Nová pravidla pro vyslané pracovníky mohou mít fatální dopad pro české firmy

Po osmnácti měsících vyjednávání konečně dospěly členské země EU k dohodě v otázce přeshraničního vysílání pracovníků. Kompromisní návrh nových pravidel, především pokud jde o dobu vyslání a platové podmínky, vyvolal bouřlivou diskuzi napříč politickým spektrem i podnikatelskou sférou. Podle europoslankyně Martiny Dlabajové (ANO/ALDE), která se jako stínová zpravodajka účastnila hlavních vyjednávání v Evropském parlamentu, může revidovaná směrnice zásadně narušit fungování volného pohybu služeb a konkurenceschopnost uvnitř EU.

1) Proč je Evropa v otázce vyslaných pracovníků rozdělená a téma je vnímáno tak protichůdně?

Debata, která se kolem vyslaných pracovníků vede, je spíše ideologická než založená na faktech. Navíc se otevřela citlivá otázka rozdílných mezd v Evropě. A bohužel to odnesli právě vyslaní pracovníci, přestože představují méně než 1 % unijní pracovní síly. Levná a kvalifikovaná pracovní síla ze střední a východní Evropy se jednoduše stala strašákem pro západní Evropu. Pod snahou uchránit si svůj vlastní trh ale západ smíchal v argumentaci vše dohromady - nelegální práci, osoby pracující u zahraničních firem i migranty. Přitom přeshraniční vysílání pracovníků je naprosto legální věc, která je pro mobilitu v Evropě velmi důležitá. Z vysílání pracovníků se v podstatě stal symbol a je smutné, že dnes to jsou východní země EU, které bojují za zachování základních hodnot Unie, zatímco západní státy se rozhodly tyto principy ignorovat a vytvářejí ochranářské bariéry.

2) Hlavní novinkou, kterou revize přináší, je zavedení principu „stejná mzda na stejném místě za stejnou práci“. Jak má tento princip fungovat v praxi a co to bude znamenat pro české firmy?

Podle návrhu novely směrnice by firmy měly svým zaměstnancům v cizině platit odměnu, která bude zahrnovat veškeré složky předepsané v hostitelské zemi právními předpisy nebo obecně závaznými kolektivními smlouvami pro daný sektor ekonomiky. V praxi to bude velmi problematické. Firmy se už nyní potýkají se zvýšenými finančními náklady na vysílání a tímto jim ještě více narostou. V případě některých českých stavebních firem by to mohlo být dokonce o 60 %, což by znamenalo naprosto jasnou ztrátu konkurenceschopnosti. Systém odměňování se navíc v každé zemi liší a česká firma, která vysílá lidi do vícero zemí, se v tom bude muset dokonale zorientovat. Na první pohled je tedy zřejmé, že pro firmy to bude znamenat obrovský nárůst administrativy a nákladů, které narostou do takových rozměrů, že už nebudou schopné získávat zakázky v zahraničí. V konečném důsledku budou nuceny zaměstnance propouštět. A to je podle mne počátek konce svobody podnikání i volného pohybu.

3) Vy jste se na jednání o směrnici v Evropském parlamentu podílela jako stínová zpravodajka, navíc jako jediný zástupce ze zemí střední a východní Evropy. Jak probíhalo vyjednávání a které body se jevily jako nejproblematičtější?

Vzhledem k citlivosti tématu byla jednání velmi komplikovaná. Největším sporným bodem byl nový pojem odměňování, který nemá právní oporu. Ze strany některých kolegů začaly zaznívat hlasy, že vysílání pracovníků je v podstatě nelegální a že ničí trh. Všechno nerovné v Evropě, včetně odlišných mezd a rozdílných úrovní ekonomik, začali nazývat sociálním dumpingem. Neuvědomují si ale, že zpřísněním legislativy a umělým srovnáním podmínek problémy na pracovním trhu nevyřeší. Celá diskuze se bohužel od počátku populisticky vede pouze z pohledu ochrany práv pracovníků a jejich mezd, ale zájmy firem, které pracovní místa tvoří a kterým nové nastavení pravidel značně zkomplikuje jejich podnikání, jsou v diskusi upozaděny. Jsem proto ráda, že se mi do textu směrnice podařilo dostat ochrannou doložku, která zajistí, aby společnosti nenesly odpovědnost za nesprávné uplatňování mzdových pravidel nebo kolektivních smluv v hostitelském státě, pokud tyto informace nebyly dostatečně oznámeny a publikovány na oficiální webové stránce s odkazem na platnou legislativu. Věřím, že toto opatření napomůže k větší transparentnosti a právní jistotě firem.

