Financování výzkumu, vývoje a inovací z rozpočtu má hluboký problém

Nemá proces schvalování rozpočtu na vědu a výzkum schizofrenní rysy? Na jedné straně si vláda do Národní politiky pro výzkum, vývoj a inovace naplánuje vznešené i účelné cíle a vytkne si roční růst investic státní podpory výzkumu, vývoje a inovací o 8,5 %. Už ale rok po schválení této politiky na ni vláda zapomněla a peníze až do roku 2014 zmrazila. Vliv inflace je pak reálně ročně snižuje o 2 až 3 %. Ačkoliv přijala novou strategii konkurenceschopnosti a národní inovační strategii, nijak to nepromítla do rozpočtů a ani do existující Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací. Takže tyto strategie se mají de facto zrealizovat zadarmo či vlastně spíše z peněz podniků.

Připomeňme další skutečnost. Vláda dne 19. června 2012 projednávala návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace pro rok 2013 a střednědobý výhled na léta 2014 a 2015 společně s přípravou státního rozpočtu ČR. Projednávání obou materiálů bylo přerušeno, vláda si vyžádala k přípravě státního rozpočtu ČR další analýzy o výhledu na další roky.

Je jasné, že konkurenceschopnosti pomůže jen stimulace průmyslu k rychlým aplikacím a inovacím, což se státu vrátí v zaměstnanosti i daňové výnosnosti. A o to přece jde i průměrnému daňovému poplatníkovi. Zřejmě nikomu nevadí, že u nás rostou za desítky miliard velké i regionální výzkumné infrastruktury, z řady z nich mohou být více méně Potěmkinovy vesnice a stát bude muset platit na udržitelnost těchto megalomanských projektů peníze jen proto, aby se nemusela většina nákladů na vybudování vracet do Bruselu. Chybí totiž globální celospolečenská poptávka po jejich výstupech, které dnes jsou ve většině případů hypotetické, projektové, ale co je horší, nejsou dostatečné řešitelské kapacity.

Důvody jsou dva. První z nich je, že v období snižování výdajů i na výzkum a vývoj o 700 mil. Kč na rok 2013 si Rada pro výzkum, vývoj a inovace dovolila jednomyslně (včetně čtyřech zástupců Akademie věd ČR, AV ČR) vládě navrhnout, že o menší část těchto prostředků - o 295 mil. Kč by měly snížit i výdaje AV ČR. Že se snižují výdaje MPO na průmyslový aplikovaný výzkum a vývoj (a to třikrát více než AV ČR) - o 1,1 mld. Kč pan předseda akademie ve svém svatém boji za její zájmy zapomněl jaksi poznamenat.

Druhý důvod je ten, že letos je v AV ČR opět volební rok. Program stávajícího vedení byl postaven na zachování výdajů a na boji s rozdělováním prostředků podle výsledků (tzv. kafemlejnkem). Na splnění slibů o dosažení excelence české vědy, o zavírání ústavů bez světové úrovně se (jako v politice) už jaksi zapomnělo. Ostatně i na poznámku jedné redaktorky vůči AV ČR, že „už 3 roky pláčete nad tím, že bude nutné něco zavírat, ale za 3 roky se nic tak dramatického nestalo“, následovala klasická odpověď: „To je zkreslená představa, všechny naše ústavy jsou na světové úrovni“ (jak jsme si to sami vyhodnotili). Škoda jen, že to o české vědě neví v zahraničí a že její podstatná část (čest výjimkám) si o světové úrovni může nechat jenom zdát.

Měli bychom spočítat jaký je reálný ekonomický výstup výzkumu a vývoje z AV ČR, která se chlubí velkými příjmy ze svého výzkumu. Přitom platí, že více jak 80% těchto příjmů vygeneroval jeden ústav z 55 a stojí za tím 40 let práce jednoho špičkového vědce a jeho skoro 300 členného kolektivu z více jak 5000 zaměstnanců. Ano tento kolektiv dnes vydělává 80 mil. dolarů ročně, ale těch let také něco stál a i dnes to není zadarmo.

