Směrnice o pracovní době: 80 rozsudků Soudního dvora EU za 30 let

Směrnice o pracovní době 2003/88/ES  je klíčovým prvkem práva Evropské Unie. Stala se jedním ze základních kamenů evropského sociálního modelu. První směrnice s obecnou platností v oblasti pracovní doby, směrnice 93/104/ES, byla přijata téměř před 30 lety.

Směrnice zavádí individuální práva pro každého pracovníka v EU, konkrétně článek 31 Listiny základních práv Evropské unie, který uznává jako součást „primárního práva EU“ právo každého pracovníka. na „pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost“ a na „omezení maximální pracovní doby, denní a týdenní doby odpočinku a placené dovolené za kalendářní rok“.

Interpretační sdělení si klade za cíl přinést právní jasnost a jistotu členským státům a dalším zúčastněným stranám při uplatňování směrnice o pracovní době a pomoci vnitrostátním orgánům, právníkům a sociálním partnerům při jejím výkladu. Za tímto účelem spojuje v jediném dokumentu ustanovení směrnice a judikaturu Soudního dvora EU (SDEU), která je vykládala.

Za posledních 30 let se směrnicí o pracovní době zabývalo a vykládalo její ustanovení více než 80 rozsudků a usnesení SDEU. Toto značné množství judikatury ztěžuje členským státům, sociálním partnerům, zúčastněným stranám a zainteresovaným občanům pochopit přesný obsah a rozsah ustanovení směrnice. Tato judikatura je však klíčová pro zajištění řádného provádění směrnice, aby se předešlo tomu, že nedorozumění nebo nedostatek povědomí o nejnovějším vývoji judikatury vedou k problémům s dodržováním předpisů. Vyjasnění přesného rozsahu ustanovení a povolených výjimek pomůže snížit nesoulad a zneužívání, a tím bezpečně a řádně řešit flexibilnější formy práce a zmírní administrativní zátěž tím, že sníží potřebu postupných změn vnitrostátních, regionálních nebo místních právních textů a zavedených vzorců organizace práce.

Jak se vypořádat s výzvami měnící se organizace práce

Směrnice z roku 1993 vstoupila v platnost téměř před 30 lety, ve společnosti, kde byly celkově zaměstnanecké vztahy homogennější a organizace práce více standardní  standardizovanější v běžném pracovním dni. V posledních desetiletích však byla regulace pracovní doby stále více konfrontována s novými formami zaměstnávání a novými způsoby organizace práce, a to prostřednictvím nárůstu kupř. práce na dálku, mobilní práce, práce na vyžádání, práce na platformě nebo vícenásobné zaměstnání.

Směrnice o pracovní době se proto provádí v kontextu, který se vyznačuje novou řadou příležitostí a rizik. Flexibilní zaměstnávání může vést k většímu využívání odchylek směrnice. Digitalizace stírá rozdíl mezi prací a odpočinkem a umožňuje větší fragmentaci práce, a to jak z hlediska místa, tak z hlediska času. Technologie zároveň vytváří nové možnosti sledování pracovní doby.

Svět práce byl také hluboce ovlivněn globální pandemií Covid-19. Opatření přijatá veřejnými orgány v celé EU k omezení šíření nemocí vedla ke značnému a náhlému nárůstu práce na dálku. Omezení zavedená z hygienických důvodů znamenala pro značnou část pracovníků povinnou domácí práci na dálku. Když hygienická situace umožnila postupné uvolňování omezení, povinná práce na dálku do značné míry ustoupila většímu využívání dobrovolné práce na dálku. Pro rostoucí podíl pracovníků, jejichž funkce lze vykonávat na dálku, může pandemie Covid-19 znamenat začátek trvalého trendu k větší domácí práci na dálku v kombinaci s přítomností v prostorách zaměstnavatele během části pracovní doby, takže pracovníci  pracovat  'hybridně“.

Kompletní interpretační sdělení Evropské komise

Vladimíra Drbalová (poradkyně prezidenta a GŘ pro mezinárodní organizace a EU)