Jan Wiesner: Člověk sociálního a hospodářského dialogu

Článek vyšel v magazínu Spektrum v prosinci 2024.

Slunečné podzimní dny ještě neřekly poslední slovo. Jan Wiesner nasedá na traktor s elektrickým pohonem a vydává se na obhlídku lesa. Doplní krmelce, pozdraví myslivce a lesní dělníky, prořeže cestu pro průjezd techniky a pak s lehkostí vyšplhá na jeden z mnoha posedů, odkud z výšky pozoruje klidné dění na Pančavě.

Lesy, pila a hájenka. Rodinné dědictví, o které se Jan Wiesner společně s manželkou Evou stará již několik let a kde tráví spoustu času – hlavně kvůli odpočinku, ale také z úcty k předkům, kteří v minulosti o tento rozsáhlý majetek přišli.

„Vždycky jsem tady našel klid. To mi pomáhalo, když jsem přijel pozdě večer z Prahy, sedl si na posed, díval se do přírody a přemýšlel o věcech, které jsem prožil, nebo co je potřeba udělat do budoucna,“ říká Jan Wiesner.

Dobíjet energii, jakožto aktivní osobnost polistopadového dění, Jan Wiesner potřeboval. V 90. letech usiloval hlavně o bezproblémový přechod na novou ekonomiku, efektivní nastavení podnikatelského prostředí a dohod mezi zaměstnavateli, zástupci zaměstnanců a vládou. Zejména připomínkoval a prosazoval úpravy předkládaných nových zákonů, nejen implementovaných z EU.

„Aby vše posloužilo k efektivnímu rozjezdu, šlo se dopředu a nové podmínky a pravidla byly upraveny tak, aby byly akceptovatelné pro zaměstnavatele, podnikatele i průmysl.“

Ruku v ruce s dohodou šla vždy pospolitost, to byly hlavní atributy tehdejšího dění. Jan Wiesner připomíná společný cíl: „Táhli jsme za jeden provaz, tlačili politickou reprezentaci k tomu, co bylo potřeba. Udělali jsme pro to hodně už od začátku, už od 90. let, kdy jsme začínali po vzoru vyspělých zemí ovlivňovat podmínky pro podnikání a sociální dialog.“

Státní správa se teprve tvořila, chuť věci měnit byla velká, stejně jako zájem o úspěšný přerod. To se ale postupem let vytratilo.

„Zvítězila politika nad racionálním uvažováním. Politikaří se, soutěží mezi sebou, vytratila se kompetentnost – řada pracovníků státní správy nezažila, jak to funguje v podnicích. A místo toho, aby brali naše náměty vážně, tak si jedou po svém. Síla nic neměnit je na některých ministerstvech strašně silná.“

Sociální dialog se zhoršil. „Nenaslouchá se názorům, které podnikatelská a zaměstnavatelská sféra vyjadřuje. Přitom jsme to my podnikatelé, zaměstnavatelé a zaměstnanci, kdo vytváří hodnoty. Vláda jen přerozděluje to, co tato skupina vytváří.“

Jestli něco Jana Wiesnera opravdu tíží, pak to, že prakticky žádná vláda centrálně nedotáhla do zdárného konce hospodářskou strategii. „To je přitom nezbytně nutné, aby se vědělo, co se bude preferovat a jakým způsobem se toto bude realizovat konkrétně, v jakých termínech a kdo za to bude zodpovídat. A spousta prostředků, které jsme získali z EU, se rozdělila do malých projektů, které nejsou tak potřebné, a ty zásadní, jako výstavba infrastruktury, dostavba jaderné elektrárny a další, se neřešily.“

Zásadní je, aby věci fungovaly jako celek, dlouhodobě, systémově, a politická reprezentace naslouchala podnikatelské a zaměstnavatelské sféře.

Věčný optimista Jan Wiesner dodává, že se to pořád dá řešit, všechno záleží na lidech – nesmíme se nechat otrávit a pokračovat. Jak toho dosáhnout?

„Odpovědností, přemýšlením. Ale vlastně úplně normálním zdravým selským rozumem!“ přidává svůj recept.

Představenstvo Svazu průmyslu jednohlasně zvolilo Jana Wiesnera Osobností průmyslu 2024. Cenu si převzal na Sněmu SP ČR v Brně.