Rozhovor s europoslankyní Martinou Dlabajovou

Martina Dlabajová

Německo a Francie se rozhodly uplatňovat institut minimální mzdy způsobem, který diskriminuje státy mající konkurenční výhodu v podobě mzdových nákladů. MiLoG, Loi Macron, podobně jako nové heslo „stejná mzda za stejnou práci na stejném místě“, které našlo podporu i v Evropské komisi a které promítla do svého návrhu na revizi směrnice o vysílání pracovníků. To vše jsou nové trendy protekcionistických opatření vycházející z konceptu sociálního dumpingu, který pod rouškou sociální spravedlnosti staví neviditelné bariéry mezi členskými státy. Myslí si to poslankyně Evropského parlamentu za hnutí ANO Martina Dlabajová, se kterou jsme na toto téma hovořili.

Současné ochranářské tendence ze strany západních států značně komplikují přístup českých autodopravců na zahraniční trh v oblasti přepravních služeb. Po německém zákonu o minimální mzdě (MiLoG) začala ještě tvrdší pravidla uplatňovat počátkem července také Francie. Máme se snad obávat postupného uzavírání západních trhů českým dopravcům?

Bohužel došlo k tomu, čeho jsem se obávala, a to že německý MiLoG rozjede řetězovou reakci v dalších zemích. Zatímco Evropská komise již téměř rok zkoumá, zda je aplikace německého zákona o minimální mzdě na sektor mezinárodní dopravy v souladu s unijním právem, přišla Francie s variantou, která zatěžuje naše dopravce ještě v mnohem větší míře. Já samozřejmě nezpochybňuji nárok každého státu na přijetí vlastního zákona o minimální mzdě, není ovšem možné, aby aplikace takového zákona narušovala základní principy volného trhu.  V případech Německa a Francie tomu tak bohužel je. A podobné národní legislativy jsou připravovány už i v Itálii a Rakousku. Je to takový nový trend protekcionistických opatření ohánějící se sociální spravedlností a potíráním nesmyslného konceptu sociálního dumpingu. Zde už nejde pouze o otázku diskriminace českých firem, ale o jejich samotnou existenci. Neříká se mi to lehce, ale stále více se utvrzuji v tom, že tato opatření rozdělí Evropskou unii jako nic jiného.
 
Francouzi argumentují, že pouze aplikují tzv. vynucovací směrnici z roku 2014 vztahující se ke směrnici o vyslání pracovníků. Pokud jsou opatření typu MiLoG a Loi Macron právně zakotveny v evropské legislativě, proč tedy Evropská komise s těmito dvěma zeměmi zahájila proces šetření o tom, zda jsou v souladu s unijním právem?

To vše je důsledkem extenzivního výkladu vynucovací směrnice. Sektor mezinárodní dopravy je specifický, a to svojí vysokou mobilitou. Řidiči zcela běžně během jedné cesty projedou hned několika zeměmi. V okolnostech současné úpravy proto není jasně stanovené, zda by měli také spadat do působnosti směrnice o vysílání pracovníků. Některé státy této situace využívají a přijímají jednostranná ochranářská opatření. Komise si je nejednoznačnosti výkladu dobře vědoma a i díky nátlaku ze stran některých zemí a pochybnostem o tom, zda jsou tyto zákony o minimální mzdě v souladu se zásadou volného pohybu služeb, zahájila tzv. proces infringementu. Nedokážu se však stále smířit s tím, že po měsících vyhodnocování situace a vznesených dotazech, které jsem sama iniciovala, se nám od Komise dostává stále jen vágních odpovědí bez konkrétních výsledků. Je jasné, že naše firmy nemohou v takovýchto nejistých podmínkách dlouhodobě operovat. 

Vynucovací směrnice ještě ani nebyla řádně implementovaná všemi členskými zeměmi, a přesto Komise letos v březnu přišla se zcela novou úpravou směrnice o vysílání pracovníků. Vy jste byla jmenována stínovou zpravodajkou této zprávy v Evropském parlamentu. Co si o tomto kroku Komise myslíte?

