k daňové reformě - nemocenské

Svaz průmyslu a dopravy České republiky posoudil návrh opatření v sociálních systémech, které by přispěly ke snížení výdajů státního rozpočtu, a tím ke snižování deficitu vládních financí.

Svaz průmyslu a dopravy České republiky zásadně odmítá navrhované řešení v oblasti nemocenského pojištění.

Již na podzim loňského roku se Svaz průmyslu a dopravy České republiky vyjadřoval k navrhovaným úpravám v systému nemocenského pojištění s cílem snížení rozpočtového deficitu. Změny spočívaly v postupném převádění poskytování nemocenské ze státu na zaměstnavatele a byly doprovázeny úpravami výše, resp. snižováním sazeb pojistného pro zaměstnavatele. Tehdy jsme doporučovali (viz - Stanovisko SPČR ke změnám v novém systému nemocenského pojištění z 31. 8. 2006) pouze odložení účinnosti nového zákona o nemocenském pojištění o 2 roky, tj. od 1. 1. 2009. Argumentovali jsme tím, že stát dostane nezbytné finanční prostředky a zároveň se vyvaruje v období 2 let takových zásahů do systému, jejichž dopady budou převážně negativní (nárůst pracovní neschopnosti, nemožnost pokrýt náhrady mezd při snížené sazbě 2,3 %, aj.).

Nové, se stejným cílem navrhované řešení, počítá s účinností zákona od 1. 1. 2009, tj. obsahuje další odložení. Kromě toho obsahuje však další změny, které již vůbec nekorespondují s původními cíli nové úpravy nemocenského pojištění a celý systém deformují.  Návrh dále obsahuje rizika, která jsou pro zaměstnavatele nepřijatelná.

V souladu s cíli nové právní úpravy nemocenského pojištění byl od počátku systém definován, pokud jde o finanční náročnost jako „finančně neutrální a neměl by zatěžovat státní rozpočet – vybere se tolik, kolik se vyplatí na nemocenských dávkách a kolik činí správní výdaje potřebné k provádění nemocenského pojištění“. Navrhované řešení postavené na snížení převážné většiny nemocenských dávek při stejné výši pojistného (i s přihlédnutím k opatření v podobě zastropování výše pojistného) evidentně ukazuje, že systém bude výrazně přebytkový a neobsahuje odpovídající kompenzace pro plátce pojištění. Spolu s připravovanými daňovými změnami nepovede ke snížení vedlejších nákladů práce.

Zaměstnavatelé nemohou souhlasit, aby „prohlasovaná“ populistická opatření (např. enormní zvýšení porodného, přídavek na dítě, apod.) byla kryta ze systému nemocenského pojištění, na kterém hodlá vláda po reformě ušetřit 17 mld. Kč z povinných odvodů zaměstnanců a zaměstnavatelů. S výjimkou 60 tisíc zaměstnanců-pojištěnců, na které se bude vztahovat nové opatření v podobě zastropování pojistného, bude pro většinu zaměstnanců systém nemocenského pojištění nespravedlivý. Nastavení výše nemocenské tak nebude korespondovat s další proklamovanou zásadou a požadavkem Svazu průmyslu a dopravy České republiky, že „do výše nemocenské se více promítne výše příjmu“, bude tomu v řadě případů naopak.

Připomínáme, že zaměstnavatelé se velmi obtížně smiřovali s novou úpravou nemocenského pojištění v podobě převedení na ně povinnosti poskytovat nemocným zaměstnancům po dobu 14 pracovních dní náhradu mzdy místo nemocenské. Jedním z argumentů proti nové právní úpravě, který ze strany zaměstnavatelů často zazníval, byla administrativní a finanční náročnost zabezpečení fungování nové úpravy včetně neúčinných oprávnění v oblasti kontroly režimu dočasně práce neschopného. S novou právní úpravou zaměstnavatelé souhlasili za předpokladu, že jim bude sníženo pojistné na 1,4 %.

Sníženého pojistného na 1,4 % v roce 2009, kdy by měl vstoupit v účinnost opětovně odložený zákon, však není zřejmé a dokonce s ohledem na cíl všech sociálních reforem, je i málo pravděpodobné. Nebezpečím pro zaměstnavatele, pokud by měli po dobu prvých 14 dní poskytovat zaměstnancům náhradu mzdy místo nemocenské, je její nově stanovená, resp. snížená výše. Lze předpokládat, že tam, kde působí odbory, by byl zájem zástupců zaměstnanců, aby se náhrady mzdy místo nemocenské zvýšily, minimálně na současnou úroveň a nutné je vzít v úvahu i příslušné ustanovení zákoníku práce, které umožňuje takto sjednat výši takové náhrady až do100 % průměrného čistého výdělku. 

Vzhledem k nastavené minimální výše nemocenské (náhrady mzdy), již zmiňovaným administrativním nákladům a praktické nemožnosti prokázat zaměstnanci, že porušil režim dočasně práce neschopného, zaměstnavatelé odmítají, aby počínaje rokem 2009 byla na ně převedena povinnost poskytovat zaměstnancům náhradu mzdy místo nemocenské po dobu 14 dní.

Dále vzhledem k navrhovanému snížení výše nemocenských dávek, které si vyžádá výrazně menší náklady, s přihlédnutím k přebytku v sytému v řádu zmiňovaných 17 mld.,  požadují úpravu, resp. snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění. 

Ing. Zdeněk Liška v.r.
generální ředitel          

V Praze dne 13. dubna  2006