Průmysl nepotřebuje nahnat děti do nekvalitních učilišť

Budoucí rozvoj českého průmyslu a jeho posun k výrobě s vysokou přidanou hodnotou je existenčně závislý na kvalitě tuzemského školství. Bez kvalitně vzdělaných pracovníků si o německé životní úrovni může Česko nechat jen zdát. Tento podstatný argument s v nynější debatě o zavádění nepodkročitelného bodového minima při přijímání na střední školy (tzv. cut-off score) vytrácí. Je dobře, že se Svazu průmyslu a dopravy ČR podařilo vyhrát bitvu o omezování přijímaček. Na základě jediné zkoušky nelze rozhodnout o osudu mladého člověka.

Průmyslu se často předhazuje, že jeho cílem je nahnat co nejvíce mladých lidí do učilišť, aby firmy měly dost dělníků k montážním linkám. To je zcela mylný argument. Průmysl potřebuje pracovníky, kteří budou schopni se přizpůsobovat rychle se měnícím potřebám firem a obecně trhu práce. Ty zajísti jen kvalitní školství a nikoliv hranice, pod níž se dítě může rozloučit s vidinou získání maturitního vysvědčení.

Svaz průmyslu trvale podporuje růst platů ve školství a to dvojnásobným tempem oproti růstu mezd v soukromé sféře, protože dobře zaplacený a motivovaný učitel je hlavní stavební kámen kvalitního vzdělávacího systému. Nicméně za poslední tři roky ministerstvo školství ani zřizovatelé škol nedokázali představit nic, co by zásadně posouvalo kvalitu výuky či učitelů. Ani nový ministr školství nepřišel se skutečnou koncepcí změny kvality školství. To je pravý důvod špatných výsledků neúspěšných studentů u maturit.

Trh práce bude nejvíce potřebovat lidi s měkkými dovednostmi. Tento požadavek ministerstvo školství zatím systémově vůbec neřeší. Nikdo se také nezabývá tím, že z veřejných peněz podporujeme střední školy s nízkou kvalitou a obory, o kterých jasně víme, že o ně nebude na trhu práce zájem nebo že jejich kapacity násobně převyšují potřeby trhu práce.

Když Svaz průmyslu hovoří o podpoře učňovského školství, zejména v oblasti řemesel, tak má na mysli kvalitní učňovské školství. Učiliště nemají vychovávat jen úzké specialisty. Musejí dávat dětem i obecnější vzdělání, které jim v budoucnu usnadní pružně reagovat na potřeby zaměstnavatelů. Pro inspiraci se stačí podívat do tolik skloňovaného Německa.

Německo má sice větší podíl vysokoškoláků v populaci než Česko, ale má také velmi vysoký podíl lidí učňovského vzdělání a to i v oborech, které by mnohé překvapily. Příkladem mohou být informační technologie. Poslední vývoj v Německu ukazuje, že automatizace daleko rychleji nahrazuje pracovní místa v administrativě, na úřadech a ve službách než v průmyslu. Německo má velmi vysokou kvalitu učňovského vzdělávání díky tomu, že stát garantuje kvalitní všeobecné vzdělání, například výuku cizích jazyků, a průmysl hlídá obsah a kvalitu vzdělávání v odborné části.

Není nutné, aby elektrikář, mechatronik, správce sítí, tesař, stolař, operátor na lince měli maturitu. Podstatné je, aby existovala kvalitní učiliště, která budou tyto profese vychovávat. Jsou řemeslná pracovní místa, kde se o automatizaci ani neuvažuje. Firmy je budou potřebovat a platit často lépe než střední úředníky. I za deset let bude Škoda, Linet, Brano nebo ČEZ dávat práci velkému množství kvalitních absolventů učňovského školství.

Místo zavádění číselných hranic při přijímacích zkouškách na střední školy je třeba s dětmi kvalitně a kreativně pracovat už na základních školách. Nutně potřebujeme špičkové kariérové vedení žáků a jejich rodičů podle talentu dítěte. Česku nepomůže, když bude mít hodně podprůměrných maturantů, když mnozí s nich by mohli být špičkoví řemeslníci s dostatečným rozhledem, kteří budou připravení se úspěšně pohybovat na budoucím trhu práce.

Jan Rafaj, 1. viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR