Dohoda nad digitální daní zatím není, Svaz průmyslu to vítá

Digitální daň není dostatečně připravena. Svaz předložené návrhy považuje za celkově rizikové a požaduje primárně celosvětové kompromisní řešení, které neohrozí vývoj moderních technologií v Evropě a nezpomalí možnosti růstu našeho potenciálu.

Ministři financí EU na jednání ECOFIN 4. 12. 2018 nedospěli k závěru, jak daňově postihnout digitální oblast. Dohoda nad touto formou zdanění se tak bude nadále hledat a vyvrcholí patrně na jaře roku 2019. Svaz průmyslu se tématu intenzivně věnuje, např. ve stanovisku zde v článku zde, který se týká rizik digitálního zdanění a možných řešení.

Z původně Evropskou komisí zveřejněného krátkodobého a dlouhodobého návrhu řešení vznikaly postupně další návrhy a varianty. Uvažovalo se o zavedení daně z digitálních služeb (Digital Services Tax), tedy krátkodobého řešení, nejen s 3% sazbou, ale také s 5% sazbou. Přišlo několik návrhů, jak účinnost této daně ohraničit návazným, dlouhodobým řešením na základě společného konsolidovaného daňového základu či v podobě konsensuální dohody na úrovni OECD. Objevilo se i několik návrhů, jak zaměřit daň například pouze na příjmy z reklamy jako kompromis kvůli kritice z nedostatečně vymezené podstaty zdanění např. u digitálních platforem.

Evropští zaměstnavatelé včetně Svazu průmyslu, sdružení v BusinessEurope, také kritizovali Komisi za chybnou argumentaci, že efektivní daňová sazba „digitálních firem“ je nižší než v případě „klasických forem podnikání“, kdežto empirické studie ukazovaly spíše opak. Navíc, kategorie jako je digitální sektor lze vymezit jen velmi těžko, protože digitální obsah je téměř v každém odvětví. Stanovisko evropských zaměstnavatelů k digitálním návrhům Komise naleznete zde.

Obáváme se také problému dvojího zdanění, protože daň z digitálních služeb do daňového systému dle našeho názoru zasahuje nekoncepčně. Za Svaz průmyslu musíme zmínit i to, že např. skandinávské státy upozorňují konflikt mezi podporou progresivních forem podnikání v řadě zemí a na druhé straně je snaha tyto formy podnikání dodatečně danit.

V minulých měsících se objevovala kritika od nejrůznějších odvětví s tím, že neví, zda do daně budou spadat či nikoliv. Dále stanovování prahů pro uvalení daně a nastavení nejrůznějších termínů, od kdy opatření může být účinné, či kdy jej nahradí potenciální globální řešení, by mohlo vnést do rozhodování podnikatelů a vývoje tohoto progresivního sektoru řadu motivů, které rozhodně nebudou zvyšovat konkurenceschopnost evropské ekonomiky.

Problémem je, že zde existuje nebezpečí zavedení digitálních daní na národní úrovni, což by při nekoordinaci bylo pro postupně budovaný jednotný digitální trh (Digital Single Market) v EU nepříznivé. Byla by to překážka pro zvyšování evropské konkurenceschopnosti. Chápeme, že EU chce předejít zaváděním digi daní na národní úrovni, ale zároveň se ukázalo, že koncept digitálního zdanění nebyl dostatečně kvalitní na to, aby pro něj byla v rámci zemí EU dostatečná podpora. Kritika z nejrůznějších stran a koutů Evropy byla přeci jen silná a v řadě případů opodstatněná.

Otázkou zůstává, zda budování efektivního jednotného digitálního trhu v EU pomůže skutečně zavádění daně z digitálních služeb či dalších opatření spíše represivního typu. Evropa by se také měla ptát, proč právě evropské firmy nepatří k nejvýznamnějším globálním hráčům.

Autor: Vladimír Štípek