Ve stavu nouze se stát nemůže vymlouvat, že něco nejde

„Koronavirovou krizi jsem vnímal jako stav velké nejistoty, vážných zdravotních, ale i ekonomických rizik, u nichž nikdo nevěděl, jak se v dalších dnech budou vyvíjet,“ přiznává Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky a hlavní ekonom Svazu průmyslu a dopravy ČR. q4

 

Jak jste vnímal koronavirovou krizi jako ten, kdo pro firmy vyjednával s vládou a jejími úředníky nejlepší možnou pomoc?

Jako nouzový stav. Nikoliv ve smyslu právního, ale jako stav velké nejistoty, vážných zdravotních, ale i ekonomických rizik, u nichž nikdo nevěděl, jak se v dalších dnech budou přesně vyvíjet. Řadou restrikcí se omezil provoz ve firmách přímo či nepřímo například přes výpadky pracovníků, omezenou dostupnost řady služeb, nedostatek ochranných prostředků, nepřehlednost opatření a jejich časté rychlé změny, problémy s dodávkami vstupů či nemožnost cestovat. S dalšími týdny omezení se stále více objevovaly problémy spojené s poklesem zakázek a výroby a tím i omezování investic, zhoršování platební morálky, zastavení najímání pracovníků. A efekty se začaly přelévat i do dalších sektorů. Situace v Evropě není o mnoho lepší. Restart bude pomalý. Návrat na úroveň roku 2019 bude trvat v Evropě, ale i u nás, dle mého odhadu 2 roky, tedy pokud vývoj opět nenaruší nějaká další krize.

Jak rychle a efektivně fungovala pomoc státu za nouzového stavu?

Jako vždy jsme narazili na situace, kde se úředníci snažili pomoc a hledali cestu, ale i na situace, kdy konkrétní reakce trvala poměrně dlouho, úředníci si problém neřízeně přehazovali, posílali formální odpovědi se zpožděním či argumenty, že „to podle zákona nejde“. Takový přístup je ale v těch nejproblematičtějších týdnech nepřijatelný. Nouzový stav má mít nouzová řešení a jsou chvíle, kdy prostě nelze objektivně všechny povinnosti plnit. Například naše prosby o tzv. plošnější pardony pro povinnosti, které firmy nebyly schopné objektivně plnit či o zajištění ochranných prostředků. Stát by měl spíše hledat, jak pomoci, a nepřistupovat k tomu jako k normální agendě. Řada procesů byla rychlejších, než je u státní správy obvyklé, ale s ohledem na mimořádnou situaci nebyl přístup vždy dostatečně pružný a zároveň projednaný s dotčenými subjekty. Ve všem jsme se snažili ale se státem komunikovat a s řešeními a opatřeními pomoci. I mne bylo v mnoha situacích hloupé se stále ptát a připomínat. Problémy navíc často spíše přibývaly. Proto jsem byl rád za každou věc, kterou jsme mohli firmám přímo či nepřímo pomoci, ať se jednalo o pohyb osob, podmínky rozvolňování, daňová opatření či ochranné prostředky.

Velké téma podpory firem byly úlevy v oblasti daní. Které opatření se nejvíce osvědčilo a co by firmám ještě pomohlo?
Byli a jsme s Ministerstvem financí a finanční správou v pravidelném kontaktu. Firmy se začaly dostávat do problémů, chyběli jim lidé, musely řešit logistiku, zdravotní aspekty a spoustu dalších urgentních věcí. Objektivně nebyl dostatek prostoru na plnění zákonných povinností a ne vždy k tomu byli dostupní i zaměstnanci. Dostali jsme se do situace, za kterou objektivně nikdo nemohl. Výhodou MF je to, že na rozdíl od jiných rezortů šlo vydat pokyny, které umožnily odložit některé termíny či požádat o individuální posečkání. Ne vždy je ale snadné vysvětlit, jak vypadá realita praxe a samozřejmě vždy naleznete případ, kdy se někdo nezachová správně. A byť jsme narazili na několik individuálních případů selhání přístupu finančního správce, celkově musíme potvrdit, že pokyn byl pozitivní ve směru firmy nezatěžovat.

Co dalšího bylo z hlediska daňových úlev pro firmy přínosné?

Pozitivně lze hodnotit tzv. liberační balíčky a další přidávaná opatření - pokyny a rozhodnutí ministryně, které reagovaly i na naše požadavky. Podařilo se například posunutí úhrady záloh splatných v dubnu a v červenci na silniční daň, plošné prominutí DPH na bezúplatné dodání základních ochranných prostředků a na darované zboží a služby nemocnicím, policistům, armádě, sociálním službám apod. To byly chvíle, kdy jsem byl rád, že názory a požadavky Svazu jsou brány vážně a jsme pro stát silným partnerem. V posledních dnech a týdnech jsme požadovali prodloužení daných opatření, protože krizový stav rozhodně pro firmy neskončil v půlce května.

O jaká další opatření, která firmám pomáhaly, Svaz průmyslu žádal?

