Novela odpadových zákonů nepomáhá recyklačnímu průmyslu

Budoucí hospodaření s odpady je v ohrožení. Novela odpadových zákonů nevytváří prostor pro rozvoj recyklačního průmyslu, který by odpady zpracoval, až začne platit zákaz skládkování.

Začátkem dubna uvolnilo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) do mezirezortního připomínkového řízení dlouho očekávané návrhy nové odpadové legislativy. Závažným nedostatkem je, že součástí materiálu nejsou prováděcí předpisy a vyhlášky, bez kterých není možné zodpovědně posoudit možné celkové (regulatorní a finanční) dopady návrhu jakéhokoli zákona.

Navržená odpadová legislativa je pro uživatele nepřehledná, a také zbytečně obsáhlejší a komplikovanější než současná úprava. O komplikovanosti návrhů vypovídá, že jen Svaz průmyslu k nim má 220 zásadních připomínek.

Nejčastěji se v médiích skloňuje Zákon o odpadech (ZoO). Aktuálně platný předpis upravuje tuto oblast již osmnáct let. Za tuto dobu se požadavky na nakládání s odpady a jejich využívání výrazně změnily. Nový zákon má zohlednit také blížící se termín povinné transpozice nových odpadových směrnic EU.

Posláním nového Zákona o odpadech by mělo být vytvoření podmínek pro odklon od skládkování odpadů. V praxi to znamená umožnit v tržním prostředí vznik alternativ tak, aby se z odpadů namísto skládkování vyráběly nové materiály nebo energie, a zpracovaly se tak šetrně k životnímu prostředí. Návrh zákona ovšem zákaz skládkování odkládá z původně stanoveného roku 2024 až na rok 2030.

Nástrojem, který má motivovat k dřívějšímu odklonu od skládkování je poplatek za ukládání odpadu na skládky. Ten je nyní stanoven na 500 korun za tunu uloženého odpadu a už zhruba deset let se nezměnil. Proto se nyní téměř nevyplatí odpad recyklovat nebo energeticky využívat, protože je levnější ho skládkovat.

Poplatek se musí zvýšit. Svaz průmyslu navrhuje, aby se za tunu uloženého odpadu platilo v roce 2027 minimálně 2000 korun. Na tuto úroveň by se měl dostat postupným zvyšováním. MŽP v návrhu novely ZoO počítá s poplatkem ve výši pouze 1700 korun za tunu v roce 2027 a po roce 2030 ve výši 1850 korun za tunu odpadu. Pro rozvoj recyklačního průmyslu je to však málo.

Česká republika tak stojí na prahu obrovského problému. V roce 2030 bude zakázáno skládkovat využitelný komunální odpad. Pokud do té doby nebudou existovat dostatečné kapacity k využití odpadu, bude jedinou cestou jeho vývoz za hranice, a to za cenu obrovských finančních nákladů.

Jak se dají recyklovat plasty

17 JiriH3 Na výsledné podobě odpadových zákonů bude záviset, jak se vyplatí investovat do nových technologií zpracování odpadu. Zabýváme se třeba chemickou recyklací plastů. Evropská směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů naznačila možnost podpory recyklovaných uhlíkových paliv. Zavádění paliv obsahující recyklovatelný uhlík může přispět k politickým cílům diverzifikace dodávek energie a dekarbonizace dopravy, pokud splňují příslušné minimální hodnoty pro úspory emisí skleníkových plynů. Tato paliva lze vyrábět také chemickou recyklací plastů, o níž se diskutuje při formulaci nového zákona o odpadech. V této souvislosti skupina Unipetrol, hlavní výrobce pohonných hmot a plastových surovin v ČR, připravuje projekty směřující k testování možnosti recyklace odpadních plastů s následným uplatněním kapalných produktů k výrobě pohonných hmot, nebo petrochemikálií s širokou škálou uplatnění. Cílem projektu je vývoj procesu, získání relevantních dat a optimalizace provozních podmínek pyrolýzy odpadních plastů v závislosti na typu vstupních surovin.

Jiří Hájek
Ředitel úseku vývoje a inovací a místopředseda představenstva Unipetrol výzkumně vzdělávací centrum, a.s.
Článek vyšel v našem časopisu Spektrum. Celé číslo čtěte zde.
kategorie Z hospodářské politiky
zpět