Stanovisko k poslaneckému návrhu o majetkovém přiznání a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

Stanovisko k návrhu zákona o majetkovém přiznání a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o majetkovém přiznání)

Ponecháváme stranou diskusi, zda by FO měly majetková přiznání podávat při určité hodnotě majetku. K danému návrhu uplatňujeme věcné objektivní připomínky. Kromě kvality zpracování návrhu, který vnáší řadu rizik a nejistot pro praktickou realizaci nesouhlasíme s navrhovanou povinností PO podávat majetková přiznání (dle návrhu při majetku nad 30 mil. Kč). Jedná se pouze o další, navíc zbytečnou administrativní zátěž s řadou rizik pro podnikatelské subjekty. Důvodová zpráva neobsahuje věcné argumenty a komplexní zhodnocení rizik a dopadů na podnikatelské prostředí.

Připomínky k návrhu zákona o majetkovém přiznání pro právnické osoby

Vzhledem k možnostem, jakými si může stát (daňová správa) udržovat přehled
o majetkových poměrech právnických osob, obzvláště větších firem, nám připadá zavedení zákona o majetkovém přiznání pro právnické osoby jako další nadbytečná byrokracie
a šikana podnikatelských subjektů. Větší firmy bývají předmětem kontrol správcem daně, mají povinný audit, zveřejňují závěrky ve sbírce listin a dalšími způsoby povinně prokazují stav svého majetku, příjmů atd. V případě podezření na daňové úniky může stát (správce daně) efektivněji využít již existujících institutů a nezavádět další evidence, přiznání
a povinnosti v podobě zákona o majetkovém přiznání, jejichž negativním efektem pro firmy je zejména:

1) obrovská administrativní zátěž,

2) nárůst finančních nákladů, příp. personálních,

3) riziko dalších sankcí.

Novým přiznáním požadované údaje by měly být řádně uvedeny v účetnictví právnických osob, které jsou právnické osoby povinné vést podle zákona o účetnictví. Účetní závěrka (výkazy) je spolu s daňovým přiznáním k dani z příjmů právnických osob předávána finančnímu úřadu.

Účetní závěrku sestavují  všechny  právnické osoby mající sídlo na území ČR podle zákona 563/1991 Sb., o účetnictví (a další osoby uvedené v § 1).

•  Ustanovení § 2 tohoto zákona pak říká, že „ Účetní jednotky účtují o stavu
  a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, dále
  o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření.“
• A v § 7 je uvedeno, že „Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky.

Tento nový návrh zákona je pak u právnických osob dle našeho názoru v podstatě nepřehlednou duplicitou povinností, které již v určité formě obsahuje jiný zákon.

Možnost sankcionovat daňové subjekty je zřejmě záměrem, protože některé podmínky stanovené v návrhu zákona jsou diskutabilní.

• Např. možnost doměřit daň 20 let po termínu, ve kterém povinnost podat přihlášení nebo přiznání majetku vznikla. Prokázání nabytí majetku dokladem, jak je v návrhu požadováno, může být po delší době těžko proveditelné, když existují archivační lhůty, které 20 let zdaleka nedosahují. Jedna z nejdéle archivovaných položek jsou daňové doklady pro účely DPH, a to 10 let. V návrhu nejsou řešeny případy, kdy firma vlastní majetek starý několik desítek let, a jakým způsobem tedy prokáže jeho nabytí.
• Navrhovaná sazba daně ve výši 100% je velice diskutabilní a v našem daňovém systému ojedinělá. Má-li být, jak je uvedeno v důvodové zprávě, účinnou hrozbou proti legalizaci nezákonně získaných finančních prostředků příp. preventivním opatřením pro případy, kdy povinná osoba nabyla majetek z nezdaněných prostředků nebo bezdůvodně nepodala přihlášení majetku nebo přiznání majetku, ať je uplatňována tehdy, kdy je nelegálnost nebo nezdanění finančních prostředků správcem daně prokázáno. Ať ale není hrozbou pro poctivé poplatníky, kteří jen nebudou schopni stoprocentně dostát všech podmínek navrhovaného zákona.

Správci daně již nyní nejsou schopni provádět dostatečnou kontrolu daňových subjektů, ať už z kapacitních nebo jiných objektivních důvodů. Pokud jsou kontroly prováděny, tak v případě větší firmy není neobvyklé, že probíhají rok a déle. Proto nám nepřipadá, že by konstatování uvedené v důvodové zprávě, dle kterého si navrhované právní úpravy nevyžádají nárůst počtu zaměstnanců finančních úřadů a finančních ředitelství a tedy ani případný nárůst na mzdové prostředky, vycházelo z reality současného stavu.

Rovněž vyčíslení předpokládaných výdajů s dopadem na státní rozpočet v rozsahu cca 5 mil. Kč (jako jednorázový náklad, který může být pokryt ze stávajících limitů finančních prostředků na rozvoj informačního systému) je zřejmě nereálný.

Závěr:

Tento návrh se jeví jako další byrokratický, administrativně zatěžující, finančně náročný (a to jak pro stát, tak pro daňové poplatníky) a v konečném důsledku ze strany státu obtížně realizovatelný institut, o jehož smysluplnosti lze polemizovat.

Požadujeme tento návrh stáhnout a případný politický záměr podávání majetkových přiznání podrobit detailní analýze.

V Praze dne 30.06.2014