Globální index konkurenceschopnosti

Globální index konkurenceschopnosti: Česká republika letos „poskočila“ o devět míst = opravdu důvody k radosti?.

Úvahový článek Bohuslava Čížka, analytika SPČR

V indexu globální konkurenceschopnosti sestavovaném Světovým ekonomickým fórem (WEF) Česká republika pro období 2014-2015 poskočila o 9 míst a skončila na 37. místě ze 144 zemí. V loni v indexu 2013-2014 jsme tedy byli na 46. místě ze 148 zemí.

Výsledek je to pozitivní ze dvou důvodů. Za prvé, index vysílá určitý „obecný“ pozitivní signál o České republice. Za druhé, po pěti letech poklesu indexu poskočit o 9 míst určitě není špatné. První polovina letošního roku (kdy se index sestavoval a manažeři vyplňovali dotazníky) přišla sice s řadou známek postupné stabilizace a oživení ekonomiky, do ČR přiteklo několik významných zahraničních investic či se zlepšila očekávání, jenže… Opravdu lze být tak pozitivní? Pro skutečné zhodnocení je nutné se trochu podívat do „vnitřků“ indexu, metodiky a na význam jednotlivých faktorů pro jednotlivé země. Podívejme se nyní proto na některé aspekty, které bohužel první optimismus z indexu trochu ochladí.

1. Metodika a „subjektivita“ odpovědí u některých faktorů

 Každý index má bezpochyby dílčí metodické otazníky a smyslem tohoto článku rozhodně není metodiku rozporovat. Navíc se nechceme bavit o konkrétních číslech, ale spíše o tom, co nám daný index naznačuje. Z tohoto pohledu proto pouze jedna drobná poznámka. Určité ukazatele, u kterých není vycházeno z „tvrdých“ dat ze své podstaty naráží na určitou subjektivitu a náladovost. Bezpochyby i ta je klíčovým faktorem investičního prostředí. Nicméně může mírně zkreslit některá hodnocení. Vyplnění stejného dotazníku v názorech na stav podmínek může být totiž trochu jiné v době, kdy se ekonomice začíná dařit, přicházejí dobrá čísla a je zde ustanovená vláda po nových volbách, než v době ekonomické recese, zhoršené ekonomické nálady a „dočasné“ vlády. Pozitivní očekávání od nové vlády mohly také hrát svou roli, teprve čas ukáže reálné výsledky. Korupční, právní či administrativní prostředí rozhodně zatím naší atraktivitu výrazněji v praxi neposouvá.Zpráva WEF uvádí jako neproblematičtější faktory neefektivní vládní byrokracii, korupci, nestabilitu, restriktivní pracovní regulaci či daňovou regulaci.

2.  Zlepšení pozice v pilíři nazvaného „instituce“

Zejména v pilíři „instituce“ lze navázat na přechozí bod. Je zde řada ukazatelů, které lze obtížněji vyjádřit. Došlo sice meziročně ke zlepšení z 86. na 76. místo, ale stále je to „76.místo“ a nejproblematičtější pilíř ze všech 12 pilířů indexu ukazujícího na podmínky pro podnikání. Trochu možná ironicky lze mít radost, že jsme se „zlepšili“ u důvěry politikům z 146. na 138. místo. I přes řadu skoků na lepší místa (připomínám znovu faktor subjektivity hodnocení) jsme stále na horším než 100. místě například u zátěže vládní regulací či efektivnosti právního rámce při řešení sporů. Nehledě na metodiku to dobré pozice určitě nejsou.

3.  Které další pilíře se zlepšily?

O 15 míst jsme meziročně pokročili v makroekonomickém prostředí. Po několika letech poklesu postupně se lepšící makroekonomické výsledky od druhé poloviny loňského roku jsou příznivým signálem. Ponechám-li stranou přesnou výši uváděných hodnot za veřejné finance a možnou diskusi o prvním místě z pohledu inflace, nelze lepšící se makroekonomické výsledky upřít. Maximálně lze jen zmínit nutnou opatrnost nad hodnocením predikcí. Zlepšení zaznamenaly dále pilíře „rozvoje finančního trhu“ (z 58. na 44. místo) či „zdraví a primární vzdělávání“ (z 60. na 37. místo).

4.  S kým se porovnávat a co je pro ČR klíčové

ČR se bezpochyby chce porovnávat spíše s vyspělými zeměmi, nežli celým světem, a proto je klíčová struktura faktorů. V oblasti institucí, infrastruktury a inovací ale stále významněji zaostáváme za „vyspělými ekonomikami“. Smysluplnost srovnávání se s vyspělými zeměmi odráží cíl ČR založit naší ekonomiku více na přidané hodnotě a inovacích a mít schopnost dlouhodobě konkurovat na světových trzích, kde cenová konkurence pro západní svět nebude asi tou hlavní cestou. I WEF zařadilo ČR do skupiny ve fázi tzv. inovativně řízených zemí. Tedy zemí, kde je třeba se soustředit na oblast inovací. Právě fáze vývoje jednotlivých zemí a různost podmínek dává indikaci, na které faktory je třeba se zaměřit.

5.  Klíčové pilíře, kde nás pozice ČR již tolik nepotěší

Z pohledu výše řečeného už nás nepotěší, že v ekonomice, která těží z výhodné polohy a zapojení do globálních řetězců, se mírně zhoršil pilíř infrastruktury (z 39. na 41. místo). Další zhoršení pozice zaznamenal pilíř technologické připravenosti (z 34. na 36. místo), kde například v kapacitě širokopásmového připojení jsme se propadli z 35. na 44. místo. Pozitivní není ani pohled na inovace (z 37. na 39. místo). Zde se sice zlepšila například dostupnost inženýrů a vědců, ale horší příčku jsme obsadili v kvalitě institucí vědeckého výzkumu či ve spolupráci univerzit s podnikatelským sektorem.

6.   A kde jsme se zlepšili z podmínek podnikatelského prostředí ovlivněných hospodářskou politikou?

Některé příklady propadu ukazatelů z oblasti infrastruktury či inovací naznačil předchozí bod. Pozice se nám ale zhoršila například i v ukazatelích jako počet procedur (106. místo) či počet dní (92.místo) k založení podnikání či v kvalitě vzdělávacího systému (z 67. na 77. místo). Indikátory jako „efekt zdanění na motivaci pracovat“ či „efekt zdanění jako pobídka k investicím" se sice zlepšily, ale stále je naše pozice horší než 100. (110., resp. 107.), i když zde lze s mírou a systémem zdanění polemizovat.

Na závěr chci shrnout, že nepopírám zlepšení v řadě indikátorů a omlouvám se, že zde není více pozitivních příkladů. Cílem článku bylo jen ukázat na opatrnost nad optimismem výsledku a nutnost jej hodnotit v kontextu pozice a záměrů směřování naší ekonomiky. V řadě podmínek podnikatelského prostředí ovlivněných hospodářskou politikou vlády totiž zatím rozhodně jásat nelze. Podnikatelé se snaží, vláda by měla proto ve skutečné hospodářské politice také.