Vliv skončení nájemního vztahu na zaměstnanecké vztahy

Podle § 338 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), platí, že dochází-li:

  • k převodu činnosti zaměstnavatele nebo části činnosti zaměstnavatele nebo
  • k převodu úkolů zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli,
přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele. V. § 338 odst. 3 ZP je příkladmo uvedeno, převod jakých úkolů a činností se považuje za převod úkolů a činností zaměstnavatele pro účely § 338 odst. 2 ZP, a obsahuje definici přejímajícího zaměstnavatele, kterým je bez ohledu na právní důvod převodu a na to, zda dochází k převodu vlastnických práv, právnická nebo fyzická osoba, která je způsobilá jako zaměstnavatel pokračovat v plnění úkolů nebo činností dosavadního zaměstnavatele nebo v činnosti obdobného druhu.

           
Tento automatický přechod práv a povinností přímo ze zákona (ex lege) byl do českého právního řádu zaveden na základě směrnice Rady 2001/23/EC ze dne 12. března 2001, o sbližování právních předpisů členských států týkající se zachování práv zaměstnanců v případě převodu podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů.

Dlouhou dobu se mělo za to, že typicky k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na přejímajícího zaměstnavatele dochází prakticky jen v případě uzavření smlouvy o prodeji či nájmu závodu či jeho části. Dne 14. července 2016 však vydal Nejvyšší soud České republiky rozsudek sp. zn. 21 Cdo 3712/2015, kterým zavedené chápání převodu závodu či jeho části změnil.

Podle tohoto rozsudku se totiž podmínkou převodu činnosti nebo úkolů (jejich části) k jinému zaměstnavateli není, aby na přejímajícího zaměstnavatele byl převeden též majetek potřebný k provozování převáděné činnosti (úkolů). K převodu tak dochází na základě jakéhokoli právního jednání, v jehož důsledku zaměstnavatel přestane zcela nebo zčásti provozovat dosavadní činnost (plnit dosavadní úkoly) a místo něj v této činnosti (plnění úkolů) nebo v činnosti obdobného druhu pokračuje jiná k tomu způsobilá právnická nebo fyzická osoba. Takovým právním jednáním může být též výpověď z nájmu nebytových prostor (dnes z prostoru sloužícího podnikání), či také dohoda o skončení takového nájmu uzavřená mezi pronajímatelem a dosavadním zaměstnavatelem a na ni navazující smlouva o nájmu těchto prostor uzavřená mezi pronajímatelem a novým nájemcem, pokračuje-li na základě ní nový nájemce v plnění úkolů nebo činností dosavadního zaměstnavatele nebo v činnosti obdobného druhu, aniž by dosavadní zaměstnavatel a přejímající zaměstnavatel byli ve smluvním vztahu. To platí i v případě, kdy byl prostor předán zcela vyklizený a kdy tedy nedochází k převodu či přechodu zařizovacích předmětů sloužících k provozu podnikání v předmětném prostoru.
         

V praxi bude pro podnikatele nezbytné zkoumat nájemní historii prostor, v nichž se nově chystají provozovat svou činnost, tedy zejména jaký druh činnosti předchozí nájemce v pronajímaném prostoru provozoval a zda měl nějaké zaměstnance. V této souvislosti je vhodné uvést, že nelze dohodou zaměstnance a zaměstnavatele ani jednostranně přechod práv a povinnosti z pracovněprávních vztahů na přejímajícího zaměstnavatele, respektive účinky tohoto přechodu, vyloučit. Z judikatury Nejvyššího soudu České republiky však vyplývá, že je v souladu se zákonem, aby zaměstnanec uzavřelz důvodu převodu činnosti či úkolů (popř. jejich částí) zaměstnavatele k jinému zaměstnavatelidohodu o rozvázání pracovního poměru s dosavadním zaměstnavatelem a zároveň pracovní smlouvu s přejímajícím zaměstnavatelem.

 
Tereza Hejlová
/
kategorie Právní infoservis
zpět