k úrazovému pojištění (únor 2004)

Zásadní názor Svazu průmyslu a dopravy k návrhu nového systému zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ( zákon o úrazovém pojištění).

            V současné době probíhají tvrdé diskuse o konkrétní podobě nového systému úrazového pojištění. K předloženému návrhu byla vznesena řada výhrad z různých  míst. Proto, aby nedocházelo k desinformacím o přístupu SP ČR k návrhu řešení, někdy nekorektně zužovaným na postavení současných nositelů v novém systému, považujeme za nutné prezentovat názor SP ČR na navrhovanou úpravu.

  Návrh věcného záměru zákona o úrazovém pojištění, který byl  poskytnut SP ČR   po vypořádání připomínek z vnějšího připomínkového řízení, v nás vzbuzuje vážné obavy o budoucnost tohoto, pro nás tak důležitého pojištění. Zásadní připomínky a nespokojenost nevzešly jen od našeho svazu, ale i od ministerstev a od odborníků na BOZP. Zaměstnavatelé nesou objektivní odpovědnost za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání a pro tento případ jsou zatím ze zákona pojištěni a jako jediní financují celý tento systém.  Navrhovaný nový systém sociálního úrazového pojištění není pojištěním odpovědnosti za škodu. V žádném případě nekryje veškerá rizika, která s sebou nese objektivní odpovědnost zaměstnavatele. V případě sociálního pojištění se zaměstnavatel stává pouze plátcem pojistného, aniž by měl zaručeno, že pojistný systém za něj uhradí škodu vzniklou při pracovním úrazu nebo při nemoci z povolání.

 Naše připomínky k celé koncepci reformy nejsou již delší dobu akceptovány a nebyl jim přiložen význam ani při vypořádání připomínkového řízení, které proběhlo v závěru loňského roku. Ministerstvo práce a sociálních věcí nesplnilo svůj slib a ke zpracování návrhu nepřizvalo ani sociální partnery zaměstnavatele, ani odbory a dokonce ani ministerstvo financí, která má být spolu předkladatelem návrhu. Proto také ministerstvo financí v připomínkovém řízení vyslovilo s návrhem zásadní nesouhlas. Na základě politických jednání však z této pozice oponenta odstoupilo a omezilo se na zásadní výhrady a doporučení.

            Navržený věcný záměr zákona obsahuje řadu věcných pochybení. Oblasti, které jsou v odůvodnění návrhu presentovány jako zásadní nedostatky stávajícího zákonného pojištění, a které si nový systém klade za cíl řešit, nejsou v návrhu upraveny  a jejich řešení je odsouváno na pozdější dobu.

1)  Zásadním nedostatkem je, že předkladatel připravoval změnu více než deset let. Po tuto dobu prosazoval myšlenku veřejnoprávní instituce jako  správce pojištění. Za celou dobu se nepodařilo najít společnou řeč se sociálními partnery. Nakonec, když se MPSV dostává v souvislosti se vstupem ČR do EU, do časové tísně, navrhuje jako správce organizační složku státu Českou správu sociálního zabezpečení, která o tuto agendu nemá zájem a sama se topí ve vlastních problémech.

2)   Změny sazeb pojistného – v hodnocení současného stavu se objevuje kritika špatného nastavení sazeb, přičemž v novém systému se uvažuje se zachováním její výše a úpravou až za 5 let, možná o něco dříve. Současné sazby jsou však kalkulovány na pojištění odpovědnosti. Předložený návrh počítá s motivačním omezením pojistného plnění a s úplným vyřazením náhrady škody za věci poškozené při úrazu. Je evidentní, že kalkulace sazeb by měla odpovídat této systémové změně.

3)  Problematika  prevence a rehabilitace – současnému systému zákonného pojištění je vytýkáno, že současní nositelé neovlivňují činnost pojištěných na úseku prevence a BOZP vůbec. Úprava této problematiky v předloženém návrhu je řešena v obecné rovině s tím, že úprava bude konkretizována v prováděcích předpisech.  Rehabilitace je v systému upravena a pomineme-li její dopracování, tak aby byla propojena s jinými systémy (léčebná rehabilitace – veřejné zdravotní pojištění, pracovní rehabilitace - zákon o zaměstnanosti, připravovaný nový zákona o ucelené rehabilitaci),  uvažuje se s jejím zavedením až po třech letech.

4)  Za dobu existence stávajícího systému bylo (a za rok 2003 bude) jako přebytečné pojistné odvedeno do státního rozpočtu celkem více než 6 miliard Kč. Tyto odvedené prostředky, které zaplatili zaměstnavatelé, je možné považovat za nepřímou daň bez strukturálního určení. Návrh se vůbec nezabývá otázkou jak stát tyto prostředky do systému vrátí nebo je použije na podporu prevence.

Za zásadní však považujeme, že návrh nedává ani rámcovou představu o tom, na jak dlouho bude provizorní řešení, kde se za nositele pojištění označuje Česká správa sociálního zabezpečení, trvat. 

            Návrh dále neřeší otázku účasti sociálních partnerů na rozhodování a kontrole v oblastech, které považujeme za důležité. Rozhodování o přerozdělení finančních prostředků na prevenci zůstává v rukou státních úředníků. To nám, zaměstnavatelům, kteří jsme jedinými plátci pojistného a o jejichž peníze se jedná, zásadně nevyhovuje.  Podobné stanovisko k účasti sociálních partnerů na rozhodování o přerozdělení finančních prostředků plynoucích z účtu našich firem  do systému zastávají i představitelé odborů z oblasti BOZP.

            Dalším důležitým nedostatkem navrhovaného systému s průběžným financováním je, že břemeno dlouhodobých závazků před sebou valí a oddaluje jeho řešení na mnoho let do budoucnosti. Pokud by byl alespoň náznak toho, že výše těchto závazků klesá, dalo by se toto řešení akceptovat. Zadlužení však rok od roku stoupá.

            Proto jsme dále při jednáních požadovali, aby vláda vzala při svém jednání v úvahu i jiné způsoby možného řešení transformace stávajícího zákonného pojištění, které nejsou v rozporu se systémy užívanými v zemích Evropské unie a jsou podle našeho názoru schůdnějším a ekonomičtějším řešením.

            Jako jeden, ale je třeba zdůraznit, že nikoliv jediný, z možných způsobů transformace jsme navrhovali uvolnění tohoto pojištění pro komerční sféru. Toto řešení má řadu výhod a nejen z ekonomického hlediska je pro zaměstnavatele přijatelné. V řadách oponentů tohoto řešení panují obavy, že komerční pojištění bude pro plátce drahé. Konkrétně pro odbory je toto řešení nepřijatelné. Údaje stávajících nositelů úrazového pojištění však ukazují,  že v případě dohody pojišťoven a státu o způsobu vypořádání se  závazky stávajícího zákonného pojištění, by nemuseli mít plátci pojistného obavy o to, že systém bude drahý. Naopak komerční pojištění přináší možnosti zhodnocování a kapitalizace dlouhodobých závazků a kromě toho umožňuje volné finanční prostředky deponované na technických rezervách pojišťoven, investovat zpět do podnikatelské sféry. Další výhodou je, že pojišťovny zvládají agendu odpovědnostních pojištění, mají pro to předpoklady jak technické, tak personální. Toto řešení nepředstavuje žádné nároky na vybudování a vybavení nového subjektu. Individualizace pojistného vztahu pomocí pojistné smlouvy mezi zaměstnavatelem a pojišťovnou umožní mj. diferenciaci pojistného nejen podle počtu pracovních úrazů, ale zejména podle přístupu toho kterého zaměstnavatele k oblasti BOZP.  Kdo umí počítat, dospěje k tomu, že vybudování nového systému je daleko nákladnější, než transformace na komerční pojištění. Zejména z toho důvodu, že navrhovaný správce ČSSZ má být pouze přestupní stanicí na několik let (nikdo se neodvažuje odhadnout na jak dlouho) a pak se má údajně budovat nový subjekt – veřejnoprávní instituce.

            Aby v rámci objektivity nebylo preferováno jen komerční pojištění, navrhovali jsme při jednáních další řešení, které neuzavírá cestu k budoucímu převedení systému do veřejnoprávní instituce. Tato varianta koresponduje s nedávným usnesením vlády ze 7. ledna 2004 o tzv. systému PPP. V tomto případě by si stát ponechal v ruce nástroje pro nastavení systému (včetně ceny za odebrané služby) a ve veřejné soutěži by nabídl správu tohoto pojištění zájemcům z privátního sektoru. Pro aplikaci PPP je toto typický případ.

             Svaz průmyslu a dopravy preferuje řešení, které nabídne fungující systém, zajišťující dokonalou ochranu zaměstnavatelů i poškozených zaměstnanců, bez ohledu na to, kdo bude systém spravovat. Institucionální otázka je otázkou podřadnou. Hlavní je funkčnost, komplexnost a efektivita.

Ing. Zdeněk Liška

generální ředitel SP ČR