Zásadní odmítnutí návrhu zákoníku práce (březen 2005)

Obsahu předloženého návrhu nového zákoníku práce byla na úrovni Svazu průmyslu a dopravy České republiky věnována zcela mimořádná pozornost vzhledem k několikaletému očekávání zásadně nové úpravy pracovněprávních vztahů, která by odpovídala potřebám 21. století a plně reflektovala požadavky ekonomických a společenských změn.

Ve vyjádření zaměstnavatelů k novému pracovnímu kodexu byly zdůrazňovány zejména tyto základní požadavky:

-  samostatná, komplexní, jednoduchá, srozumitelná a plně harmonizovaná základní pracovněprávní úprava, zpracovaná s přihlédnutím k úmluvám Mezinárodní organizace práce, směrnicím ES, zahraničním zkušenostem, poznatkům z úrovně teorie jakož i aplikační praxe při uplatňování dosavadního zákoníku práce,

-  plné naplnění základního ústavního principu „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“,

-  rozšíření smluvní volnosti účastníků pracovněprávních vztahů,

-  celkové zpružnění a větší flexibilitu v pracovněprávních vztazích,

-  zásadně nové vymezení postavení zástupců zaměstnanců.

Na základě výsledků provedených posouzením a vyhodnocením více než 850 připomínek k předloženému návrhu nového pracovního kodexu z úrovně členské základny nezbývá než s politováním konstatovat, že uvedená očekávání naplněna nebyla, a proto Svaz průmyslu a dopravy České republiky předložený návrh nového zákoníku práce podpořit nemůže a zásadně jej odmítá. K tomuto postoji Svazu průmyslu a dopravy České republiky vedou zejména následující důvody:

·  V obsahu předloženého návrhu zákoníku práce se negativně plně promítla nedostatečná a zcela nestandardní příprava, která tomuto návrhu byla od samého počátku věnována. Byť šlo o přípravu nového kodexu, jako zcela nové a zásadní právní úpravy v oblasti pracovněprávních vztahů, nebyla provedena analýza právní úpravy dosavadní, aby byl vytvořen jednotný, koncepční základ. Absence tohoto postupu neumožnila provést příslušným orgánům státu, za široké součinnosti s příslušnými odborovými orgány a s příslušnými organizacemi zaměstnavatelů, kvalifikované vyhodnocení právní úpravy dosavadní, společně s požadavky praxe na právní úpravu novou, která by měla být vypracována s přihlédnutím k požadavkům příslušných mezinárodních dokumentů a směrnic ES a na základě vyhodnocení zkušeností z právní úpravy v oblasti pracovněprávních vztahů v zahraničí. Výsledky takto provedené analýzy měly být základem pro stanovení základních principů nové pracovněprávní úpravy a pro společné hledání východisek v případě odlišných přístupů k úpravě některých otázek.

·  Dalším nedostatkem a zcela nestandardním postupem, který se negativně odrazil v obsahu předloženého návrhu zákona, bylo nevyhodnocení připomínek k návrhu věcného záměru zákoníku práce. V důsledku tohoto postupu nebylo dosaženo dohody ani o základních přístupech k přípravě nového pracovního kodexu.

·  Předložený návrh zákoníku práce v převážné míře vlastně pouze „novelizuje“ stávající pracovněprávní úpravu. Ve většině navrhovaných ustanovení je téměř doslovně přebírán původní text dosud upravující příslušnou problematiku, což ve svých důsledcích znamená, že jsou i nadále konzervovány principy vycházející z odlišných ekonomických a společenských podmínek.

·  Požadavek na samostatnou právní úpravu návrh zákoníku práce beze zbytku nesplňuje, neboť je zpracován metodou delegace ve vztahu k cca 130 ustanovením stávajícího občanského zákoníku, které by dle návrhu zákona měly být při úpravě pracovněprávních vztahů použity.

S přihlédnutím ke skutečnosti, že v současné době je připravován též zcela nový občanský zákoník, je zcela nepřijatelné, aby navrhovaná provázanost zcela nové právní úpravy – nového zákoníku práce se základní občanskoprávní úpravou byla řešena navrhovaným způsobem, to je ve vztahu k současně platnému občanskému zákoníku. Takový postup v legislativní přípravě uvedených návrhů kodexů předpokládán nebyl, návrhy měly být připravovány současně. Zvolený přístup již předem zásadním způsobem ohrožuje oprávněně požadovanou a zamýšlenou stabilitu nové pracovněprávní úpravy ve formě kodexu, neboť by byla nezbytná její zásadní novelizace a to patrně ve velmi krátkém časovém rozmezí od jejího přijetí.

·  Požadavek na rozšíření smluvní volnosti účastníků pracovněprávního vztahu a plné naplnění ústavního principu „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ není v navrhovaném zákoníku práce důsledně promítnut. I nadále převažují ustanovení kogentní povahy, která vylučují možnost smluvního ujednání. Ve srovnání s právní úpravou dosavadní nedochází k žádnému výraznému posunu v této oblasti, naopak zaměstnavateli tolik kritizovaný současný stav se zachovává a nadále prohlubuje.

V některých případech snaha o liberalizaci právní úpravy nebyla zvolena na základě požadavků praxe, a její realizace by mohla způsobit zaměstnavatelům naopak vážné problémy při zajišťování plynulých výrobních procesů (např. navrhovaná úprava práce přesčas, pracovní pohotovosti apod.).

Kogentnost některých navrhovaných ustanovení současně podstatně zvyšuje nejen administrativní náročnost a tím i náklady zaměstnavatele, ale pro zaměstnavatele obecně znamená další finanční zátěž a neúměrný nárůst mzdových nákladů.

·  Požadavek na zásadní přehodnocení stávajícího postavení zástupců zaměstnanců – odborových organizací a rad zaměstnanců – naplněn nebyl. V návrhu  zákona je i nadále výrazně preferováno postavení odborových organizací, neboť je téměř beze změn přebírána dosavadní právní úprava jejich oprávnění, která jsou v převážné většině přežitá a pro opětovné zakotvení v nové úpravě pracovněprávních vztahů zcela vyloučená.

Současný právní stav postavení odborových organizací v pracovněprávních vztazích zapracovaný do návrhu zákoníku práce je však nadále neudržitelný, neboť dává odborům oprávnění bez ohledu na jejich skutečné postavení, zejména v souvislosti s posílením smluvního principu a dojednáváním dalších pracovních podmínek v kolektivních smlouvách. Zaměstnavatelé i nadále požadují stanovení určitých kritérií, ze kterých by byla zřejmá většinová vůle kolektivu zaměstnanců, za kterých budou odbory partnerem pro zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích.

·  V navrhované právní úpravě nebyla dostatečně vyhodnocena ani stávající ochrana zaměstnanců v pracovněprávních vztazích tak, aby nová úprava vycházela pouze z požadavků mezinárodních dokumentů, kterými je Česká republika vázána. Ochrana zaměstnanců stanovená nad rámec příslušných mezinárodních dokumentů činí pracovněprávní vztahy rigidními, zvyšuje náklady práce a ve svých důsledcích zhoršuje postavení zaměstnance na trhu práce  a neumožňuje tak dostatečnou a tolik potřebnou flexibilitu pracovních vztahů, což by ve svém důsledku vedlo ke snižování konkurenceschopnosti firem.

·  V návrhu nového zákoníku práce již vůbec není zohledněn požadavek, aby tato základní pracovněprávní úprava byla maximálně jednoduchá a pro všechny uživatele zcela srozumitelná. Očekávání zaměstnavatelů by naplnila právní úprava přehledná, stručná, jednoznačná, která by stanovila jen základní práva a povinnosti pro zaměstnavatele a zaměstnance v návaznosti na příslušné mezinárodní dokumenty (směrnice Evropské unie, úmluvy Mezinárodní organizace práce) a ústavní principy České republiky.

Zvoleným způsobem zpracování však ani tento požadavek naplněn nebyl. Navrhovanou právní úpravu lze hodnotit jako zcela nepřehlednou, zbytečně rozsáhlou a v mnoha případech nesrozumitelnou. V případě, že jsou zcela výjimečně navrhovány nové instituty, které současný právní řád dosud neobsahuje, nejsou jednoznačně vymezeny.

V této souvislosti je nezbytné uvést, že ani Důvodová zpráva k předloženému návrhu zákona se těmito otázkami nezabývá. V mnoha případech v Důvodové zprávě buď požadované odůvodnění absentuje zcela, popřípadě je uváděno, ale jeho obsah je zřejmě ke zcela jinému návrhu zákona, protože rozvádí variantní řešení. Návrh variantního řešení však obsahuje pouze jedno ustanovení v návrhu zákoníku práce.

·  Oproti současné právní úpravě návrh zákona vytváří předpoklad pro zhoršení postavení zaměstnavatele, neboť jsou navrhovány úpravy, které by pro zaměstnavatele znamenaly neodůvodněný nárůst mzdových nákladů a jeho další finanční zátěž (odstupné ve výši trojnásobku, příplatky za práci ve ztíženém pracovním prostředí zvýšené několikanásobně, stoprocentní navýšení náhrady při odpovědnosti zaměstnavatele za škodu na věci zaměstnance apod.).

Jak je již výše uvedeno, Svaz průmyslu a dopravy České republiky považuje předložený návrh zákoníku práce za zcela nepřijatelný, a proto i nezpůsobilý k předložení do dalšího legislativního procesu.

S přihlédnutím k výše uvedenému a vynaložení nemalého úsilí a nákladů nejen na straně předkladatele, ale i na straně sociálních partnerů a všech subjektů, které se podílely na připomínkových řízeních k předloženému návrhu Svaz průmyslu a dopravy České republiky požaduje, aby návrhy uplatněné v rámci připomínkového řízení byly využity při dalším zpracování zcela nového návrhu zákoníku práce standardním způsobem, jak předpokládají Legislativní pravidla vlády.

Z těchto důvodů Svaz průmyslu a dopravy České republiky připojuje k dalšímu využití přehled zásadních připomínek, které byly uplatněny prostřednictvím jeho členské základny. I přes tento postup Svaz průmyslu a dopravy České republiky stvrzuje výše uvedený zásadní nesouhlas s předloženým návrhem zákoníku práce.

Vzhledem k zásadnímu odmítnutí a nesouhlasu s návrhem zákoníku práce Svaz průmyslu a dopravy České republiky pro úplnost uvádí, že své stanovisko k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, k návrhu zákona, kterým se upravují další požadavky na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a k návrhu zákona o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti vykonávané mimo pracovněprávní vztahy z důvodu jeho nadbytečnosti neuvádí.