4) Na schůzi evropských ministrů práce a sociálních věcí byla nejkontroverznějším bodem délka doby, na kterou může být pracovník vyslán na zakázku do zahraničí. Jak vypadala dohoda o tomto aspektu v Evropském Parlamentu?

Délka vyslání byla a nadále zůstává jedním z nejspornějších bodů revize. V Evropském parlamentu se mi podařilo vybojovat kompromis v délce 24 měsíců s možností prodloužení. Tato doba odpovídá pravidlům nastaveným v dalších legislativách, konkrétně pak úpravě koordinace systémů sociálního zabezpečení, tudíž má svoji logiku. Rada EU ji ale ve svém kompromisním textu nyní nesmyslně zkrátila na 12 měsíců, respektive s možností prodloužení na 18 měsíců. Tato úprava však stále není definitivní. O textu nyní vyjednává trialog. Další osud revize je tudíž na dohodě členských států s Komisí a Evropským parlamentem.

5) Česká republika byla od počátku velkým kritikem navrhovaných pravidel. Proč tento výsledný kompromis nakonec přivítala?

Česká republika si stanovila své cíle a klíčové priority, které se podařilo prosadit, a kvůli kterým výsledný kompromis podpořila. Zásadní bylo rozhodnutí o sektoru dopravy. Z důvodu jeho silně mobilní podstaty se v textu podařilo vyjmout tranzit z aplikace pravidel pro vyslané pracovníky. Dalším úspěchem ČR je také to, že nová pravidla o vyslaných pracovnících se na řidiče nebudou vztahovat do doby, než budou přijata pravidla pro vysílání řidičů v rámci silničního balíčku, který je nyní v projednávání a který má zohlednit specifičnost tohoto sektoru. O to jsem usilovala již v textu v Evropském parlamentu, ale výbor můj návrh nepodpořil. Na druhou stranu cítím jako prohru zkrácení doby vyslání na 12 měsíců. Dodnes nerozumím tomu, proč by vůbec mělo platit nějaké časové omezení, když už jsme přistoupili na princip stejného odměňování. V případě Rady se bohužel šlo příliš na ruku jednotlivým zájmům a hrálo se dle not prezidenta Macrona. Vnímám to jako cílenou snahu o omezení volného pohybu služeb.

6) Můžeme očekávat přijetí pravidel pro vyslané pracovníky ještě před koncem roku?

S ohledem na kontroverznost směrnice a ohlasy nad dosaženým kompromisem na Radě před dvěma týdny si myslím, že se to nepodaří. Meziinstitucionální vyjednávání mezi Parlamentem, Komisí a členskými státy teprve začala a je tu stále šance řadu věcí ovlivnit. Schůzí trialogu se budu účastnit osobně a mým primárním cílem je dosáhnout dostatečné vyváženosti mezi zachováním volného pohybu služeb a ochranou práv pracovníků. To se doposud v Parlamentu ani na Radě nepodařilo.

7) Zmínila jste silniční balíček, který má v rámci komplexní úpravy sektoru dopravy řešit také otázku platů řidičů kamionové přepravy. Očekáváte, že debata nad touto legislativou bude stejně bouřlivá?

Bohužel už bouřlivá je a vyjednávání budou pro všechny během na dlouhou trať. Pravidla, která Komise představila na konci května, jsou naprosto nepřijatelná a do celé situace vnesla ještě větší zmatek. Naši dopravci přitom zažívají těžké časy a již delší dobu jsou podrobeni diskriminaci ze strany některých členských států západu. Při nedávné preventivní kontrolní akci českého ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva dopravy na hraničních přechodech Rozvadov a Hatě bylo například zjištěno, že zatímco řidiči z nových členských států EU mají většinou povinnosti pro vysílání splněny, včetně pracovních smluv v několika evropských jazycích, řidiči z Německa, Rakouska, Itálie či dalších zemí o povinnostech při vysílání často nemají ani základní informace. Pravidla pro vysílání tak západní státy zneužívají pouze pro ochranu vlastního trhu, nikoliv k ochraně práv zaměstnanců, jimiž nové povinnosti hájí při jednáních. Našim cílem nyní musí být to, aby silniční balíček stanovil jasná a spravedlivá pravidla a nestal se platformou pro ochranářské snahy bohatších unijních zemí. Vždyť volný pohyb byl hlavní motivací členských států, které se rozhodly k Unii připojit. A tyto hodnoty musíme uchránit.