Tři otázky pro Pavla Teličku

Poslanec Evropského parlamentu byl hostem říjnového zasedání EU Týmu SP ČR.

Na setkání se zástupci Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) na počátku října jste se dohodli na užší spolupráci. Jaké přínosy si od spolupráce se zaměstnavateli slibujete?

Především odpovídající znalost problematických záležitosti pro zaměstnavatelské subjekty a otázek jejich zájmu. Případné podněty pro legislativní a regulatorní procesy EU, znalost dopadů normotvorné činnosti na české zaměstnavatelské subjekty. Eventuální oponenturu k mým iniciativám.

V čem se Váš pohled na aktuální otázky dnešních dní shodují s pohledem SP ČR a v čem se případně odlišuje?

V tuto chvíli je prozatím nemožné říct, v čem se naše pohledy rozcházejí. Jistě na otázky, u kterých se budeme názorově lišit, narazíme, ale nemyslím si, že půjde o nějakou dominantní množinu. Myslím si, že hlubší diskuse, které nás čekají, mohou takové otázky či dílčí aspekty vygenerovat. Prozatím se mi zdá, že spíše převažuje shoda. Jak na otázky strategického významu, jako například členství ČR v EU, tak i na otázky sektorové či další. Dokonce u migrační krize jsme si porozuměli. Shodli jsme se, že velkým problémem EU, ale především ČR, je vysoká administrativní zátěž, avšak také na tom, že v ČR nevidíme jasnou koncepci pro oblasti jako je digitální ekonomika či oběhové hospodářství. ČR musí co nejrychleji vstoupit do ekonomiky 21. století. Zatím tam jsme jen jednou nohou, a to je velmi málo.

Jaké vidíte hlavní brzdy pro konkurenceschopnost českých firem a jakým způsobem je lze odstranit?

Velkým problémem, jak jsem již naznačil, je často komplikovaná a nepřehledná legislativa, jakož i vysoká administrativní zátěž. Přitom by se velmi rychle dala legislativa zjednodušit a zátěž snížit o dvacet až třicet procent. To by mohlo dělat celkem jedno procento ekonomického růstu. A to by náš průmysl jistě potěšilo. Dlouhodobě nabízím řešení, ale nevidím dostatečnou politickou vůli v ČR se otázkou systémově zabývat. Přitom ten návod můžeme vystopovat v Británii, Nizozemsku, Švédsku nebo také již v Německu.

Na evropské úrovni se problematikou zabývám již osm let. Byl jsem členem tzv. Stoiberovy skupiny, která byla vytvořena Evropskou komisí. Mnohé se podařilo, ale apetit Komise opadl. Snad až nyní se podaří ji dotlačit k výraznějšímu pokroku. Na půdě EP se snažím být jednou z hybných sil. Dalším problémem se mi jeví vysoká cena energií, neodpovídající infrastruktura, kvalita vzdělání a především nedostatek pracovníků s technickým vzděláním. Mnohé z toho je během na delší trať, ale chtělo by to se už rozběhnout. Postrádám také politický leadership u oblastí jako je oběhová ekonomika a především digitální ekonomika.