Pro mne to bylo zcela neuvážené rozhodnutí. Je zvláštní, že problematika přijímání protekcionistických úprav je pro Komisi akutní, zatímco její aktivita v ostatních agendách, kde by to bylo skutečně třeba, vázne. Paradoxem je, že zneužívání stávajících pravidel v oblasti vysílání pracovníků, což je v současnosti největším problémem na vnitřním trhu, nový návrh na revizi směrnice neřeší. K lepšímu potírání sociálních podvodů a nekalých praktik byla vytvořena právě vynucovací směrnice z roku 2014. Měli jsme raději počkat, až dojde k její úplné implementaci, vyhodnotit její účinky a pak případně přehodnotit stávající pravidla. Komise to bohužel vzala za špatný konec.

V čem je podle Vás revize směrnice nejvíce problematická?

Jedním z pilířů navrhované revize je nahrazení pojmu „minimální mzda“ pojmem „odměňování“. Ten je pro legislativní rámec některých států neznámým termínem a znamenalo by to pro ně tedy nutnou změnu legislativy. Podle návrhu Komise by měli zaměstnavatelé dát nově svým zaměstnancům v cizině nejen minimální mzdu v dané zemi, ale zároveň všechny příplatky či příspěvky, které se k dané pozici v zemi vážou, včetně požadavků stanovených kolektivními smlouvami. Firma tak bude muset vyplácet různé bonusy, které v zemi sídla svého podnikání ani nezná! Jak tento požadavek může fungovat v praxi 28 států se zcela odlišnými systémy? Myslím, že odpověď znáte.

Jaké změny by měla vnést nová směrnice do oblasti mezinárodní dopravy? Bude se nová úprava vztahovat i na tento sektor?

V podobě, v jaké je současný návrh vypracován, ano. Dopravní sektor z návrhu Komise vyloučen není. Českým dopravcům i všem dalším zaměstnavatelům vysílajícím své pracovníky do zahraničí to přinese obrovskou administrativní zátěž, nejistotu ohledně toho, co vše mají zaměstnancům vyplácet a jakými předpisy se řídit, a především nepřiměřené zvýšení nákladů. To vše v konečném důsledku neodnese nikdo jiný než zákazník. Každá země má jinou úpravu, jiné požadavky na registraci a dokumenty, kterými se musí řidič prokázat. Aplikovat směrnici např. i na řidiče, který územím členského státu jen projíždí, je proto naprostý nesmysl.

V diskuzi o vysílání pracovníků se rozjela velká lobby, a to i právě ze strany mezinárodních dopravců, kteří si přejí vyjmutí silniční dopravy z působnosti směrnice. Myslíte si, že existuje reálná šance na úspěch?

To nedokážu s jistotou předpovědět. Vzhledem k hlavnímu směřování EU v oblasti sociální politiky udávaným především předsedou Komise Junckerem, který prosazuje princip „stejné mzdy za stejnou práci na stejném místě“, bylo už i samotné zahájení řízení s Francií a Německem obtížně prosaditelné. Obávám se proto, že vyjmutí silniční dopravy z působnosti směrnice bude prakticky nemožné. Komise si ovšem po silném nátlaku i našich argumentech začala uvědomovat specifičnost sektoru dopravy a slíbila přizpůsobit také administrativní stránku požadavků na dopravce. Návrh Komise má bohužel i v Parlamentu tak velkou podporu, že už dnes jednoduše nemá smysl bojovat, aby se návrh stáhl. Musíme nyní společně pracovat na co nejpragmatičtějším znění směrnice.

Současné regulatorní tendence vyvolávají velkou nejistotu mezi dopravci i samotnými řidiči. Na koho se mohou firmy obracet s konkrétními dotazy?

V této oblasti je velmi aktivní Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA, se kterými dlouhodobě spolupracuji a které obhajuje českou pozici také během jednání na evropské úrovni. Vyjednávání k revizi směrnice o vysílání pracovníků, stejně jako infringement vedený s Německem a Francií jsou během na dlouhou trať. Má role stínové zpravodajky, která nemá jednohlasou podporu ani ve své vlastní frakci, je opravdu nelehká. O posledním vývoji jednání se proto snažím pravidelně informovat i na svém webu a Facebooku. Případné dotazy velmi ráda zodpovím také na svém parlamentním e-mailu.


Foto: eu40.eu, dlabajova.eu

Kateřina Pavlíková
/
kategorie Rozhovory
zpět