Stanovisko k situaci kolem zákoníku práce (po 3. čtení)

Bohužel se potvrdily  naše obavy: velmi průkazným způsobem byla  prohlasována  úprava, která  nebude přínosem pro praxi, je složitá, nepřehledná, stará, neodpovídající požadavkům nové doby. Toho jsme se obávali od začátku. Samotný návrh, způsob projednávání  i průběh hlasování ve třetím čtení je toho důkazem. 

 Požadavky zaměstnavatelů nebyly vůbec brány v úvahu. Požadovali jsme snížení administrativy a zejména zpružnění v oblasti skončení pracovního poměru, abychom umožnili zaměstnavatelům  rychleji  reagovat strukturou a počtem zaměstnanců na měnící se podmínky. 

Výsledkem – pravý opak, úprava  je ještě více svazující a  znamená pro zaměstnavatele vyšší náklady. Jednoznačně byly preferovány požadavky odborů. Bezprecentně byly ignorovány požadavky zaměstnavatelů. Vyhověno nám bylo minimálně - pouze u  konta pracovní doby a někde došlo ke zrušení tzv. nabídkové povinnosti zaměstnavatele.

Zásadně se situace pro zaměstnavatele proti současné praxi  zhoršila. Došlo k výraznému posílení postavení odborů a rozhodně se neodstranila pochybnost rozporu s Ústavou, který v průběhu projednávání podle vyjádření předkladatele měl odstranit návrh výboru pro sociální politiku. Nerozumíme tomu, proč ani ten nebyl plénem schválen. Naše námitky směřující k protiústavnosti navrhovaného zákoníku práce proto trvají.

Doufáme, že alespoň Senát splní svou roli pojistky, že zákoníku práce bude na půdě Senátu věnována patřičná péče a hlavně  - že bude projednáván z hlediska  odbornosti.  Doufáme, že se nebude opakovat situace, kdy politické hledisko převýší zájem věcnosti. U takto důležité normy považujeme tuto chybu za fatální.

Konkrétně:

Příklady, dokladující zhoršení situace:

Příklad – pracovní smlouva písemně vždy i když je pracovní poměr sjednán na dobu kratší než 1 měsíc (§ 34 odst. 3) a celý katalog povinných písemných informací (§ 37). Zvýšení administrativní náročnosti. ( Požadovali jsme pouze pracovní smlouvu a v ní uvést vše, co je nezbytné, a nikoliv vystavovat další písemnosti.)  

Příklad  - zákaz zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze strany zaměstnavatele v době prvních 14 dnů pracovní neschopnosti tj. doba, kdy zaměstnavatel poskytuje náhradu mzdy (§ 66 odst. 1). Ve svém důsledku  právní úprava zpochybňuje institut zkušební doby. Jde  o další neodůvodněnou změnu v postavení zaměstnance. Ani podle současné letité úpravy neměla pracovní neschopnost vliv na zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Absurdita - v tzv. „tíživější“ situaci tj. je-li např. žena těhotná lze s ní pracovní poměr ve zkušební době i nadále zrušit, ale s „nemocným angínou“ nikoli. – pozměňovací návrh z výboru pro soc. politiku a zdravotnictví, přijaty na třetím čtení, nikdo je s námi nediskutoval.

Příklad - Rozdělení výpovědních důvodů tzv. obecné zdravotní důvody a zdravotní důvody v souvislosti pracovním úrazem a nemocí z povolání (§ 52 písm. d) a e).  S tím, že u výpovědi podle písm. d), by příslušelo zaměstnanci odstupné nejméně ve výši 12–ti násobku průměrného výdělku, vedle příslušného odškodnění za pracovní úraz nebo nemoc z povolání.  Je to další neodůvodněné ekonomické zatížení pro zaměstnavatele. Stát přesouvá nadstandardní sociální zabezpečení na zaměstnavatele. (Pozn.nenápadné přesouvání nároků ze zrušené vyhlášky č. 19/ 1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k výkonu práce) - pozměňovací návrh z výboru pro soc. politiku a zdravotnictví, přijaty na třetím čtení, nikdo je s námi nediskutoval.

Postavení odborů

Odbory si své postavení utužily.

Příklad: Kontrolní oprávnění – nadále budou odbory provádět kontrolu v plném rozsahu tj. včetně vydávání závazných pokynů a zastavení výroby (§ 321, 322). Přestože byla tato právní úprava označována odbornou veřejností i představiteli KDU ČSL  jako protiústavní tím, že se výkon státní moci deleguje na odbory. Kontrola ze strany odborů by byla výkonem státní moci jiným subjektem než státem, což Ústava ČR nepřipouští – čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. V důsledku toho byly vypracovány pozměňovací návrhy (jeden na vypuštění kontrolních oprávnění odborů, druhý alespoň na odstranění ústavního konfliktu), ale nebyly politickou hlasovací mašinérií přijaty. To také znamená, že i nadále půjdou ve smyslu ustanovení § 322 odst. 4 finanční prostředky státu do odborových centrál. Je to absurdita, kdy orgán, který by tuto činnost ze zákona zabezpečovat měl  na vrcholné úrovni  a byl k tomuto účelu ustaven  (1. červenec loňského roku zákon o inspekci práce – Státní inspekce práce a inspektoráty práce) nemá na tuto činnost ani finanční prostředky ani zaměstnance.  Na druhé straně se dotuje subjekt víceméně laický (cca 45 mil Kč v roce 2005). Pro rok 2006 je to cca 44,5 mil Kč – aby nám mohli zastavovat práci ve firmách.

Příklad: Pluralita odborů –  Snaha o upevnění pozice početně nejsilnější odborové organizace u zaměstnavatele, kde působí odborových organizací více se v hlasovací mašinérii povedla pouze napůl. V případě uzavírání kolektivní smlouvy (§ 24 odst. 2) – tomu tak je, ale v případě prostého zastupování zaměstnanců odbory  tomu tak není  (např. souhlasy s absencí, dovolenou). 

Nejenom, že se nevyřešilo oprávnění zaměstnanců, kteří nejsou v odborech a nechtějí, aby je odbory zastupovaly, ale  schválená úprava ve třetím čtení vnesla  do  působnosti odborů ještě větší zmatky do jejich vlastních řad. Pro každou situaci bude platit jiné pravidlo.

Nehledě na zásadní problém, že schválená úprava je neústavní, protože podle čl. 27 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je nepřípustné zvýhodňovat některé z odborových organizací působících v podniku. Jsme zvědavi, jak tuto úpravu přijmou odborové organizace. 

kategorie Stanoviska SP ČR
zpět