Motory z Atasu Náchod chladí i větrné elektrárny

Výrobce elektromotorů Atas Náchod ročně vyrobí 500 až 600 tisíc motorů. V poslední době ale zažívá boom produkce resolverů. Bez těchto čidel polohy se neobejde moderní soustruh, tank ani robot. „Nyní nakupujeme zařízení za milion eur, které výrazně zvedne kapacitu jejich výroby,“ říká Otto Daněk, předseda představenstva firmy, kterou letos ocenil Svaz průmyslu a dopravy ČR na svém Sněmu za přínos k rozvoji průmyslu a regionu.

Jak se Atas Náchod změnil za posledních deset let?

Za tu dobu jsme hodně investovali do nejmodernějších technologií. Dříve jsme vyráběli klasické motory. Dnes mají naše motory zabudovaný počítač a dají se programovat. Jejich výhodou je, že pracují přesně podle toho, jak si přeje zákazník. Programovatelný motor také nemá tak vysoké energetické ztráty. Spotřebuje méně energie, protože má vyšší účinnost.

Co se dá v motoru programovat?

Výkonová charakteristika, která se řídí otáčkami. U klasického motoru je v nízkých otáčkách výkon relativně malý a postupně se s rostoucími otáčkami zvyšuje. Máme třeba motor, který pohání vodní čerpadlo. Pro tuto činnost takový postupný náběh výkonu stačí. Ale když by měl čerpat hustší kaly, tak se nenastartuje. Při malých počátečních otáčkách motor čerpadlo neutáhne. Proto výkonovou charakteristiku musíme přizpůsobit. Třeba tak, že v nízkých otáčkách bude mít několikanásobný moment proti klasickému motoru.

Závisí to jen na řídící elektronice, nebo se kvůli tomu musí změnit i vnitřní konstrukce motoru?

V některých případech stačí přidat elektroniku. Naše motory mají výkony od 20 do 750 wattů. Elektrická síť pracuje s frekvencí 50 herzů, v některých zemích 60 herzů. Když k motoru přidáme frekvenční měnič a frekvenci násobně zvýšíme, vzroste i výkon motoru. Se zabudovaným frekvenčním měničem se stejně velký motor může dostat na výkon až 3500 wattů.

Máte k motorům i jejich virtuální dvojčata, na nichž si zákazník může simulovat, jestli v jeho zařízení bude fungovat?

Pracujeme s digitálními nástroji konstrukce. Koncový uživatel má přesně zástavbové parametry v digitální podobě. Šli jsme ale dál. Navrhujeme motory přesně podle toho, co po nich bude zákazník chtít. Dřív se stávalo, že zákazník přišel, že chce motor s konkrétními otáčkami za minutu a určitým točivým momentem. My jsme ho vyrobili a on zjistil, že v jeho zařízení nefunguje. Třeba si myslel, že bude pracovat stejně i při zcela odlišném charakteru zátěže.

Jaké speciální motory jste takto navrhli?

Vyrábíme třeba motor, který chladí generátor ve větrných elektrárnách. Jeho cena není vysoká, ale závisí na něm generátor, který přijde na milion eur. Kdyby náš motor zkolaboval, tak generátor během krátké doby shoří. Proto motory procházejí náročnými zkouškami. Od standardních motorů se liší i použitým materiálem, například měděným drátem, který má na sobě více vrstev izolačních laků.

Vyrábíte také motory pro námořní kontejnery. K čemu v nich slouží?

Jsou to motory pro kontejnery na přepravu ovoce z exotických zemí. Díky vakuové pumpě zajišťují optimální atmosféru v kontejneru, při které ovoce během přepravy dozraje. Náš motor musí garantovat, že v kontejneru po celou dobu udrží stejné podmínky. Kontejnery přitom většinou bývají na volné ploše, kde může být i 60 stupňů. Pro představu kontejner banánů stojí 100 tisíc eur a kontejner avokáda dokonce 150 tisíc eur. Kdyby náš motor selhal, tak dovozce o tuto částku přijde a my mu budeme muset škodu nahradit.

Změnila se poptávka po motorech s nynější vlnou automatizace a robotizace?

Roste poptávka po servomotorech do robotů. Dramaticky se zvyšuje poptávka po resolverech. To jsou čidla polohy. Vypadají jako malé ložisko. Umějí určit polohu s přesností do deseti úhlových minut. Používají se třeba u CNC soustruhů.

Kde se resolvery uplatňují nejvíce?

V robotech. Každý obsahuje několik resolverů.

Jak velký je rozdíl v ceně resolverů a motorů?

Resolver přijde na více než 20 eur, zatímco motory stojí od 50 do 500 eur.

Kolik motorů vyrobíte za rok?

Zhruba 500 až 600 tisíc motorů. Je to nějakých 400 druhů. Z nich tak 30 druhů jsou sériově vyráběné motory. Zbytek je kusová zakázková výroba.

Jsou pro vás velkou konkurencí čínští výrobci?

Speciální motory moc nevyrábějí. Ale jestli se ještě před pár lety zajímali jen o série nad 100 tisíc kusů, tak teď už jdou i do sérií kolem 20 tisíc kusů. Technologie a know-how si pořídili z Evropy.

Setkali jste se s tím, že by vaše motory Číňané zkopírovali?

