Manipulační vozíky a legislativa

Kvalifikace obsluhy manipulačních vozíků pohybujících se na pozemních komunikacích

Osoby, které mohou řídit motorová vozidla, definuje § 80 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, takto:

"Řidičské oprávnění opravňuje jeho držitele k řízení motorového vozidla zařazeného do skupiny vozidel, pro kterou mu bylo řidičské oprávnění uděleno."

Jednotlivé skupiny jsou definovány v § 80a odst. 1 a 2. Podle výše uvedeného je důležité, aby bylo jednoznačné, jakou skupinu vozidel bude osoba řídit. Proto je nutné, abychom na pozemní komunikaci provozovali pouze motorová vozidla k tomu určená. Zda vozidlo můžeme provozovat na pozemních komunikacích, určíme nejsnadněji podle technického průkazu, ve kterém je stanoven "Druh vozidla" a "Kategorie vozidla".

Druh a kategorii vozidla upravuje § 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Z výše uvedeného tedy velmi snadno odvodíme, jaké vozidlo na pozemních komunikacích provozujeme a kdo takové vozidlo může řídit.

Mohou manipulační vozíky jezdit po veřejných pozemních komunikacích?

Asi všichni známe různé druhy manipulačních vozíků a jistě se mnozí z nás s nimi setkali v silničním provozu. Je to správně? Mohou se taková zařízení na pozemních komunikacích pohybovat? Co na to legislativa?

To, jaká se mohou na pozemních komunikacích pohybovat vozidla, upravuje zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Základními pojmy, které upravuje tento zákon jsou silniční vozidlo a zvláštní vozidlo. Dovolil bych si věnovat se na dalších řádcích pouze zvláštním vozidlům, protože to je kategorie, do které patří i zahradní sekačky.

Zvláštní vozidlo je vozidlo vyrobené k jiným účelům než k provozu na pozemních komunikacích, a které může být při splnění podmínek stanovených tímto zákonem k provozu na pozemních komunikacích schváleno. Pro stanovení možnosti provozu na pozemních komunikacích je důležitý § 78 odst. 1, který stanoví, že zvláštní vozidlo lze provozovat, pokud svou konstrukcí a technickým stavem odpovídá technickým požadavkům stanoveným prováděcím právním předpisem a má schválenou technickou způsobilost k provozu podle tohoto zákona.

Dalšími podmínkami, které upravují problematiku zvláštních vozidel se zabývá část sedmá výše uvedeného zákona. Z výše uvedeného vyplývá, že manipulační vozíky, které nesplňují výše uvedené podmínky, se na pozemních komunikacích pohybovat nemohou. Obdobná situace nastává i při provozování zahradní techniky, kterou provozují zaměstnavatelé udržující veřejnou zeleň.

Zaměstnavatele by neměli zapomínat na ověřování zdravotní způsobilosti

Zdravotní způsobilost u zaměstnanců řídící motorová vozidla v pracovněprávním vztahu, je nutno vnímat ve dvou rovinách.
Jednu rovinu upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, a druhou zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a vyhláška č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče). Obě části jsou stejně důležité, a proto je nutné obě povinnosti plnit.

V první rovině stanoví:

  • § 87 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. povinnost, aby se řidič, který řídí motorové vozidlo v pracovněprávním vztahu a u něhož je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě, podroboval pravidelným lékařským prohlídkám;
  • § 87 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. povinnost, aby se řidič, který řídí motorové vozidlo v pracovněprávním vztahu a u něhož je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě podrobil vstupní lékařské prohlídce, dalším pravidelným lékařským prohlídkám pak do dovršení 50 let věku každé dva roky a po dovršení 50 let věku každoročně.

Prováděcím předpisem k zákonu č. 361/2000 Sb. je vyhláška č. 277/2004 Sb., o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, která mimo jiné v příloze 1 a 2 uvádí formuláře prohlášení posuzované osoby ke své zdravotní způsobilosti a lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel.

Nezapomínejme na skutečnost, že motorovým vozidlem se nemyslí pouze automobily, ale i ostatní motorová vozidla, která jsou způsobilá k provozu na pozemních komunikacích.

Ve druhé rovině stanoví § 59 odst. 1 písm. b) zákona č. 373/2011 Sb.zaměstnavateli povinnost zajistit zaměstnanců lékařskou prohlídku vždy před vznikem:

  • pracovního poměru,
  • právního vztahu založeného dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr, má-li být osoba ucházející se o zaměstnání zařazena k práci, která je podle zákona o ochraně veřejného zdraví prací rizikovou nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny prováděcím právním předpisem podle § 60 nebo jinými právními předpisy; zaměstnavatel může vstupní lékařskou prohlídku vyžadovat též, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o práci, která není prací rizikovou a která má být vykonávána na základě právního vztahu založeného dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr, nebo
  • vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu.

Osoba ucházející se o zaměstnání se považuje za zdravotně nezpůsobilou k výkonu práce, k níž má být zařazena, pokud se nepodrobí vstupní lékařské prohlídce podle výše uvedeného.

Náležitosti lékařského posudku stanovuje § 17 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, a to:

a) identifikační údaje zaměstnavatele, a to
1. obchodní firmu nebo název a adresu sídla zaměstnavatele nebo organizační složky zahraniční osoby na území České republiky, identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, je-li zaměstnavatelem právnická osoba,
2. adresu sídla, jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky, jde-li o cizince, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba,
3. název, sídlo a identifikační číslo organizační složky státu nebo kraje nebo obce, je-li zaměstnavatelem stát, kraj nebo obec,

b) údaje o pracovním zařazení posuzované osoby, dále údaje o druhu práce, režimu práce, o rizikových faktorech ve vztahu ke konkrétní práci, míře rizikových faktorů pracovních podmínek vyjádřené kategorií práce podle jednotlivých rozhodujících rizikových faktorů pracovních podmínek,

c) posudkový závěr a

d) termín provedení mimořádné prohlídky, je-li takový postup důvodný.

Periodické prohlídky se provádí ve lhůtách podle § 11 vyhlášky č. 79/2013 Sb., pokud jiný právní předpis nebo příloha č. 2 vyhlášky nestanoví lhůty kratší (např. rizikové faktory pracovních podmínek).

Rozvržení a evidence pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě

Základní povinnosti v souvislosti s pracovní dobou a dobou odpočinku stanoví zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP). Na základě zmocnění obsaženého v § 100 odst. 1 je v dopravě je účinné nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě. V tomto článku bych se však chtěl zabývat pouze rozvržením a evidencí pracovní doby a povinnostmi k tomuto danými zákoníkem práce.

Nejprve si vysvětleme pojmy, které uvádí § 78 ZP.

  • pracovní dobou je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele,
  • dobou odpočinku je doba, která není pracovní dobou,
  • směnou je část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat,
  • pracovní pohotovostí je doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele,
  • prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas, práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, nadpracovává-li zaměstnanec práci konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost,
  • noční prací je práce konaná v noční době; noční doba je doba mezi 22. a 6. hodinou,
  • zaměstnancem pracujícím v noci je zaměstnanec, který odpracuje během noční doby nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období, uvedeném v § 94 odst. 1,
  • rovnoměrným rozvržením pracovní doby je rozvržení, při kterém zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu,
  • nerovnoměrným rozvržením pracovní doby je rozvržení, při kterém zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.

Nyní si pojďme probrat povinnosti, na které se často zapomíná, jsou však stejně důležité jako záznam o pracovním režimu řidiče. Za jednu ze základních povinností, kterou má zaměstnavatel uloženou zákoníkem práce v § 84 je vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.

Další neméně důležitá povinnost je zaměstnavateli uložena v § 96 odst. 1 ZP, a to povinnost vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce

a) odpracované

1. směny
2. práce přesčas
3. noční práce
4. doby v době pracovní pohotovosti

b) pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel

Neměli bychom zapomenout na povinnost zaměstnavatele uvedenou v § 37 odst. 1, a to neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Informace musí obsahovat:

  • a) jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou,
  • b) bližší označení druhu a místa výkonu práce,
  • c) údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené,
  • d) údaj o výpovědních dobách,
  • e) údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení,
  • f) údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu,
  • g) údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky zaměstnance, a označení smluvních stran těchto kolektivních smluv.

Zde chci upozornit na písmeno e), které je vztaženo k naší problematice rozvržení pracovní doby. Rozvržení pracovní doby rozdělujeme na rovnoměrné, nerovnoměrné a pružné. Rovnoměrné a nerovnoměrné rozvržení jsme již probrali úvodem, teď pružné rozvržení.

Pružné rozvržení pracovní doby řeší § 85 ZP a definuje jej takto: pružné rozvržení pracovní doby zahrnuje časové úseky základní a volitelné pracovní doby, jejichž začátek a konec určuje zaměstnavatel. V základní pracovní době je zaměstnanec povinen být na pracovišti. V rámci volitelné pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby. Celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Při pružném rozvržení pracovní doby musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však v období uvedeném v § 78 odst. 1 písm. m) ZP.

Závěrem bych rád zaměstnavatele v dopravě požádal, aby dbali na rozvržení a evidenci pracovní doby a nezaměňovali evidenci pracovní doby za povinnost, kterou jim ukládá nařízení (ES) 165/2014, tj. vedení automatického záznamu pomocí analogového tachografu nebo manuální záznam činností na zadní straně záznamového listu popř. automatického záznamu na paměťovou kartu řidiče nebo manuální zadání činností prostřednictvím digitálního tachografu.

Zpracoval:  Ing. Tomáš Činčala, Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj

kategorie Právní infoservis
zpět