Firmy vs. berňák: Proč se musí soudit o své peníze?

Všichni víme, že podnikat není snadné a že je třeba plnit spousty povinností, i těch, které nesouvisí přímo s podnikatelským záměrem, nerozvíjí samotný podnik ani zaměstnance. Jsou to většinou povinnosti vůči státu. Takové daně firmy zatěžují nejen finančně, ale také svou vysokou administrativní náročností a nepřehledností. Daňové povinnosti firmám mimochodem v posledních letech nabobtnaly a zvýšily jim náklady i rizika. Podnikatel je navíc ve vztahu ke státu v nerovném postavení. Svaz průmyslu a dopravy ČR respektuje roli finanční správy jako subjektu, který hlídá dodržování zákonů a výběr daní. Nezpochybňujeme ani řadu nástrojů, které slouží k zajištění výběru daní. Nelíbí se nám ale, že cíle a pohledy finanční správy jsou v některých případech černobílé a jiné názory přijme většinou až poté, když se s ní firmy soudí a za pravdu jim dá nejeden soud. Takto bohužel někdy vypadá přístup státu k firmám, které ho podporují stovkami miliard korun ročně.

Když chcete prokázat, že finanční správa nejedná přiměřeně či správně, musíte v řadě případů počkat několik let na výsledek soudů. Bohužel jsme několikrát slyšeli od finanční správy obhajobu typu „Jednáme správně.“, nebo dokonce výzvu k soudnímu sporu „Náš výklad je dle zákona, pokud nesouhlasíte, tak se suďte.“. Je toto ale efektivní přístup? Který odvážlivec chce jít do sporu se státem? Kdo by chtěl „nesouhlasit“ se státem veřejně, když právě stát je ten, kdo jej nadále bude kontrolovat? Kdo by chtěl riskovat své jméno, ztratit spoustu času, nervů a tím i peněz ze souvisejících nákladů na soudní spor? To vše s rizikem, že se spor protáhne někdy i na několik let a i když vyhrajete, nemáte jistotu, že se postupy státní správy změní okamžikem soudního rozhodnutí. Bojovat musíte často až do konce. Odvolání či prvoinstanční soud přitom nemusí stačit. Stát se často brání do poslední chvíle ve prospěch svého výkladu, dokud nerozhodne nejvyšší správní soud. I pak stát často hledá další kličky.

A teď trochu konkrétněji. Svaz například v minulosti bojoval v oblasti neadekvátně využívaných zajišťovacích příkazů. Těmi finanční správa ohrožovala finanční chod firem, když je dle našeho názoru zbytečně nepřiměřeně paralyzovala.

Dále Finanční správa prohrála soudní spory, které s ní vedly firmy usilující o daňové odpočty na výzkum a vývoj. Problém byl v tom, že úředníci mnohdy neuměli zhodnotit co je výzkum, přesněji tzv. ocenitelný prvek novosti a vyjasnění technické nejistoty, a co není. Jsme rádi, že soud i finanční správa nakonec uznaly, že úsudek finančního správce v otázce prvku novosti nemůže být jediným důvodem zamítnutí.

Dobrá zpráva pro firmy je, že u všech těchto problémů již existuje nějaký rozsudek soudu. Tedy našly se firmy, které na své náklady a riziko šly do sporu se státem, aby obhájily svá práva, nebo aby poukázaly na to, jak finanční správa ohrožuje jejich podnikání. Naše argumenty a požadavky nicméně začaly být promítány do praxe až po rozhodnutí nejvyššího správního soudu, a to postupně. Někdy rozsudků muselo být hned několik a odborná veřejnost v čele se Svazem průmyslu musela tlačit na úřady i vládu, aby se projevily v celé praxi, nejen u jednoho z případů, který se soudil. Je pro nás důležité, aby finanční správa vnímala i filozofii, s jakou nejvyšší soud rozhoduje, uměla zohlednit různé aspekty záměrů zákonů a fungování podnikatelského prostředí, který je základem zdrojů státu.

Nyní Svaz průmyslu řeší za firmy také problém, zda a jak mohou uplatnit daňové odpočty na osobní náklady pracovníků ve výzkumu a vývoji, když čerpají dovolenou. I toto již nejedna firma musela řešit soudně. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl ve prospěch společnosti, která nesouhlasila s finanční správou ohledně neuznání takovýchto nákladů. Přesto finanční správa toto rozhodnutí zatím nezohlednila a odvolává se. S největší pravděpodobností budeme muset čekat na verdikt Nejvyššího správního soudu. Podle našeho dlouhodobého pohledu jsou argumenty firmy logické a očekáváme, že jim dá soud za pravdu. Věříme, že budeme moct říkat, že jsme zase měli pravdu. Bohužel už uplyne nějaký čas v neprospěch firem. Ten jim nikdo zpětně nevrátí a nezaplatí.

Jiným příkladem je problém zadržování nesporné částky nadměrného odpočtu DPH, které Ústavní soud v březnu letošního roku označil za porušení vlastnického práva. Naštěstí jsme byli s Ministerstvem financí již dříve domluveni, že tuto legislativu a systémy upraví tak, aby v roce 2020 bylo jednoznačně dané, že nebude zadržovat nesporné části a ohrožovat tak finanční chod firem. Doufáme tedy, že se toto brzy v praxi skutečně změní.

Pokud jde o nález Ústavního soudu, že zadržovat lze jen spornou část nadměrného odpočtu DPH a aktuální odmítnutí GFŘ aplikovat tento nález i na ostatní obdobné případy, tak zde upozorňujeme především na příčinu vzniku problémů.

Nejde totiž jen o jeden nález Ústavního soudu, jde i o zmíněné rozhodování Nejvyššího správního soudu a soudů krajských. Přístupem finanční správy bohužel v minulosti vznikly problémy, kvůli nimž se firmy se státem začaly soudit. Soudy v konkrétních případech dávají za pravdu firmám a ukazuje se, že přístup státu v těchto konkrétních případech nebyl správný.

Míč je tedy obrazně řečeno na straně státní správy. A to nejen v podobě vhodného přístupu k daňovým poplatníkům, ale také v podobě vhodné zákonodárné činnosti vlády a MF, která by měla jasně vymezit hřiště a pravidla hry pro daňového správce.

S novým vedením Generálního finančního ředitelství vnímáme větší prostor pro věcnou diskusi a konstruktivnost. Věříme, že se tak do budoucna podaří řešit více sporů standardní cestou bez nutnosti zásahu soudů.

Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR