Dáváme inovativním firmám do ruky stradivárky

Firmy si musí samy uvědomit, že výzkum, vývoj a inovace jsou zcela zásadní pro jejich konkurenceschopnost. „Podporu potřebují podniky, které investují do výzkumu a vývoje, protože takové investice mají delší dobu návratnosti,“ říká Eduard Palíšek, generální ředitel Siemens ČR a člen představenstva Svazu průmyslu.

Svaz průmyslu a dopravy ČR dlouhodobě usiluje o vytvoření prostředí, které bude podporovat firemní výzkum a vývoj. Mají firmy dost motivace, aby investovaly do inovací?
Firmy v prvé řadě musí samy chtít dělat vývoj a inovace, protože to je cesta k jejich dlouhodobé konkurenceschopnosti. Stát by měl vytvořit prostředí, které by jim to umožnilo. Pokud musíte někoho k inovacím motivovat, tak je to špatně. Je vidět, že firmy, které si to uvědomují, si cestu k prostředkům na své inovační aktivity najdou. Programů na jejich podporu je k dispozici celá řada.

Potřebují firmy finanční podporu, pokud je v jejich zájmu, aby inovovaly?
Určitě ano, protože čím více se jde s výzkumem do hloubky, někdy až na úroveň základního výzkumu, tím více jde o investici do budoucnosti. Ne každá firma je dostatečně kapitálově silná, aby si mohla dovolit takové investice, které nemají okamžitou návratnost. V takových případech podpora jednoznačně potřebná je.

Jde v Česku do výzkumu a vývoje dost peněz?
Není jich málo. V roce 2019 to bylo více než 112 miliard korun. Z toho 58 procent, tedy 65 miliard korun, šlo z firemních zdrojů. I z toho je zřejmé, že firmy, které chtějí inovovat a vědí jak na to, do výzkumu a vývoje peníze vloží. Znepokojivé ovšem je, že dvě třetiny objemu prostředků na výzkum a vývoj prováděný ve firmách vynakládají podniky se zahraniční majetkovou účastí. Ryze české firmy, které by měly být hnacím motorem inovativnosti, do své budoucnosti investují velmi málo.

Je to tím, že české firmy mají méně kapitálu než zahraniční firmy, které si pak mohou dovolit dát na výzkum a vývoj více peněz?
Je to kombinace více faktorů. Kapitál nehraje úplně rozhodující roli. Problém je v lidech, kteří firmy řídí. Mnozí si pořád stěžují, že jsou jen subdodavateli nadnárodních koncernů. Každý podnikatel se ale může svobodně rozhodnout, zda bude vyrábět finální produkty nebo ne. Na druhou stranu i subdodavatelská role je legitimní a pro spoustu firem je pohodlná. Mají nad sebou někoho, kdo nese veškerá obchodní rizika. Nezajímá je, kolik konečný výrobce investuje do výzkumu a vývoje, protože oni sami mnohdy reagují jen na požadavek, jak komponent, který dodávají, upravit.

Daří se už firmám lépe spolupracovat na výzkumu a vývoji s akademickým sektorem?
V Siemensu přistupujeme ke spolupráci s vysokými školami velmi systematicky. Součástí tohoto systému je i program Expert Career@Siemens, což je systém rozvoje technických odborníků. Experti, kteří se tohoto programu účastní, přesně vědí, co musí udělat, aby se posouvali na firemním kariérním žebříčku. Jeden z prvků tohoto systému je spolupráce s vysokými školami. Naše odborníky tak motivujeme, aby aktivně vyhledávali možnosti spolupráce s univerzitami, přednášeli, vedli diplomové práce, pracovali v laboratořích či na společných projektech.

U společných projektů je podmínkou podpora například od Technologické agentury ČR?
Nemusí to být projekty s podporou TA ČR. Lidé z praxe vědí, že na dané vysoké škole je exkluzivní know-how, které oni potřebují do svého výzkumného programu. Na tomto základě dělají společné projekty.

Je to cesta i pro menší firmy, než je Siemens?
Koncept spolupráce s vysokými školami jsme „ušili“ na míru podmínkám v Česku. V zásadě každou jeho část lze aplikovat i ve firmě o sto lidech. Důležité je osobní angažmá, kdy lidé z managementu Siemensu spolupráci se školami podporují. Mnozí zasedají ve správních či vědeckých radách vysokých škol. Tak můžeme školám dát zpětnou vazbu a diskutovat o oblastech, kde je možné se zlepšit.

Siemens má v ČR třináct vývojových center a oddělení, zaměstnává v nich přes tisíc lidí. Jakou máte pozici ve výzkumu a vývoji celého koncernu?
Hrajeme významnou roli. Patříme mezi země, jako je Německo, USA, Turecko, Indie, Čína. Máme tady velkou organizaci Siemens Advanta, což je vysloveně vývojová společnost. Ta pracuje na produktech, které se využívají globálně v celém Siemensu. Když se budete bavit o určitých komunikačních protokolech, komunikačních kartách, o celé řadě řídicích jednotek Simatic a jejich komponentách, tak ty vznikly s největší pravděpodobností v našich vývojových kancelářích v Praze, Plzni nebo Brně.

Jaký konkrétní produkt jste v Česku vyvinuli a používají ho další části koncernu?
Třeba inteligentní výhybku pro seřaďovací nádraží. Když máte přes 150 kolejí, na nichž se rozřazují tisíce vagonů, tak potřebujete výhybky, které dokážou komunikovat navzájem a se svým okolím a nasměrovat každý vagon tam, kam patří. To jsme od základu vyvinuli v Česku. Kromě samostatného vývoje je však velmi důležité i zapojení našich vývojových pracovníků do nadnárodních týmů v rámci celého koncernu.

Takto máte přístup k know-how z celého světa?
Siemens nezná hranice. My máme R&D pool, do kterého přispívá každý, kdo má potřebné znalosti. A každý, kdo je k tomu oprávněn, z něj čerpá. Když vyvineme v Mohelnici lepší, účinnější, ekologičtější motor, tak takto vzniklé know-how je použitelné i v jiných závodech Siemensu. Stejně tak, když vyřeší svůj problém jinde na světě, tak my k tomuto řešení máme automaticky přístup.

Takovou výhodu v podobě globální databanky znalostí většina místních firem nemá a musí se spolehnout na vlastní síly.
Role menších firem je stejně důležitá, jako těch velkých. Pro nás jsou to partneři, kteří obsluhují určitou část trhu a mají svou oborovou znalost. My se snažíme je do celého systému co nejvíce zapojovat. Vezměte si třeba excelentní českou firmu Viking Mašek, která vyrábí balicí stroje. Přišla za námi, že potřebuje překonat jisté technologické limity, aby si udržela konkurenceschopnost. My jsme jim pomohli vytvořit digitální dvojčata jejich technologií, ukázali jsme jim oblasti, ve kterých mohou své stroje dál zlepšovat.

Dá se říct, že kolem Siemensu se snažíte vybudovat jakýsi inovační ekosystém?
Když know-how menší firmy spojíte s našimi technologickými schopnostmi, je to, jako když výbornému houslistovi dáte do rukou stradivárky. My inovujeme naše technologie, aby byly nejlepší, naši zákazníci a partneři je pak použijí ve vlastních inovacích. Takových firem v Česku přibývá. Díky nim se postupně odpoutáme jako země od levné pracovní síly a naši konkurenční výhodu založíme na vysoké přidané hodnotě, flexibilitě a inovacích.

Rozhovor vyšel v časopisu Svazu průmyslu Spektrum 3Q/2021. Celé číslo čtěte zde.