Žádali jsme například o prodloužení osvobození od DPH u darů – ochranných prostředků či o možnost požádat bez poplatků a jakýchkoliv sankcí o individuální posečkání daně, aby firmy, které mají problémy s likviditou, mohly zažádat o odklad a stát se jim snažil vyjít maximálně vstříc. V tomto si vážíme, že naše požadavky byly vyslyšeny a převedeny poměrně rychle do konkrétních opatření. Příkladem dobré spolupráce je i tzv. loss carry back. Je to standardní nástroj mnoha zemí a do návrhu jsme prosadili i určité pozitivní změny (možnost zálohově uplatnit již v roce 2020). Ministryně financí se předložením návrhu právě opírala o zástupce zaměstnavatelů. Bohužel následně v poslanecké sněmovně byl dodán limit, který těm, kdo ví, jak daňová ztráta funguje, nedává smysl. S ministryní nyní diskutujeme i možnosti stimulačních opatření, jako jsou například zrychlené odpisy či zvýšení limitu pro odepisování.

Byla jednání s ministerstvem financí, ale i s dalšími rezorty složitá?

Daně jsou samozřejmě i velkým politikem, ale jsem rád i osobně za možnost věcně diskutovat s MF a dalšími odborníky naše návrhy a jejich dopady. Frekvence diskuse a její věcnost je dle mého názoru základem přípravy jakýchkoliv úprav. Stále si musíme uvědomit, že podnikání je zdrojem příjmů a míra jeho zatížení daněmi a povinnostmi je jednou z podmínek dalšího růstu. Na druhou stranu podpora firem v rámci tzv. COVID záručních a úvěrových programů nezačala vůbec dobře. Stát v minulosti částečně zaspal ve využívání finančních nástrojů, což se plně projevilo. Chyběly kapacity a vše se řešilo na poslední chvíli. Řada firem, zejména z těch více postižených odvětví jako maloobchod, ubytování či doprava, na podporu nedosáhla nebo stále čeká na vyjádření. Snad se tento stav pomocí programů COVID III a COVID Plus podaří napravit. Toto je zásadní úkol pro vládu a zásadní předpoklad úspěšného restartu ekonomiky.

S čím se na vás nyní firmy obracejí, aby vláda ještě během léta pro rychlý restart udělala?

My jsme požadavky firem v podstatě vždy předávali a urgovali „online“ skrze veškeré naše možnosti, na všech možných úrovních a platformách. Samozřejmě reakce a výsledky nebyly vždy podle našich představ, což se týká i rychlosti přijetí. Úplně nové požadavky pro tyto týdny nejsou, stále se opakuje otázka dostupnosti pracovníků a maximálního mezinárodního pohybu osob, plné spuštění a dostupnost všech programů, doba trvání a rozsah kurzarbeitu, rozšíření Antiviru C, požadavky na posun termínů a větší vstřícnost ze strany kontrolních orgánů v tomto roce. Firmy se nyní potřebují zaměřit na budoucí vývoj, řešíme například vyhlašování výzev v programech podpor pro firmy, prodloužení možnosti posunutí některých povinností v oblasti daní i po zbytek roku, přípravu návrhů zrychlených odpisů či přípravu státního rozpočtu na příští rok a udržení investičních výdajů, včetně výdajů na VaV. A logicky je spousta klíčových faktorů, které nejsou na vládě ČR. Tím hlavním je rychlost obnovy zahraničních ekonomik.

Využila vláda krizi, aby rychle a bez velké diskuse protlačila i některé změny, které podnikatelům spíše škodí?
Byl bych rád, kdybychom se všichni poučili a vláda se snažila spíše prosadit změny, které zvýší flexibilitu v podnikání a spíše pomohou. Ano, občas se na vládě objevil i návrh zákona, který s krizí nesouvisel, byl předložen s rozpory či dokonce bez uvedení na programu jednání vlády. Příkladem může být zákon o vojenském zpravodajství či o podporovaných zdrojích energie. Krizová opatření vůči firmám byla také nepřehledná a často chaotická. Chápu, že byla mimořádná situace, ale někdy je potřeba jednat rychle a s významnou silou. Lepší krátké silné mimořádné opatření, než nejistoty a neustálé další zjišťování, kde všude je problém a kam se dále přelévá. To oživení jen komplikuje a je nutné hledat další a další opatření. Způsob informování opatření stylem: „tisková konference, a pak částečné informace v tiskové zprávě, a pak teprve zjišťování podmínek“ není ideální. Na druhou stranu, na řadě návrhů jsme se měli možnost podílet, bohužel ne vždy a bylo zbytečné pak nedostatky odlaďovat.

Co bychom si měli ze současné krize vzít za ponaučení?

Všichni se z chyb učíme. Doufáme, že „druhá vlna“ nepřijde, ale jsme nyní trochu lépe připraveni, například v oblasti OOP. Vláda by měla krizi a ponaučení z ní využít. Ještě více na významu nabyla potřeba digitální transformace. Ukázalo se, že digitalizace nabízí řadu výhod, nejen v komunikaci, ale i v logistice, flexibilitě výroby či schopnosti krize přežít. Je nutné ještě více zrychlit a digitalizovat více sfér. Nesmí zůstat u pár příkladů. Dále je třeba dotáhnout nastavení nástrojů jako je například tzv. Modernizační fond či Fond pro spravedlivou transformaci pro ČR, schválit odpadové zákony a hledat další nástroje k podpoře recyklace, být aktivní ve vyjednávání podmínek v rámci Zelené dohody, Plánu obnovy, neustupovat v rekodifikaci stavebního zákona či rychle přijmout novelu zákona o urychlení výstavby.

kategorie Rozhovory
zpět