi roky 1947 a 1950 se stříbrným vozem podnikli výpravy po Africe a Jižní Americe.

Na T77 a T87 navázal populární Tatraplan, který v dalších letech nahradila Tatra 603. Vyrobilo se jí do konce roku 1975 přes dvacet tisíc kusů. Následujících dvacet let vyjížděly z kopřivnické automobilky osobní vozy T613 a od roku 1996 model T700. Výroba osobních aut v Kopřivnici skončila o dva roky později.

Geniální konstruktér Hans Ledwinka přišel po druhé světové válce o majetek. Kvůli kontaktům s říšskými orgány během války byl obviněn z kolaborace s nacisty. Pokusil se část majetku zachránit, za což byl odsouzen k šesti letům vězení. V roce 1951 využil možnosti odstěhovat se do Německa. V roce 2007 byl na ženevském autosalonu uveden do síně slávy nejvýznamnějších evropských automobilových konstruktérů.

Stáhněte si přehlednou brožuru s profily všech 10 průmyslových ikon