Stanovisko k vládnímu návrhu změny zákona č. 44/1988 Sb.,

(horního zákona).

Zásadní připomínka:

Nesouhlasíme s návrhem novely v tomto znění z těchto důvodů:

  1.  Návrh jde proti smyslu samotného horního zákona, jehož účelem „je stanovit zásady ochrany a 
       hospodárného využívání nerostného bohatství“.

• Tvrzení uvedené v důvodové zprávě (viz I. 1 – Důvod předložení), že uvedenou změnou dojde k narovnání vztahů mezi soukromými vlastníky a státem jako vlastníkem výhradního ložiska v oblasti nerostného bohatství je irelevantní. V případě přijetí předkládané novely nemůže stát (v případě sporu) dosáhnout využití horním zákonem deklarovaného státního nerostného bohatství.
• Je zřejmé, že případná absence úpravy vyvlastňovacího titulu v horním zákoně zcela nepochybně povede v řadě případů k zablokování těžby v oblastech, v nichž doposud k vyřešení střetů zájmů nedošlo (a to často i účelově). Stávající právní úprava, tj. konkrétně úprava vyvlastňovacího titulu v horním zákoně spolu s obecnou úpravou vyvlastňovacího řízení v zákoně o vyvlastnění provádějící zejména čl. 11 odst. 4 listiny základních práv a svobod, zakotvuje dostatečnou ochranu vlastnických práv dotčených subjektů, když existence samotného vyvlastňovacího titulu sama o sobě neznamená, že k vyvlastnění dojde; ochrana vlastnického práva zakotvená ve stávající právní úpravě je proporcionální v relaci k veřejnému zájmu na využití nerostného bohatství a nepochybně zajišťuje dotčeným vlastníkům dosažení zcela adekvátní náhrady při zásahu do vlastnického práva a zároveň zaručuje i dostatečná procesní oprávnění k dosažení spravedlivého vyrovnání. Skutečnost, že využití nerostného bohatství jeho těžbou prostřednictvím těžební organizace je veřejným zájmem přitom potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu; ve vyvlastňovacím řízení přitom dle stávající právní úpravy dojde vždy k poměřování veřejného zájmu na využití výhradního ložiska se zájmem vlastníka (vlastníků) dotčených nemovitostí. Stávající právní úpravu je třeba hodnotit jako spravedlivou, přiměřenou a vyváženou, tj. tvrzení (které je zdůrazněno jako hlavní motiv předkládané novelizace), že je třeba „narovnat“ vztah státu a soukromých vlastníků nemůže z tohoto pohledu ani v nejmenším obstát.

2.    Návrh neprovází analýza možných důsledků pro bezpečnost země, pro průmyslová a energetická odvětví  
       a dopady na spotřebitele

       Tato změna ve svých důsledcích může závažně poškodit nejen stát, ale poškodí i organizace, kterým bylo  
       přiděleno oprávnění dobývat výhradní ložiska neboť:

• Bere výslovně do úvahy pouze vztah státu, jako vlastníka dosud nevydobytého nerostného bohatství, a vlastníků nemovitostí, ale ani v nejmenším neřeší vztahy k těžebním organizacím, které jsou jediné oprávněny na základě stanovených dobývacích prostorů nerostné bohatství těžit, tím jej hospodárně využívat a tím zároveň realizovat ústavou zakotvenou povinnost státu péče o toto bohatství, přičemž mimo jiné musí platit úhradu z dobývacího prostoru.
• Ochrana všech významných ložisek výhradních nerostů v ČR, u kterých nejsou vyřešeny střety zájmů s vlastníky nemovitostí, je tímto ohrožena. Jakýkoli vlastník nemovitosti získává faktické právo veta nad další těžbou. Nezodpovědnost a zřejmou neuváženost tohoto kroku potvrzuje, že k němu dochází v době, kdy ještě nebyla schválena nová surovinová politika státu a aktualizovaná státní energetická koncepce. Tyto zásadní koncepční dokumenty budou nepochybně vycházet z přijatých zásad a politik Evropské unie, které mezi priority kladou dosažení energetické bezpečnosti států EU a s tím spojenou orientaci na co možná nejefektivnější využití vlastních disponibilních zásob členských států. Je zřejmé, že předkládaná novela dosažení těchto cílů zásadně ohrožuje, resp. znemožňuje.
• Zcela bezprecedentně (bez jakéhokoliv řešení kompenzací) je poškozována hodnota organizací spravujících příslušné dobývací prostory výhradních ložisek, kterým může být znemožněno jejich dobývání.

3.    Jedná se o nekoncepční návrh nejen z hlediska surovinové a energetické politiky, ale i z hlediska jiných  
        legislativních úprav veřejného zájmu a možnosti vyvlastnění.

• Jde o postupy, které jsou protichůdné vůči řadě nynějších legislativních opatření, kdy příslušná ustanovení o možnosti rozhodnutí státu ve vztahu k majetku (pozemkům) soukromých osob se naopak doplňují do řady zákonných norem (dálnice, vodní zákon apod.), aby se zabránilo možnostem spekulativních blokací stavebních a dalších záměrů realizovaných ve veřejném zájmu.

4.   Zdůvodnění novely zákona je naprosto nedostatečné a zavádějící, a to především
       z těchto důvodů:

• Není provedena odpovídající analýza řešené problematiky.
• Nabízí pouze dvě varianty, z nichž je doporučena bez příslušné analýzy dopadů varianta přijímající změnu.
• Nejde jen o stav v České republice. Také sousední členské státy EU (Rakousko, Německo) mají ve svých právních úpravách zakotvenu možnost vyvlastnit pozemky, pokud by jejich vlastník bránil nedůvodně využití nerostného bohatství v případě významných nerostných (energetických) surovin. Běžně přebíráme zkušenosti ze zemí EU, není žádný důvod nepostupovat v tomto případě dle jejich osvědčené praxe a neponechat možnost vyvlastnění v našem zákoně.
• Ve svém důsledku poškodí odvětví s těžbou 20 vyhrazených nerostů s obratem kolem 
  60 mld Kč a přímou zaměstnaností kolem 30 tisíce míst. ČR by se navíc z důvodu opatřeních uvedených v novele dostala ve srovnání s těmito státy do nevýhodného postavení.

       Praha 26.7.2011