Jednou na veletrhu přišel na náš stánek Číňan, který si chtěl jeden motor vyfotit. Nechali jsme ho to udělat. Druhý rok přišel znovu, jestli bychom od jeho firmy nechtěli koupit motor. Ukázal nám ho a na něm bylo i naše logo. Číňané ho zkopírovali do nejmenších detailů. Osvítilo nás to a teď do motorů instalujeme skryté identifikační prvky, kterými umíme prokázat, že jsme tento motor opravdu vyrobili my. Chráníme se tím pro případ, že by motor někoho zabil a my bychom museli prokázat, že to nebyl motor od nás.

Do jaké míry máte výrobu automatizovanou?

Tok dat po firmě už je digitální. Využíváme CNC stroje.

Jak vám to zvedlo produktivitu práce?

Když jsem do firmy nastupoval v roce 2002, měli jsme tržby 280 milionů korun. Loni jsme měli 530 milionů korun, ale počet lidí se od té doby nezměnil. Tento nárůst ale nejde celý za digitalizací. Ta je trendem až posledních dvou let.

Všechny průmyslové firmy si stěžují, že nemohou najít kvalifikované zaměstnance. Které profese nejvíce chybějí vám?

Kovoobráběči, soustružníci, brusiči, nástrojaři, ale i konstruktéři. V okolí je jediná škola, se kterou spolupracujeme, která kovoobráběče vychovává. Loni do prvního ročníku nastoupili čtyři studenti, kteří se chtějí stát kovoobráběči. Během studia zpravidla polovina odpadne. Takže za tři roky budeme mít k dispozici dva absolventy, když půjde vše dobře.

Kolik byste jich potřebovali?

Okamžitě bych jich vzal deset do Náchoda a deset do Poříčí.

Zkoušeli jste najmout cizince?

Ano, ale zpravidla jejich vzdělání, pokud mluvíme o lidech z východní Evropy, nestačí na obsluhu moderních CNC strojů. Aby se dali zaškolit, musí mít dobrý základ. Nicméně Ukrajinci obsluhují například navíječky drátů a tam jsou perfektní. V řadě případů je jejich přístup k práci mnohem lepší než u Čechů. Když skončí svou práci, tak přijdou za mistrem s dotazem, co mají dělat dál.

Jak moc jste museli zvedat mzdy kvůli vysoké konkurenci na trhu práce?

Nejdřív o sedm a pak dvakrát o jedenáct procent za poslední tři roky. Museli jsme kvůli tomu zdražovat, protože u naší výroby, kde jde hodně také o ruční práci, je vysoký podíl mzdových nákladů. U zákazníků už jsme ale narazili na odpor, tak musíme hledat vnitřní cesty, jak snížit ostatní náklady. Když šéf ČMKOS Josef Středula přišel s požadavkem na další růst mezd, měl by si uvědomit, že mzdy nemohou růst rychleji než produktivita. A produktivita se nemůže měřit na jednoho pracovníka, ale na korunu vyplacených mezd.

Jak jste na tom s produktivitou práce ve srovnání s podobnou firmou v Německu?

V produktivitě práce na člověka zaostáváme, protože Němci mají nejmodernější technologie. My máme pořád polovinu technologie ruční a polovinu moderní tam, kde se to vyplatí. Když se na produktivitu podíváme přes mzdy, tak jsme možná na 80 procentech. Platí, že čím více máme ruční práci, tím jsme konkurenceschopnější, a čím více máme strojní práce, tím méně jsme konkurenceschopní. To ale neplatí jen o Atasu.

Pokud byste chtěli mít stejné strojní vybavení jako Němci, abyste dokázali na člověka vyrábět tolik jako oni, kolik peněz byste potřebovali?

Jde o stovky milionů korun. Teď třeba kupujeme ucelenou technologii na výrobu resolverů. Je to několik strojů. Stojí dohromady přes milion eur. Byl bych schopný dnešní výrobu dělat místo osmi set s dvěma sty zaměstnanci, ale musel bych do strojů nainvestovat několik desítek milionů eur.

Německá firma, která už takto vybavená je, prodává motory dráž než vy?

Ano, v průměru asi o 20 až 30 procent, ale záleží na sortimentu.

Hodně spolupracujete se školami. V čem spočívá tato spolupráce?

Spolupracujeme s Vysokým učením technickým v Brně, které je pro nás klíčové. Máme kontakty také na elektrotechnické fakulty v Liberci, ČVUT v Praze a v Plzni. Problém je, že třeba konstruktérů motorů je ročně potřeba v republice padesát. Ze školy ale každý rok odchází jen šest až deset. Asi si dovedete představit, jaká je o ně rvačka. Přitom konstruktér, který vyjde ze školy, motor nenavrhne. Musí sedět minimálně tři roky vedle zkušeného konstruktéra, aby se to naučil.

Jak vypadá vaše spolupráce se středními školami?

Spolupracujeme se školami v Novém Městě, Hronově, Náchodě. Jezdíme tam přednášet, zveme je na exkurze. Zadáváme jim práce, což se týká i vysokých škol. Dáváme jim pomůcky, poskytujeme jim naše výrobky, aby si s nimi mohli hrát, měřit je a zkoušet je v dílnách. Nejpropracovanější spolupráci v tomto ohledu máme s gymnáziem v Náchodě, kde mají dva kroužky elektrotechniky. Umějí vyrábět a programovat roboty, kteří na soutěžích vyhrávají i v konkurenci vysokých škol.