Stanovisko k Aktualizaci Národní politiky VaVaI ČR na 2009-2015 s výhledem do 2020

Stanovisko kAktualizaci Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 až 2015 s výhledem do roku 2020  .

 Připomínky obecně a k implementaci

Předkládaný materiál je z větší části spíše proklamativní povahy. S většinou cílů a výzev pro aktualizovanou NP VaVaI v obecné podobě lze však souhlasit, na obecné úrovni je tato politika vcelku akceptovatelná a je formulována se snahou o určitý konsensus. Text bylo možno zhutnit, řada tezí se několikrát opakuje.

Pokud jde o implementaci této politiky, pozornost se především soustřeďuje na přímou veřejnou finanční podporu výzkumu a vývoje. Nepřímá veřejná finanční podpora výzkumu a vývoje ze strany státu je zužována na podporu rizikového kapitálu a zvýhodněných úvěrů. Zcela nepovšimnuta zůstává oblast daňových pobídek a úlev a urychleného odpisování. V současné době jsou nejvíce rozšířenými nástroji nepřímé podpory výzkumu a vývoje v podnikatelském sektoru ve vyspělých ekonomikách právě daňové pobídky a úlevy v oblasti přímých daní, od nichž se očekává stimulační účinek na růst podnikových výdajů na VaV. Tento pohled jednoznačně zaujímá i EK. Od roku 2005 mohou i podniky v ČR využívat daňového odpočtu výdajů (nákladů) na vlastní VaV ze základu daně z příjmů (viz § 34  zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). Tato forma podpory má být dále rozšířena o úlevy na daních za náklady spojené s VaV nakupovaným firmami od VO (na externí, smluvní výzkum). Uvedená změna by měla nabýt účinnosti k 1.1.2015. Nicméně podle názoru SP ČR a AVO by bylo velmi žádoucí zavést tuto daňovou pobídku pro výzkum a vývoj již k dřívějšímu datu. Ostatně jak v sektoru VO tak v podnikové sféře roste podpora rozšíření daňového odpočtu i na nakupovaný (externí) výzkum od výzkumných organizací. Mimo jiné lze předpokládat, že rozšíření daňové úlevy na nakupovaný výzkum přispěje k rozvinutí a posílení potřebné spolupráce v oblasti VaV mezi akademickou a podnikatelskou sférou, která je dlouhodobě nedostačující, což je ostatně často v textu předkládaného materiálu zmiňováno.

Připomínky k některým tezím

V části I.:

-         ČR nemůže být nadále zřejmě schopna podporovat „Unii inovací“ v celé šíři dosud realizovaného základního výzkumu (ČR chce navíc vedle AV ČR vybudovat plnohodnotný systém výzkumných univerzit). Možnou cestou je tak určitá regulace jeho rozsahu s využitím efektivní fúze některých pracovišť AV ČR a VŠ. Odpadnou i v NPVVI objevující se „nářky“ nad dlouhodobě nedostatečnou spoluprací obou složek.

-         V NPVVI by měla být brána v úvahu širší uživatelská praxe (nejen průmysl, ale i další sektory české ekonomiky).

-         Pokud jde o navýšení veřejných výdajů na VaVaI do roku 2020 na 1 % HDP, lze ho považovat po více než desetiletých zkušenostech (viz i zkušenosti s Lisabonskou strategií) za nepříliš reálné. Bude vhodné počítat i se scénářem střízlivějšího odhadu.

-         NPVaVaI se neuvarovává určitým rizikům neefektivního využívání zdrojů. Přílišný důraz klade na podporu formou institucionálních mezičlánků (poradenství, klastry, platformy, CTT apod.), kdy naléhavým signálem pro budoucnost zůstávají jejich nepříliš přesvědčivé aktuální efekty. V předchozích letech byla přílišná podpora zaměřena na ne vždy potřebnou novou hrubou infrastrukturu („beton“) – viz zaměření OP VaVpI. V návrzích projektů u center podporovaných z OPVaVpI byla pak jasně stanovena udržitelnost, ale nyní se k tomu hledají speciální programy.

-         NPVaVaI  by měla alespoň v principech specifikovat „systém výkonnostních smluv“, uvažovaný v rámci institucionální podpory.

