Změny Zákona o trestní odpovědnosti právnických osob

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob (418/2011 Sb., dále jen „zákon o TOPO“) dozná do konce roku změn provedených dvěma novelizacemi.

První je součástí zákona souvisejícího s přijetím nového zákona o zadávání veřejných zakázek a nabývá účinnosti 1.10.2016 (zákon č. 135/2016 Sb.) a jde v podstatě pouze o přizpůsobení terminologie (vypuštění zmínek o koncesním řízení). Zato druhá (zákon č. 183/2016 Sb.), která nabývá účinnosti 1.12.2016, přinese do oblasti trestní odpovědnosti právnických osob zásadní změny, jmenovitě:

  1. obrácení výčtu trestných činů v §7 ze stávajícího pozitivního (tj. zákon obsahuje výčet trestných činů z trestního zákoníku, za které může být právnická osoba odpovědná) na negativní (tj. právnická osoba bude zásadně odpovídat za veškeré trestné činy uvedené v trestním zákoníku, s výjimkou těch výslovně vyloučených v zákoně o TOPO); ve vztahu ke zdánlivě „nevinným“ povinnostem jako je zakládání účetních závěrek společností do obchodního rejstříku tak lze za určitých okolností uvažovat o trestném činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 trestního zákoníku, obdobně pirátský software na počítacích zaměstnanců může za určitých okolností právnickou osobu dovést až k odpovědnosti za spáchání trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 trestního zákoníku;

  2. v §8 změny ve vymezení tzv. přičitatelnosti, tj. okolností, za nichž trestné jednání určité fyzické osoby (tzv. přičitatelná osoba) může mít za následek trestněprávní odpovědnost právnické osoby. Tak se z dosavadního znění, že „trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti“ vypouštějí slova „jejím jménem nebo“. Jde reálně o podstatnou změnu, protože jednání „jejím jménem“ bylo v praxi vykládáno jako naplněné např. v případě, že přičitatelná osoba používala hlavičkové papíry dané právnické osoby nebo její vizitky. Dále se upřesňuje, že přičitatelnou osobou podle §8 odst. 1 písm. a) nebo b) mají být pouze osoby v určitém vyšším postavení v rámci organizační struktury právnické osoby (před stávající text „osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat“ a „ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a)“ se doplňuje upřesňující znění, že musí jít o „osobu ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby“);

  3. poslední takto zásadní změnou je doplnění liberačního ustanovení v podobě nového § 8 odst. 5, který umožňuje právnické osobě zprostit se trestní odpovědnosti, „pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu osobami uvedenými v odstavci 1 zabránila“. V této souvislosti je důležité připomenout jednu ze zásadních zásad trestního práva obsaženou v § 2 trestního zákoníku, jmenovitě, že pokud je to pro pachatele příznivější, posuzuje se trestnost činu podle pozdějšího zákona. Liberační ustanovení tak bude muset policie, státní zástupci i soudy vzít v potaz už i v trestních řízeních zahájených před účinností novely.
 SP ČR se od počátku legislativního procesu novely snažil prosazovat myšlenku, že namísto zásadního rozšiřování trestní odpovědnosti firem na více trestných činů je potřeba nejprve řešit nedostatky stávající úpravy např. co do lepšího řešení kolizí trestního řízení vůči přičitatelným fyzickým osobám a právnické osobě nebo kolizí postavení právnické osoby a jejích reprezentantů jako osob v potenciálně protichůdných rolích (obviněná PO v. PO jako poškozený, statutár PO předvolaný v řízení proti PO jako svědek). Proti novele se postavili i renomovaní zástupci právnické veřejnosti v čele s prof. Jelínkem, vedoucím katedry trestního práva na Právnické fakultě UK, ale ani to nepomohlo. Zejména liberační ustanovení představuje ve vztahu k seriózním a zodpovědným společnostem určitě krok správným směrem, zmíněné praktické problémy však novela žádným způsobem neřeší a naopak má potenciál je přenést na daleko větší okruh trestních řízení.

Efektivní rozšíření výčtu trestných činů, za které může právnická osoba trestně odpovídat, ze současných cca 85 na více než 200, v kombinaci s doplněným liberačním ustanovením, způsobí zřejmě největší změny v tzv. compliance programech jednotlivých firem popř. jejich zavedení tam, kde je dosud nemají. Společnosti musejí (znovu) provést analýzu veškerých svých činností a zamyslet se nad tím, kterých trestných činů z onoho nyní skutečně širokého výčtu se mohou dopustit zejména jejich zaměstnanci včetně vedoucích (a tedy které trestné činy by mohly jejich společnosti být přičteny) a s jakou pravděpodobností, rozšířit/zavést konkrétní postupy v rámci svého podnikání, které mají potenciál riziko spáchání daného trestného činu snížit na minimum popř. ho co nejdříve odhalit, včetně zavedení reálně fungujících kontrolních mechanismů a dokumentace dokládající, jak jsou procesy nastaveny a jak fungují. Aby šlo o pravidla, která budou pokud možno všichni ve společnosti skutečně chápat a dodržovat, je dále potřeba při jejich vytváření nebo ještě spíše při jejich zavádění a komunikaci v rámci společnosti myslet na to, jaké konkrétní skupině osob jsou konkrétní sdělení a dokumenty adresovány a jasně dát najevo, že v rámci společnosti platí nastavená pravidla pro všechny včetně vedení.

Názory právní teorie na sporné body úpravy zákona o TOPO jsou mnohdy protichůdné, bohužel judikatura vyšších soudů nebo Ústavního soudu ke sporným bodům zákona o TOPO dosud chybí. Na rozdíl od britské nebo americké úpravy, k nimž exekutivy daného státu vydaly vodítka pro nastavení vnitropodnikových opatření a procesů, jejichž uvedení do praxe je považováno za splňující požadavek náležité péče, postoj Ministerstva spravedlnosti k publikaci obdobných „výkladových pravidel“ byl v době přijetí zákona o TOPO jednoznačně odmítavý. Podle dostupných informací Nejvyšší státní zastupitelství připravuje alespoň pro státní zástupce materiál, který jim má pomoci při aplikaci nového liberačního ustanovení, tedy i výkladu „vynaložení veškerého úsilí, které bylo možno spravedlivě požadovat, k zabránění spáchání protiprávního činu“, tedy sousloví s klíčovým významem pro compliance programy firem. Lze jen doufat, že půjde o rozumná vodítka, která pomohou snížit obavy seriózních právnických osob z důsledků zásadního rozšíření výčtu trestných činů přičitatelných právnické osobě. 



Tereza Hejlová
/
kategorie Právní infoservis
zpět