V letošním roce byla příprava rozpočtu v případě AV ČR současně o tom, jak je vedení této instituce schopné plnit dvě protikladné role. Na jedné straně je voleno zástupci ústavů, kterým přiděluje peníze, na straně druhé je předseda AV ČR správcem rozpočtové kapitoly a tedy vysokým státním úředníkem, který je odpovědný vládě za hospodaření s prostředky státního rozpočtu. Jak to jde právně dohromady netuším, ale to je nesplněný sen mnoha skupin i jednotlivců - hospodařit s penězi daňových poplatníků a účty skládat těm, kterým peníze dávám.

Co pan předseda akademie Jiří Drahoš ve svých vystoupeních opomíná, je prostý fakt, že jí před třemi lety slíbila úřednická vláda premiéra Jiřího Fischera, že bude dostávat do roku 2012 stále stejně prostředků, ať bude hodnocení jejich výsledků jakékoliv. Všem ostatním výzkumným organizacím vláda nic neslíbila a tak vysoké školy a resortní výzkumné ústavy a několik málo výzkumných ústavů MPO (ty dostávají jen cca 3 % těchto dotací) utahují opasky. Pokud peníze AV ČR chyběly, vláda je v uplynulých třech letech vždy dorovnala, naposledy v září 2011 - AV ČR dostala na letošní rok od vlády 252 mil. Kč. Jenže šetřit se začalo i ve výzkumu a na příští rok je o 720 mil. Kč celkově méně. Ale vedení AV ČR chce stejně peněz jako loni předloni atd. (včetně zachování jednorázové dotace v roce 2012 i do dalších let) a škrtat a propouštět mají ostatní.

S tím koncem vědy v Čechách se to má také dost jinak. Všude ve světě se ve vyspělých zemích pěstuje věda (základní výzkum) zejména na univerzitách. Jen v ČR se za totality věda na vysokých školách prakticky dělat nesměla. Po revoluci trvalo cca do roku 2003 až 2005 než vysoké školy začaly mít větší vědecký výkon než ústavy AV ČR. Jenže peněz je nyní méně než dříve, vysoké školy dělají vědu čím dál více a AV ČR má dostávat stále stejně peněz. A tak se začne škrtat v průmyslu, na kterém je naše země ekonomicky závislá. To, že je pro zemi jako je ČR nadále neudržitelný luxus si pěstovat celý základní výzkum zdvojeně (např. Filosofický ústav AV ČR a Filosofická fakulta UK Praha) "nová" koncepce AV ČR neřeší.

V situaci, kdy ČR zabezpečuje nelogicky dvojkolejně základní výzkum (VŠ, AV ČR) nezůstávají potřebné zdroje na aplikovaný výzkum, který je předpokladem pro inovace. Přitom podle EUROSTATU patří ČR mezi státy s nejnižším stupněm inovací. V situaci, kdy jsou omezené zdroje na výzkum, je jediná cesta, a tou je integrace AV ČR a VŠ pod jedno ministerstvo pro vysoké školy, vědu a technologie. V souladu s vysokoškolským zákonem mohou ústavy akademie být vysokoškolskými ústavy jednotlivých univerzit, resp. fakult, podle profesní orientace, a ty výdělečné, jako samostatné podnikatelské subjekty řídící se národní politikou výzkumu, vývoje a inovací. Tím lze vytvořit podmínky pro rozdělení zdrojů mezi základní a aplikovaný výzkum, racionálně využít drahé experimentální zařízení, zejména z oblasti přírodních a technických věd a vytvořit předpoklady pro zkvalitnění doktorského studia na univerzitách. Na podporu této úvahy lze uvést, že řada pracovníků ústavů Akademie věd již působí na vysokých školách.

Při zachování současného stavu bude pokračovat zaostávání ČR v oblasti technologických inovací v důsledku prohlubujícího se deficitu zdrojů na reprodukci, především náročných experimentálních zařízení umístěných jak na VŠ, tak paralelně v AV ČR. Dokonce s vysokou pravděpodobností lze předpokládat, že ČR nebude schopna zajistit ani prostou reprodukci současného technického vybavení a rovněž podíl zdrojů na aplikovaný výzkum bude dále zákonitě klesat i v důsledku výrazného poklesu zdrojů z EU.

Jiří Cienciala
viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR
pro výzkum, vývoj, inovace a vzdělávání