Novela zákonů z oblasti veřejného zdravotního pojištění. /TK 17.1./

Stanovisko
Ve třetím čtení Poslanecké sněmovny Parlamentu se těsně před svátky schválila  novela  zákonů z oblasti veřejného zdravotního pojištění. Velmi narychlo – pozměňovacím návrhem podaným poslancem Krákorou ve druhém čtení – se do novely zákona o zdravotních pojišťovnách dostala zásadní  změna. Změna, která v následné debatě vnesla do pléna zasedání Poslanecké sněmovny živou diskusi kolem faktu  – zestátnění.  Co se vlastně stalo?

1. Pokud by zákon prošel Senátem a podepsal by jej prezident, potom by ve správních a dozorčích radách veřejných zdravotních pojišťoven (a to nejen ve „státní“ – VZP, ale i oborových soukromých) už nezasedali jako dosud zástupci zaměstnavatelů, pojištěnců  a státu, ale zástupci vlády a lidé volení Poslaneckou sněmovnou podle  stranického  rozvržení sil ve sněmovně. A to od okamžiku, kdy by zákon začal platit - bez ohledu na to, jak kde v současné době správní rady fungují.
2.  Zaměstnavatelé protestují proti tomuto návrhu. Legitimně  jako zřizovatelé těchto pojišťoven přece do založení vložili nemalé peníze a teď se jim bere právo rozhodovat o osudu jimi založených institucí. Navíc právě příspěvky zaměstnavatelů jsou hlavním a dominantním zdrojem prostředků k úhradě zdravotní péče poskytované občanům ČR a byli to právě zaměstnavatelé, kteří iniciovali vznik veřejného zdravotního pojištění, zafinancovali jej  a z těchto důvodů dosud tolerovali to, že sociální a zdravotní pojištění je v ČR jedno z nejvyšších v Evropě.

A tak upozorňují na to, že vlastně jde o:

• likvidaci základního rysu  veřejnoprávního systému  zdravotního pojištění jako samosprávy zaměstnavatelů a pojištěnců.
• ignorování  právního rozdíl v postavení Všeobecné zdravotní pojišťovny a zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven,
• nerespektování úlohy  ani zaměstnavatelských subjektů, které zakládaly zaměstnanecké zdravotní pojišťovny a do jejich založení investovaly značné finanční prostředky, ani pojištěnců a naopak – na jejich úkor neoprávněné posílení práv třetí strany – státu. Vyřazení dvou významných segmentů – zaměstnavatelů a zaměstnanců  z tvorby koncepce zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, z možností jejich řízení i z možností jmenovat statutární orgán zdravotní pojišťovny, tzn. ředitele zdravotní pojišťovny lze považovat  za závažné porušení ústavních práv a svobod. Představitelé Svazu zdravotních pojišťoven jsou rozhodnuti o tom, že pokud by schválený návrh prošel Senátem i prezidentským podpisem, obrátí se na  Ústavní soud.
• navržená forma jmenování ředitele zaměstnanecké zdravotní pojišťovny a složení  jejich orgánů nemá právní opodstatnění, ale je zcela jednoznačně politizujícím faktorem.
• Stejné konsekvence má navrhovaná změna v postavení event. nuceného správce.
• Návrh totiž rovněž povyšuje práva nuceného správce v případě uvalení nucené  správy, kterou vyhlašuje ministr zdravotnictví.

Závěrem lze shrnout

• přijetí návrhu se svými politizujícími dopady znamená, že nakládání s prostředky veřejného zdravotního pojištění v objemu cca 200 miliard Kč ročně ( z nichž zaměstnavatelé a zaměstnanci platí zhruba 80 %) bude využíváno zejména k prosazování vládních mocenských zájmů bez ohledu na objektivní a optimální potřeby systému veřejného zdravotního pojištění.
•  je zapotřebí na rovinu říci, že schválení navrhované změny znamená umožnění postupného narušování rovnováhy v hospodaření zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, tendence k usnadnění  uvalení nucené správy na tyto pojišťovny, vedoucí až k jejich likvidaci. Tím se lze dostat až k likvidaci stávajícího systému veřejného zdravotního pojištění, k vytvoření jedné instituce, kterou nemusí být ani zdravotní pojišťovna a která by řešila problematiku zdravotního pojištění občanů na obdobném základě jako je tomu u systému důchodového pojištění.
• Takto neoprávněné zásahy jsou i v rozporu s právní úpravou běžnou ve státech Evropské unie.
• Vzhledem k tomu, že předložené návrhy byly hlasy poslanci ČSSD a KSČM schváleny, nezbývá než doufat, že se k problému správně postaví Senát. Za zmínku totiž také stojí fakt, že takto zásadní změna  proběhla v rámci připomínek podaných ve druhém čtení, což znamená, že o ní vůbec nejednal příslušný výbor, který by měl být zárukou odbornosti. A tak opět dochází k situaci, kdy je nutné  spoléhat na Senát a vyzvat jej, aby  svou roli „pojistky“ opět splnil.