V části II.:

-         Jako problém českého vysokého školství je uváděna jeho podfinancovanost, což je ale důsledkem jeho orientace v minulých letech na kvantitu doprovázenou ztrátou kvality. Zde selhala regulační a kontrolní role státu (viz financování dle počtu hlav či orientace na výše zmíněný „beton“).

-         Naproti tomu VaVaI jsou finančně poddimenzovány, proto i oprávněné konstatování malých týmů a jejich nestabilita.

-         Za prvořadou excelenci považovat naplňování priorit orientovaného výzkumu, směřujících svými programy / projekty k naplňování potřeb ČR. Potřeby EU přitom vnímat pouze ve shodě se zájmy ČR.

-         Motivační systém pro komercializaci výsledků VaVaI nechybí obecně, ale ve veřejných VO. Záměr NPVaVaI k tvorbě dalších inovačních infrastruktur k TT (viz další inkubátory, technologické parky, inovační centra) vyvolává po dosavadních zkušenostech obdobné otázky jako institucionální mezičlánky v systému VaVaI (viz připomínky k části I.), a to o skutečně efektivní spotřebě vynaložených veřejných zdrojů. Vhodné by bylo naopak více zavazovat autory výsledků výzkumu iniciací jejich komercializace a podpořit je pod odpovědností vlastních VO.

-         Nejasné jsou stimulace MSP k zavádění vlastních VaVaI kapacit.

-         Poradenské aktivity je vhodné ponechat spíše na soukromé bázi (jinak je zde opět riziko převážného spotřebovávání veřejných zdrojů bez přímého osobního interesu a odpovědnosti).

-         Nelze se tolik spoléhat na zlepšení inovačních přínosů ze strany nadnárodních a zahraničních firem (zde dosažené výsledky výzkumu i s nimi spojené zisky budou především směřovat do mateřských firem).

V části III.:

-         Textovou část III.3.1. upravit na: „Cílem je zajisti výzkumné prostředí, které umožní vytvářet mezinárodně srovnatelné výsledky….s potenciálem k využívání v inovacích ve prospěch konkrétních potřeb české ekonomiky.

-         V oblasti lidských zdrojů pro VaVaI je třeba v prvé řadě udělat pořádek v systému fungování celého českého vysokého školství s důrazem na zvýšení jeho kvality.

-         Zajištění udržitelnosti projektů OP VaVpI (viz III.3.1.2.) je na odpovědnosti řešitele/statutárního zástupce každého z daných 48 výzkumných center. Trvat na naplnění stanovených indikátorů, podpory z NPU omezit na míru nejnutnějšího rozsahu. Podpory NPU jdou na úkor podpory fungujících dalších článků VaVaI.

-         Novou metodiku hodnocení (viz III.3.1.3.) koncipovat ke skutečné podpoře inovací ve prospěch české ekonomiky, nikoliv k pouhému protekcionismu publikačních výsledků, zvláště z oblasti základního výzkumu (viz i nepřijatelná fixace převažujícího poměru institucionálních zdrojů).

-         K III.3.1.4. – omezit jen na nejnutnější míru veřejnou podporu tvorby dalších mezičlánků (služeb) k podpoře zapojení do mezinárodní spolupráce (riziko neefektivního tříštění zdrojů pro VaVaI).

-         Totéž by mělo být vzato v úvahu u bodu III.3.2. Efektivní šíření znalostí a jejich využívání v inovacích, kdy lze doporučit ponechání větší odpovědnosti za využití na autorovi a jeho zaměstnavatelské VO. Obdobně u bodu III.3.3. v případě tvorby podpůrných služeb.

-         K III.3.4. – Nelze souhlasit s navrhovaným členěním kompetencí mezi RVVI na straně jedné a MŠMT, případně MPO na straně druhé. RVVI musí zůstat nějaká forma odpovědnosti v důsledcích celého řetězce VaVaI. V této souvislosti se ukazuje jako nezbytná potřeba vytvoření odpovídajícího personálního složení RVVI, kde nyní prakticky zcela chybí zastoupení aplikovaného výzkumu.

Výše uvedené připomínky by se měly promítnout i v části IV. – Implementační část NPVaVaI.

 V Praze dne 12. března 2013

Aliapuliosová Eva
/
kategorie Stanoviska SP ČR
zpět