Stanovisko k návrhu zákona o prevenci závažných havárií chemickými látkami nebo chemickými směsmi

STANOVISKO k návrhu novely zákona o prevenci závažných havárií chemickými látkami nebo chemickými směsmi  .

 Zásadní připomínky:

 A) § 18, 19 a 20 – Posudek návrhu bezpečnostní dokumentace:

SP ČR zásadně nesouhlasí s přenesením finanční zátěže spojené s odborným posuzováním návrhu bezpečnostní dokumentace ze státu na provozovatele. Posouzení návrhu bezpečnostní dokumentace je plně v kompetenci ( i věcné) příslušného správního úřadu. Její verifikace a zhodnocení dosud bylo v gesci státní správy, která na základě tohoto vyhodnocení vydávala rozhodnutí o schválení bezpečnostní dokumentace.

Předmětná část zákona zavádí nový institut posudku, jehož pořízení pro rozhodnutí orgánu státní správy bude dle návrhu financováno provozovatelem. Tento návrh jde evidentně nad rámec požadavků stanovených Směrnicí EP a Rady 2012/12/EU a zavádí nový mechanismus posouzení bezpečnostní zprávy. Chápeme, že obecně je v oblasti ochrany životního prostředí prosazován mechanismus „znečišťovatel platí“, a proto provozovatel jako podklad pro rozhodnutí orgánu státní správy na své náklady zpracovává bezpečností dokumentaci. Uplatnění principu „znečišťovatel platí“ však v případě posuzování bezpečnostní dokumentace považuje SP za bezdůvodné a za skrytou formu nepřímého dodatečného zdanění.

Finanční participace na zpracování posudku je z pohledu dlouhodobě probíhajícího „Ekoauditu“ zjevným krokem zpět, který opět klade finanční překážky podnikatelům, z hlediska zajištění administrace pak rovněž dotčeným orgánům státní správy. V tomto kontextu považujeme za velmi rizikovou rovněž skutečnost, že zpracování posudku je svěřeno zákonem konkrétní instituci zřízené Ministerstvem práce a sociálních věcí, přičemž není zajištěno, jakým způsobem bude stanovována cena za jeho zpracování. V případě absence tržního prostředí a absence nastaveného mechanismu stanovování ceny bude provozovatel závislý na svévolném posouzení nákladů Výzkumným ústavem bezpečnosti práce, přičemž navrženou cenu bude muset strpět nebo mu nebude rozhodnutí vydáno. Odhadnuté náklady na 30 000 Kč za zpracování posudku považujeme za nereálné a ničím nezaručené.

Z uvedených důvodů SP ČR požaduje v této části navržené postupy přehodnotit.

B) Institut povinného pojištění (hlava VI )

SP ČR nesouhlasí s nově zaváděným institutem povinného pojištění (hlava VI), podle kterého  provozovatel bude muset skládat finanční částku, která bude blokována a nebude ji možno využít pro jiné účely. Provozovatel již dnes musí hradit veškeré škody vzniklé havárií. Zde by byly blokovány finanční prostředky i v případě, že k havárii vůbec nikdy nedojde.

C) Příloha č. 1 (vč. důvodové zprávy) k zákonu:

Důvodová zpráva sice obsahuje odůvodnění jednotlivých navržených paragrafů, však úplně absentuje odůvodnění navržených příloh. Z tohoto důvodu se jako problematický jeví zejména poslední odstavec na str. 39, tedy předposlední odstavec přílohy č. 1. Není zcela zřejmé, jak bude uvedené ustanovení aplikováno v praxi. Při jakém množství odpadu bude povinnost provést dodatečné zařazení odpadu do nejvhodnější kategorie? Pokud bude provozovatel mít nějaké množství nebezpečného odpadu dočasně skladovaný do jeho předání zpracovateli, bude povinen provést dočasné zařazení odpadu? Předjímá toto dočasné zařazení odpadu i povinnost zpracování bezpečnostní dokumentace, vč. jejího v návrhu stanoveném schvalování?

Z uvedených důvodů SP ČR žádá o jednoznačné stanovení přístupu a postupu a jejich uvedení do důvodové zprávy.

Další připomínky:

D) §2, základní pojmy:

Vzhledem k tomu, že se jedná o návrh zcela nového zákona, SP ČR navrhuje implementaci pouze v rozsahu platné směrnice, t.j. odstranit z definic pojmy „domino efekt“ a „zóna havarijního plánování“, případně další, které nejsou obsaženy ve směrnici, přestože je zákon 59/2006 Sb. používá. Obdobně odstranit nebo upravit v celém návrhu texty, v nichž se uvedené pojmy vyskytují nebo je na ně odkazováno.

E) Příloha č. 1 – Tabulka II – bod 34 písm. e)

SP ČR doporučuje konkrétním příkladem vysvětlit, jaké typy alternativních paliv má předkladatel na mysli.

PŘÍLOHA KE STANOVISKU K návrhu novely zákona o prevenci závažných havárií chemickými látkami nebo chemickými směsmi

Připomínky Svazu chemického průmyslu ČR k návrhu zákona o prevenci závažných havárií (MPŘ 28. červen 2014)

V rámci ekoauditu 2013 uplatnil SCHP ČR a v něm sdružené organizace 12 připomínek, na které bylo vesměs odpovězeno, že budou řešeny v novém zákoně. Připomínky k pracovnímu návrhu zákona předal SCHP ČR dne 22. 4. 2014 a následně se zástupce zúčastnil na MŽP jednání 29. 4. 2014. MŽP na uplatněné připomínky v podstatě nereagovalo.

Nová verze zákona implementujícího SEVESO III do české legislativy – nové připomínky:

-          lhůty stanovené pro předložení bezpečnostní dokumentace (Bezp. programu / bezpečnostní zprávy) nejsou koncepční a nerozlišují složitost a rozsah zpracovávané dokumentace (bezp. program/bezp. zpráva) a natvrdo určují lhůtu pro předložení ke schválení od rozhodnutí o zařazení na 3 měsíce. Vzhledem k rozsahu Bezpečnostní zprávy doporučujeme min. zde upravit lhůtu na alespoň 5 měsíců.

-          Veškerá požadovaná bezpečnostní dokumentace je požadována předložit ke schválení/k evidenci a uložení do 3 měsíců, přičemž původně u některých typů dokumentace termíny nebyly určeny a v nově se vše kumuluje k jednomu datu, což je extrémně zatěžující pro provozovatele. Lhůty by měly být diferencovány dle typu dokumentu a rozloženy v čase! Nesouhlasíme se stanovenou lhůtou 3 měsíce pro zpracování veškeré bezpečnostní dokumentace, když jen pro schválení vybrané bezpečnostní dokumentace je lhůta prodloužena z původních 2 měsíců na 3,5 měsíce.

Dále trvají nezapracované zásadní připomínky uplatněné dne 17. 4. 2014:

1.       § 2 - v návrhu zákona chybí definice objektu zařazeného do skupiny A/B (objekt nadlimitní/podlimitní). Důvodová zpráva sice uvádí, proč tomu tak je, ale není to vhodné řešení. Tím že by byly uvedeny tyto definice, došlo by k jednoznačnému objasnění výkladu povinností uložených § 5 s ohledem na návrh na zařazení (podle znění např. u objektů, které se na základě přítomného množství látky a priory zařazují do skupiny A není nutné (dle znění zákona) provést kontrolní výpočet, je-li v objektu přítomno více NL, tak jak to ukládá písm. b) neboť b) se má aplikovat jen, není-li dosaženo množství uvedené ve sloupci 2.
2.       § 2, b) – definice zařízení – návrh zákon uvádí průmyslové dráhy, avšak ve Směrnici (2012/18/EU) je uvedeno soukromé železniční vlečky; provoz vleček v závodech je však regulován zákonem o dráhách, který ze své působnosti průmyslové dráhy vyčleňuje.
3.       § 2, c) – definice provozovatele – definice uvedená v návrhu zákona není v souladu s definicí uváděnou ve Směrnici (návrh zákona – ten kdo objekt užívá nebo bude užívat x Směrnice – ten kdo objekt provozuje nebo řídí.
4.       § 2, d) – definice nebezpečné látky – definice uvedená v návrhu zákona rozšiřuje nad rámec Směrnice definici o látky, o kterých se dá důvodně předpokládat, že vzniknou v případě závažné havárie.
5.       § 2 – v návrhu zákona oproti Směrnici chybí definice směsi.
6.       § 2, f) – definice závažné havárie v návrhu zákona nekoresponduje s definicí uvedenou ve Směrnici. Ne zcela jednoznačná definice závažné havárie dává prostor ke spekulacím na obou stranách, jak na straně provozovatele, tak na straně příslušných úřadů.
7.       § 2, g) – definice nebezpečí v návrhu zákona nekoresponduje s definicí uvedenou ve Směrnici.
8.       § 2 – v návrhu zákona chybí definice veřejnosti, dotčené veřejnosti, kontroly oproti Směrnici.
9.       § 3, odst. 1) návrhu zákona je s ohledem na „majetek“ v rozporu s čl. 5, odst. 1) Směrnice.
10.       § 7, odst. 4) návrhu zákona nad rámec požadavku Směrnice uvádí „při analýze a hodnocení rizika“, naopak zde chybí Politiky PZH, Systémy řízení bezpečnosti; aplikace tohoto požadavku na AHR není přesně specifikovaná a lze ji vnímat jako lobbing společností poskytujících služby v oblasti zpracování AHR, protože ani odst. 2) § 9 návrhu zákona toto nezohledňuje, nehledě na prováděcí předpisy či metodické pokyny, které dosud nejsou k dispozici, a obvykle v takových záležitostech nebývají konkrétní. Navrhované ustanovení si lze vykládat také tak, že provozovatelé jsou tlačeni do AHR cizích zdrojů rizik, se kterými nemají nic společného a nemají pro jejich analýzu ani dostatečné informace.
11.   § 8 odst. 1), písm. a) návrhu zákona – z navrhovaného znění není zřejmé, zda např. u provozovatele zařazeného do skupiny B, který i při změně druhu a množství umístěné nebezpečné látky zůstává ve skupině B, zda musí podat nový Návrh na zařazení (zbytečná administrativní zátěž jak pro provozovatele, tak pro dotčené úřady). Plně přeci postačí změna bezpečnostní dokumentace (Bezpečnostní zprávy).
12.   § 8 odst. 1), písm. b) návrhu zákona - z navrhovaného znění není zřejmé, zda např. u provozovatele zařazeného do skupiny B, který i při uzavření dílčích provozních souborů zůstává ve skupině B, zda musí podat nový Návrh na zařazení (zbytečná administrativní zátěž jak pro provozovatele, tak pro dotčené úřady). Plně přeci postačí změna bezpečnostní dokumentace (Bezpečnostní zprávy).
13.   § 9 odst. 3) návrhu zákona uvádí, že postup při zpracování AHR stanoví prováděcí předpis, pokud není návrh prováděcího předpisu k dispozici, nelze toto ustanovení odpovědně posoudit; z dosavadní praxe lze však dovodit, že opět žádný postup stanoven nebude a to je špatně; stávající prováděcí předpis stanoví pouze požadavky na obsah AHR, vydaný metodický pokyn (velmi pozdě), však umožňuje použití různých metod a přístupů a proto i následně dochází k nepochopení/rozporům mezi zpracovatelem BZ (AHR) a posuzovatelem BZ (AHR), toto by mělo být v chystané změně legislativy vyřešeno.
14. k § 20, odst. 1, Náklady se zpracováním posudku

    Zásadně nesouhlasíme s návrhem, aby zpracování posudku hradil provozovatel, ani s návrhem, že posudek může zpracovávat jen jedna státní organizace uvedená v zákoně. Vedle toho by mělo být respektováno, že platí ten, kdo objednává. Posudek si neobjednává provozovatel; provozovatel nemá žádnou kontrolu nad cenou posudku, nikde není zveřejněn oficiální ceník, kterým by se řídil zadavatel zpracování posudku či zpracovatel posudku. Není stanoven postup, jak je to v případě nevyhovujícího posudku, respektive nevyhovující bezpečnostní dokumentace. Provozovatel po opětovném předložení bezpečnostní dokumentace bude muset hradit další posouzení? Řada provozovatelů nemá při plnění povinností uložených zákonem zájem na zbytečné administrativní zátěži příslušných úřadů a neopodstatněného prodlužování schvalovacího procesu bezpečnostní dokumentace, jak je uvedeno v Důvodové zprávě. Pokud budou jako přílohy VHP ostatní havarijní, požární plány a bezpečnostní dokumenty, zvětší se rozsah VHP na stovky stránek a bude pro případ likvidace mimořádné události nepoužitelný. Doporučujeme uvést jen odkazy na související dokumenty.

15.   § 24, odst. 2 návrhu zákona – požadavky uvedené v návrhu zákona se značně odlišují od požadavků uvedených na Vnitřní havarijní plán ve Směrnici, viz např. písm. b).
16.   § 24, odst. 6, Vnitřní havarijní plán
17.   § 26, odst. 2) návrhu zákona – k tomuto ustanovení chybí definice změn technologie, které vedou ke změně bezpečnosti užívání objektu a organizačních změn ovlivňujících systém zajištění bezpečnosti – navržené znění dává prostor k zcela odlišnému výkladu na obou stranách (jak u provozovatelů, tak u kontrolních orgánů či posuzovatelů bezpečnostní dokumentace).
18.   § 51, odst. 2, písm. a) návrhu zákona – zcela nesouhlasíme, aby bylo možno trestat provozovatele, pokud navrhne nesprávně zařazení objektu do příslušné skupiny, může se stát, že dojde k alfanumerické nebo administrativní chybě a již máme nesprávný návrh na zařazení, kromě toho všichni provozovatelé, kteří navrhnou zařazení do určité skupiny, a krajský úřad rozhodne o jejich zařazení do jiné skupiny, také navrhli nesprávné zařazení objektu; toto ustanovení potom také zpochybňuje odůvodněnost správního řízení vyúsťujícího do rozhodnutí o zařazení objektu, pokud by musel být návrh na zařazení pouze správný, postačilo by následně předložit příslušnou bezpečnostní dokumentaci (Bezpečnostní program/Bezpečnostní zpráva) ke schválení a Návrh na zařazení posílat úřadu jen na vědomí, stejně jako je tomu u Oznámení dle Směrnice.
19.   § 54, odst. 4) návrhu zákona – nesouhlasíme se zněním tohoto ustanovení, navrhované ustanovení nebere v potaz možnosti s ohledem na definované požadavky na příslušné povinné dokumentace, jak je uvedeno ve Směrnici – tzn. navrhované ustanovení a priory nařizuje povinnou aktualizaci veškeré povinné bezpečnostní dokumentace, i když tato splňuje požadavky nového zákona (Směrnice). Směrnice umožňuje aktualizovat pouze ty části povinné dokumentace, které nesplňují všechny požadavky uvedené v nové Směrnici. Nehovoříme o Oznámení (v českém podání Seznam a Návrh na zařazení). Povinnost vše do roka aktualizovat dostává do patové situace nejen provozovatele, ale i dotčené úřady a obce, a jediný, kdo z této situace bude profitovat, jsou společnosti nabízející v této oblasti služby. Otázkou je, kdy vyjdou prováděcí předpisy a metodické pokyny, které zpřesňují požadované informace v bezpečnostní dokumentaci.

Poznámka:      Ministerstvo životního prostředí by omezilo počet vracených bezpečnostních zpráv k přepracování (zejména kvůli Analýze a hodnocení rizika), pokud by v rámci vydávaných Metodických pokynů zveřejnilo jednoznačný postup zpracování AHR (nikoli pouze obecný popis řady metod, které lze použít a někde v literatuře dohledat) s výčtem povinných obsahových bodů, podle kterého by zpracovatel mohl snadno postupovat, a jeho postup by byl následně i snadno ověřitelný. Vzhledem k tomu, že v současné době tomu tak není, tak i u renomovaných zpracovatelů AHR dochází k jednání o výsledcích posouzení této části BZ na VÚBP.

V Praze 1. července 2014