Nový stavební zákon zřejmě nezjednoduší povolovací řízení

Nový stavební zákon by měl výrazně zjednodušit povolování staveb. Změny, které v něm MMR a celá vláda na poslední chvíli provádí, jdou ale proti tomuto cíli. Některé by dokonce povolování staveb oproti nynějšímu stavu ještě více zkomplikovaly. Hrozí, že všechny čtyři hlavní principy nového stavebního zákona neprojdou přes MMR, tedy ani jednotný systém stavebních úřadů, ani integrace všech dotčených orgánů do tohoto systému, ani jednotné řízení o povolení stavby a ani tolik potřebné stanovení jasných a nepřekročitelných lhůt.

Z oficiálních jednání ke stavebnímu zákonu, kterých se účastníme, je patrné, že vláda při přípravě nového stavebního zákona zřejmě nedodrží své programové prohlášení, v němž slibovala zjednodušení povolovacích procesů. MMR ustupuje řadě hráčů, kteří jsou nyní do povolovacích procesů zapojeni a o své kompetence nechtějí přijít. Z původně kvalitního návrhu zákona, který posouval stavební právo správným směrem a mohl zrychlit a zkvalitnit stavební řízení, nakonec může zůstat jen torzo.

„Vláda nesmí ustoupit a musí prosadit zákon tak, aby stavební řízení zjednodušil. Vláda se k tomu zavázala ve svém programovém prohlášení a nedodržení tohoto slibu by bylo jejím zásadním selháním. Komplikované povolovací procesy jsou jednou z velkých brzd pro rozvoj této země. Na přípravě zákona se i za účasti našich odborníků strávilo mnoho času a odvedla se spousta práce. Nový přepracovaný návrh nicméně vládou deklarovaných cílů nedosahuje. V posledních týdnech se celý záměr začíná spíše rozpadat. Poslední změny nabourávají cíle rekodifikace stavebního práva a přinášejí zmatek. Problémem je, že žádná ze stran se nechce vzdát svých skutečných nebo i domnělých kompetencí,“ říká Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Paragrafový návrh stavebního zákona je u základních principů v příkrém rozporu s věcným záměrem, který už vláda schválila. Opouští se mimo jiné princip jeden úřad, jedno řízení, jedno rozhodnutí, který Svaz průmyslu dlouhodobě prosazuje.

„Stavební řízení se nejspíš výrazně nezjednoduší. Naopak v některých případech se může nynější stav ještě zhoršit. To se týká třeba vodoprávního řízení, které by oproti dnešku nebylo ani v jednom případě možné spojit se stavebním povolením. V praxi to znamená prodloužení lhůt a komplikaci postupů stavebníka, který si bude muset zajistit jak stavební povolení, tak vodoprávní povolení zvlášť u jiného úřadu vsamostatném řízení,“ doplňuje viceprezident SP ČR František Chaloupecký. Mezi další problémy patří možnost opakovaně prodlužovat lhůty pro rozhodnutí či neintegrace ostatních orgánů do stavebních úřadů.

AKTUÁLNÍ PODOBA NÁVRHU STAVEBNÍHO ZÁKONA NENAPLŇUJE VĚCNÝ ZÁMĚR

Původní návrh nového stavebního zákona z listopadu 2019 přinášel řadu velmi významných zlepšení v současnosti velmi složitých a zdlouhavých povolovacích procesů. Ze všech těchto zásadních principů MMR bohužel ustupuje. Aktuálním výsledkem tak je, že:

• Zůstanou zachovány stavební úřady na obcích v prvním stupni
  • Nenaplní se tak cíle o sjednocení, profesionalizaci a zrychlení řízení, zároveň vzniká dvoukolejnost systému, kdy některé stavby budou spadat pod obecní stavební úřad a některé pod nezávislou soustavu stavebních úřadů. Třeba rodinné domy budou muset projít řízením v obci a při odvolání pak i v nezávislé soustavě stavebních úřadů.
• Nebudou sloučeny ani ostatní úřady/dotčené orgány
  • Např. odbory památkové péče, hasiči a další. Jejich stanoviska budou navíc závazná a jako dnes v praxi často protichůdná. Stavební úřady tak nebudou rozhodovat a posuzovat záměry z hlediska všech dotčených zájmů, a i nadále budou často pouze kopírovat doručená stanoviska do konečného rozhodnutí. Nenastane výrazná časová úleva, protože v praxi žadatel opakovaně konzultuje svůj záměr s dotčenými úřady a upravuje svůj záměr i několik měsíců. Bude tak znovu absolvovat jednání na jednotlivých úřadech namísto jednoho úřadu.
• Nebudou sloučena jednotlivá řízení
  • Např. vodoprávní povolení a integrované povolení nebudou sloučena do jednotného stavebního řízení. Ke zlepšení nedojde ani u vyvlastnění, i toto řízení má být nadále samostatné. Nebude tedy zajištěn soulad všech řízení, vysoká odbornost a koordinace.
  • Nezahrnutí vodoprávního řízení (povolení k nakládání s vodami) v praxi znamená prodloužení lhůt a komplikaci postupů žadatele. Povolení je součástí mnoha staveb (průmysl, doprava, někdy i bytové a rodinné domy). Dnes vodní zákon předpokládá možnost spojení stavebního povolení a vodoprávního řízení, kterou ale návrh zákona opouští.
  • Integrované povolení slučuje podmínky provozu dle zákona o vodách, ovzduší, ochraně ovzduší, odpadech apod. Nezahrnutí integrovaného povolení do povolovacího řízení v praxi znamená prodloužení lhůt. Přitom toto funguje např. v některých spolkových zemích SRN.
  • Žadatel o stavební povolení kromě stavebního povolení bude muset získat buď integrované povolení (velké průmyslové provozy) nebo vodoprávní povolení (potřebuje ho zhruba 80 – 90 % průmyslových provozů). Tato povolení jsou jedna z nejdůležitějších pro průmysl. Pokud je zákon neintegruje, ztrácí nový stavební zákon hlavní přínosy pro průmyslové firmy.
• Lhůty pro rozhodování se u významných staveb budou dle posledního návrhu moci volně a opakovaně prodlužovat
  
  • To se týká i dálnic, železnic, jaderných elektráren, přepravních plynovodů či přenosových vedení elektrické energie. Výrazně se omezuje institut automatického udělení povolení při nečinnosti úřadu. Nebyla navržena adekvátní náhrada, která by chránila žadatele proti nečinnosti či liknavosti stavebního úřadu.