k financování zdravotnictví (únor 2005)

bgh ewrewr erewr ewrer    .

Stanovisko Svazu průmyslu a dopravy ČR k návrhu věcného záměru zákona o financování zdravotnictví

Věcný záměr lze hodnotit jako esenci všeobjímající tendence státu vyřešit problémy financování zdravotní a sociální péče v ČR tím, že stát převezme garance téměř za vše mimo udržení bilanční rovnováhy systému poskytování zdravotní péče a částečně i péče sociální. Řada návrhů obsažených ve věcném záměru zákona ukládá zdravotním pojišťovnám realizaci kroků, které následně mohou vést k nedůvodnému a neúčelovému čerpání veřejných prostředků. Mezi takové kroky řadíme kontraktační povinnost, zdravotní plány krajů, rozhodnutí o alokaci investičních prostředků apod. Domníváme se, že se věcný záměr zákona zabývá celou řadou témat, které do právní normy o financování rozhodně nepatří. Jako příklad můžeme uvést výběr smluvních zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, tím návrh zasahuje do práv zdravotních pojišťoven jako správců veřejných fondů nesoucích zodpovědnost za jejich bilanci. Věcný návrh hodnotíme jako návrh zasahující do autonomie systému veřejného zdravotního pojištění, o snahu o přenesení rozhodovacích kompetencí na kraje a státní exekutivu. Podle našeho názoru by se navrhovaným oddělením kompetencí (kraje a státní správa) a odpovědností (zdravotní pojišťovny) nedosáhlo žádoucí bilanční vyváženosti v hospodaření zdravotního systému.

K jednotlivým částem návrhu:

Ad B 1,2: Pokud chtějí navrhovatelé věcného záměru zákona přenést rozhodovací kompetence při tvorbě sítě, plánování, rozmístění a financování zdravotnických zařízení, poskytujících péči hrazenou ze zdravotního pojištění na kraje, musí na ně přenést i zodpovědnost za vyrovnanou bilanci fondu veřejného zdravotního pojištění. Podle našeho názoru by vydělení těchto rozhodovacích kompetencí ze zdravotních pojišťoven ohrožovalo existenci systému veřejného zdravotního pojištění a představovalo by první krok k centrálně plánovanému zdravotnictví financovaného prostřednictvím Národní zdravotní služby. Řešení financování zdravotnictví tímto návrhem jehož obsah neobsahuje dostatečnou vazbu na stávající platnou legislativu a bez zohlednění předmětné oblasti paralelně připravované právní úpravy je řešením nesystémovým.

Ad B 6: Značnou nespokojenost musíme vyjádřit s ustanoveními, ve kterých se uvádí, že závodní preventivní péče již nebude hrazena z veřejných prostředků. Stát tedy bude i nadále zaměstnavatelům předepisovat povinnost tyto zdravotní prohlídky svých zaměstnanců zabezpečit, ale tentýž stát je odmítá uhradit. Stát takto zvyšuje náklady na pracovní sílu s možným dopadem do zaměstnanosti. MZ chce bližší podmínky k zajištění závodní preventivní péče a posuzování zdravotní způsobilosti stanovit vyhláškou. Musíme konstatovat, že MZ se znovu pokouší obcházet základní pravidlo, že povinnosti lze občanům a právním subjektům stanovovat pouze formou zákona.

ZÁSADNÍ  PŘIPOMÍNKA

Ad B 7: Sociální péče ve zdravotnických zařízeních není ošetřena institutem sociální hospitalizace, protože pro chybné ocenění sociálního lůžka nejsou sociální hospitalizace přiznávány. Kvalifikované odborné odhady se shodují na celkovém počtu zatajených sociálních hospitalizací okolo 20 000 ročně, přiznáno je jich ročně několik desítek v celé ČR. Přitom současně se zavedením institutu sociálních hospitalizací byl snížen výběr pojistného pojišťovnám o 850 miliónů ročně s tím, že z ušetřených peněz budou sociální hospitalizace hrazeny. Ročně úhrady činí cca 20 mil. Kč (z 850 mil.).

ZÁSADNÍ  PŘIPOMÍNKA

Podle šetření Výzkumného ústavu práce a sociálních věci a VZP má až polovina pacientů LDN schváleno přijetí do domova důchodců a pouze čeká na uvolnění lůžka. Racionálním řešením je převést nadbytečná lůžka resortu zdravotnictví do sociální péče na stát. Kraje i obce tak nebudou muset investovat do chybějících sociálních zařízení pro osoby, kterýmiž byl nárok přiznán a zdravotnictví nebude muset financovat lůžka, která evidentně nepotřebuje.

Zásadně nesouhlasíme s návrhem vytvářet v ústavech sociální péče lůžka pro poskytování lůžkové zdravotní péče. Obyvatelé vyžadující hospitalizaci jsou běžně hospitalizováni ve zdravotnických zařízeních. Potřeba dlouhodobé ošetřovatelské péče není důvodem pro hospitalizaci ani u obyvatel ústavu sociální péče. Pacient v domácím prostředí ji rovněž čerpá ambulantně.

ZÁSADNÍ  PŘIPOMÍNKA

Ad C 1: Navrhovaná definice veřejné služby ve zdravotnictví není dostatečná, respektive je příliš vágní, neboť veřejná služba je vymezena pouze výčtem plátců a odkazem na Listinu základních práv a svobod. Rovněž veřejný zájem je definován vágně a zejména bez vazby na ekonomické možnosti plátců. Rozporujeme rovněž návrh záměru stanovit závazné ukazatele veřejných služeb a postupy při jejich poskytování vyhláškou ministerstva po projednání s kraji, přičemž plátci zdravotního pojištění, zaměstnavatelé a zaměstnanci, kteří zdravotní systém financují, jsou z tvorby ukazatelů dostupnosti vyloučeni, pouze je jim ukládána povinnost takto nařízenou síť ufinancovat.

