Studie OECD na téma restrikce exportu surovin zásadních pro zelenou tranzici

Úkol dosáhnout nulových čistých emisí CO2 bude vyžadovat výrazné zvýšení produkce a mezinárodního obchodu s několika surovinami.

Bude se jednat o suroviny, které jsou rozhodující pro přeměnu světové ekonomiky z ekonomiky, v níž převládají fosilní paliva, na ekonomiku, v níž převládají technologie obnovitelné energie. Tato zpráva přináší první společné hodnocení údajů o výrobě, mezinárodním obchodu a omezeních vývozu těchto kritických surovin z Přehledu vývozních omezení průmyslových surovin OECD za období 2009-2020. Uvádí údaje o koncentraci výroby a obchodu, objasňuje dopady vývozních omezení a diskutuje možné směry další práce v této oblasti. Předložené důkazy naznačují, že vývozní omezení mohou hrát na mezinárodních trzích s kritickými surovinami podstatnou roli a ovlivňovat dostupnost a ceny těchto materiálů. Země OECD jsou totiž stále více vystaveny používání vývozních omezení pro kritické suroviny.

Lithium, prvky vzácných zemin, chrom, arsen, kobalt, titan, selen a hořčík zaznamenaly v posledním desetiletí největší nárůst objemu výroby v rozmezí od 33 % (hořčík) do 208 % (lithium), ale i ten bledne ve srovnání s předpokládaným čtyř- až šestinásobným nárůstem poptávky, který se předpokládá v souvislosti s přechodem na zelenou energii. Zároveň v posledním desetiletí poklesla celosvětová produkce některých kritických surovin, jako je olovo, přírodní grafit, zinek, rudy a koncentráty drahých kovů a cín.

Za mapované období obchod s lithiem zaznamenal největší nárůst ze všech kritických surovin (438 %).

Celosvětová produkce kritických surovin se v posledních letech více soustředila mezi několik producentských zemí. To podtrhuje zásadní roli, kterou mezinárodní obchod a dodavatelské řetězce hrají ve zpracování a dodávkách těchto materiálů uživatelům, ale také naznačuje, že je vystaven možným narušením horních segmentů těchto dodavatelských řetězců. Výroba kritických surovin je soustředěna mezi několik producentských zemí, z nichž některé mají velký podíl na produkci více než jedné z nich. Největší koncentraci lze nalézt v Čínské lidové republice, patří mezi tři největší producenty šesti z deseti kritických surovin s největší koncentrací výroby, zatímco Austrálie a Ruská federace se objevují třikrát a Jihoafrická republika a Zimbabwe dvakrát.

U některých kritických surovin, jako je odpad a šrot arsenu, rtuti, thalia, zlata, stříbra, platiny, iridia, osmia, palladia, rhodia, ruthenia a prvků vzácných zemin, je celosvětový dovoz koncentrovanější než vývoz, což naznačuje významnou tržní sílu kupujících. To může také naznačovat, že pokud může být koncentrovaný vývoz zdrojem narušení některých dodavatelských řetězců, může mít koncentrace dovozu v zásadě také významný dopad na některé kritické dodavatelské řetězce surovin.

Kritická surovinová závislost zemí OECD se soustřeďuje na dodávky z nečlenských zemí OECD, přičemž Čína, Rusko, Brazílie, Jihoafrická republika a Indie tvoří polovinu všech těchto závislostí. Tyto závislosti se týkají celé řady různých produktů z kritických surovin, ale nejčastěji se týkají tradičních kovů, jako je železo a ocel, měď a hliník, které se rovněž intenzivně používají v ekologických technologiích.

Celosvětový výskyt vývozních omezení na kritické suroviny se v posledním desetiletí zvýšil více než pětinásobně, přičemž některé země používání těchto opatření výrazně zintenzivnily. V posledních letech se přibližně 10 % celosvětové hodnoty vývozu kritických surovin potýkalo alespoň s jedním vývozním omezením. Čína, Indie, Argentina, Rusko, Vietnam a Kazachstán tvoří šest nejvýznamnějších zemí, pokud jde o počty nových vývozních omezení v období 2009 až 2020 a některé z těchto zemí také představují nejvyšší podíly kritických závislostí na dovozu surovin ze zemí OECD. Jinými slovy, země OECD jsou stále více vystaveny používání vývozních omezení pro kritických surovin.

Vývozní daně se nejvíce podílely na zvýšení celosvětového objemu vývozních omezení a v roce 2020 se staly nejčastěji používaným typem omezení. To může souviset se skutečností, že podle pravidel WTO jsou množstevní omezení vývozu obecně zakázána, zatímco vývozní daně nikoli.

Celkově dosavadní výzkum naznačuje, že vývozní omezení mohou hrát na mezinárodních trzích s kritickými surovinami důležitou roli a ovlivňovat dostupnost a ceny těchto materiálů. Z toho důvodu OECD se tématu bude dále věnovat a pokračovat v dalších výzkumech. 

Link na celou studii je dostupný ZDE. 

Rozhovor s Marion Jansen (Director, Trade and Agriculture Directorate, OECD) k tématu je k dispozici ZDE.