Sklářskému průmyslu svítá na lepší časy

Český sklářský průmysl ožívá. A to i přesto, že jej trápí stejné problémy jako ostatní průmyslová odvětví v České republice, což je především nedostatek technicky vzdělaných odborníků na všech úrovních vzdělání. Skvělou zprávou pro české skláře ale je, že se sklářské a bižuterní firmy dívají do budoucna s optimismem a tradiční celosvětově obdivovaný obor domácího průmyslu v žádném případě nehrozí zánikem.

Shodli se na tom diskutující na semináři v Jablonci nad Nisou s názvem „Sklářské svítání,“ který uspořádalo regionální zastoupení Svazu průmyslu a dopravy ČR v rámci projektu Udržitelnost sociálního dialogu. Zaměstnanost, objemy výroby, či tržby sklářských firem jsou podle statistik nyní na vzestupné tendenci. A zástupci firem to potvrzují. Jenže proto, aby mohla tradiční sklářská výroba v tuzemsku úspěšně pokračovat dál, je důležité to, aby firmy měli dostatek odborníků. A ti začínají chybět.

Varovný prst pozvedl sklářský výtvarník a pedagog Střední umělecko-průmyslové školy v Železném Brodě, Martin Hlubuček, podle kterého učňovské sklářství v Česku doslova kolabuje. Pokud mají podle něj přežít nejen sklářské školy, ale i sklářská výroba, musí školy i firmy navázat na zpřetrhané vazby a začít společně efektivněji přesvědčovat rodiče dětí o smysluplnosti oboru. Faktem také je, že školský systém má především v oboru výroby skla a navazujících uměleckých oborů mezery, které se jen velmi ztuha daří zaplnit. „Chybí flexibilita systému a setrvačnost zavedených postupů ve vzdělávacím systému je hrozná,“ dodal Hlubuček. Firmám zase vzkázal, že jejich budoucnost bude zajištěna jen tehdy, pokud absolventi škol dostanou jasný vzkaz o možnosti pracovat ve sklářských firmách po absolvování školy.

Podle Magdy Purkrábkové z Asociace sklářského a keramického průmyslu čeští skláři světu dokázali, že umějí přežít snad i ty největší nástrahy. Po 90. letech přišla v roce 2008 finanční krize, po které zůstalo v oboru téměř 132 firem, které dokázaly v roce 2010 vyvézt zboží za téměř 38 miliard korun. Dlouhodobé statistiky naznačují, že by mohlo jít o vlnu konjunktury, které nahrává i to, že české firmy stále více nabírají nové zaměstnance.

Sklářští experti se v diskuzi shodli, že domácí veřejnost v tuzemsku stále bohužel neumí rozeznat to, že sklářství není jen výroba užitkového skla, ale i plochého skla a dalších oborů. Právě ty, například výroba speciálních skel, jako je třeba pěnové sklo, mohou výrazně přispět nejen k technologickým inovacím, které obor potřebuje, ale přivést do bran firem nové experty a odborníky. Výroba skla už také není, jak se o ní vytváří mediální obraz, ruční výroba, ale převládá v ní automatizace, ruční práce totiž tvoří jen maximálně tři procenta tržeb celého sklářského oboru. Skláři navíc tvrdí, že podíl ruční práce bude i nadále klesat.

Účastníci kulatého stolu se shodli, že budoucnost sklářského a bižuterního průmyslu v tuzemsku se tedy bude odvíjet nejen od jasné diskuze o směru oboru, ale také od zapojení více lidí do výroby, uměleckého zpracování a designu. Sklářské firmy se musí také naučit lépe a efektivněji využívat své kapacity, podporovat technické školství v oboru a žádat od státu také jasné stanovisko a podporu.

Věříme, že tedy brzy sklářství přejde ze svítání přímo na výsluní českého průmyslu, kam nedomyslitelně po staletí patří.

-pda-