ZÁSADNÍ  PŘIPOMÍNKA

Ad C 1.2: Domníváme se, že je nepřípustné umožnit státem zřizovaným zařízením (veřejným zdravotnickým organizacím), aby se stala účastníky sítě bez výběrových řízení a další účastníky sítě vybírat z jiných fyzických či právnických osob. Máme za to, že taková právní úprava je nepřípustným porušením hospodářské soutěže a ústavního pořádku, podle kterého jsou si všechny formy vlastnictví rovny. Chceme také připomenout, že soukromí poskytovatelé zdravotních služeb nemají v rámci tohoto uspořádání dostatečnou právní jistotu pro své podnikání.

ZÁSADNÍ  PŘIPOMÍNKA

Ad C 1.6 a 7: Nesouhlasíme se zasahováním státu do smluvní volnosti zdravotních pojišťoven. V tomto smyslu nepodporujeme takovou úpravu právních předpisů, která by implikovala, že pojišťovny budou mít kontraktační povinnost, že státem a kraji zřizovaná zdravotnická zařízení budou bez výběrových řízení zařazována do sítě a nepodporujeme ani takovou úpravu, která bude znamenat, že výběrová řízení mají provádět krajské úřady. Upozorňujeme, že současným problémem zdravotního systému není omezení dostupnosti, ale příliš široká dostupnost, jejíž omezením je třeba omezovat nabídku neúčelně a nehospodárně poskytované zdravotní péče. Znovu upozorňujeme, jako již několikrát, že právní předpisy definují zdravotní pojišťovny jako právnické osoby, jednající svým jménem, způsobilé nabývat práv a povinností a nesoucí odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Takto široký návrh zasahování státu do smluvní volnosti pojišťoven je v nepochybném rozporu se zákonnou definicí zdravotního pojištění.

ZÁSADNÍ  PŘIPOMÍNKA

Ad C 2: Znovu zdůrazňujeme, že nesouhlasíme s oddělením kompetencí (kraje) a zodpovědností (zdravotní pojišťovny). Mají-li kraje rozhodovat o zajištění, poskytování, rozsahu, struktuře a dalších zásadních atributech péče, pak musí nést plnou zodpovědnost za vyrovnanou bilanci zdravotního pojištění. Mají-li tuto odpovědnost nést zdravotní pojišťovny, nemohou být jejich kompetence omezovány ani podřizovány krajům. Upozorňujeme, že zdravotní plány krajů mohou vést k budoucí existenci 14 rozdílných úrovní zdravotnictví.

ZÁSADNÍ  PŘIPOMÍNKA

Ad C 7: Nesouhlasíme se záměrem vytvářet sociálně zdravotní lůžka v ústavech sociální péče. Ošetřovatelská péče v ústavech sociální péče bude nadále hrazena jako zvláštní forma ambulantní péče. Pro poskytování lůžkové zdravotní péče nejsou ústavy sociální péče materiálně, technicky ani personálně vybaveny. Na zavedení institutu sociálně zdravotního lůžka je třeba zákonné úpravy, neboť jde o úpravu práv a povinností občana.

ZÁSADNÍ  PŘIPOMÍNKA

Ad D 1: Znovu upozorňujeme, že pokud stát odebere zákonem zdravotním pojišťovnám právo vytvářet síť svých smluvních zdravotnických zařízení, musí je zároveň zbavit zodpovědnosti za vyrovnanou bilanci zdravotního pojištění. Připomínáme, že regulace dostupnosti zdravotní péče zdravotními pojišťovnami je jedním z posledních regulačních nástrojů, kterého mohou zaměstnavatelé a zaměstnanci ve stávající právní úpravě veřejného zdravotního pojištění využívat.

ZÁSADNÍ  PŘIPOMÍNKA

Ad D 3:  Nedomníváme se, že problematika kvality zdravotní péče patří do zákona o financování zdravotní péče, neboť vyžaduje daleko systematičtější a podrobnější řešení, které překračuje rámec financování.

Ad F a závěr: Článek 31 Listiny základních práv a svobod zakotvuje právo občanů na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění. Pokud návrh věcného záměru zákona přenáší rozhodující kompetence ve veřejném zdravotním pojištění na státní správu, může jít o rozpor s ústavním pořádkem.

Další rozpor s ústavním pořádkem a s pravidly hospodářské soutěže spatřujeme v tom, že zdravotnická zařízení zřizované státem, kraji a obcemi mají mít nárok na zařazení do sítě, ostatní zdravotnická zařízení musí absolvovat výběrová řízení, a to pouze v případech, kdy jejich síť nebude naplněna veřejnými zdravotnickými organizacemi.

Cíl návrhu, tedy tlumení růstu nákladů ve zdravotnictví ve střednědobém horizontu je sice chvályhodný, ale nástroje, které jsou v návrhu zmiňovány jsou pouze direktivní a podle našeho názoru se vyhýbají problematice cen zdravotnických materiálů, léků, cen poskytované péče a cenové konkurence poskytovatelů zdravotní péče.

Předložený věcný záměr zákona doporučujeme jako celek odmítnout, popřípadě koncepčně přepracovat na základě našich připomínek.

V Praze dne 9. února 2005